Brazílie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brazilská federativní republika
República Federativa do Brasil
Vlajka Brazílie
Vlajka
Znak Brazílie
Znak
Hymna: Hino Nacional Brasileiro
Geografie

Brazil (orthographic projection).svg Poloha Brazílie

Hlavní město: Brasília
Rozloha: 8 511 965 km² (5. na světě)
z toho 0,65 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico da Neblina (2994 m n. m.)
Časové pásmo: -2 až -5
Poloha: 11°0′ j. š., 53°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 201 032 714 (5. na světě, odhad 2013)
Hustota zalidnění: 23,6 ob. / km² (182. na světě)
HDI: 0,813 (vysoký) (70. na světě, 2009)
Jazyk: portugalština
Náboženství: římští katolíci 65 %,
protestanti 22 %
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská federativní republika
Vznik: 7. září 1822 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident: Dilma Rousseffová
Viceprezident: Michel Temer
Měna: Brazilský real (BRL)
HDP/obyv. (PPP): 10 800 USD (78. na světě, 2010)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 076 BRA BR
MPZ: BR
Telefonní předvolba: +55
Národní TLD: .br
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Brazilská federativní republika (República Federativa do Brasil) je federativní republika, největší a nejlidnatější stát Jižní Ameriky. Na severu sousedí s Francouzskou Guyanou, Surinamem, Guyanou, Venezuelou a Kolumbií; na západě s Peru, Bolívií a Paraguayí, na jihu s Argentinou a Uruguayí.

Na území Brazílie se rozkládá největší tropický deštný les na světě – Amazonský prales. Brazílie byla v minulosti největší kolonií Portugalska a portugalština je zde také úředním jazykem. Metropolí Brazílie je město Brasília, plánovitě vybudovaná v letech 19561960 v brazilském vnitrozemí. Největším městem s 10 milióny obyvatel je São Paulo.

Původ vlajky[editovat | editovat zdroj]

Vlajka má zelený podklad. V jejím středu je žlutý zkosený čtverec a na něm modrá planetka s nápisem ORDEM E PROGRESO což v překladu znamená ŘÁD A POKROK. Na modré planetce je také 27 hvězd které mají symbolizovat spolkové státy a federální distrikt. Jde o hvězdy 9 souhvězdí, viditelných v Rio de Janeiru 15. listopadu 1889. Zelená má na vlajce symbolizovat pralesy kterými je Brazílie na severu pokryta a žlutá má symbolizovat bohatství konkrétněji zlato které bylo důvodem ke vzniku mnoha velkých měst.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Brazílie.
Portugalský princ Pedro vyhlašuje roku 1822 nezávislost Brazílie na Portugalsku

Jeden z nejstarších lidských ostatků nalezených v Severní a Jižní Americe - lebka ženy nazvaná Luzia - byly nalezeny v oblasti Pedro Leopoldo v státě Minas Gerais a poskytly důkazy o lidské přítomnosti nejméně 11 000 do minulosti.[1][2] Nejstarší keramika nalezená na západní polokouli byla vykopána v povodí Amazonky v Brazílii a radiokarbonovou metodou bylo odhadnuto její stáří na 8000 let. Keramika byla nalezena nedaleko města Santarém a poskytuje důkaz, že oblast tropického pralesa podporoval komplexní prehistorickou kulturu.[3]

V roce 1500 přistál na brazilském pobřeží portugalský kapitán Pedro Álvares Cabral a od roku 1532 začala portugalská kolonizace. Skupiny průzkumníků, nazývané bandeiras, pronikaly v 17. století do vnitrozemí a roku 1637 Pedro Teixeira jako první Evropan proplul po celé délce řeku Amazonku. Nálezy zlata a diamantů ve státě Minas Gerais na přelomu 17. a 18. století přilákaly do země statisíce Portugalců a urychlily kolonizaci brazilského vnitrozemí. Za napoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele s králem Janem VI., který zde vládl 13 let.

