Monako

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monacké knížectví
Principauté de Monaco
vlajka Monaka
vlajka
znak Monaka
znak
Hymna
A Marcia de Muneghu
Geografie

Poloha Monaka
Poloha Monaka

Hlavní městoMonaco (čtvrť Monaco-Ville)
Rozloha2,02 km² (194. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodChemin des Révoires (161 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel39 500 (190. na světě, odhad 2022)
Hustota zalidnění19 554 ob. / km² (1. na světě)
Jazykfrancouzština (úřední), dále italština, monegaština/ligurština
Náboženstvířímskokatolické 81 %, jiní křesťané 5 %, bez vyznání 12 %
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie, knížectví
Vznik1419 (prosazení dědičného nároku rodu Grimaldi)
KnížeAlbert II.
Státní ministrPierre Dartout
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)115 700 USD (3. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1492 MCO MC
MPZMC
Telefonní předvolba+377
Národní TLD.mc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Monako (francouzsky Monaco), plným názvem Monacké knížectví (francouzsky Principauté de Monaco), je suverénní městský stát a mikrostát na Francouzské riviéře několik kilometrů západně od italského regionu Ligurie v západní Evropě u Středozemního moře. Na severu, východě a západě sousedí s Francií. V knížectví žije 39 000 obyvatel, z toho 9 500 monackých státních příslušníků.[1] Monako je všeobecně považováno za jedno z nejdražších a nejbohatších míst na světě,[2][3] úředním jazykem knížectví je francouzština. Kromě toho se v knížectví mluví a mnozí obyvatelé rozumí monatsky (dialekt ligurštiny), anglicky a italsky.

S rozlohou 2,02 km2[4] je po Vatikánu druhým nejmenším suverénním státem na světě. Se svými 19 500 obyvateli/km2 je nejhustěji osídleným suverénním státem na světě. Jeho šířka se pohybuje mezi 350 a 1 700 m a nejvyšším bodem státu je pěšina Chemin des Révoires na svazích hory Mont Agel v nadmořské výšce 161 m n. m. Knížectví leží asi 8 km od hranic s Itálií.[5] Od roku 2013 se skládá z devíti správních čtvrtí, z nichž největší je Monte Carlo a nejlidnatější Larvotto. Díky probíhajícímu záboru moře, která začal v roce 1861 a zrychlil se v 60. letech 20. století, se rozloha Monaka zvětšila o 20 %.

Knížectví je spravováno formou konstituční monarchie, v jejímž čele stojí kníže Albert II., který má navzdory svému ústavnímu postavení obrovskou politickou moc. Premiérem, který stojí v čele vlády, může být buď monacký, nebo francouzský občan; panovník před jmenováním konzultuje své rozhodnutí s francouzskou vládou. Klíčovými členy monackého soudnictví jsou detašovaní francouzští soudci.[6] Rod Grimaldiů vládne Monaku s krátkými přestávkami od roku 1297.[7] Svrchovanost státu byla oficiálně uznána francouzsko-monackou smlouvou z roku 1861, plnoprávným členem Organizace spojených národů (OSN) s hlasovacím právem se Monako stalo v roce 1993. Navzdory nezávislosti Monaka a jeho samostatné zahraniční politice je za jeho obranu kromě udržování dvou malých vojenských jednotek zodpovědná Francie.

Hospodářský rozvoj Monaka byl podpořen koncem 19. století otevřením prvního kasina v zemi, kasina Monte Carlo, a železničním spojením s Paříží.[8] Od té doby přispěly mírné podnebí, krajina a možnosti hazardu k tomu, že se Monako stalo turistickým a rekreačním centrem pro bohaté. V posledních letech se Monako stalo významným bankovním centrem a snaží se diverzifikovat své hospodářství do sektoru služeb a malých průmyslových odvětví s vysokou přidanou hodnotou, která neznečišťují životní prostředí. Monako je známé jako daňový ráj, neboť v knížectví není zavedena daň z příjmu fyzických osob (s výjimkou pro francouzské občany) a daně z podnikání jsou nízké. Více než 30 % obyvatel jsou milionáři,[9] přičemž ceny nemovitostí v roce 2018 dosahovaly 100 000 eur za metr čtvereční. Monako je považováno za globální centrum praní špinavých peněz a v únoru 2023 bylo zařazeno do přezkumu mezivládní kontrolní organizace Financial Action Task Force s hrozbou zařazení na její "šedou listinu" kvůli selhání finančního dohledu a reforem, které mají bránit globální kriminalitě a financování terorismu.[10]

