Lichtenštejnsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knížectví Lichtenštejnsko
Fürstentum Liechtenstein
Vlajka Lichtenštejnska
Vlajka
Znak Lichtenštejnska
Znak
Hymna: Nad mladým Rýnem (Oben am jungen Rhein)
Geografie

Europe location LIE.png Poloha Lichtenštejnska

Hlavní město: Vaduz[pozn. 1]
Rozloha: 160 km² (189. na světě)
z toho polovina toku Rýna po celé západní hranici, neznámé % vodní plochy
Nejvyšší bod: Grauspitz (2599 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 47°8′42″ s. š., 9°33′14″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 36 476 (187. na světě, 2004)
Hustota zalidnění: 225 ob. / km² (37. na světě)
HDI: 0,883 (velmi vysoký) (24. na světě, 2012)
Jazyk: němčina
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 1806 (Nezávislost)
Hlava státu: Hans Adam II.
Předseda vlády: Adrian Hasler
Měna: Švýcarský frank (CHF)
HDP/obyv. (PPP): 89 400 USD (2. na světě, 2009)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 438 LIE LI
MPZ: FL
Telefonní předvolba: 423 (do roku 1999 se používal kód Švýcarska 41 75)
Národní TLD: .li
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
„Horní země“ a „Dolní země“ s 11 obcemi
Satelitní pohled

Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, (německy Fürstentum Liechtenstein), je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolí Rýna. Rozprostírá se na 160 km2, má přibližně 37 tisíc obyvatel a je rozděleno na 11 samosprávných oblastí. Hlavní město je Vaduz a největší město je Schaan. Lichtenštejnsko sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), se kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), a je vklíněno mezi území těchto dvou států, které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo. Lichtenštejnsko je konstituční monarchie (knížectví), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Zámek Vaduz, dřívější hrad, sídlo Lichtenštejnů
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lichtenštejnska.

Název země pochází, dnes jako jediné země na světě, od vládnoucího šlechtického rodu, kteří své jméno odvozují od hradu LichtenštejnaDolním Rakousku, na okraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136. Lichtenštejnové jej opustili kolem roku 1300.

Lichtenštejnské knížectví bývalo součástí Chursko-rétského vévodství při dělení v roce 536 od franckých králů za panování Karla Velikého. Když německý císař roku 768 usedal na francký trůn, bylo Rétské vévodství včleněno do "Vévodství Švábsko a Raetie". Také nástupci Karla Velikého silou ovládali hrabství. V roce 1180 připadlo na více než dvě století (1180-1400) Vaduzké a část "Schellenberského hrabství" rodu hrabat z Monfortu. Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis. Moderní Lichtenštejnsko vzniklo sloučením panství Schellenbergu (Lichtenštejny koupeno 1699, dnes „Dolní země“, Unterland) a hrabství Vaduzu (1712, dnes „Horní země“, Oberland), a roku 1719 bylo německým císařem uznáno jako knížectví.

Od rozpadu středověké Svaté říše římské roku 1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815 nezávislý stát v rámci Německého spolku. Proces Sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotklo, neboť s jeho územím nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na sousední Rakousko-Uhersko, a to až do jeho zániku koncem první světové války. I po roce 1918 Lichtenštejnové žili především ve Vídni a na svých moravských panstvích, odkud odešli až před nacisty v roce 1938, kdy se knížectví stalo jejich stálým sídlem.

Politika a mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Lichtenštejnsko je konstituční monarchie, jeho státní zřízení je knížectvídědičná konstituční monarchie, jejíž hlavou je úřadující kníže. Kníže zastupuje stát v mezinárodních záležitostech, ačkoli za většinu politických záležitostí zodpovídá Švýcarsko. Kníže má pravomoc vetovat zákony, navrhovat nové právní předpisy a také rozpustit parlament.

Současnou hlavou státu je od roku 1989 Hans Adam II. kníže z Lichtenštejna. V roce 2003 proběhlo v zemi referendum spojené se změnou ústavy, v němž se většina obyvatel vyjádřila pro posílení pravomocí panovníka a současně práv občanů, jimž dává možnost v referendu přímo změnit státní zřízení. Zároveň také vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů.

Od zániku Rakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se sousedním Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízké daně, neutralitu a bankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bernu, Berlína, Bruselu, Štrasburku, Vídně, Washingtonu, Ženevy a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení.

Od 1. ledna 1991 je Lichtenštejnsko členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO - EFTA); do té doby tam jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko. Od 19. prosince 2011 je Lichtenštejnsko součástí Schengenského prostoru; není však členem Evropské unie.

