Jmenný rod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování, následně případně i tvary sloves. Mluvnický rod je odlišný od přirozeného rodu (sexus) a právě kvůli odlišení od něj se mu někdy říká gramatický rod nebo mluvnický rod. Nijak nesouvisí se slovesným rodem (genus verbi).

Podobně jako v češtině se v mnoha jazycích rozlišuje rod mužský (lat. masculinum, počeštěně maskulinum[1]), ženský (femininum) a střední (neutrum). Rod často souvisí s pohlavím, životností či neživotností aj. Rod mluvnický nemusí v jazycích odpovídat rodu přirozenému – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského. V mnoha jazycích se však tento systém rodů liší.

V indoevropských jazycích se původně ve všech rozlišoval rod mužský, ženský a střední. V mnoha románských jazycích však dnes neexistuje rod střední. V některých severogermánských jazycích, např. ve švédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). V angličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla.

Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsou ugrofinské jazyky, jako je finština nebo maďarština.

V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií.

Rod v češtině[editovat | editovat zdroj]

Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětu shodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv. přechylování.

Přehled jazyků[editovat | editovat zdroj]

Jazyky bez mluvnických rodů[editovat | editovat zdroj]

Jazyky se dvěma mluvnickými rody[editovat | editovat zdroj]

Mužský a ženský rod[editovat | editovat zdroj]

Společný a střední rod[editovat | editovat zdroj]

Životný a neživotný rod[editovat | editovat zdroj]

V mnoha těchto jazycích je pojmem "životnost" ve skutečnosti míněna spíše jiná distinkce, např. lidský a ne-lidský, racionální a neracionální, sociálně aktivní a sociálně pasivní aj.

Jazyky se třemi mluvnickými rody[editovat | editovat zdroj]

Mužský, ženský a střední rod[editovat | editovat zdroj]

Tři rody s jiným systémem rozdělení[editovat | editovat zdroj]

  • Klingonština (umělý jazyk ze světa Star Treku; schopní mluvit, části těla a ostatní)
  • Litevština má ve skutečnosti tři rody: mužský, ženský a "bez rodu" - tedy nikoliv rod střední. Tvary bez rodu se vyskytují poměrně málo často, používají se u přídavných jmen a u některých tvarů přechodníků sloves.

Jazyky s více než třemi mluvnickými rody[editovat | editovat zdroj]

Některé slovanské jazyky, jako čeština a ruština, rozlišují mužský rod životný a neživotný. Polština rozlišuje životný a neživotný mužský rod v jednotném čísle a v množném čísle rod mužský osobní a ostatní.

Švédština ve společném rodě u osobních zájmen třetí osoby jednotného čísla podrod mužský (han), ženský (hon) a věcný (den), ve středním rodě má zájmeno det.

Více než tři rody včetně označení míry[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výraz maskulinumInternetové jazykové příručce

Související články[editovat | editovat zdroj]