Monako není formálně součástí Evropské unie (EU), ale podílí se na některých jejich politikách, včetně celních a hraničních kontrol. Díky vztahu s Francií používá Monako jako jedinou měnu euro; dříve používalo monacký frank, který byl do ledna 2002 vázán na francouzský frank a byl s ním směnitelný. V roce 2004 vstoupilo Monako do Rady Evropy a je členem Mezinárodní organizace frankofonie. Je také hostitelem každoročního automobilového závodu, Velké ceny Monaka, jedné z původních velkých cen Formule 1. Místní asociace motoristického sportu dala jméno Rallye Monte Carlo, která se koná v lednu ve francouzských Alpách. Knížectví má klubový mužský fotbalový tým AS Monaco, který soutěží ve francouzské lize, a mužský basketbalový tým, který hraje Euroligu. Monako je centrem výzkumu v oblasti ochrany mořského prostředí, nachází se zde jeden z prvních chráněných mořských biotopů na světě[,[11] Oceánografické muzeum a laboratoře Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro životní prostředí, které jsou jedinou mořskou laboratoří ve struktuře OSN.[12]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldiho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem. Skutečný rozkvět pak přišel se založením čtvrti Monte Carlo, kde bylo kasino otevřeno v roce 1866, a napojením Monte Carla na železnici z Francie. Od roku 1865 bylo Monako v celní unii s Francií. Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert II. V letech 19631993 byla nejsilnější stranou Národní a demokratická unie (UND), od roku 1993 má absolutní většinu Campora. V témže roce se Monako stalo členem OSN.

Státní symboly[editovat | editovat zdroj]

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Monacká vlajka.

Monacká vlajka je tvořena listem o poměru stran 4:5 (užívá se i poměr 2:3) se dvěma vodorovnými pruhy, červeným a bílým, jejichž barvy jsou odvozené z barev znaku knížat z rodu Grimaldi. Je totožná s indonéskou vlajkou, proti jejímuž zavedení roku 1945 Monako protestovalo.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Monaka.

Monacký státní znak je rodový knížecí erb domu Grimaldi. Štít, routovaný stříbrně a červeně a ovinutý řetězem Řádu sv. Karla, položený na červený plášť, podšitý hermelínem a převýšení knížecí korunou. Štítonoši jsou dva bratři minorité, vlasatí, vousatí a obutí, každý třímá v ruce tasený meč, pod nimi je stuha s latinským heslem: DEO JUVANTE (česky S pomocí Boží).

Hymna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Monacká hymna.

Monacká hymna je píseň Hymne Monégasque (česky Monacká hymna), známá i jako A Marcia de Muneghu (česky Monacký pochod). Původní francouzský text i melodii napsal Théophile Bellando de Castro. Současné hudební aranžmá složil Léon Jehin. Současné oficiální texty, které jsou v jazyce monégasque, napsal Louis Notari.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na zamračené Monako

Monako je suverénní městský stát rozdělený na pět čtvrtí, ležící na francouzské riviéře v západní Evropě. Malé knížectví se prostírá na Azurovém pobřeží (fr. Côte d’Azur) jen 8 km od italské hranice na výběžku Přímořských Alp. Území má rozlohu pouhých 202 hektarů s šířkou od 340 m do 1 700 m. Od skalnatého pobřeží stoupá terén terasovitě k pobřežnímu pohoří, jehož první hřeben přímo nad městem dosahuje výšky okolo 600 metrů – ten už ale leží ve Francii; nejvyšší bod monackého území je na úbočí ve výšce 170 m n.m. Stejně příkře sráz pohoří pokračuje i pod vodní hladinou, takže hloubka moře se vzdáleností od monackého přístavu rapidně narůstá (což mimo jiné umožňuje i kotvení lodí s větším ponorem).

