Korejština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Korejština (한국말 / 조선말)
Map of Korean language.png
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření Korea
Počet mluvčích 78 milionů
Klasifikace
Písmo Hangul
Postavení
Regulátor Národní institut korejského jazyka (국립 국어원)
Úřední jazyk Jižní Korea, Severní Korea
Kódy
ISO 639-1 ko
ISO 639-2 kor (B)
kor (T)
ISO 639-3 kor
Ethnologue KKN
Wikipedie
ko.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korejština (한국말 / 조선말; Hangukmal / Čosŏnmal) je jazyk, kterým mluví kolem 78 milionů lidí v Jižní a Severní Koreji, ale i komunity korejských emigrantů po celém světě (hlavně v Číně, Rusku, Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Japonsku, Brazílii a na Filipínách). Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika.

Názvy korejštiny[editovat | editovat zdroj]

V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech.

V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏnmal (조선말) nebo formálněji Čosŏnŏ (조선어).

V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한국말), formálněji Hangugŏ (한국어) nebo Gugŏ (국어, „národní či domácí jazyk“). Lidově se také používá označení Urimal („náš jazyk“; 우리말 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우리 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji).

Jíkjí – nejstarší korejská písemná památka, odhadované datum sepsání je 1377.

Písmo[editovat | editovat zdroj]

K zápisu korejštiny se od 7. století původně používaly čínské znaky, korejsky nazývané hanča. Tty ale nejsou pro korejštinu, která je na rozdíl od analytické čínštiny aglutinačním jazykem, příliš vhodné. V letech 1443-44 nechal král Sedžong Veliký sestavit korejskou fonetickou abecedu hangul, Hangul má 24 hláskových znaků. Souhlásky: (ㄱ ㄴ ㄷ ㄹ ㅁ ㅂ ㅅ ㅇ ㅈ ㅊ ㅋ ㅌ ㅍ ㅎ) a samohlásky (ㅏ ㅑ ㅓㅕ ㅗ ㅛ ㅜ ㅠ ㅡ ㅣ). Znaky se spolu kombinují do slabik, takže např, slovo kkulbeol "včela", složené ze znaků ㄲㅜㄹㅂㅓㄹ se po seřazení znaků do slabik zapíše takto: 꿀벌. Korejští jangbanové (konfuciánští vzdělanci a hodnostáři dynastie Čoson) dlouho hangul odmítali a trvali na zápisu formou hanča. Od 19. století jsou slova přejatá z čínštiny (sinokorejská) zapisována hančou a korejská slova i morfémy hangulem. V Jižní Koreji se děti donedávna učily asi 1 800 znaků hanča; zatímco v Severní Koreji bylo používání hanči zrušeno už před desítkami let a používá se výhradně hangul.

Fonologie korejštiny[editovat | editovat zdroj]

Korejština má složitější hláskový systém než japonština i čínština. Samohlásky jsou: a, ä, e, ə, i, o, ö, ɔ, u, ü (ɔ = polootevřená, zadní zaokrouhledná samohláska, ə=šva) Existují také dvouhlásky, např. ie, iu, io, ua, ue Souhlásky jsou okluzivní p, t, k, č (se znělými alofony b, d, g, dž), aspirovanými pendanty pʰ, tʰ, kʰ, čʰ a intenzivnějšími pendanty pp, tt, čč, kk. Dále jsou tu souhlásky s, s͈ (ss), h, m, n, ŋ, l, j, w.

Korejská gramatika[editovat | editovat zdroj]

Substantiva v korejštině nemají rod, plurál se tvoří sufixem -təl nebo -dəl Pádů je devět, např. slovo čip "dům" se skloňuje takto: Nominativ: čipi genitiv: čipeui lokativ: čipe dativ: čipeke akuzativ: čipeul komitativ čipkwa instrumentál čipros͈eo vokativ se v tomto případě nehodí použít, měl by sufix -ia. Plurálové sufixy se kladou před pádové. Číslovky v korejštině mají dvě řady: sinokorejské (přejaté z čínštiny) a původní korejské. Od stovky výš existují jen sinokorjské číslovky. Obě řady číslovek se často kombinují. Např. hodiny se uvádí v domácích, minuty, sekundy nebo letopočet v sinokorejských. Pokud počítáme věci nebo zvířata, je nutné použít sspolečně číslovkou numerativ, např. Kʰal han čaru "nůž jeden kus" místo korejské číslvoky han lze použít sinokorejskou il. Spojky korejština nemá, místo předložek se používají postpozice (záložky) Korejské sloveso stojí v běžném slovosledu na konci věty. Sloveso nevyjadřuje kategorii osoby,takže např. handa = dělám, děláš, dělá Sloveso má dvě čísla, čtyři časy (dva minulé), tři rody (aktivum, kauzativum, pasivum) a tři způsoby: oznamovací, rozkazovací a tázací (otázka se vyjadřuje zvláštním sufixem). Pomocí infixů (vpon) lze vyjádřit stupeň zdvořilosti, např. poda "vidí" X pomnida "ráčí vidět" Pomocí infixů se vytváří také kauzativum a pasivum. např. poda "vidím" X poida "ukazuji" X poas͈da "jsem viděn". Zápor se u některých sloves tvoří prefixem an-: např. ida "být" X anida "nebýt".

Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]

Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]