Přeskočit na obsah

Barbados

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Barbados
Barbados
vlajka Barbadosu
Vlajka		 znak Barbadosu
Znak
Hymna
In Plenty and In Time of Need
Motto
Pride and industry
(Hrdost a píle)
Geografie

Poloha Barbadosu
Poloha Barbadosu

Hlavní městoBridgetown
Rozloha439 km² (183. na světě)
Nejvyšší bodMount Hillaby (340 m n. m.)
Časové pásmo−4
Poloha13°10′12″ s. š., 59°33′9″ z. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel282 628[1]
Hustota zalidnění660 obyv./km² (17. na světě)
HDI▲ 0,811 (velmi vysoký) (69. na světě, 2023)
Jazykangličtina (úřední), bajanská kreolština
Národnostní
složení		92 % černoši
3 % míšenci
3 % běloši
Náboženství76 % křesťané
21 % bez vyznání
Státní útvar
Státní zřízeníunitární parlamentní republika
Vznik30. listopadu 1966 (samostatné království)
30. listopadu 2021 (republika) (nezávislost na Spojeném království získal v roce 1966)
PrezidentJeffrey Bostic
Předsedkyně vládyMia Mottleyová
Měnabarbadoský dolar (BBD)
HDP/obyv. (PPP)18 738[2] USD (90. na světě, 2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1052 BRB BB
MPZBDS
Telefonní předvolba+1246
Národní TLD.bb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barbados je suverénní ostrovní stát v Karibiku, který se nachází v Atlantském oceánu. Je součástí Malých Antil v Západní Indii a nejvýchodnějším ostrovem karibské oblasti, leží asi 170 km východně od Svaté Lucie a Svatého Vincence a Grenadin a 400 km severovýchodně od Trinidadu a Tobaga. Ostrov je poměrně plochý a nížinný, s nízkými kopci na severovýchodě země, podnebí je tropické monzunové. Na ploše 439 km2 žije 282 000 obyvatel,[1] což z něj činí je čtvrtý nejmenší suverénní stát v Karibiku a v celé Americe a nejhustěji osídlený suverénní stát Karibiku a celé Ameriky. Hlavním a největším městem je Bridgetown, ve kterém žije asi třetina obyvatel Barbadosu. Drtivá většina obyvatel jsou černoši, potomci afrických otroků. Úředním jazykem je angličtina, rozšířená je bajanská kreolština, tři čtvrtiny obyvatel se hlásí ke křesťanství, 21 % je bez vyznání.

Ostrov, který byl od 13. století obýván Kariby a předtím jinými domorodými kmeny, se původně jmenoval Ichirouganaim.[3] Na konci 15. století ho pro Kastilskou korunu zabrali španělští mořeplavci, kteří mu dali jméno „Barbudos“, a poprvé se objevil na španělské mapě v roce 1511.[4] Portugalské impérium si ostrov nárokovalo v letech 1532 až 1536, ale v roce 1620 ho opustilo a jediným pozůstatkem jejich přítomnosti bylo vysazení divokých prasat, která měla sloužit jako zdroj masa při návštěvách ostrova. Domorodé obyvatelstvo bylo v této době většinou prodáno do otroctví, zabito nebo zemřelo na nemoci.[3]

Anglická loď Olive Blossom připlula na Barbados 14. května 1625; její posádka se ostrova zmocnila jménem krále Jakuba I. V roce 1627 přišli z Anglie první trvalí osadníci a Barbados se stal anglickou a později britskou kolonií.[5] Během tohoto období kolonie fungovala na základě plantážního hospodářství a zpočátku se spoléhala na práci irských námezdních dělníků[6] a později afrických otroků, kteří pracovali na plantážích ostrova. Otroctví pokračovalo, dokud nebylo v celé Britské říši postupně zrušeno zákonem o zrušení otroctví z roku 1833. Dne 30. listopadu 1966 Barbados dosáhl politické nezávislosti a získal status členského státu a království Společenství, čímž se stal suverénním státem s Alžbětou II. jako královnou Barbadosu. V listopadu 2021 se Barbados změnil na republiku v rámci království Společenství a nahradil monarchii ceremoniálním prezidentem.[7][8]

Barbados je unitární parlamentní republikou, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Je rozvojovou zemí s ekonomikou s vysokými příjmy, v indexu lidského rozvoje se umístil na 69. místě. Jeho ekonomika je založena na cestovním ruchu a finančních službách daňového ráje. Pěstuje se hlavně cukrová třtina, hlavním vývozním artiklem je rum z ní. Barbados je plnoprávným a aktivním členem Karibského společenství (CARICOM), Jednotného trhu a hospodářství tohoto společenství, Sdružení karibských států, Organizace amerických států, Společenství národů a Karibského soudního dvora. Dále je členem Organizace spojených národů a Světové obchodní organizace.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název „Barbados“ pochází buď z portugalského výrazu os barbados, nebo ze španělského ekvivalentu los barbados, které oba znamenají „vousáči“.[9][10] Není jasné, zda „vousáči“ odkazuje na dlouhé, visící kořeny fíkovníku (Ficus citrifolia), druhu banyanu původního na ostrově, nebo na údajně vousaté domorodé ostrovní Kariby, kteří kdysi obývali ostrov, nebo, více fantazijně, k vizuálnímu dojmu vousů vytvořených mořskou pěnou, která se rozstřikuje přes vzdálené korálové útesy. V roce 1519 mapa vytvořená janovským kartografem Viscontem Maggiolem zobrazovala a pojmenovávala Barbados ve správné poloze.[11] Navíc ostrov Barbuda v Závětrných ostrovech je velmi podobný názvem a byl kdysi Španěly pojmenován „Las Barbudas“.