Monako má několik městských částí: vlastní Monako se starým městem, knížecím palácem ze 13. a 16. století, s novorománskou Katedrálou Neposkvrněné Matky Boží a oceánografickým muzeem, založeným v roce 1910; Nové m. La Condamine s přístavem, bankami a obchodní čtvrtí; luxusní lázně Monte Carlo s hernou (vybudováno v letech 18781879) a kongresovým centrem a městskou tratí Formule 1, dále také na náspu do moře vzniklé Fontvieille s obytnými a průmyslovými stavbami, přírodním parkem a sportovními areály i novým jachtovým přístavem. Mírné přímořské podnebí dovoluje růst i velmi pestré mediteránní vegetaci.

Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

Monako je městský stát - tvoří jej tedy jediné město. Prakticky celé území státu je zastavěno, cena půdy je v Monaku velmi vysoká. Zástavba Monaka a sousedních francouzských obcí (Beausoleil, La Turbie, Cap-d'Ail) je prakticky souvislá. Na mnoha místech prochází státní hranice ulicemi, aniž by byla nějak viditelně vyznačena.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Monako má teplé středomořské klima, které ovlivňuje oceánské, vlhké subtropické podnebí. V důsledku jsou zde teplá a suchá léta a mírné, deštivé zimy. Deštivé období přichází v měsíci říjnu a listopadu. Chladných sezon je ovšem v poměru s těmi teplejšími mnohem méně. Letní odpoledne nebývají obzvlášť horká. Teplota zřídka překročí 30 °C. Nejteplejším a nejsušším měsícem je červenec. Noční teploty jsou také mírné a to díky poměrně vysokým teplotám moře v letních obdobích. Celkově se v tomto období pohybujeme mezi 20–30 °C. Co se týče zimy, sníh a námraza jsou zde velmi vzácným jevem. S tím se můžeme setkat maximálně jednou, až dvakrát za deset let.

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Monacký kníže Albert II.

Státní zřízení[editovat | editovat zdroj]

Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií – vláda přechází na mužského potomka hlavy státu. Tím je kníže, jako poradní orgány má k dispozici korunní radu (11 členů) a státní radu (12 členů). Výkonnou moc má pod autoritou knížete jeden státní ministr se třemi vládními rady. Zákonodárnou moc vykonává kníže spolu s parlamentem, Národní radou s 18 volenými poslanci. V zahraničních vztazích zastupuje Monako Francie. Také právní systém je vybudován podle francouzského vzoru.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Monako je druhý nejmenší a zároveň nejhustěji osídlený stát na světě. Skládá se pouze z jedné samosprávní obce. Mezi státem a městem Monako neexistuje žádný geografický rozdíl. Monako se dělí na 4 historické městské čtvrti (Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine, Fontvieille). Monaco-Ville je původní, staré město známe také jako „skála Monaka“. Monte Carlo - jedna z hlavních obytných a rekreačních čtvrtí. La Condamine - jihozápadní část Monaka, jejíž součást tvoří přístav Port Hercules. Fontvieille - nejnovější čtvrť vystavěna z převážné části na nové ploše získané na úkor moře. Od roku 2013 je stát rozdělen do 9 městských čtvrtí:[13][14]

  • Monte Carlo
  • La Condamine
  • Monaco-Ville
  • Fontvieille
  • Larvotto
  • Jardin Exotique
  • La Rousse
  • Les Moneghetti
  • Ravin Sainte-Dévote

Členství[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Největší část tvoří Francouzi (28,4%), následně tzv. Monegaskové (21,6%) obyvatelé, kteří se narodili na území knížectví, Italové (18,7%), Britové (7,5%), Belgičané (2,8%), Němci (2,5%), Švýcaři (2,5%) a Spojené státy zastupuje 1,2% .