V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. 7. září 1822 vzniklo nezávislé Brazilské císařství. Ve 30. letech povstání Cabanagem proti vládnoucí bílé vrstvě v provincii Grão-Pará otřáslo autoritou státu a způsobilo vylidnění regionu. Po vítězství v paraguayské válce roku 1870 Brazílie anektovala část regionu Mato Grosso. V roce 1888 Brazílie oficiálně zrušila otroctví. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášena federativní republika. Po vzoru USA byla roku 1891 přijata ústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské.

Brazilský prezident českého původu Juscelino Kubitschek založil roku 1960 nové hlavní město Brasília, které stojí v centru země. V roce 1964 po svržení prezidenta Goularta převzala moc v zemi vojenská junta, která vládla až do roku 1985 a v rámci Operace Condor se podílela na vraždách a únosech odpůrců režimu. Collor de Mello vládl od roku 1990 jako první brazilský prezident zvolený v přímé volbě od éry vojenské diktatury. V letech 2003 až 2011 byl prezidentem populární Lula da Silva, který prováděl umírněnou levicovou politiku.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Brazílie.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Brazílie
Národní park Serra dos Órgãos
Amazonka a její přítoky

Území Brazílie tvoří tři velké geomorfologické celky. Na severu Guyanská vysočina, kde se také nachází nejvyšší hora Brazílie Pico da Neblina, která měří 2994 metrů. Na západě, jihu a ve středu země je Amazonská nížina a na východě a jihovýchodě rozsáhlá Brazilská vysočina. Obě vysočiny jsou vyzdvižené zbytky nejstarší geologické jednotky Jižní Ameriky – Brazilského štítu na moři.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Největší řekou země a celého světa je Amazonka s délkou 7 062 kilometrů. Jak veletok na území Brazílie sílí, dokazují údaje o šířce jeho koryta. U Iquitosu v Peru je široké 4 km, před Manausem 10 km, po soutoku s Río Negrem již 20 km a před ostrovem Marajó 80 km. Největšími levými přítoky jsou řeky Içá, Jarupá a Río Negro, pravými Juruá, Purus, Madeira, Tapajós, Xingu a na jihu ostrova Marajó ústí Tocantins s přítokem Araguaia. V samostatné Amazonce se směrem k břehům snižuje rychlost proudění v hlavním korytě a nanášením materiálu vznikají agradační valy. Jih Brazílie odvodňuje veletok Paraná s největším přítokem Paraguay. V celé oblasti je velké množství kataraktů a vodopádů, z nichž nejznámějšími jsou vodopády Iguaçu a přehrad Itaipú. Obrovská přehradní nádrž Represa Sobradinho je na řece São Francisco, která ústí na severovýchodě do Atlantského oceánu. Na jihu při Atlantském pobřeží jsou lagunová jezera Lagoa dos Patos a Lagoa Mirim.

Biota[editovat | editovat zdroj]

Brazilské území lze rozdělit do šesti základních biomů - Amazonie, Pantanal, Cerrado, Pampa, Caatinga a Atlantický les.[4] Národní parky v Brazílii (v roce 2015 jich bylo 71) zaujímají necelá 3 % rozlohy státu.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Většina území je pod vlivem tropického, vlhkého a teplého podnebí, které se vyznačuje vysokými teplotami a značnými srážkami, ty jsou z poloviny přinášeny od Atlantského oceánu a z poloviny se tvoří výparem.

Město Manaus (Amazonie) má vysoké teploty po celý rok. Srážky jsou vydatné, pouze od června do září prší méně než po zbytek roku. Hlavní město Brasília i Rio de Janeiro mají tropické podnebí, ale s výraznějším obdobím sucha než Manaus. Dále na jihu je potom podnebí mírné.

Nejsušší oblastí je severovýchodní vnitrozemí, kde ročně průměrně naprší jen 250 mm. V této oblasti Brazílie jsou častá krutá sucha. Teplota na severovýchodě jsou v průměru 28 °C. V jižních náhorních rovinách 16 °C.

