Měna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Užívané symboly několika měn

Měna je konkrétní peněžní soustava. Každá měna má svůj název (např. marocký dirham), nominální strukturu (mince a bankovky určitých denominací) a vymezená pravidla vydávání (emise peněz), ochrany, používání a nabývání. Pokud je měna směnitelná za jiné měny, existuje pružný (tržní) nebo nepružný (administrativní) způsob stanovování měnového kurzu. V minulosti se mezi vlastnosti měny počítal také její vztah k ceně zlata (zlatý standard) nebo stříbra.

Z definice musí být měna skutečně používaným platebním prostředkem i v nebankovním běžném platebním styku. Pokud tuto podmínku nesplňuje, je to pouhý denominátor, který určuje objem, velikost závazku. Tím byla například Evropská měnová jednotka, ECU. Měna také musí být hmotným prostředkem uchování peněžních hodnot. Všechna aktiva denominovaná v dané měně, tedy nejen bankovky a mince, ale i cestovní šeky, běžné účty a další, musí být při splnění zákonných podmínek navzájem převoditelná.

Jeden stát se ne vždycky rovná jedna měna. Paralelní měna se říká tomu, když jeden stát používá více měn (např. na Haiti), nebo když nesuverénní území používá vlastní měnu (Hongkong). Měnová unie je společná měna skupiny států na základě mezinárodní smlouvy. Nejvýznamnějším příkladem měnové unie je euro, které platí na území eurozóny v rámci Evropské měnová unie. Dozor nad emisí eurobankovek má Evropská centrální banka, i když jejich výrobu a uvedení do oběhu provádějí jednotlivé národní centrální banky.

Nejvýznamnější měnou světové ekonomiky je americký dolar.

Národní měna[editovat | editovat zdroj]

Národní měna, národní forma peněz, je charakterizována tím, že je na určitém ohraničeném území výlučným zákonným platidlem s nuceným oběhem a je zpravidla definována v právním řádu státu, na jehož území platí.

Každý stát má v rámci své státní suverenity i takzvanou měnovou suverenitu, tedy právo určit si vlastní měnu. Nemůže to však učinit libovolně, je vázán pravidly mezinárodního měnového systému, pokud na ně přistoupil v příslušné smlouvě.

Výhradní právo vydávat hotové peníze určité národní měny stát obvykle svěřuje ústřední emisní instituci, centrální bance, která navíc hraje roli při určování měnové politiky státu. Bezhotovostní peníze vydávají úvěrovou emisí komerční banky.

V České republice je podle § 13 zákona o České národní bance zákonným platidlem koruna česká.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]