Původní název Barbadosu v předkolumbovské éře byl Ichirouganaim, podle zpráv potomků domorodých kmenů mluvících aravacky v jiných regionech, s možnými překlady včetně „Červená země s bílými zuby“[12] nebo „Ostrov Rudého kamene se zuby venku (útesy)“[19] nebo jednoduše „Zuby“.[13] or simply "Teeth".[14][15][16]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Barbadosu.

Prehistorie a rané koloniální období

[editovat | editovat zdroj]

Podle některých důkazů mohl být ostrov osídlen ve 2. tisíciletí př. n. l., avšak tato datace je založena pouze na fragmentech lastur nalezených spolu s mušlemi datovanými podle radiokarbonové metody do období okolo roku 1630 př. n. l.[17] Ostrov, který byl od 13. století obýván Kariby a předtím jinými domorodými kmeny, se původně jmenoval Ichirouganaim.[3]

Prvními Evropany, kteří ostrov objevili byli Portugalci. Pojmenován byl mořeplavcem Pedrem A. Camposem jako Os Barbados. Časté nájezdy Španělů za účelem získání otroků na počátku 16. století vedly k poklesu původní indiánské populace, takže španělští spisovatelé označovali ostrov od roku 1541 jako neobydlený. Původní obyvatelé byli buď zajati a uvrženi do otroctví či uprchli na jiné, snadněji ubránitelné horské ostrovy poblíž Barbadosu.[18]

Obraz kvakera a tabákového plantážníka na Barbadosu, 1726

Ačkoliv španělští a portugalští námořníci již dříve Barbados navštívili, první loď na ostrově zakotvila dne 14. května 1625. První trvalé osídlení na ostrově založili roku 1627 Angličané. Založení první osady bylo financováno obchodníkem z Londýna Williamem Courtenem. První osadníci tak byli vlastně nájemci a velká část zisků z jejich práce připadala Courtenovi a jeho společnosti. V letech 1640 až 1660 mířili dvě třetiny anglických emigrantů směřujících do Ameriky do oblasti Západní Indie. Do roku 1650 do oblasti připlulo 44 000 osadníků. Pro srovnání do oblasti Chesapeakské zátoky připlulo 12 000 lidí a do Nové Anglie 23 000. Většinou šlo o odsouzence, kteří po pěti letech práce dostali příspěvek na svobodu ve výši 10 liber. V tomto období zde byla vysoká míra úmrtnosti a farní matriky z 50. let 17. století uvádějí pro bílou populaci čtyřikrát více úmrtí než nově založených sňatků.

Boje v období války tří království a Interregna se postupně rozšiřovaly i na Barbados a do barbadoských teritoriálních vod. Ostrov se do války zapojil až po popravě krále Karla I., kdy vládu nad ostrovem převzali royalisté. Při pokusu napravit vzpurnou kolonii přijal parlament Commonwealthu v roce 1650 zákon zakazující obchod mezi Anglií a Barbadosem a další zákony, známé jako zákony o plavbě, které přikazovaly dovážet zboží z kolonií pouze loďmi s anglickou posádkou. Tyto zákony nejvíce poškodily nizozemské kolonie a vedly k propuknutí první anglo-nizozemské války. Anglická republika vyslala roku 1651 na Barbados první vojenské síly pod vedením sira George Ayscuea. Po několika potyčkách se monarchisté vzdali.[19]

Cukrová třtina a otroctví

[editovat | editovat zdroj]
Afričtí otroci pracující na cukrových plantážích na Barbadosu (1807-1808)
Pozůstatky plantáže v Saint Lucy na Barbadosu

S pěstováním cukrové třtiny se na Barbadosu začalo ve 40. letech 17. století, poté, co ji na ostrovy roku 1637 přivezl Pieter Blower z Brazílie. Nejdříve se z ní vyráběl rum, ale roku 1642 převládla výroba cukru. Když se stala hlavní obchodní komoditou, byl Barbados rozdělen na velké plantáže, které tak nahradily drobné podniky původních anglických osadníků. Cukr tak rychle nahradil ve vývozu dříve dominantní tabák. Někteří z původních farmářů odešli do anglických kolonií v Severní Americe, především do Jižní Karolíny. Pro práci na plantážích byli na Barbados přiváženi afričtí otroci, především ze západní Afriky. Jejich počet brzy převyšoval počet plantážníků. Po roce 1750 se zvyšoval počet plantáží v majetku osob trvale žijících v Británii a spravovaných najatými správci.[20] Obchod s otroky byl zrušen roku 1807 a osvobozeni byli roku 1834.

Cukrová třtina zcela změnila barbadoskou společnost a ekonomiku. Cukrovarnický průmysl se na ostrově vyvinul do jednoho z největších na světě. Na jeho rozvoji měli podíl sefardští Židé, kteří byli původně vyhnáni z Pyrenejského poloostrova a usadili se v Nizozemské Brazílii.[21] S rozrůstajícími plantážemi, které vyžadovaly velké investice a těžkou práci, se měnilo etnické složení Barbadosu. První zařízení pro plantáže i otroky dodávali nizozemští obchodníci a do plantáží investovali i finančně. Počet obyvatel Barbadosu je k roku 1644 odhadován na 30 000, z nichž bylo pouze 800 afrického původu a zbytek pocházel především z Anglie. Tito drobní zemědělci byli později vyplaceni a na jejich místo nastoupily velké plantáže využívající ve velkém práci otroků. V roce 1660 byl již poměr Evropanů a Afričanů na ostrově téměř vyrovnaný.