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Oficiálními jazyky Monaka jsou francouzština a italština. Angličtinu využívá americká, britská, kanadská a irská část obyvatel. Tradičním, národním jazykem je Monégasque, dialekt románského jazyka, kterým se také, pod názvem ligurština, hovoří v italské oblasti Ligurie. V Monaku je to jazyk, kterým mluví velmi málo obyvatel. S dialektem se například můžeme setkat při pohledu na pouliční reklamy v původním, opevněném a zároveň hlavním městě knížectví.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství 83,2 %, bez vyznání 12,9 %, judaismus 2,9 %, islám 0,8 %, jiné vyznání 0,5 %. 

Římskokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

Oficiálním náboženstvím je katolictví se svobodou jiných náboženství. V Monaku se nachází pět římskokatolických farností a jedna katedrála, která je kostelem monackého arcibiskupa.

Anglikánská církev[editovat | editovat zdroj]

V Monaku se nachází jeden anglikánský kostel, ležící na Avenue de Grande Bretagnee v Monte Carlu. 

Muslimové[editovat | editovat zdroj]

Muslimská populace Monaka se skládá asi z 280 lidí. Příslušníci tohoto náboženství však nejsou občany,[zdroj?!] ale pouze obyvateli knížectví. Většina muslimských obyvatel jsou Arabové. Další část tvoří turecká menšina. V Monaku se nenachází žádná mešita.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Proslulé Kasino Monte Carlo

Nejdůležitějším hospodářským odvětvím knížectví je celoroční cestovní ruch. Velký význam má kromě toho i sektor služeb, bankovnictví a pojišťovnictví. Státní příjmy vytváří převážně daň z přidané hodnoty a daň z obratu, dále státní monopoly jako telefon, pošta, daň z tabákových výrobků, vydávání známek aj. Přímé daně se pro občany Monaka nevybírají (jen Francouzi podléhají francouzským daňovým předpisům). V průmyslovém sektoru převládají malé a střední podniky v oboru chemie (hlavně farmacie a kosmetika), dále v produkci plastických hmot a elektroniky. S Francií je Monako spojeno měnovou, hosp. a celní unií. HDP podle parity kupní síly představuje asi 870 mil. US $, tj. 27 188 na 1 obyvatele (2003).

Historickou úlohu v jeho dějinách sehrálo vyhlášené kasino, které po ztrátě Mentonu a Roquebrune pomohlo Monaku postupně se přeorientovat na cestovní ruch. Na konci 19. století byly výnosy z kasina dostatečné na to, aby mohly být uvolněny některé daně pro místní občany. Tehdy kasino generovalo většinu příjmů do státní pokladny. V současnosti je to zhruba 4 % a většinu přebral sektor služeb. V Monaku sídlí mnoho bank, finančních společností, peněžních ústavů a jiných společností. Neméně významnou složkou příjmů státu je cestovní ruch, orientovaný pro bohatší i běžné návštěvníky, pro které je Monako jen krátkodobá zastávka v rámci delšího výletu. Viditelná je i snaha Monaka hostovat významné evropské i celosvětové události z oblasti kultury a sportu. Některé vybrané monacké závody vyrábějí delikátní zařízení pro evropskou a americkou kosmickou agenturu.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