Spor o majetek Lichtenštejnů na území České republiky[editovat | editovat zdroj]

Specifické jsou vztahy mezi Československem (později Českou republikou) a Lichtenštejnskem, které byly negativně ovlivněny konfiskací veškerého majetku rodu Lichtenštejnů na území českého státu po druhé světové válce. Tento majetek bez náhrady vyvlastnil československý stát na základě tzv. Benešových dekretů s odůvodněním, že Lichtenštejnové byli německé národnosti. Proti tomu se Lichtenštejnové ohradili, neboť nebyli německé národnosti, nýbrž měli lichtenštejnské občanství. Navíc nebyla prokázána jejich spolupráce s nacisty a také tehdejší kněžna Elsa byla židovského původu. Restituce po roce 1989 se však na majetek Lichtenštejnů na českém území nevztahovaly, neboť ten byl zabaven ještě před rokem 1948.

Kvůli neuznaným majetkovým nárokům Lichtenštejnů Česká republika a Lichtenštejnsko v roce 1993 vzájemně neuznaly svoji nezávislost a neměly spolu diplomatické styky (tyto byly přerušeny již předtím).[1] Dne 13. července 2009 však premiér Jan Fischer a ministr zahraničí Jan Kohout oznámili, že k vzájemnému uznání a navázání diplomatických vztahů v dohledné době dojde.[2] To se skutečně stalo 8. září 2009, kdy si představitelé České republiky a Lichtenštejnska vyměnili odpovídající diplomatické nóty a podepsali dohodu o spolupráci.[3]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Lichtenštejnsko se nachází v údolí Horního Rýna v Alpách. Celá západní hranice Lichtenštejnska je tvořena Rýnem. Od severu k jihu měří tato země 24 km. Rozlohu 160 km² tvoří lesy 41 %, louky, pole a pastviny 34 %, neproduktivní plochy 15 %, zastavěné plochy 10 %. Nejvyšším bodem země je Grauspitz, 2599 m n. m., nejnižší bod je Ruggeler Ried, 430 m n. m.

V roce 2006 bylo přesnějším měřením zjištěno, že je hranice o 1,9 km delší než původně[kdy?]. Lichtenštejnsko je jedním z dvojnásobně vnitrozemských států tzn. vnitrozemský stát zcela obklopený jiným vnitrozemským státem. Díky své rozloze je šestým nejmenším nezávislým státem světa.

Lichtenštejnské knížectví se dělí na 11 samosprávných oblastí. Tyto části jsou většinou tvořeny pouze samotným městem, nebo vesnicí.  Do tzv. nižšího hrabství patří Eschen, Gamprin, Mauren, Ruggell a Schellenberg. Vyšší hrabství pak tvoří Balzers, Planken, Schaan, Triesen, Triesenberg a Vaduz.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Navzdory tomu, že Lichtenštejnsko leží v Alpách, převažující jižní vítr zajišťuje relativně mírné podnebí. V zimě jsou horské svahy ideální pro zimní sporty.Průměrná roční teplota je 10,2 °C; nejteplejší měsíce jsou červen, červenec a srpen. Průměrný úhrn ročních srážek je 900–1500 mm.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Lichtenštejnska.

Lichtenštejnsko je po Vatikánu, San Marinu a Monackém knížectví čtvrtý nejmenší nezávislý stát Evropy. Většina obyvatel hovoří alamanským dialektem. 1/3 obyvatelstva tvoří občané jiné národnosti, a to především z Švýcarska, Rakouska, Německa a Itálie. Počet obyvatel dvou největších měst je 34 905 (31.12.2005), z toho Oberland/Vaduz 22 845 obyvatel, Unterland/Schellenberg 12 060 obyvatel. Podíl cizinců na obyvatelstvu je 34 % (11 917 obyvatel) z toho 3 617 Švýcarů, 2 045 Rakušanů, 1 208 Italů a 1 178 Němců. Zhruba 75 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, která pro knížectví vytyčuje arcidiecézi vaduzskou. Počet obyvatel hlásících se k islámu se od roku 1990 zdvojnásobil a nyní činní 4,8% populace.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Úředním jazykem je němčina. Většina obyvatel však mluví alamanským dialektem, který se od standardní němčiny liší. Velice blízko má k dialektům, kterými se hovoří v sousedním Švýcarsku a Rakousku.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hrubý národní produkt Lichtenštejnska činí 4,1 miliardy CHF, tj. 158 000 CHF na obyvatele, což zemi staví na první místo ve světě. Inflace se pohybuje okolo 1 % ročně, nezaměstnanost činí 2,4 %. Na HNP se podílí průmysl a výroba zboží (42 %), služby (27 %), finančnictví (24 %) a zemědělství (7 %). Celkem zaměstnává liechtenštejnské hospodářství 30 170 osob, z toho 20 035 cizinců, kteří za prací do Lichtenštejnska dojíždějí především z Rakouska a Švýcarska. Z celkového počtu zaměstnaných pracuje v průmyslu a výrobě zboží 44 %, ve službách 39 %, ve finančnictví 1 % a v zemědělství, 1 % tvoří zaměstnaní.

Při srovnání se Švýcarskem, Rakouskem a Německem má Lichtenštejnsko velmi silný sektor průmyslu a výroby zboží, kde podíl zaměstnanců i podíl sektoru na HNP je téměř dvojnásobný oproti jeho sousedům.

