Přeskočit na obsah

Vanuatu

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Republika Vanuatu
Ripablik blong Vanuatu
Republic of Vanuatu
République de Vanuatu
vlajka Vanuatu
Vlajka		 znak Vanuatu
Znak
Hymna
Yumi, Yumi, Yumi
Geografie

Poloha Vanuatu
Poloha Vanuatu

Hlavní městoPort Vila (Efate)
Rozloha12 189 km² (157. na světě)
Nejvyšší bodTabwemasana (1879 m n. m.)
Časové pásmo+11
Poloha16°38′0″ j. š., 168°1′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel340 829[1] (173. na světě, 2026)
Hustota zalidnění28 obyv./km² (188. na světě)
HDI▲ 0,621 (střední) (146. na světě, 2023)
Jazykbislamština, angličtina, francouzština
Národnostní
složení		98,5 % Vanuaťané
Náboženství93 % křesťané (75 % Protestanté, 13 % Katolíci), 5 % domorodé náboženství
1 % Baháisté
Státní útvar
Státní zřízeníunitární parlamentní republika
Vznik30. července 1980 (nezávislost na Francii a Spojeném království)
PrezidentNikenike Vurobaravu
Předseda vládyJotham Napat
Měnavanuatský vatu (VUV)
HDP/obyv. (PPP)3 001[2] USD (165. na světě, 2023)
Giniho koeficient32,3 (2019)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1548 VUT VU
MPZVU
Telefonní předvolba+678
Národní TLD.vu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vanuatu, plným názvem Republika Vanuatu,[pozn. 1] je ostrovní stát v Melanésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží asi 1 750 km východně od severní Austrálie, severovýchodně od Nové Kaledonie, východně od Nové Guineje, jihovýchodně od Šalomounových ostrovů a západně od Fidži. Vanuatu je souostroví asi 80 hornatých ostrovů sopečného původu s úzkými pobřežními nížinami a aktivními a potenciálně aktivními sopkami, kde panuje tropické rovníkové podnebí. Vanuatu se dělí na 6 provincií, na ploše 12 000 km² žije 341 000 obyvatel.[1] Hlavním a největším městem je Port Vila, které se nachází na třetím největším a nejlidnatějším ostrově Efate. Drtivá většina obyvatel jsou Vanuaťané. Úředními jazyky jsou bislamština, angličtina a francouzština,[3] drtivá většina se hlásí ke křesťanství.

Vanuatu bylo původně osídleno melanesijským obyvatelstvem. Prvními Evropany, kteří ostrovy navštívili, byla španělská expedice vedená portugalským mořeplavcem Fernandesem de Queirósem, který v roce 1606 dorazil na největší ostrov, Espíritu Santo. Queirós obsadil souostroví pro Španělsko jako součást koloniální Španělské Východní Indie a pojmenoval jej La Austrialia del Espíritu Santo. V 80. letech 19. století si Francie a Spojené království nárokovaly části souostroví a v roce 1906 se dohodly na rámci společné správy souostroví pod názvem Nové Hebridy prostřednictvím anglo-francouzského kondominia. V 70. letech 20. století vzniklo hnutí za nezávislost a v červenci 1980 vyhlásilo nezávislost pod názvem Republika Vanuatu.

Republika Vanuatu je unitární parlamentní republika, hlavou státu je prezident a zákonodárnou moc má jak vláda, tak jednokomorový parlament. V indexu lidského rozvoje se umístilo na 146. místě. Vanuatu je rozvojovou zemí, kde velká většina obyvatel pracuje v zemědělství. Hlavními zdroji devizových příjmů jsou vývoz ryb, lodí a rostlin pro výrobu parfémů. Vanuatu je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Fóra tichomořských ostrovů, Tichomořského společenství (SPC), Organizace afrických, karibských a tichomořských států, Britského společenství národů a Mezinárodní organizace frankofonie.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název Vanuatu je odvozen od slova vanua („země“ nebo „domov“), jehož příbuzná slova se vyskytují v několika austronéských jazycích, v kombinaci se slovem tu, což znamená „stát“ (z proto-oceánského *tuqur).[4] Společně tato dvě slova vyjadřují nezávislý status země.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Vanuatu bylo původně osídleno melanesijským obyvatelstvem.