  • V druhé polovině 19. století byla do Monaka přivedena železnice z Francie. Trať mezi Nice a Mentonem vede asi 1 km peážně přes monacké území, vesměs tunelem, s jedinou monackou stanicí Monaco-Monte Carlo.
  • Po silnici je Monako dostupné z francouzské dálnice A8 (E80), nájezdy č. 56–58.
  • Ve městě je zavedena městská autobusová doprava.
  • Hlavní monacký přístav doznal v posledních letech[kdy?] úprav – přibyla dvě velká mola pro kotvení lodí s velkým ponorem. V přístavu taktéž funguje přívoz.
  • Nejbližším mezinárodním letištěm je francouzské Nice, bohatší návštěvníci z něj do Monaka využívají vrtulníkové přepravy.
  • Pro návštěvníky, kteří si chtějí Monako prohlédnout, je zavedeno několik výhledových autokarů a turistické vláčky. Ostatní turisté mohou využít několikapatrové parkování u budovy Oceánografického muzea.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Oceánografické muzeum

V Monaku se narodil básník, šansoniér a hudební skladatel Léo Ferré[15], skladatel Honoré Langlé[16] či dirigent Franz Schreker.[17] Francouzská zpěvačka Séverine vyhrála jako reprezentantka Monaka v roce 1971 soutěž Eurovision Song Contest.[18] Krátkou úspěšnou pěveckou kariéru prožila princezna Stéphanie Monacká, dcera knížete Rainiera III. a jeho ženy, bývalé hollywoodské herečky, Grace Kellyové. Nahrála i duet s Michaelem Jacksonem.[19] Monako má též operní dům Opéra de Monte-Carlo, který je jediným operním domem na světě, jež je součástí kasina. Rodákem je také sochař 19. století François Joseph Bosio, autor sousoší na Napoleonově vítězném oblouku v Paříži (Arc de Triomphe du Carrousel). Průkopníkem literatury v jazyku monégasque, který je pro Monako typický, byl Louis Notari. Je rovněž autorem textu monacké hymny.[20]

V Monaku se narodil i filmař Armand Gatti. V současnosti patří k nejvýznamnějším monackým umělcům filmová režisérka Danièle Thompsonová. Od roku 1961 se každoročně koná Mezinárodní televizní festival v Monte Carlu. Hlavní cena se nazývá Zlatá nymfa a jde patrně o nejprestižnější evropské televizní ocenění vůbec. Hlavně v 60. letech 20. století tuto cenu několikrát získaly i české televizní filmy.[21] Festival se koná v kongresovém centru Grimaldi Forum, kde je rovněž domácí scéna Filharmonie Monte Carla, a kde se také mimo jiné tradičně konají rozlosování evropských pohárových soutěží pořádaných federací UEFA.

K nejvýznamnějším vědeckým institucím v Monaku patří Oceánografické muzeum (Musée océanographique).[22][23] Jeho ředitelem byl v letech 1957-1988 Jacques-Yves Cousteau.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Monacká kuchyně.
Barbajuan

Kuchyně Monaka je podobná italské kuchyni, hojně používá ryby a mořské plody. Nejznámějším tradičním pokrmem v Monaku jsou taštičky barbajuan.[24] Je to pečivo nejčastěji naplněné sýrem, rýži, pórkem nebo špenátem. Národním jídlem je stocafi, pokrm ze sušené tresky, která je uvařená v rajčatové omáčce s černými olivami, česnekem a další zeleninou.[25] Omáčka se dolévá vínem nebo koňakem. Jako příloha jsou podávány brambory. Oblíbený je též Pan Bagmat, což je sendvič s masem a čerstvou zeleninou. Často je obložen tuňákem nebo ančovičkami. Dále může obsahovat vařená vejce, kapary, zelený salát, plátky rajčat, olivy a olivový olej na zálivku. Spolu s Francouzi milují Monačané bouillabaissu, tradiční rybí polévku, s Italy panini, předpečené pečivo se šunkou, sýrem a zeleninou. Známým dezertem je Crepe Suzette, což jsou palačinky polité likérem Grand Marnier a zapálené. Toto sladké jídlo objevil v roce 1896 šéfkuchař Henri Charpentiera. Servíroval je budoucímu králi Anglie Edwardu VII. Omylem jídlo zapálil, přesto jej králi nabídl. Králi a jeho dívce Suzette palačinky chutnaly, proto jsou po ní pojmenovány. Dalšími známými sladkostmi jsou fougasse, sladké pečivo ochucené pomeranči, zdobené oříšky, rozinkami nebo anýzem, a koláčky socca z kukuřičné mouky. K nejoblíbenějším nápojům patří francouzská a italská vína.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Proslulých "devět oblouků" Stade Louis II., domácí půdy klubu AS Monaco