V Brazílii trvá zima od června do srpna, na jihu s teplotami mezi 13–18 °C. Léto je zde od prosince do února, kdy se teplota v Rio de Janeiru dostává často i k 40 °C a nespadá pod 30 °C. Od Bahie po Maranho jsou teploty po celý rok kolem 28 °C a je zde také nižší vlhkost než v Rio de Janeiru. Průměrná teplota v Amazonii je 27 °C s vysokou vlhkostí.

V Belému se průměrná teplota pohybuje po celý rok v rozmezí 26 °C a 35 °C a se srážkami 2 111mm. V São Paulu je nejteplejším měsícem únor, kdy teplota je okolo 28 °C přes den a 19 °C v noci. Nejchladnějším měsícem je červen a červenec, kdy teplota přes den je 21 °C a 13 °C v noci.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Podél prahů kataraktů pravých přítoků Amazonky vede pralesem od východu k západu silnice zvaná Transamazonica. V Amazonské nížině se nachází největší enkláva tropického deštného pralesa na světě. Existují názory, že Amazonka byla v minulosti, kdy byla Afrika a Jižní Amerika jeden kontinent, součástí toku Konga, důkazem je podmořský kaňon Konga. Amazonka tehdy tekla obráceně a ústila v nynějším Guayaquilském zálivu v Ekvádoru. Název Amazonka je používán pouze pro část toku od soutoku Marañónu a Ucayali po brazilskou hranici a na území Brazílie od Manausu (Encontro das Águas - soutok s Río Negrem) po ústí. Od pramene po soutok má jména Río Carhuasanta, Apurímac, Ene, Tambo, Ucayali, Amazonas a Solimões. Brazílie je jedinou zemí v Americe, kde se mluví portugalsky.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Státy Brazílie.

Brazílie se člení na 26 spolkových států (estados, jednotné číslo estado) a 1 federální distrikt (distrito federal), v němž se nachází brazilské hlavní město Brasília. Těchto 27 celků seskupil Brazilský institut pro geografii a statistiku do 5 regionů: Severního, Severovýchodního, Středozápadního, Jihovýchodního a Jižního.

  1. Acre
  2. Alagoas
  3. Amapá
  4. Amazonas
  5. Bahia
  6. Ceará
  7. Espírito Santo
  8. Goiás
  9. Maranhão
  10. Mato Grosso
  11. Mato Grosso do Sul
  12. Minas Gerais
  13. Pará
  14. Paraíba
  15. Paraná
  16. Pernambuco
  17. Piauí
  18. Rio de Janeiro
  19. Rio Grande do Norte
  20. Rio Grande do Sul
  21. Rondônia
  22. Roraima
  23. Santa Catarina
  24. São Paulo
  25. Sergipe
  26. Tocantins
  27. Distrito Federal

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Brazílie.

Brazílie je největším a nejvýznamnějším státem celého kontinentu a šestou největší ekonomikou světa.[5] Je to průmyslově-zemědělský stát s obrovským nerostným bohatstvím.

Průmysl a těžba surovin[editovat | editovat zdroj]

P-51, tžební vež společnosti Petrobras.