Jako první Evropan připlul na Vanuatu portugalský mořeplavec ve španělských službách Pedro Fernandes de Queirós. V roce 1606 přistál na největším ostrově Espiritu Santo a souostroví pojmenoval jako La Austrialia del Espiritu Santo. Předpokládal, že dorazil do Terra Australis. Španělé založili osadu na severu ostrova na pobřeží velkého zálivu, která existovala jen krátce. Evropané se na souostroví nevraceli, až 22. května 1768 je znovu objevil francouzský mořeplavec Louis Antoine de Bougainville, který je nazval jako Velké Kyklady. V roce 1774 James Cook ostrovy pojmenoval jako Nové Hebridy a tento název se udržel do vyhlášení nezávislosti v roce 1980.

Muži z ostrova Tanna na lodi, kolem roku 1905

Obchodník Peter Dillon v roce 1825 objevil na ostrově Erromango zdroje santalového dřeva. Nastal příliv přistěhovalců, který ustal v roce 1830 po konfliktech s domorodci. V 60. letech 19. století byli domorodci odvážení na práci na plantážích v Austrálii, na Fidži, v Nové Kaledonii a na ostrovech Samoa. V 19. století na ostrovy přišli také římskokatoličtí a protestantští misionáři. Přistěhovalci zde začali pěstovat bavlnu a později kávu, kakao, banány a kokosové ořechy. Na ostrovech měli převahu Britové z Austrálie, od roku 1882 už zde byli dominantnější Francouzi. 16. října 1887 založili Britové s Francouzi komisi na ochranu svých občanů. V roce 1906 vytvořili společné britsko-francouzské kondominium. V letech 1923–1937 na souostroví přišlo několik tisíc Francouzů z jižního Vietnamu. V roce 1947 mezi nimi docházelo k sociálním a politickým nepokojům. Během druhé světové války byly ostrovy pod správou USA. Dne 30. července 1980 země vyhlásila nezávislost na Francii a Spojeném království. V roce 1996 zde proběhl pokus polovojenské skupiny o státní převrat.

Vanuatu vede územní spor s Francií o neobydlené ostrovy Matthew a Hunter na jihu souostroví, které Francie v roce 2007 prohlásila za území Nové Kaledonie.

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Vanuatu.

Vanuatská vlajka je tvořena dvěma vodorovnými pruhy, horním červeným a dolním zeleným. U žerdi je umístěn černý trojúhelníkový klín, jehož ramena jsou žlutě a černě lemovaná. Toto lemování přechází do vodorovných proužků, které jdou středem vlajky, oddělují tak od sebe oba dva široké pruhy, a vytvářejí ležaté písmeno Y. V černém klínu je umístěn žlutý emblém pocházející ze státního znaku: zatočený kančí zub a dvě zkřížené ratolesti kapradiny, taktéž ve žluté barvě.[6][7]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Vanuatu.

Vanuatský státní znak je tvořen melanéským bojovníkem s kopím. Za ním jsou zelené, zkřížené listy kapradiny namele, krajina s horou a zatočený kančí zub. Vše v přirozených barvách. Pod výjevem je žlutá stuha s mottem: „LONG GOD YUMI STANAP” (česky Vznášíme se k bohu).[7]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Mapa Vanuatu s hlavním městem Port Vila, které leží na třetím největším ostrově
Rentapau, zahrada plná divokých květin

Vanuatu je ostrovní stát v Melanésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží asi 1 750 km východně od severní Austrálie, 540 km severovýchodně od francouzské Nové Kaledonie, východně od Nové Guineje, jihovýchodně od Šalomounových ostrovů a západně od Fidži. Jde o souostroví ve tvaru písmene Y, které tvoří přibližně 83 relativně malých, geologicky mladých ostrovů sopečného původu (z nichž je 65 obydlených). S celkovou rozlohou 12 189 km² je Vanuatu šestý největší samostatný stát v Oceánii (po Austrálii, Papui Nové Guineji, Novém Zélandu, Šalomounových ostrovech a Fidži). Země leží mezi 13° a 21° jižní šířky a 166° a 171° východní délky, přičemž vzdálenost mezi nejsevernějším a nejjižnějším ostrovem činí asi 1 300 km. Dva z těchto ostrovů (Matthew a Hunter) si nárokuje a spravuje také Francie jako součást francouzského území Nová Kaledonie. Podnebí je tropické rovníkové.