V roce 1660 generoval Barbados více obchodu než všechny ostatní anglické kolonie dohromady. Jeho důležitost byla později překonána ostrovy o větší rozloze, jako například roku 1713 jej překonala Jamajka. Přesto odhadovaná hodnota kolonie Barbados byla v letech 1730 až 1731 5 500 000 liber.[22] Hlavní město Barbadosu, Bridgetown, bylo jedním ze tří největších anglických měst v Americe (dalšími městy byly Boston a Port Royal).[23] Plantáže zabíraly tolik půdy, že většina potravin musela být na ostrov dovážena z Nové Anglie.

Bridgetown, 1848

V roce 1807 byl Brity zrušen obchod s otroky. Roku 1816 povstali barbadoští otroci, šlo o největší rebelii v historii ostrova, do které se zapojilo na 20 000 otroků ze 70 plantáží.[24] Toto povstání plantážníky do značné míry překvapilo, neboť se domnívali, že jsou otroci spokojení. Byli jim umožněny sociální i ekonomické aktivity na ostrově, každý týden jim bylo umožněno pořádat tancovačky, byli krmeni a obecně o ně bylo postaráno.[25] Plantážníci však odmítali změnit zákony, které popíraly lidská práva otroků a umožňovali mučení, mrzačení či smrt jako prostředky kontroly. [26] Rebelie však neuspěla. Povstání propuklo předčasně a otroci byli rychle poraženi. Po potlačení povstání zemřelo během bojů či okamžitě po porážce bylo popraveno 120 otroků, dalších 144 lidí bylo postaveno před soud a popraveno.

Roku 1826 byl na Barbadosu přijat nový Konsolidovaný zákon o otrocích, který byl kompromisem mezi určitými ústupky otrokům a ujištěními jejich vlastníkům.[27] K úplnému zákazu otroctví v Britském impériu došlo v roce 1834. Na Barbadosu, podobně jako ve zbytku britských západoindických kolonií, trval celý proces osvobození otroků čtyři roky.

Nezávislost

[editovat | editovat zdroj]
Oblouk nezávislosti v hlavním městě Barbadosu Bridgetownu

Od roku 1930 do roku 1951 získával Barbados postupně autonomii. Roku 1951 bylo zavedeno všeobecné volební právo. V letech 1958–1962 byl součástí federace Západoindických ostrovů. S rostoucí mírou autonomie se Barbadosu v čele s Errolem Barrowem podařilo v červnu 1966 získat úplnou nezávislost. Po letech mírového a demokratického pokroku, se Barbados stal nezávislým na Spojeném království a dne 30. listopadu 1966 oficiálně vstoupil do Commonwealthu. Errol Barrow se stal prvním předsedou vlády Barbadosu.

Barrowova vláda se snažila o diverzifikaci ekonomiky, aby nadále nebyla závislá pouze na zemědělství. Snažila se podpořit jak průmysl, tak i cestovní ruch. Barbados stál také v popředí snah o regionální integraci a byl v čele při vytvoření Caribbean Free Trade Association a Karibského společenství.[28]

Všeobecné volby v roce 1994 vyhrál Owen Arthur z Barbadoské strany práce. Následně uspěl i v několika dalších volbách a předsedou vlády zůstal do roku 2008.[29] Arthur byl silným zastáncem republikanismu, ačkoliv se na rok 2008 plánované referendum o nahrazení královny Alžběty II. jako hlavy státu nikdy neuskutečnilo.[30] V roce 2008 všeobecné volby vyhrála Demokratická strana práce. Barbadoská strana práce se opětovně vrátila k moci v roce 2018. Po těchto volbách se poprvé v historii Barbadosu stala předsedkyní vlády žena, Mia Mottley.

Přechod k republice

[editovat | editovat zdroj]

Vláda Barbadosu v září 2020 oznámila, že má v úmyslu změnit Barbados do 30. listopadu 2021 na republiku. Toto datum bylo vybráno symbolicky, neboť se jednalo o 55. výročí zisku nezávislosti. Nově měl stát v čele země volený prezident, nikoliv dědičný britský panovník.[31][32]

V září 2021 byl parlamentu Barbadosu předložen návrh na změnu ústavy. Ten byl schválen 6. října 2021, čímž byl zaveden úřad prezidenta, který nahradil v čele země královnu Alžbětu II.[33] Dne 12. října 2021 byla úřadující generální guvernérka Barbadosu Sandra Masonová nominována předsedou vlády i předními představiteli opozice jako kandidátka na post prezidenta. K jejímu zvolení došlo 20. října 2021[34] a úřad prezidentky Masonová převzala na konci listopadu 2021.[35] Na pozvání barbadoské vlády se její inaugurace zúčastnil i princ Charles. Sama královna Alžběta II. zaslala prezidentce i barbadoským lidem blahopřání: "Když slavíte tento významný den, posílám vám a všem Barbadosanům nejvřelejší přání všeho dobrého pro vaše štěstí, mír a prosperitu v budoucnu."[36]

V lednu 2022 v prvních všeobecných volbách po vzniku republiky s velkou převahou vyhrála strana prezidentky Masonové, která v zákonodárném sboru získala všech 30 křesel.[37]

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Barbadoská vlajka.