Z rozsáhlých ložisek nerostných surovin se těží železná ruda, mangan, bauxit, nikl, chróm, wolfram, cín, uhlí, ropa, zemní plyn, zlato, niob, zirkon, diamanty, drahokamy, měď, zinek, fosfáty, grafit, magnezit, sůl a kaolin. Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří strojírenství (výroba osobních a nákladních automobilů), hutnictví (výroba surového železa, oceli, barevných kovů), petrochemie (rafinerie ropy), chemie (výroba hnojiv, kyselin a plastických hmot), potravinářský, textilní, gumárenský, obuvnický, papírenský a dřevozpracující průmysl. Na výrobě elektrické energie se významnou měrou podílejí vodní elektrárny (92% výroby elektřiny). Největší vodní elektrárny jsou v Itaipú, Tucuruí, Ilha Solteiram, Jupiá, Furnas a Paulo Afonso. Ty využívají obrovského energetického potenciálu řek.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zhruba 57 % území Brazílie zaujímají lesy, dále louky a pastviny 22 % a orná půda více než 7 %. Zemědělská produkce patří k největším na světě, převládá monokulturní velkovýrobní plantážnictví. Nejdůležitějšími pěstovanými plodinami jsou káva, sisal a pomeranče, ve sklizni těchto plodin zaujímá země 1. místo na světě, rovněž cukrová třtina, maniok, banány, kakao, fazole, sója a oříšky kešu. Dále se sklízí kukuřice, pšenice, rýže, krmné obilí, brambory, batáty, bavlna, palmová jádra, kokosové ořechy, zelenina, podzemnice olejná, réva vinná, ananasy, citróny, mango, papája a tabák. Živočišná výroba je zaměřena především na chov skotu, prasat, ovcí, koní, koz a drůbeže. Významný je rybolov.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Zemi ročně navštíví na 4 až 5 miliónů návštěvníků. Rio de Janeiro láká turisty světoznámým karnevalem a mořskou pláží Copacabana. Dále je známé obrovskou sochou Krista Spasitele.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Brazílie.
Hustota osídlení v Brazílii
Brazilci na karnevalu ve městě Olinda

Brazilská populace byla podle záznámů v roce 2008 cca 190 milionů obyvatel.[6] (22,31 obyvatele na čtvereční kilometr), s poměrem mužů a žen 0,95:1[7] a 83,75% městského obyvatelstva.[8] Populace je koncentrována především na jihovýchodě (79,8 milionů) a severovýchodě (53,5 milionů). Naopak dvě nejrozsáhléjší oblasti, středozápadní a severní, které dohromady tvoří 64,12% z brazilského území, mají pouze 29 100 000 obyvatel.

Etnografie[editovat | editovat zdroj]

Podle brazilského výzkumu (PNAD) v roce 2008 48,43% populace (asi 92 milionů) sebe označilo jako bělochy; 43,80% (asi 83 milionů) jako Pardo (hnědí), 6,84% (asi 13 milionů) jako černí; 0,58% (asi 1,1 milionů) jako Asiati a 0,28% (asi 536 000) jako domorodci (oficiálně zvaní indígena, domorodý), zatímco 0,07% (asi 130 000) svou rasu neuvedlo.[9]

Řídce osídlená Brazílie v 19. století a v první polovině 20. století přilákala miliony imigrantů, především z Portugalska, Itálie, Španělska, Japonska a Německa. Němci, Japonci a Italové se usazovali nejvíc v jižních státech jako Rio Grande do Sul nebo São Paulo.

V roce 2007 národní indiánská nadace odhadovala, že v Brazílii žije 67 různých izolovaných kmenů. Předpokládá se, Brazílie má největší počet těchto národů na světě.[10]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Oficiálním jazykem v Brazílii je portugalština, kterou mluví skoro celá populace a je prakticky jediným jazykem používaným v médiích a v obchodním prostředí.

Kromě portugalštiny se rovněž v některých částech země mluví menšinovými jazyky. Přes 180 indiánských jazyků je používáno v odlehlých oblastech (zbytky Indiánů tvoří malou minoritu) a několik dalších jazyků je možné slyšet od původních obyvatel a přistěhovalců, kteří ještě mluví vlastními jazyky.

Brazilská portugalština je velmi podobná evropské portugalštině z 16./17. století s vlivy indiánských a afrických jazyků. V důsledku toho je současný jazyk poněkud odlišný od portugalštiny v Portugalsku a dalších portugalsky mluvících zemí. Tyto rozdíly jsou srovnatelné s rozdílem mezi americkou a britskou angličtinou. V Brazílii jsou mírné regionální rozdíly v přízvuku, slovní zásobě a časování sloves. Přesto díky jednotným médiím a sdělovacím prostředkům mají změny tendenci se snižovat. Co se týče podobnosti se španělštinou, tak v mnoha aspektech jsou si jazyky velmi podobné, ve výslovnosti se však značně liší. Zajímavostí je, že Brazilci spíše porozumí španělsky mluvícím lidem, než je tomu naopak.[11]

Brazílie je jediným portugalsky mluvícím národem jihoamerického kontinentu a právě jazyk patří mezi nejsilnější prvky národní identity odlišující zemi od španělsky mluvících sousedů.[11]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Náboženství v Brazílii.