Celkem 14 ostrovů má větší rozlohu než 100 km², největší jsou Espiritu Santo (3 956 km²), Malakula (2 041 km²), Efate (900 km²), Erromango (888 km²) a Ambrym (678 km²). Většina ostrovů je strmá, s nestabilními půdami a malým množstvím stálých zásob sladké vody. Podle jednoho odhadu z roku 2005 se pouze 9 % půdy využívá k zemědělství (7 % s trvalými plodinami a 2 % považované za ornou půdu).[8] Pobřeží je převážně skalnaté s okrajovými útesy a bez kontinentálního šelfu, prudce klesající do hlubin oceánu.[9][10] Nejvyšším bodem Vanuatu je hora Tabwemasana, vysoká 1 879 m, na největším ostrově Espiritu Santo. Největšími městy země jsou hlavní město Port Vila na ostrově Efate a Luganville na ostrově Espiritu Santo.[11]

Na Vanuatu se nachází několik aktivních sopek, mezi nimiž jsou Lopevi, Mount Yasur a několik podmořských sopek. Sopečná činnost je zde běžná a neustále hrozí nebezpečí velké erupce; v listopadu 2008 došlo v blízkosti k podmořské erupci o síle 6,4 stupně, která si nevyžádala žádné oběti, a k erupci došlo také v roce 1945. Vanuatu je uznáváno jako samostatný suchozemský ekoregion, známý jako vanuatské deštné pralesy. Je součástí biogeografické australské oblasti, která zahrnuje Novou Kaledonii, Šalamounovy ostrovy, Austrálii, Novou Guineu a Nový Zéland.

Populace Vanuatu s ročním přírůstkem obyvatel přibližně 2,5 % vyvíjí rostoucí tlak na půdu a zdroje pro zemědělství, pastvu, lov a rybolov. 90 % domácností na Vanuatu loví ryby a konzumuje je, což způsobilo intenzivní rybolovný tlak v blízkosti vesnic a vyčerpání pobřežních druhů ryb. Ačkoli jsou ostrovy dobře porostlé vegetací, většina z nich vykazuje známky odlesňování. Na ostrovech se těží dřevo, zejména cenné druhy, provádí se zde rozsáhlé zemědělství založené na vypalování lesů a půda se přeměňuje na kokosové plantáže a dobytčí farmy, což nyní vede ke zvýšené erozi půdy a sesuvům půdy.[9]

Mnohá povodí v horských oblastech jsou odlesňována a znehodnocována a pitná voda se stává stále vzácnější. Správná likvidace odpadu, stejně jako znečištění vody a ovzduší, se stávají palčivými problémy v okolí městských oblastí a větších obcí. Navíc nedostatek pracovních příležitostí v průmyslu a nedostupnost trhů společně uvěznily venkovské rodiny v režimu obživy nebo soběstačnosti, což vyvíjí obrovský tlak na místní ekosystémy.[9] Země dosáhla v roce 2019 průměrného skóre 8,82/10 v indexu integrity lesních krajin, což ji řadí na 18. místo ze 172 zemí.[12]

Na souostroví se nachází také několik činných sopek, k nejznámějším patří Lombenben, Lopevi, Marum a Benbow. Zvláštností je sopka Gaua, jejíž kráter vyplňuje jezero Letas.[13] Na ostrovech jsou častá zemětřesení. Při jednom z nejničivějších 26. listopadu 1999 zahynulo asi 10 lidí.

