Měna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Užívané symboly několika měn

Měna je konkrétní peněžní soustava. Každá měna má svůj název (např. marocký dirham), nominální strukturu (mince a bankovky určitých denominací) a vymezená pravidla vydávání (emise peněz), ochrany, používání a nabývání. Pokud je měna směnitelná za jiné měny, existuje pružný (tržní) nebo nepružný (administrativní) způsob stanovování měnového kurzu. V minulosti se mezi vlastnosti měny počítal také její vztah k ceně zlata (zlatý standard) nebo stříbra.

Platební prostředek[editovat | editovat zdroj]

Z definice musí být měna skutečně používaným platebním prostředkem i v nebankovním běžném platebním styku. Pokud tuto podmínku nesplňuje, je to pouhý denominátor, který určuje objem, velikost závazku. Tím byla například Evropská měnová jednotka, ECU. Měna také musí být hmotným prostředkem uchování peněžních hodnot. Všechna aktiva denominovaná v dané měně, tedy nejen bankovky a mince, ale i cestovní šeky, běžné účty a další, musí být při splnění zákonných podmínek navzájem převoditelná.

Jeden stát se ne vždycky rovná jedné měně. Paralelní měna se říká situaci, při které jeden stát používá více měn (např. na Haiti), nebo když nesuverénní území používá vlastní měnu (Hongkong).

Měnové jednotky[editovat | editovat zdroj]

Měnová jednotka je jednotka, která je užívána v peněžním systému toho kterého státu. Z pohledu klasifikace se měnová jednotka rozděluje na základníí měnovou jednotku (například libra; £) a na vedlejší měnovou jednotku (také zlomek základní měnové jednotky). Nejvíce rozšířenou vedlejší měnovou jednotkou je cent v rozličném množství slovních ekvivalentů. Používání základní měnové jednotky nemusí být vázáno pouze na jeden stát, ale několik zemí může používat stejnou měnovou jednotku (měnová unie), jindy může země používat měnu jiné země jako své zákonné platidlo (např. Lichtenštejnsko používá švýcarský frank, San Marino nebo Černá Hora euro). Každá měna (základní měnová jednotka) má typicky definován zlomek základní jednotky, často je to setina hlavní měny: 100 haléřů = 1 koruna, 100 centů = 1 dolar, 100 centimů = 1 frank. Také existují jednotky 1/10 nebo 1/1000, ale některé měny nemají žádné dílčí jednotky. Mnoho měn je sice oficiálně rozděleno na dílčí jednotky, ale mince nebo bankovky se v nominálních hodnotách dílčích jednotek vůbec nevydávají. Zajímavostí je, že Mauritánie a Madagaskar jsou poslední země, které nepoužívají desetinný systém; dlíčí měnové jednotky jsou jednou pětinou základní měny.[zdroj?]

Evropská měnová unie[editovat | editovat zdroj]

Měnová unie je společná měna skupiny států na základě mezinárodní smlouvy. Nejvýznamnějším příkladem měnové unie je euro, které platí na území eurozóny v rámci Evropské měnové unie (EMU). Funkce centrální banky v EMU včetně dozoru nad emisí eurobankovek vykonává Evropská centrální banka (ECB), sídlící v německém městě Frankfurt nad Mohanem. Samotnou výrobu a uvedení eurobankovek a euromincí do oběhu provádějí jednotlivé národní centrální banky.

Významné měny[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější měnou světové ekonomiky je americký dolar ($), následovaný eurem (€), japonským jenem (¥) a britskou librou (£). Stále větší důležitost ve světovém měřítku získává v současnosti čínská měna, zvaná jüan, případně renminbi.

Národní měna[editovat | editovat zdroj]

Národní měna, národní forma peněz, je charakterizována tím, že je na určitém ohraničeném území výlučným zákonným platidlem s nuceným oběhem a je zpravidla definována v právním řádu státu, na jehož území platí.

Každý stát má v rámci své státní suverenity i takzvanou měnovou suverenitu, tedy právo určit si vlastní měnu. Nemůže to však učinit libovolně, je vázán pravidly mezinárodního měnového systému, pokud na ně přistoupil v příslušné smlouvě.

Výhradní právo vydávat hotové peníze určité národní měny stát obvykle svěřuje ústřední emisní instituci, centrální bance, která navíc hraje roli při určování měnové politiky státu. Bezhotovostní peníze vydávají úvěrovou emisí komerční banky.

V České republice je podle § 13 zákona o České národní bance zákonným platidlem koruna česká (Kč).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]