Daňový ráj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Daňový ráj (anglicky tax haven, daňový přístav či útočiště) označuje zemi, ve které jsou mimořádně daňově zvýhodněny zahraniční firmy. Zisky zahraničního podniku (tzv. offshore společnosti) jsou daněny pouze zanedbatelně, dividendy takového podniku vůbec. Firmy s vedením mimo danou zemi nejsou daněny vůbec, jsou od daně z příjmu osvobozeny a získávají také další daňové výhody např. osvobození od cla při dovozu hmotného či nehmotného investičního majetku, většinou nezbytného pro podnikatelský provoz (automobily, kancelářská technika a zařízení). Tyto firmy musí dodržet určité podmínky: činnost společnosti musí být omezena na podnikatelské aktivity mimo danou zemi, držiteli kapitálových podílů musí být cizinci a firma nesmí získávat finance z tuzemských zdrojů. Cílem je přilákání zahraničního kapitálu a vytvořit z příslušné země významné finanční a hospodářské centrum. Většinou se jedná o země s malou rozlohou a nízkým počtem obyvatel, které však vykazují vysoké ekonomické výkony. Počet založených společností v některých daňových rájích dokonce převyšuje počet obyvatel.

Společnosti dle sídla[editovat | editovat zdroj]

Společnost označovaná jako offshore je taková, která podniká v určité zemi (zemích) a v daňovém ráji má pouze své sídlo a zpravidla platí pouze paušální daňové poplatky. Naproti tomu méně častý pojem onshore podnikání označuje umístění firmy v zemi se standardním zdaněním příjmů (tedy nikoli daňovém ráji), která však poskytuje daňově výhodné a stabilní prostředí.[1]

Offshore společnosti[editovat | editovat zdroj]

Ročně se celosvětově zakládá několik desítek tisíc offshore společností. Offshore společnosti jsou právnické osoby (obdoba českých a. s. a s. r. o.) registrované v zemích, které těmto společnostem umožňují příznivý daňový režim. Nejčastěji využívanou formou offshore společnosti je International Business Company (IBC). Offshore společnosti jsou hojně využívány v oblasti mezinárodního obchodu, dále pro poskytování poradenských služeb, elektronických služeb, reklamních služeb, zprostředkování apod. Naopak tyto společnosti nelze využít např. pro tuzemský maloobchod a řemeslnou výrobu.

Offshore společnost musí splňovat určité požadavky:

  • udržovat sídlo společnosti v dané zemi,
  • musí mít v dané zemi místního zástupce,
  • musí hradit vládě daného státu paušální daň, zpravidla velmi nízkou.

Pokud všechny tyto požadavky společnost splňuje, má možnost využívat výhody offshore lokalit:

  • údaje o majitelích společností nejsou veřejně přístupné, je tak zajištěna naprostá anonymita a maximální diskrétnost,
  • nulová daň z příjmu,
  • většina offshore lokalit nevyžaduje vedení účetnictví ani podávání daňového přiznání, provádění auditu, vydávání výroční zprávy,
  • neexistují zde daně dědické a darovací,
  • snížení provozních nákladů,
  • celkové omezení zákonných povinností,
  • minimální zásahy ze strany úřadů.

Mezi nejčastěji využívané offshore lokality patří: Belize, Britské Panenské ostrovy, Seychelly, ostrov Man, Bermudy, Libérie, Panama, Hongkong, Kajmanské ostrovy, Lichtenštejnsko, Madeira, Kypr, Monako, Guernsey, Bahamy.

Onshore společnosti[editovat | editovat zdroj]

Onshore společnosti na rozdíl od offshore společností neumisťují své sídlo do daňových rájů, ale naopak sídlí ve své domácí ekonomice a jsou evidovány ve veřejně dostupných databázích, v ČR např. v Obchodním rejstříku. K optimalizaci své daňové povinnosti využívají slev na dani, daňových výhod a daňových úspor.

Význam daňových rájů[editovat | editovat zdroj]

Firem a společností, působících na českém trhu, které využívají daňové ráje, tvoří asi 3 %, přičemž tento trend roste meziročně o 15–20 %.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Offshore a onshore mezinárodní daňové plánovaní - I. díl
  2. E-shopy s vlastníky v ráji, Lupa.cz, 14. listopadu 2008