Flora a fauna

[editovat | editovat zdroj]
Sopečná pláň hory Yasur na ostrově Tanna

Navzdory svým tropickým lesům má Vanuatu relativně málo suchozemských druhů rostlin a živočichů. Flóra Vanuatu se rozvíjí v tropickém vlhkém podnebí, které umožňuje zejména výskyt četných epifytů, jako jsou orchideje. Flora na severu se podstatně liší od flory na jihu. Na severu převládají tropické lesy, kde rostou stromové kapradiny, santalové stromy a týky. Na jihu se rozprostírají savany a suché lesy se vzácnými stromy kauri. ​ ​ Mlžný les s bujnou vegetací se nachází v nadmořských výškách mezi 500 a 1000 m a tvoří jej typicky horské rody, jako jsou Metrideros, Syzygium, Weinmannia, Geissois, Quintinia a Ascarina, stejně jako ojedinělé exempláře Agathis a Podocarpus. Nachází se především na východních svazích hor Pico Santo a Tabwemasana. V nadmořských výškách nad 500 metrů je oblačnost přítomna prakticky po celý rok, s výjimkou občasných ranních hodin. Kombinace maximální vlhkosti, silného slunečního svitu a tepla vede k extrémní biodiverzitě a biomase, díky čemuž jsou tato stanoviště skutečnou oázou života. Na větvích stromů lze nalézt četné epifyty, jako jsou orchideje Dendrobium, Astelia a Freycinitia, zatímco hojně se vyskytují stromové kapradiny, zejména Cyathea a Dicksonia. A konečně, jeden druh palmy Clinostigma se vyskytuje pouze v mlžném lese na ostrovech Erromango, Anatom a Ambrym.[14]​

Pláž Erakor na ostrově Efate

Na Vanuatu hrají důležitou roli při obnově deštných pralesů a lesních porostů kaloňové. Opylují a šíří semena řady původních stromů. Živí se nektarem, pylem a ovocem, a proto se jim běžně říká „ovocní netopýři“. Jejich populace v celém areálu výskytu v jižním Pacifiku klesá. Jedním z místních druhů kaloňů je druh Pteropus anetianus.

Existuje zde 8 endemických druhů plazů.[15] Leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus) zde byl vysazen v 60. letech 20. století a následně zdivočel.[16] Žije zde jedenáct druhů netopýrů (tři z nich jsou endemické pro Vanuatu) a šedesát jedna druhů suchozemských a vodních ptáků. Zatímco malá krysa ostrovní je považována za původní, větší druhy se sem dostaly s Evropany, stejně jako domestikovaná prasata, psi a skot. Druhy mravenců na některých ostrovech Vanuatu katalogizoval sociobiolog Edward Osborne Wilson.[17]

V regionu se vyskytuje více než 4 000 druhů mořských měkkýšů a velká rozmanitost mořských ryb. Homolice a odranci produkují jed, který je pro člověka smrtelný. Suchozemští achatinovití se zde objevili teprve v 70. letech, ale již se rozšířil z oblasti Port Vila do Luganville. V mangrovových porostech Vanuatu žijí tři nebo možná čtyři dospělí mořští krokodýli a v současné době zde není žádná rozmnožující se populace.[16] Říká se, že se krokodýli dostali do severní části ostrovů po cyklónech, a to vzhledem k blízkosti tohoto ostrovního řetězce k Šalamounovým ostrovům a Nové Guineji, kde jsou krokodýli běžní.[18]

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]
Zkáza způsobená cyklónem Pam v roce 2015

Podnebí je tropické rovníkové, s přibližně devíti měsíci teplého až horkého deštivého počasí a možností výskytu cyklónů a třemi až čtyřmi měsíci chladnějšího a suššího počasí, které se vyznačuje větry vanoucími z jihovýchodu. Teplota vody se pohybuje od 22 °C v zimě do 28 °C v létě. Od dubna do září je chladno, od října se však dny stávají teplejšími a vlhčími. Denní teploty se pohybují v rozmezí 20–32 °C. Jihovýchodní pasáty vanou od května do října.[9]

Vanuatu má dlouhé období dešťů, s výraznými srážkami téměř každý měsíc. Nejdeštivější a nejteplejší měsíce jsou prosinec až duben, což je zároveň období cyklónů. Nejsušší měsíce jsou červen až listopad.[9] Průměrné roční srážky činí asi 2 400 mm, ale na severních ostrovech mohou dosáhnout až 4 000 mm.[10] Podle WorldRiskIndexu 2021 zaujímá Vanuatu první místo mezi zeměmi s nejvyšším rizikem katastrof na světě.[19]