Sportovním klenotem malého státu je fotbalový klub AS Monaco, který hraje francouzskou ligu. Své zápasy hraje na Stade Louis II. Klub je osminásobným mistrem Francie, finalista Ligy mistrů 2003/04 nebo finalista Poháru vítězů pohárů 1991/92. Hrála za něj řada slavných, především francouzských, fotbalistů jako Manuel Amoros, Lilian Thuram, Youri Djorkaeff, Thierry Henry nebo Kylian Mbappé. Z hráčů jiných národností lze jmenovat legendárního argentinského střelce Delio Onnise, Němce Jürgen Klinsmanna, Liberijce George Weaha, Španěla Fernanda Morientese, Kolumbijce Radamela Falcaa. Z Čechů v klubu působil Jaroslav Plašil.[26] Trénovali ho osobnosti jako Arsène Wenger nebo Didier Deschamps.

Basketbalový klub AS Monaco v roce 2023 poprvé v historii postoupil do Final Four Euroligy.[27] Nakonec skončil na třetím místě.[28] V roce 2021 vyhrál Eurocup, druhou nejvýznamnější evropskou klubovou soutěž.[29] Klub má přezdívku Roca Team nebo Roca Boys. Přezdívka je dokonce ve znaku klubu.

Velká cena Monaka 1996

V Monaku se každoročně koná Velká cena Monaka, jež je součástí seriálu Formule 1. Jezdí se na okruhu Circuit de Monaco, který je tvořen ulicemi Monte Carla. Jde o jeden ze závodů Formule 1, který se jezdí v ulicích města a nikoli na specializovaném autodromu (Další jsou v Baku, Džiddě a Marina Bay). Díky tomu je milován fanoušky a občas proklínán závodníky, kteří si stěžují na malou možnost v úzkých ulicích předjet soupeře. Nelson Piquet to komentoval proslulou větou: „Automobilové závody v Monaku jsou jako jízda na kole po obýváku.“[30] V roce 1955 dokonce Alberto Ascari při vyjetí z trati spadl do moře. Dalším významným závodem je Rallye Monte Carlo, jedna z nejstarších soutěží v rallye, založená roku 1911 princem Albertem I. Monackým. Byla součástí Mistrovství světa v rallye, v posledních letech pak šampionátu Intercontinental Rally Challenge.

Louis Chiron

Automobilový sport má v Monaku vůbec silné zázemí, nejslavnějšími monackými sportovci jsou právě automobiloví závodníci, jako například meziválečná legenda Louis Chiron. Jeho nezapomenutelný styl jízdy dal již ve 30. letech vzniknout okřídlenému rčení „jede jako Širón“, jímž jsou i v současnosti častováni rychle a riskantně jedoucí šoféři.[31][32] Z Monaka pochází rovněž pilot Formule 1 Charles Lecrerc, celkově druhý v sezóně 2022, nebo Daniel Elena, rallyový navigátor a spolujezdec Sébastiena Loeba, s nímž získal devět titulů mistra světa.

Moldavský emigrant Ghenadie Tulbea vybojoval pro Monako v roce 2014 historickou první medaili z mistrovství Evropy v judu.