Barbadoská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2, se třemi svislými pruhy – krajní jsou v barvě námořní modré, prostřední pruh je žlutý. Uprostřed vlajky je černý trojzubec.[38]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Mapa Barbadosu
Pobřežní útesy na Barbadosu
Záliv Bottom na Barbadosu

Barbados je ostrovní země v Karibiku, která se nachází v Atlantském oceánu. Je součástí Malých Antil v Západní Indii, v části známé jako Návětrné ostrovy. Je nejvýchodnějším ostrovem karibské oblasti, leží asi 170 km východně od Svaté Lucie a Svatého Vincence a Grenadin, 180 km jihovýchodně od Martiniku a 400 km severovýchodně od Trinidadu a Tobaga. Ostrov je dlouhý 34 km a široký 23 km, s rozlohou 439 km2 [39] je čtvrtým nejmenším suverénním státem v Karibiku a v celé Americe. Leží na 13° 10′ severní šířky a 59° 30′ západní délky. Ve srovnání se sousedními ostrovy na západě, Návětrnými ostrovy, je Barbados nížinný a rovinatý; jen relativně uprostřed se mírně zvedá k centrální pahorkatinaté oblasti známé jako Scotland District, jejíž nejvyšší bod je Mount Hillaby s nadmořskou 340 m nejvyšším bodem ostrova.[40] Země leží v tropickém pásmu a její obecně příjemné přímořské klima je ovlivněno severovýchodními pasáty, které mírní tropické teploty.

Původ ostrova je nevulkanický, vznikl nadzvednutím mořského dna v důsledku podsouvání Jihoamerické desky pod Karibskou. Mimo skalnaté jádro, které geologicky navazuje na Trinidad, tvoří hlavní horninu vápenec vzniklý činností korálů.[40] Na Barbadosu pokrývají lesy přibližně 15 % celkové rozlohy, což v roce 2020 odpovídalo 63 km2 lesa. Přirozený pokryv tvoří tropický deštný les a mangrovníkové porosty. Ty však byly ve velké většině území vymýceny a z velké části nahrazeny plantážemi cukrové třtiny a pastvinami.

Ve farnosti Saint Michael leží hlavní město Barbadosu, Bridgetown, kde žije třetina obyvatelstva země.[40] Mezi další významná sídla rozptýlená po ostrově patří Holetown ve farnosti Saint James, Oistins ve farnosti Christ Church a Speightstown ve farnosti Saint Peter.

Geologie

[editovat | editovat zdroj]

Barbados leží na hranici jihoamerické a karibské desky.[90] Zasouvání (subdukce) jihoamerické desky pod karibskou deskou odstraňuje sedimenty z jihoamerické desky a ukládá je nad zasouvací zónou, kde vytváří akreční klín. Rychlost ukládání tohoto materiálu umožňuje Barbadosu stoupat rychlostí přibližně 25 mm za 1 000 let.[41] Tato subdukce znamená, že z geologického hlediska je ostrov složen z korálů o tloušťce přibližně 90 m, nad nimiž se vytvořily útesy. Země se na západě svažuje v sérii „teras“ a na východě přechází v nakloněnou plošinu. Velká část ostrova je obklopena korálovými útesy.[40]

Eroze vápence na severovýchodě ostrova, v oblasti Scotland, vedla k vytvoření různých jeskyní a roklí. Na východním pobřeží ostrova u Atlantského oceánu vznikly díky vápencovému složení oblasti pobřežní útvary, včetně skalních útvarů. Pozoruhodný je také skalnatý mys známý jako Pico Teneriffe.[42]

Klima

[editovat | editovat zdroj]

Barbados leží v tropickém pásmu. Jeho obecně příjemné přímořské klima je ovlivněno severovýchodními pasáty, které mírní tropické teploty. Chladné severovýchodní pasáty převládají během období sucha od prosince do června. Průměrná roční teplota se pohybuje od 24 do 28 °C; ve vyšších nadmořských výškách převládají mírně nižší teploty. Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 71 a 76 % po celý rok. Srážky se vyskytují především mezi červencem a prosincem a liší se v závislosti na nadmořské výšce. Průměrné roční srážky mohou dosahovat 1 900 mm ve vyšších centrálních oblastech, zatímco v pobřežní zóně je to 1 300 mm.[43] Podle Köppenovy klasifikace podnebí spadá Barbados do tropického monzunového klimatu.

Mezi vzácné přírodní katastrofy patří zemětřesení, sesuvy půdy a hurikány. Barbados leží mimo hlavní oblast výskytu tropických cyklón v Atlantiku a během období dešťů je často ušetřen nejhorších dopadů bouří v této oblasti. V průměru zasáhne Barbados silný hurikán přibližně jednou za 26 let. Posledním významným hurikánem, který způsobil vážné škody na Barbadosu, byl hurikán Janet v roce 1955; v roce 2010 ostrov zasáhl hurikán Tomas, ale ten způsobil pouze menší škody v celé zemi, protože v době dopadu měl pouze sílu tropické bouře.[44]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Jeffrey Bostic, od listopadu 2025 prezident Barbadosu

Barbados je suverénním státem od listopadu 1966 a od listopadu 2021 je republikou, když přestal být konstituční monarchií v čele s britským králem.