V roce 2018 Vanuatu zakázalo veškeré používání plastových tašek a plastových brček, přičemž v roce 2020 mělo být zakázáno další množství plastových výrobků.[20] V roce 2019 činil objem plastového odpadu vyprodukovaného na Vanuatu přibližně 2 000 tun ročně, přičemž nejčastěji se jednalo o jednorázové obaly z měkkého plastu, láhve na vodu z PET a obaly z polystyrenu.[21] V roce 2020 vláda zakázala dalších sedm „druhů“ předmětů, mezi nimiž byly příbory, jednorázové talíře a umělé květiny.[22]

V roce 2023 vlády Vanuatu a dalších ostrovů ohrožených klimatickými změnami (Fidži, Niue, Šalamounovy ostrovy, Tonga a Tuvalu) vyhlásily „Výzvu z Port Vily k spravedlivému přechodu k Pacifiku bez fosilních paliv“, v níž vyzvaly k postupnému ukončení využívání fosilních paliv a k „rychlému a spravedlivému přechodu“ na obnovitelné zdroje energie a k posílení environmentálního práva, včetně zavedení trestnosti ekocidy.[23][24][25]

Tropické cyklóny

[editovat | editovat zdroj]
Manaro Voui, sopka na ostrově Ambae

V březnu 2015 zasáhl cyklón Pam velkou část Vanuatu jako silný tropický cyklón 5. kategorie, což mělo za následek úmrtí a rozsáhlé škody na všech ostrovech. Oficiální počet obětí činil 11 (šest z Efate a pět z Tanny) a bylo hlášeno 30 zraněných.[26] Ministr pro pozemky Vanuatu Ralph Regenvanu uvedl: „Toto je podle našich informací nejhorší katastrofa, která kdy Vanuatu postihla.“[27]

V dubnu 2020 prošel cyklón Harold městem Luganville na ostrově Espiritu Santo, kde způsobil velké materiální škody, stejně jako na nejméně čtyřech dalších ostrovech.[28]

Zemětřesení

[editovat | editovat zdroj]

Na Vanuatu dochází k zemětřesením relativně často. Z 58 událostí o síle 7,0 nebo vyšší, ke kterým došlo v letech 1909 až 2001, bylo prozkoumáno jen málo. Silné zemětřesení v listopadu 1999, po kterém následovala vlna tsunami, způsobilo rozsáhlé škody na severním ostrově Pentecost a tisíce lidí přišly o domov. Další silné zemětřesení v lednu 2002 způsobilo rozsáhlé škody v hlavním městě Port Vila a okolních oblastech a následovala ho také vlna tsunami. Další zemětřesení o síle 7,2 zasáhlo 2. srpna 2007.[29]

Další významné zemětřesení se odehrálo v listopadu 2023 poblíž ostrova Espiritu Santo, což vyvolalo krátkodobá varování před vlnou tsunami a menší škody na pobřeží.[30][31]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Nikenike Vurobaravuprezident Vanuatu
Nikenike Vurobaravu
prezident Vanuatu
Jotham Napatpředseda vlády Vanuatu
Jotham Napat
předseda vlády Vanuatu

Republika Vanuatu je unitární parlamentní republikou[32] a zastupitelskou demokracií, hlavou státu je prezident a zákonodárnou moc má jak vláda, tak jednokomorový parlament. Pravomoci prezidenta Vanuatu, který je volen na pětileté funkční období dvoutřetinovou většinou hlasů volebního kolegia, jsou převážně ceremoniální.[33] Volební kolegium se skládá z členů parlamentu a předsedů regionálních rad. Prezident může být volebním kolegiem odvolán z funkce pro hrubé porušení povinností nebo neschopnost výkonu funkce.

Předseda vlády, který je hlavou vlády, je volen většinou hlasů tříčtvrtinového kvora parlamentu. Předseda vlády následně jmenuje Radu ministrů, jejíž počet nesmí přesáhnout čtvrtinu počtu parlamentních zástupců. Předseda vlády a Rada ministrů tvoří výkonnou vládu.

Parlament Vanuatu je jednokomorový a má 52 členů,[34] kteří jsou voleni v přímých volbách každé čtyři roky, pokud není parlament dříve rozpuštěn tříčtvrtinovou většinou hlasů nebo na základě pokynu prezidenta na doporučení předsedy vlády. Čtyřicet čtyři z těchto poslanců je voleno systémem jednoho nepřenosného hlasu; osm je voleno systémem většinového hlasování v jednomandátových volebních obvodech.