Zajímavostí je, že i panovník Albert II. Monacký je vášnivým sportovcem. V letech 1988, 1992, 1994, 1998 a 2002 se zúčastnil zimních olympijských her v jízdě na bobech a v letech 1985 a 1986 se účastnil rallye Paříž-Dakar. Dne 16. dubna 2006 pokořil jako první úřadující hlava státu severní pól, v lednu 2009 dobyl jižní pól a stal se tak první hlavou státu, která stanula na obou pólech planety.[33] Od roku 1994 je předsedou Monackého olympijského výboru a je také osobním přítelem řady sportovců, kteří se rozhodli v Monaku žít - jakkoli jsou obvykle podezíráni z toho, že tak činí jen kvůli tomu, aby se vyhnuli vyšším daním ve svých mateřských zemích. K takovým monackým rezidentům patřili a patří Lewis Hamilton, Björn Borg nebo Novak Djoković.[34] Z českých sportovců je to Petra Kvitová, Tomáš Berdych nebo Jan Koller.[35][36]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Školství je zavedeno podle italského vzoru.
  • Zemědělská výroba v Monaku neexistuje – potraviny se dováží (to se projevuje i na jejich ceně).
  • V zástavbě se často objevují tzv. „zelené zahrady“ – zeleň na střechách domů.
  • Monako nemá vlastní armádu, pouze policii a gardu – pomoc v případě napadení poskytne (podle dohody) Francie.
  • Monako je prakticky celé pokryto sítí CCTV kamer. Policie je považována za velice profesionální, přísnou a nesmlouvavou; míra násilné kriminality je zde nízká.
  • V tamním kasinu mohou jako krupiéři pracovat pouze obyvatelé Monaka. Ti v něm naopak mají zakázáno hrát.
  • Vzhledem k řadě daňových osvobození je považováno za daňový ráj, sídlí zde tisíce firem. Na francouzské občany a firmy se ale tato osvobození nevztahují.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monaco na anglické Wikipedii.