Barbados funguje jako unitární parlamentní republika podle vzoru britského westminsterského systému. Hlavou státu je prezident Barbadosu, volený parlamentem Barbadosu na čtyřleté funkční období. Výkonná moc je svěřena prezidentovi Barbadosu a je vykonávána prezidentem na základě doporučení předsedy vlády a kabinetu, kteří společně tvoří vládu. Zákonodárná moc je svěřena jednak vládě a jednak oběma komorám parlamentu. Politický systém je ovládán dvěma hlavními stranami, Barbadoskou labouristickou stranou a Demokratickou labouristickou stranou. Soudní moc na Barbadosu je nezávislá na výkonné a zákonodárné moci. Právní systém je založen na anglickém zvykovém právu. V dolní komoře parlamentu, Sněmovně, zasedá 30 zástupců. V horní komoře parlamentu, Senátu, zasedá 21 senátorů.[45]

Barbados je zapojen do řady regionálních karibských organizací např. Karibského společenství, Jednotného trhu a hospodářství tohoto společenství,Sdružení karibských států, Regionálního bezpečnostního systému, Organizace amerických států, Společenství národů a Karibského soudního dvora. Dále je členem Organizace spojených národů a Světové obchodní organizace.

Administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]
Mapa farností na Barbadosu

Barbados se dělí do 11 samosprávních farností: Christ Church, Saint Andrew, Saint George, Saint James, Saint John, Saint Joseph, Saint Lucy, Saint Michael, Saint Peter, Saint Philip, Saint Thomas. Všechny farnosti, kromě Saint George a Saint Thomas, které leží ve středu státu, jsou pobřežní.

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika Barbadosu je založena na cestovním ruchu a finančních a bankovních službách daňového ráje. Významným zdrojem příjmů bylo v minulosti zemědělství, zejména pěstování a export cukrové třtiny, výroba cukru, rumu a rybolov. Dnes hraje roli i lehká výroba, zejména elektrozařízení. Mnoho potravin se musí dovážet. Největší zisky plynou z cestovního ruchu. Ostrov je známý pro své bílé korálové pláže.

Pobřeží u osady Bathsheba

Barbados je 53. nejbohatší zemí světa podle HDP (hrubý domácí produkt) na obyvatele, s dobře vyvinutou smíšenou ekonomikou a mírně vysokou životní úrovní. Podle Světové banky je Barbados zařazen mezi 66 nejvýznamnějších světových ekonomik s vysokými příjmy. Podle údajů Světové banky žije 16 % obyvatel v chudobě, ačkoliv extrémní chudoba se na ostrově nevyskytuje.[46]

Historicky byla ekonomika Barbadosu závislá na pěstování cukrové třtiny a souvisejících činnostech, ale od konce 70. a začátku 80. let 20. století se diverzifikovala do odvětví výroby a cestovního ruchu. Ostrov zaznamenal stavební boom s rozvojem a přestavbou hotelů, kancelářských komplexů a domů, částečně kvůli představení kriketového mistrovství světa v roce 2007.[47]

Hlavními vývozními položkami jsou destilované alkoholické nápoje (7 % celkového finančního objemu exportu), léčiva (6 %), šperky (3 %), ropa (2 %) a insekticidy, fungicidy a dezinfekční prostředky (2 %) (čísla za rok 2024).[48]

Demografie

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1844122 198—    
1911172 337+0,51 %
1921156 774−0,94 %
1946192 800+0,83 %
1960232 327+1,34 %
1970236 891+0,19 %
1980247 129+0,42 %
1990260 491+0,53 %
2000268 792+0,31 %
2010277 821+0,33 %
2025282 623+0,11 %
Zdroj: CARICOM Regional Statistics[49]

Podle odhadů žilo na Barbadosu v roce 2025 celkem 282 623 obyvatel[1] s hustotou zalidnění 660 obyvatel na kilometr čtvereční, což z něj činí nejhustěji osídlený suverénní stát Karibiku a celé Ameriky. Při posledním sčítání lidu v roce 2010 měl Barbados populaci 277 821 obyvatel.[50] Ženy tvoří 51,5 % celkové populace a muži 48,5 %. Střední délka života je 79 let (muži 76,3, ženy 81,8), střední věk je 42,2 (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 17 %, 67 % je ve věku 15 až 64 let a 16 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 31 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 0,5 %.[51]

Podle posledního sčítání lidu v roce 2010 tvoří 92 % obyvatelstva černoši, 3 % míšenci, 3 % běloši, 1 % Indové; zbytek jsou osoby z Blízkého východu, Asie a ostatní.[50]

Jazyk

[editovat | editovat zdroj]

Angličtina je úředním jazykem Barbadosu a používá se pro komunikaci, správu a veřejné služby po celém ostrově. Jako úřední jazyk země se standardní angličtina přizpůsobuje slovní zásobě, výslovnosti, pravopisu a konvencím, které jsou podobné, ale ne zcela shodné s britskou angličtinou. Pro většinu obyvatel Barbadosu je však jazykem každodenního života bajanská kreolština, která však zůstává převážně ústní a nemá standardizovanou písemnou formu.[52]

Bridgetown: budovy parlamentu a Centrální banky

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]
Anglikánská katedrála svatého Michaela a všech andělů, Bridgetown

Největším náboženstvím na Barbadosu je křesťanství, přičemž nejpočetnější denominací je anglikánská církev (23,9 % obyvatelstva v roce 2019).[53] Dalšími křesťanskými denominacemi s významným počtem stoupenců na Barbadosu jsou katolická církev (spravovaná římskokatolickou diecézí Bridgetown), letniční (19,5 %), svědkové Jehovovi, adventisté sedmého dne a duchovní baptisté.[40] Anglikánská církev byla oficiálním státním náboženstvím až do svého zákonného zrušení parlamentem Barbadosu po získání nezávislosti.[53][54] Mezi menší náboženství na Barbadosu patří islám, hinduismus, bahá'í, rastafariánství a judaismus.[40]