V průmyslu a výrobě je činných 597 firem, z nichž většina jsou závody s méně než 50 zaměstnanci, a výroba je silně diverzifikována. Nejdůležitější oblasti jsou strojírenská výroba – přesné stroje, stroje, nástroje, vybavení (Hilti), automobilové komponenty (ThyssenKrupp Presta), dentistické vybavení a potřeby (Ivoclar Vivadent), zpracování potravin (Hilcona Schaan), elektronika (Unaxis Balzers). Lichtenštejnské hospodářství je orientováno na export, který směřuje do EU (44 %), Švýcarska (12 %), USA a Kanady (18 %), Asie (24 %) a ostatních zemí (2 %).

Železniční dopravu v zemi zajišťují Rakouské spolkové dráhy (Österreichische Bundesbahnen).

Saldo bilance zahraničního obchodu Liechtenštejnska je silně aktivní. Roční investice do hospodářství přesahují 100 milionů CHF.

Často zmiňované finančnictví vytváří čtvrtinu HNP a je tvořeno bankovními domy zaměstnávajícími 1700 zaměstnanců. Banky spravují majetek klientů ve výši 130 miliard CHF. Dále v Lichtenštejnsku pracuje 163 investičních společností s majetkem cca 21 miliard CHF a 31 pojišťoven.

Celková spotřeba energie je 1360 GWh za rok, z toho z vlastních zdrojů je pokryto 6 %, a 94 % energetických zdrojů Lichtenštejnsko dováží. Rozdělení spotřeby energie dle zdrojů: zemní plyn 29 %, elektřina 26 %, topné oleje 20 %, benzín 16 %, nafta 6 %. Motorových vozidel je v Lichtenštejnsku celkem 31 710, z toho osobních automobilů 24 293 tj. 696 na 1000 obyvatel.

Státní rozpočet[editovat | editovat zdroj]

Státní rozpočet Lichtenštejnska hospodaří s přebytkem.

  • příjmy: daně a odvody 74 %,výnos z majetku státu 20 %, poplatky 5 %, ostatní 1 %.
  • výdaje: správa financí a daní 35 %, sociální 25 %, školství 18 %, veřejná správa 11 %, bezpečnost 7 %, ostatní 4 %.

Nižší správní celky (obce) hospodaří s přebytkem.

  • příjmy: daně 60 %, fin. vyrovnání 24 %, poplatky 7 %, výnos z majetku 5 %, ostatní 4 %.
  • výdaje: personální 34 %, věcné 28 %, obecní 28 %, ostatní 10 %.

Zajímavost: jako jedna z mála zemí světa má Lichtenštejnskou nulový státní dluh.

Kultura, sport[editovat | editovat zdroj]

Orientační mapka Lichtenštejnska

Z bohatství Lichtenštejnska je podporován pestrý kulturní a sportovní život.

Z Lichtenštejnska pocházejí regionálně známé rockové a populární skupiny. Mnohé spolky pěstující lokální kulturu. Ve Vaduzu je Zemské muzeum (Landesmuseum, nové otevřeno 2003), Muzeum umění (Kunstmuseum), Muzeum lyžařství (Skimuseum), Poštovní muzeum (Postmuseum). Dále mnohá moderní místní muzea. V Schaanu Divadlo na Kostelním náměstí (Theater am Kirchplatz). Ve Vaduzu nové divadlo Zámecký sklípek (Schlösslekeller, od roku 2003). Sochařství, malířství, moderní umění. Grafika, užité umění, design.

Fotbalové kluby a národní mužstvo jsou částí Švýcarského fotbalového svazu SFV a jeho ligy, až na vlastní každoroční účast na UEFA Cupu, kam se většinou kvalifikuje FC Vaduz. Národní mužstvo se pilně účastní kvalifikace světového a evropského mistrovství. Doby slávy mnohých lyžařských vítězství Lichtenštejnska se však zdají být minulostí.[zdroj?] Mezi slavné sportovní osobnosti Lichtenštejnska patří sourozenci Andreas a Hanni Wenzelovi, kteří několikrát vyhráli světové poháry ve sjezdovém lyžování.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve skutečnosti není Vaduz hlavním městem, ale hlavní obcí, protože nemá městská práva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Politici se bojí uznání Lichtenštejnska. Knížectví žádá majetek na Moravě, idnes.cz, 21. 5. 2009, Adam B. Bartoš
  2. Lichtenštejnsko po 16 letech uzná Českou republiku, novinky.cz
  3. Lichtenštejnsko uznalo nezávislost Česka, spor o majetek nechá historikům

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORČIČKA, Václav; SUCHÁNEK, Drahomír; ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 234 s. ISBN 978-80-7422-111-8.  
  • VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha : Libri, 2010. 192 s. ISBN 978-80-7277-461-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]