  1. Demography / Population and employment / IMSEE - Monaco IMSEE [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2020. (anglicky) 
  2. The 1.25-mile waterfront stretch in Monaco that used to be the world's most expensive street looks no different from the rest of the city [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2020. (anglicky) 
  3. Monaco Is The Most Expensive Place To Buy Property In The World [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2022. (anglicky) 
  4. ÉTRANGÈRES, Ministère de l'Europe et des Affaires. Présentation de Monaco. France Diplomatie - Ministère de l'Europe et des Affaires étrangères [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Ventimiglia - Principato di Monaco [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2019. (anglicky) 
  6. "Communiqué de la Direction des Services Judiciaires" February 2022/https://web.archive.org/web/20220217012051/https://www.gouv.mc/Actualites/Communique-de-la-Direction-des-Services-Judiciaires Archivováno 17. 2. 2022 na Wayback Machine., Government of Monaco (in French), 26 June 2019.
  7. Francesco Grimaldi, který se Skály zmocnil v noci 8. ledna 1297, byl totiž nucen z Monaka uprchnout pouhé čtyři roky po tomto legendárním nájezdu a už se nikdy nevrátil. Rodina Grimaldiů si dokázala trvale zajistit své vlastnictví až v roce 1419, kdy koupila Monako spolu se dvěma sousedními vesnicemi Menton a Roquebrune. Zdroj: EDWARDS, Anne. The Grimaldis of Monaco: The Centuries of Scandal – The Years of Grace. [s.l.]: William Morrow, 1992. ISBN 978-0-688-08837-8. (anglicky) 
  8. Monte Carlo: The Birth of a Legend [online]. SBM Group [cit. 2013-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2013. (anglicky) 
  9. BECK, Katie. The country running out of space for its millionaires [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 November 2020. (anglicky) 
  10. Théo Bourgery-Gonse, Monaco’s anti-money laundering system inadequate, risks name-and-shame, 23 Jan 2023 [1] May 2023/https://web.archive.org/web/20230501035803/https://www.euractiv.com/section/economy-jobs/news/monacos-anti-money-laundering-system-inadequate-risks-name-and-shame/ Archivováno 1. 5. 2023 na Wayback Machine.
  11. Monaco's Prince Albert II: Oceans are a 'family heritage,' with little time to save them [online]. 13 February 2020 [cit. 2020-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2020. (anglicky) 
  12. Ocean Acidification International Coordination Centre (OA-ICC) [online]. United Nations [cit. 2020-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 April 2021. (anglicky) 
  13. Monaco en Chiffres 2020 - 1 – Territoire et Environnement [online]. monacká vláda [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. Découvrez plus sur les quartiers de Monaco [online]. Monaco Gate [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. HAWKINS, Peter. The career of Léo Ferré: a Bourdieusian analysis. Volume !. La revue des musiques populaires. 2003-10-15, čís. 2 : 2, s. 55–67. Dostupné online [cit. 2021-02-10]. ISSN 1634-5495. DOI 10.4000/volume.2250. (anglicky) 
  16. Langlé, Honoré (François Marie) | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  17. BLACKBURN, Robert. Franz Schreker, 1878-1934. The Musical Times. 1978, roč. 119, čís. 1621, s. 224–228. Dostupné online [cit. 2021-02-10]. ISSN 0027-4666. DOI 10.2307/959687. 
  18. Dublin 1971. Eurovision.tv [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Grace’s children: Who is Princess Stéphanie of Monaco?. Royalcentral.co.uk [online]. 25. 11. 2019 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  20. Louis Notari – the Father of Monegasque Literature. Hello Monaco [online]. 12. 5. 2018 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  21. Nejvýznamnější ceny a ocenění: Československá televize do roku 1992. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  22. Děti chtějí žraloky a Nema. Oceánografické muzeum v Monaku má pro ně ještě mnohem víc. Český rozhlas Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2018-03-21 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  23. The Opening of the Oceanographical Museum at Monaco. The Geographical Journal. 1910, roč. 35, čís. 5, s. 558–565. Dostupné online [cit. 2023-04-08]. ISSN 0016-7398. DOI 10.2307/1777778. 
  24. HOWARD, Holly. A Brief History of Barbagiuan, Monaco's National Dish. Culture Trip [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  25. Best-Country: Monaco – Cuisine. www.best-country.com [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Jaroslav Plašil, le diamant brut poli au pied du Rocher. AS Monaco [online]. 2021-01-05 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  27. Monaco makes history with first ever Final Four qualification. Eurohoops [online]. 2023-05-10 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. VAN WESSEM, Jurriaan. Roca Team Finishes Euroleague in Third Place. News.mc [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  29. BOISAUBERT, Romain. Roca Boys turn EuroCup champions, historic win for Monaco. Monaco Tribune [online]. 2021-05-03 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  30. BOHUSLAV, Tomáš. Nablýskané, leč mnohými proklínané. Závodit v Monaku je jako "jezdit na kole v obýváku". euro.cz [online]. Internet Info, 24. 5. 2019 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. ISSN 1212-9437. 
  31. TOMÍČEK, Matěj. Jezdí jako širón. Nejstarší pilot historie F1. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-05-22 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  32. "Jezdíš jako Širón!" Legendární pilot uhranul Brno, za války dělal šoféra Pétainovi. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-08-03 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  33. Monacký kníže Albert II. jako první panovník dobyl severní i jižní pól. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-03-15 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  34. Famous Sportswomen And Sportsmen In Monaco [online]. Jetset Times, 2018-10-18 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Kvitová není jediná. Seznam sportovců, kteří utekli do daňových rájů, ale chybí | Domov. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-07-12 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  36. Kanonýr Koller střídá život v Praze a v Monaku: Kamarádím tam s Djokovičem. iSport.cz [online]. CZECH NEWS CENTER [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Monako na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Monako ve Wikislovníku
  • Monako na OpenStreetMap
  • Kategorie Monako ve Wikizprávách
  • Monaco (anglicky)
  • Monaco (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
  • Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Monaco [online]. U.S. Department of State, 2011-05-13 [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Monaco [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-01. (anglicky) 
  • Souhrnná teritoriální informace: Monako [online]. Businessinfo.cz, 2010-06-01 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
  • Monaco [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)