Stát je považován za sekulární, zaručuje všem svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a v preambuli ústavy obsahuje pouze symbolické odkazy na vyšší moc. Téměř polovina (45,5 %) všech obyvatel Barbadosu uvedla v sčítání lidu v roce 2021, že nemá žádné náboženské vyznání.[55]

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Míra gramotnosti na Barbadosu je téměř 100 %. Systém veřejného vzdělávání na Barbadosu je vytvořen podle britského modelu. Vláda Barbadosu vynakládá 3,6 % hrubého domácího produktu (14 % rozpočtu) na vzdělávání a školství (odhad pro roky 2024 a 2025).[51]

Všichni obyvatelé v zemi musí chodit do školy do 16 let. Barbados má na celém ostrově přes 70 základních škol a přes 20 středních škol. Existuje řada soukromých škol, včetně Montessori a International Baccalaureate. Zápis studentů na tyto školy představuje méně než 5 % z celkového počtu zápisů na veřejné školy. Největší vysoké školy na ostrově jsou Barbados Community College, Samuel Jackman Prescod Institute of Technology, Codrington College a kampus Cave Hill a Open Campus University of the West Indies a lékařské fakulty, jako jsou Ross University School of Medicine a American University of Integrative Sciences, School of Medicine.[56]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

Barbados je směsicí západoafrické, portugalské, kreolské, indické a britské kultury. Občané se oficiálně nazývají Barbadiané, ale v běžné řeči se jim říká „Bajans“ (vyslovuje se ˈbājənz). Ikonickou součástí kultury je barbadoský dialekt, bajanská kreolština, ačkoliv oficiálním jazykem je však angličtina, což odráží staletí britské nadvlády.

Největší karnevalovou kulturní událostí, která se na ostrově koná, je festival Crop Over, který byl poprvé uspořádán v roce 1687 a znovu zaveden v roce 1974. Stejně jako v mnoha jiných karibských a latinskoamerických zemích je Crop Over důležitou událostí pro mnoho lidí na ostrově, stejně jako pro tisíce turistů, kteří se sem sjíždějí, aby se zúčastnili každoročních akcí.[40] Festival zahrnuje hudební soutěže a další tradiční aktivity a představuje většinu domácí kalypso a soca hudby ostrova za daný rok. Barbadoští muži a ženy, kteří sklidili nejvíce cukrové třtiny, jsou korunováni králem a královnou úrody.[57] Crop Over začíná na začátku července a končí kostýmovaným průvodem v den Kadooment, který se koná první pondělí v srpnu. Nová kalypso/soca hudba se obvykle vydává a hraje častěji od začátku května, aby se časově shodovala se začátkem festivalu.[56]

Státní svátky
Den Anglický název
1. ledna New Year's Day Nový rok
21. ledna Errol Barrow Day Den uznání Errola Barrowa, Otce národa, od 21. ledna 1989.
Březen–duben Good Friday Velký pátek
Březen–duben Easter Monday Velikonoční pondělí
28. dubna National Heroes' Day Den uznání barbadoských národních hrdinů od 28. dubna 1998.
1.–7. května Labour Day Den práce
1. srpna Emancipation Day Datum zrušení otroctví na ostrově od 1. srpna 1997.
1.–7. srpna Kadooment Day Ukončení oslav Crop Over
30. listopadu Independence Day Den nezávislosti (od Spojeného království dne 30. listopadu 1966)
25. prosince Chrismas Day Štědrý den
26. prosince Boxing Day Svátek Vánoční

Hudba

[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodná pop star Rihanna, narozená na Barbadosu

Hudba Barbadosu zahrnuje charakteristické národní styly lidové a populární hudby, včetně prvků západní klasické a náboženské hudby. Kultura Barbadosu je synkretickou směsicí afrických a britských prvků a hudba ostrova tuto směs odráží prostřednictvím typů a stylů písní, instrumentace, tanců a estetických principů.

Barbadské lidové tradice zahrnují hnutí Landship, které je satirickou, neformální organizací založenou na Královském námořnictvu, čajové schůzky, kapely hudby tuk a četné tradiční písně a tance. V moderním Barbadosu patří mezi populární styly kalypso, spouge, současný folk a world music. Barbados je spolu s Guadeloupem, Martinikem, Trinidadem, Kubou, Portorikem a Panenskými ostrovy jedním z center karibského jazzu.[58]

Nejznámější barbadoskou umělkyní je popová zpěvačka Rihanna, devítinásobná držitelka ceny Grammy a jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob. V roce 2021 byla jmenována národní hrdinkou země.[59][60]

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]
Conkie

Barbadoská kuchyně je kombinací afro-karibské kuchyně, evropské kuchyně a indické kuchyně. Typické barbadoské jídlo je z masa nebo ryb, kořeněné a pikantní. Velmi populární je maso z létajících ryb.[61] Příklady barbadoských pokrmů a nápojů: cou-cou, příloha z kukuřičné mouky a okry; létající ryba, bývá podávána s cou-cou, národní jídlo Barbadosu; cutters, sendviče plněné masem z létající ryby; conkies, plněné kukuřičné těsto podávané v banánovém listě, podobné tamales; rice and peas, směs rýže a půleného hrachu; souse, nakládané vepřové maso; grilovaný vepřový ocásek; rum, koktejly; pivo, mauby, nápoj z kůry stromů; ovocné šťávy.[61]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v jiných karibských zemích britského původu, tak nejpopulárnějším sportem je kriket. Kriket je jednou z nejsledovanějších her na Barbadosu a kriketový stadion Kensington Oval je kvůli svému významu a přínosu pro tento sport často označován jako „Mekka kriketu“. Kromě několika přípravných zápasů a šesti zápasů „Super Eight“ se v zemi konalo finále Mistrovství světa v kriketu 2007.