Dominantní postavení v brazilské společnosti historicky měla a má římskokatolická církev. V posledních desetiletích se však oslabuje v souvislosti s růstem protestantských, zejména pentekostálních církví. Přibývá i počet lidí bez vyznání. Zatímco v roce 1970 se tak za římské katolíky považovalo 90 % populace, v roce 2010 to bylo již méně než 65 %. K protestantským církvím se v roce 2000 hlásilo přes 15 % populace, ale r. 2010 to bylo již více než 22 % (nejvíce evangelikální a letniční/pentekostální směry, dále baptisté, adventisté a luteráni. Přes 5 % obyv. se hlásilo k jiným vírám a jen asi 8 % bylo bez vyznání.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Zobecnění brazilské kuchyně je velmi těžké, jelikož neexistuje jednotná národní kuchyně, ale mnoho regionálních. Každý region si vyvinul vlastní pokrmy v závislosti na oblasti, kultuře a zvykům jak původních obyvatel, tak přistěhovalců. Pokud ovšem existuje jeden pokrm, který je typickým příkladem brazilského vaření, tak je to feijoada. V Rio de Janeiru je obzvláště tento pokrm velmi oblíbený, ačkoliv jednotlivé ingredience jsou velmi atypické a mohou nepřipraveného hosta zaskočit.[11]

Za národní nápoj je považované pivo typu ležák (pilsen), káva a světoznámý brazilský alkohol Cachaça. Stejně jako Rusko má za národní pití vodku, tak v Brazílii je to jednoznačně Cachaça. Jedná se o průzračný alkohol vyrobený z fermentované cukrové třtiny. Cachaça v kombinaci s drcenou limetkou, cukrem, a ledem se stává velmi populárním národním nápojem s názvem caipirinha. Mezi oblíbené nealkoholické nápoje patří Guarana, lahodný šumivý nápoj vyrobený z amazonských bobulí.[11]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brazil na anglické Wikipedii.

  1. About.com, http://gobrazil.about.com/od/ecotourismadventure/ss/Peter-Lund-Museum.htm
  2. (1999) The Brazil Reader: History, Culture, Politics. Duke University Press, 11–. ISBN 978-0-8223-2290-0. Ověřeno k 12 December 2012. 
  3. Science Magazine, 13 December 1991 http://www.sciencemag.org/content/254/5038/1621.abstract
  4. Biomas [online]. brazilské Ministerstvo životního prostředí, [cit. 2015-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Brazílie předstihla Británii jako šestá největší světová ekonomika, 27. 12. 2011
  6. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade"
  7. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade"
  8. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade."
  9. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por cor ou raça, situação e sexo."
  10. "In Amazonia, Defending the Hidden Tribes," The Washington Post (8 July 2007).
  11. a b c d Cestovní průvodce Ara.cz. Praktické informace při cestě do Brazílie. 24.5.2015.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Jan. Dějiny Brazílie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-261-8.  
  • KLÍMA, Jan. Brazílie. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-176-0.  
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Brazílie ve Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Galerie Brazílie ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Brazílie ve Wikislovníku
  • Brazílie na OpenStreetMap
  • Brazilské sny o supervelmoci Hospodářské noviny o Brazílii, která možná co nevidět ekonomicky dožene Čínu a Indii; článek z 19. listopadu 2009
  • Statistické informace o Brazílii zpracované Oddělením Public relations a analýz CzechTourism Brazílie z roku 2005
  • Brazílie Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta
  • Brazil - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Brazílie - o českých krajanech [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2002-05-16, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.  
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Brazil Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Brazil [online]. U.S. Department of State, 2011-03-08, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Brazil [online]. REV. 2011-07-05, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Brasília. Souhrnná teritoriální informace: Brazílie [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-10, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (česky) 
  • BURNS, E. Bradford, a kol. Brazil [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)