Znělá velární ploziva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Obrázek znaku IPA
Číslo IPA 110
Znak IPA g
Znak SAMPA g
zvuk Zvuková ukázka

Znělá velární ploziva je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem g, číselné označení IPA je 110, ekvivalentním symbolem v SAMPA je g.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
  • Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Uzávěra se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
  • Znělost: znělá souhláska - při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je k.
  • Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem G, g.

Jako samostatný foném se /g/ v domácích slovech využívá zcela výjimečně, hlavně v citoslovcích. Vyslovované [g] je v češtině obvykle znělou realizací (alofonem) psaného /k/, např. kde [gdɛ]. Původní praslovanské /g/ se totiž během vývoje jazyka změnilo v dnešní /h/ [ɦ].

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]