Barbados dosáhl významných úspěchů v atletice díky Ryanovi Brathwaitovi, mistru světa v běhu na 110 m překážek v Berlíně v roce 2009. Barbados dosud získal na olympijských hrách jednu bronzovou medaili v atletice, a to díky sprinterovi Obadele Thompsonovi v Sydney v roce 2000. Kromě toho získala barbadoská mužská fotbalová reprezentace druhé místo v Karibském poháru v roce 1985. V roce 2019 vyhrál Zane Maloney britskou Formuli 4 a stal se prvním barbadoským jezdcem, který získal evropský šampionát.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbados na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 Global Change Data Lab. Population, 2025 [online]. Our World in Data, 2024 [cit. 2026-01-28]. Dostupné online.
  2. ↑ World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Barbados) [online]. International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2023.
  3. 1 2 3 Why tiny Barbados said goodbye to the royal family. ABC News. 2025-11-29. Dostupné online [cit. 2025-11-30]. (anglicky)
  4. ↑ SAUER, Carl Ortwin. Early Spanish Main, The. [s.l.]: University of California Press, 1969. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online]. ISBN 0-520-01415-4. S. 192–197.
  5. ↑ Secretariat. Barbados – History [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2014.
  6. ↑ The story of Irish indentured servants sent from here to the Caribbean [online]. 4 July 2019. Dostupné online.
  7. ↑ SAID-MOORHOUSE, Lauren; FOSTER, Max. Barbadians celebrate the birth of a republic and bid farewell to the Queen [online]. 30 November 2021 [cit. 2022-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2021.
  8. ↑ SAFI, Michael. Barbados parts way with Queen and becomes world's newest republic. The Guardian. 30 November 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2021.
  9. ↑ Dr Ainslie. To the Editor of the Colonial Journal. Redakce Dr Ainslie. The Colonial Journal. London: G. Davidson, 1816, s. 104. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2023.
  10. ↑ FISKE, Amos Kidder. The West Indies: A History of the Islands of the West Indian Archipelago, Together with an Account of Their Physical Characteristics, Natural Resources, and Present Condition. [s.l.]: G. P. Putnam's Sons, 1899. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2023. S. 357.
  11. ↑ SAWE, Benjamin Elisha. How Did Barbados Get Its Name? [online]. 1 November 2018 [cit. 2025-08-09]. Dostupné online.
  12. ↑ Barbados the Red Land with White Teeth: Home of the Amerindians. [s.l.]: Barbados Museum & Historical Society Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 May 2010.
  13. ↑ Barbados – Geography / History. [s.l.]: Fun 'N' Sun Publishing Inc., 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2010.
  14. ↑ FARIA, Norman. Guyana Consul (Barbados) Visit to Former Amerindian Village Site in B'dos [online]. Pan-Tribal Confederacy of Indigenous Tribal Nations, 17 June 2009 [cit. 2010-05-14]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2016.
  15. ↑ DREWETT, Peter. Prehistoric Barbados. [s.l.]: Barbados Museum and Historical Society, 1991. ISBN 1-873132-15-8.
  16. ↑ DREWETT, Peter. Prehistoric Settlements in the Caribbean: Fieldwork on Barbados, Tortola and the Cayman Islands. [s.l.]: Archetype Publications Ltd., 2000. ISBN 1-873132-22-0.
  17. ↑ Peter Drewett, 1993. "Excavations at Heywoods, Barbados, and the Economic Basis of the Suazoid Period in the Lesser Antilles", Journal of the Barbados Museum and Historical Society 38:113–37; Scott M. Fitzpatrick, "A critical approach to c14 dating in the Caribbean", Latin American Antiquity, 17 (4), s. 389 ff
  18. ↑ Hilary McD. Beckles, A History of Barbados: From Amerindian Settlement to Caribbean Single Market (Cambridge University Press, 2007 edition), s. 1–6.
  19. ↑ BBC - History - British History in depth: The Civil War in Barbados. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ Ragatz, Lowell Joseph. "Absentee Landlordism in the British Caribbean, 1750–1833", Agricultural History, Vol. 5, No. 1 (January 1931), s. 7–24
  21. ↑ Barbados : just beyond your imagination. St. John's, Antigua, West Indies: Hansib 318 s. Dostupné online. ISBN 1-870518-54-3, ISBN 978-1-870518-54-3. OCLC 36393098 S. 46 a 48.
  22. ↑ Richard B. Sheridan, Sugar and Slavery: An Economic History of the British West Indies, 1623–1775, s. 144
  23. ↑ Alan Taylor, American Colonies: The Settlement of North America, 2001 (Viking Putnam; Penguin, 2002), discusses Barbados in the context of North American settlemen
  24. ↑ Beckles, "The Slave-Drivers' War", Boletín de Estudios Latinoamericanos y del Caribe, 1985, 39:85–109
  25. ↑ William Dickson, LL.D., Mitigation of Slavery, In Two Parts. Part I: Letters and Papers of The Late Hon. Joshua Steele, p. 1-7, 132–136, 177–183. Part II: Letters to Thomas Clarkson, Esql M.A., p. 193, 338–353. (London, 1814).
  26. ↑ ARCHIVES, The National. The National Archives [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ BECKLES, HILARY, 1955-. A history of Barbados : from Amerindian settlement to Caribbean single market. 2. vyd. Cambridge [England]: Cambridge University Press, 2006. 318 s. Dostupné online. ISBN 0-521-67849-8, ISBN 978-0-521-67849-0. OCLC 143607964 S. 118–119.
