Lokál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o gramatickém tvaru. O pohostinské místnosti pojednává článek hospoda.

Lokál (též lokativ, zkratka LOC) je mluvnický pád vyjadřující obvykle umístění v objektu, jehož pojmenování ohýbá.

Lokativ v různých jazycích[editovat | editovat zdroj]

Čeština[editovat | editovat zdroj]

češtině je lokál šestým v pořadí (ptáme se o kom?, o čem?, v kom?, v čem?). Často vyjadřuje příslovečné určení místa (kde?), což mu dalo jméno (latinsky locus = "místo"). V češtině se vyskytuje pouze po předložce a používá se i pro jiné účely.

Latina[editovat | editovat zdroj]

V latině existoval lokativ původně samostatně, později však splynul s několika jinými pády.

Ruština[editovat | editovat zdroj]

V ruštině se použije většinou 6. pád „предложный падеж“ (předložkový pád, prepozitiv, Präpositiv) ve funkci lokálu.

Němčina[editovat | editovat zdroj]

Němčina lokativ nemá. Používá buď příslovcí (zu Hause ‒ doma, nach Haus ‒ domů) nebo podstatných jmen s předložkami (in dem Haus (im Haus) ‒ v domě, in das Haus (ins Haus) ‒ do domu (dovnitř), zu dem Haus (zum Haus) ‒ k domu). Rozeznává, zda se ptáme kam? nebo kde? Téměř vždy platí: Na otázku kde? odpoví třetí pád (dativ) a na otázku kam? čtvrtý pád (akuzativ). Výjimkou je předložka zu (k), která dativem odpovídá i na otázku kam? Otázka odkud? se většinou pojí se třetím pádem, výjimkou je složitá otázka kudy?, na niž lze odpovídat různými způsoby.

Důležité je rozlišovat mezi hier (zde) a her (sem), právě tak jako da/dort (tam - odpověď na otázku kde?) a hin/dort hin (tam - odpověď na otázku kam?).

Mnoho sloves pohybu tvoří různé tvary v závislosti na směru:

sem odněkud kommen, herkommen, hereinkommen, herauskommen, herunterfallen, …
tam někam gehen, fahren, hingehen, hineingehen, hinausgehen, hinaufklettern, …

Lotyština[editovat | editovat zdroj]

lotyštině je lokativ bezpředložkový a je velmi frekventovaný, neboť lotyština předložku odpovídající českému v vůbec nemá. Odpovídáme jím na otázky kde, v kom, v čem.

Jsou pro něj charakteristické koncovky obsahující dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku [uo] (psanou „o“), což platí pro všech šest deklinací a pro jednotné i množné číslo. Např. nom. Rīga, loc. Rīgā v Rize.

Gramatiky preferují slovní označení pádů. Je uváděn jako předposlední před vokativem - tedy jako pátý v gramatikách, které nepočítají s instrumentálem, šestý ve starších gramatikách, které uváděly instrumentál jako samostatný pád.

Finština[editovat | editovat zdroj]

Ve finštině jsou dvě skupiny lokálních pádů (inesiv, illativ, elativ a adessiv, allativ a ablativ). Místo lokativu má finština inesiv, kterým se vyjadřuje umístění v něčem, a adessiv, kterým se vyjadřuje umístění na něčem. Prauralský lokativ přetrvává v některý případech v ustálených spojeních i v moderní finštině, např.

  • ulkona „venku“
  • kotona „doma“.

Ve finské gramatice je lokativ zahrnut do essivu. Jeho koncovka je -na nebo -nä podle samohláskové harmonie.

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo lokál ve Wikislovníku