San Marino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce San Marino (rozcestník).
Republika San Marino
Serenissima Repubblica di San Marino
vlajka San Marina
vlajka
znak San Marina
znak
Hymna: Inno Nazionale
Geografie

Europe location SMO.png Poloha San Marina

Hlavní město: San Marino
Rozloha: 61,19 km² (190. na světě)
z toho 0,005 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Monte Titano (755 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 43°56′ s. š., 12°28′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 32 471 (189. na světě, 2012)
Hustota zalidnění: 533 ob. / km² (21. na světě)
Jazyk: italština
Náboženství: katolické
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 3. září 301 (založeno)
1. regent: Stefano Palmieri
2. regent: Matteo Ciacci
Měna: euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 674 SMR SM
MPZ: RSM
Telefonní předvolba: +378
Národní TLD: .sm
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Základní mapa San Marina

San Marino (oficiálně: Republika San Marino, italsky zní plný název Serenissima Repubblica di San Marino - doslova „Nejvznešenější republika sv. Marina“, česky také Nejvznešenější republika San Marino) je malý jihoevropský stát (podle počtu obyvatel 3. nejmenší evropský a 5. nejmenší na světě) ze všech stran obklopený Itálií. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Rozkládá se na 61 km 2 a žije zde přibližně 32 tisíc obyvatel. Hlavní město je San Marino a největší město je Dogana. Hospodářství země závisí zejména na průmyslu, službách a cestovním ruchu. San Marino je jeden z nejbohatších států na světě. Má vysoce stabilní ekonomiku, s jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Platidlem je euro.

Historie[editovat | editovat zdroj]

San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující republikou na světě. Bylo údajně založeno v roce 301 zkušeným budovatelem jménem Marinus (známým jako Svatý Marinus); oficiálně se jako den založení udává 3. září. Stalo se legální součástí Římské říše. 8. října 1600 byla přijata tak zvaná Statuta, která stále tvoří základ právního rámce této země. S malým národem navázala oficiální styky nejdříve Francie za vlády Napoleona roku 1797, další evropské národy se připojily v roce 1815 na Vídeňském kongresu. San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na Itálii, kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v 19. století.

Giuseppe Garibaldi, který začal sjednocovat Itálii kolem roku 1860, musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, peníze a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně Garibaldi garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Republika San Marino nemá výslovně kodifikovanou ústavu.[1] Roku 1974 byla přijata Deklarace práv obyvatel, která je považována za základní instituční rámec republiky. Zároveň jsou stále v platnosti i Statuta z roku 1600,[2] ta tak někdy bývají označována za nejstarší psanou stále platnou ústavu na světě.

Velká generální rada (šedesátičlenná) je volena všelidovým hlasováním každých 5 let. Volí ze svého středu dva kapitány regenty. Volí také Radu dvanácti.

Kapitáni-regenti (Capitani Reggenti) vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců – 1. dubna a 1. října. Společně řídí Velkou generální radu (Consiglio Grande e Generale), Státní kongres a Radu dvanácti (Consiglio dei XII). Mají vůči sobě právo veta.

Státní kongres zastává výkonnou moc. Jde o vládu deseti ministrů - tří tajemníků a sedmi poslanců.

Rada dvanácti zastává funkci nejvyššího soudu. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce). Funkční období rady trvá 5 let.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

San Marino se dělí do devíti samosprávných jednotek, které se nazývají castelli.

San Marino, tvoří jednu z částí a je zároveň hlavním městem státu. A dále osm menších samosprávných jednotek: Acquaviva, Borgo Maggiore, Chiesanuova, Domagnano, Faetano, Fiorentino, Montegiardino, Serravalle. Největším městem je Dogana, která patří do samosprávní části Serravalle.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

San Marino je uzavřená enkláva v Itálii, na hranici mezi italskými regiony Emilia-Romagna a Marche. V jeho topografii dominuje Apeninské horské pásmo, a proto má poměrně drsný terén. Nejvyšší bodem země je hora - Monte Titano (live view), jejíž nadmořská výška je 755 metrů. Součástí enklávy není ani jedna větší vodní plocha o nějaké významné velikosti.

San Marino je třetí nejmenší země v Evropě, menší jsou jen Vatikán a Monako.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Panuje zde středomořské podnebí s kontinentálními vlivy, jako jsou horká léta a chladné zimy, které je typické pro vnitrozemské oblasti Apeninského poloostrova.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo San Marina.

San Marino má přibližně 33 000 obyvatel, přičemž 4 800 obyvatel pochází z jiné země. Největší část tvoří Italové. Občané San Marina mají jednu z nejvyšších průměrných délek života na světě. Obyvatelstvo tvoří z více než 80 % Sanmariňané (italsky sammarinesi). Dalších asi 13 000 státních příslušníků tohoto národa žije mimo území republiky, neztrácejí však volební právo. Státní občanství se dědí v mužské linii. V zemi je velmi nízká nezaměstnanost – méně než 3 %. Úředním jazykem je italština. Turistů je na území San Marina téměř 19krát víc než místních obyvatel.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

San Marino je převážně katolický stát, tuto víru vyznává více než 97% populace. Další zastoupení má např. protestantství 1,1 %, bez vyznání 0,7 % a Židé 0,1 %.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V San Marinu je 220 km silnic. Není zde veřejné letiště, ale malé soukromé letiště je u obce Torraccia a heliport v druhém největším městě Borgo Maggiore. Většina turistů přilétá na mezinárodní letiště Federico Fellini jižně od Rimini a do země přijíždí autobusem.

Železnice zde neexistuje, ačkoliv před 2. světovou válkou vedla z obce Valdragone úzkorozchodná trať do Rimini. Ta byla dána do provozu 12. června 1932, ale byla zničena během britského náletu 26. června 1944. Mnoho pozůstatků, jako mosty, tunely a stanice, je zachováno dodnes. Tři tunely jsou i osvětleny a slouží pro pěší turisty.

Z Borgo Maggiore vede 1,5 km dlouhá lanovka na nejvyšší horu Monte Titano (756 m n. m.). Má dvě kabiny a jezdí každou čtvrthodinu po celý den. Zemí protékají dvě řeky, ale není zde žádná vodní doprava či přístav.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Přestože není San Marino oficiálním členem Evropské unie, používá jako měnu euro. Turistika tvoří v San Marinu 62,24 % HDP. V roce 1997 navštívilo San Marino více než 3,3 miliony turistů. Zemědělství má jen nepatrný význam. Pěstuje se obilí, vinná réva a olivy. Sanmarinské poštovní známky jsou velmi hodnotné a mají pro sběratele velkou cenu.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Občanem San Marina byl fyzik Luciano Maiani, známý svou předpovědí kvarku c.

Zvláštním mezinárodním velvyslancem a reprezentantem San Marina byl roku 2003 jmenován německý automobilový závodník Michael Schumacher.

Ke známým sanmarinským sportovcům patří střelkyně Alessandra Perilliová, držitelka bronzové medaile z mistrovství světa. Její sestra, rovněž střelkyně, Arianna Perilliová má dvě zlata z mistrovství Evropy. Manuel Poggiali vyhrál v letech 2001 a 2003 mistrovství světa silničních motocyklů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUURSMA, Jorri C. Fragmentation and the International Relations of Micro-States: Self-determination and Statehood. Cambridge, New York: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56360-7. S. 211. (anglicky) 
  2. Global Forum on Transparency and Exchange of Information for Tax Purposes Peer Reviews: San Marino 2013: Phase 2: Implementation of the Standard in Practice. San Marino: OECD Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-92-64-20277-1. S. 14. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]