  28. ↑ Barbados | History, People, Independence, Map, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2024-07-02 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ Elections in the Americas: a data handbook. Příprava vydání Dieter Nohlen. New York: Oxford University Press 2 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-925358-6, ISBN 978-0-19-928357-6. OCLC ocm60559519 OCLC: ocm60559519.
  30. ↑ Caribbean Net News: Barbados to vote on move to republic. web.archive.org [online]. 2007-12-28 [cit. 2024-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-28.
  31. ↑ YASHAROFF, Hannah. Barbados announces plan to remove Queen Elizabeth as head of state next year. USA TODAY [online]. [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ REUTERS. Barbados elects first president, replacing UK Queen as head of state. CNN [online]. 2021-10-22 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  33. ↑ Barbados Parliament Bills Archive | Constitution (Amendment) (No. 2 ) Bill, 2021. www.barbadosparliament.com [online]. [cit. 2024-07-03]. Dostupné online.
  34. ↑ Barbados just appointed its first president as it becomes a republic. The National [online]. 2021-10-20 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ In Barbados, parliament votes to amend constitution, paving the way to republican status. ConstitutionNet [online]. [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  36. ↑ "A message from The Queen to the President and people of Barbados". The Royal Family. 30 November 2021 Dostupné online
  37. ↑ Barbados PM hails governing party’s landslide election victory. Al Jazeera [online]. [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  38. ↑ Barbadoská vlajka na Flags of the World
  39. ↑ Barbados country profile. BBC News. 2012-08-02. Dostupné online [cit. 2026-01-28]. (anglicky)
  40. 1 2 3 4 5 6 7 Barbados [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2026-01-29]. Dostupné online.
  41. ↑ Barbados Sightseeing – Animal Flower Cave [online]. Little Bay House, 2010 [cit. 2011-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2011.
  42. ↑ GLORIA. Pico Teneriffe – Barbados Pocket Guide [online]. [cit. 2017-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2016.
  43. ↑ Islands of the Commonwealth Caribbean: a regional study. Příprava vydání Sandra W. Meditz, Dennis Michael Hanratty, Library of Congress. 1st ed. vyd. Washington, D.C: Federal Research Division, Library of Congress : For sale by the Supt. of Docs., U.S. G.P.O 771 s. (Area handbook series). Dostupné online. (english)
  44. ↑ Hurricane Tomas lashes Caribbean islands. BBC News. 2010-10-30. Dostupné online [cit. 2026-01-28]. (anglicky)
  45. ↑ GOV.BB. www.gov.bb [online]. [cit. 2026-01-28]. Dostupné online.
  46. ↑ https://documents1.worldbank.org/curated/en/099517504212514309/pdf/IDU-b3754e78-826b-4481-8d91-546bd8349681.pdf
  47. ↑ (PDF) The Barbados Economy - The Road to Prosperity. ResearchGate [online]. [cit. 2021-06-06]. DOI: 10.2139/ssrn.3081679. Dostupné online. (anglicky)
  48. ↑ National Profile - CEPALSTAT Statistic Database and Publications. statistics.cepal.org [online]. [cit. 2026-01-29]. Dostupné online.
  49. ↑ 2000 ROUND OF POPULATION AND HOUSING CENSUS SUB-PROJECT : NATIONAL CENSUS REPORT BARBADOS [online]. [cit. 2017-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 February 2018.
  50. 1 2 2010 POPULATION AND HOUSING CENSUS [online]. [cit. 2017-08-30]. Dostupné online.
  51. 1 2 Barbados. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky)
  52. ↑ FENIGSEN, Janina. Language Ideologies in Barbados: Processes and Paradigms. Pragmatics. 2007, s. 167–188. doi:10.1075/prag.17.2.02fen.
  53. 1 2 Barbados 2019 International Religious Freedom Report [online]. US Department of State [cit. 2021-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 September 2021.
  54. ↑ Laws of Barbados. [s.l.]: Government of Barbados, 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2021. Kapitola 375: Anglican Church Act.
  55. ↑ BSS clears air on 2021 census data [online]. 28 May 2024 [cit. 2025-04-30]. Dostupné online.
  56. 1 2 Barbados Education System / Welcome Stamp / Ministry of Education, Technological and Vocational Training. mes.gov.bb [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
  57. ↑ Crop Over Festival [online]. 2camels.com [cit. 2009-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2010.
  58. ↑ De Ledesma, Charles; Georgia Popplewell (2000). "Put Water in the Brandy?". In Broughton, Simon; Ellingham, Mark; McConnachie, James; Duane, Orla (eds.). Rough Guide to World Music, Vol. 2: Latin & North America, Caribbean, India, Asia and Pacific. Rough Guides. strany 518. ISBN 1-85828-636-0.
  59. ↑ RESPERS FRANCE, Lisa. Rihanna honored as 'national hero' of Barbados [online]. 30 November 2021 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online.
  60. ↑ The Honourable Mia Amor Mottley, SC, MP [online]. Official Website of the Prime Minister of Barbados, 24 October 2018 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online.
  61. 1 2 World Travel Guide [online]. [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9. 

Související odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbados na Wikimedia Commons
  • Průvodce Barbados ve Wikicestách
  • Slovníkové heslo Barbados ve Wikislovníku
  • CIA. Barbados - The World Factbook [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Barbados [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barbados&oldid=25635987“