Právní systém je založen na britském zvykovém právu a francouzském občanském právu. Ústava rovněž stanoví zřízení vesnických nebo ostrovních soudů, jimž předsedají náčelníci a které se zabývají otázkami zvykového práva.[35] Národní rada náčelníků, nazývaná Malvatu Mauri a volená okresními radami náčelníků, poskytuje vládě poradenství ve všech záležitostech týkajících se kultury a jazyka Vanuaťanů. Nejvyšší soud se skládá z předsedy a až tří dalších soudců. Dva nebo více členů tohoto soudu může tvořit odvolací soud. Okresní soudy řeší většinu běžných právních záležitostí. Dochází k neoprávněnému obsazování nemovitostí a neexistuje zde zásada nabytí vlastnictví vydržením.[36]

Vanuatské provincie

Kromě národních orgánů a osobností hrají na Vanuatu důležitou roli také vysoce postavené osoby na úrovni vesnic, náčelníci. Bylo zaznamenáno, že i politici se jim musí podřídit.[37] V severním Vanuatu jsou náčelníci řazeni podle systému nimangki.

V červenci 2024 byl otevřen nový prezidentský palác v hodnotě 21 milionů dolarů, který postavila Čína. Čínský politik Chu Čchun-chua daroval Vanuatu naddimenzovaný zlatý klíč s nápisem „China Aid“. Oslavy doplnili tanečníci s draky a obřadní nápoj kava.[38]


Podle indexů Global State of Democracy (GSoD) a nástroje Democracy Tracker organizace International IDEA se Vanuatu v celkovém hodnocení demokratických ukazatelů řadí do střední až vyšší části žebříčku, přičemž slabiny vykazuje zejména v oblasti základního sociálního zabezpečení a rovnosti pohlaví.[39][40][41]

Administrativní členění

[editovat | editovat zdroj]

Vanuatu je od roku 1994 rozděleno do šesti provincií.[42][43] Anglické názvy všech provincií jsou odvozeny od počátečních písmen hlavních ostrovů, z nichž se skládají:

# Provincie Hlavní město Hlavní ostrovy Plocha

(km2)

 Obyvytelstvo

2020 [44]

1 Malampa Lakatoro Ambrym, Malakula, Paama 2 779 42 499
2 Penama Saratamata Pentecost Island, Ambae, Maéwo 1 198 35 607
3 Sanma Luganville Santo, Malo 4 248 60 884
4 Shefa Port Vila Efate, Shepherd Islands, Epi 1 455 103 987
5 Tafea Isangel Tanna, Aniwa, Futuna, Erromango, Anatom 1 628 45 714
6 Torba Sola Banks and Torres Islands 882 11 330
Vanuatu Port Vila   12 190 300 019

Provincie jsou samosprávné celky s vlastními lidově volenými místními zastupitelstvy, která se oficiálně nazývají provinční rady.[45] Provincie se dále dělí na obce (obvykle tvořené jedním ostrovem), v jejichž čele stojí rada a starosta volený z řad členů rady.[46]

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]
Lov ryb v Port Vila lagoon

Vanuatu je rozvojovou zemí, jehož ekonomika je převážně zemědělská. Celkem 80 % obyvatel se věnuje zemědělským činnostem, které sahají od samozásobitelského hospodaření až po drobné pěstování kokosových ořechů a dalších tržních plodin. Na hrubém domácím produktu se zemědělství podílí 25 %, průmysl 7 % a služby 60 % (odhad za rok 2022).[47]

Velký význam mají pro Vanuatu ložiska manganové rudy, která se vyváží do Japonska a Číny. Nacházejí se zde také ložiska rud železa a mědi a vyrábějí lodě pro speciální účely. Největší význam má ale zemědělství. Hlavní plodinou je kokosová palma a melouny dále se pěstují jamy, zelí, taro, banány, sladké brambory, maniok, mango, ale i káva, kakao a vanilka. Vyváží se nejvíce surový organický materiál, kakaové boby a sušené květy. Důležitý je také rybolov. Hlavním odvětvím průmyslu je potravinářský průmysl, zvláště pak zpracování ryb.

Budova parlamentu

Zdaleka nejvíce se pěstují kokosové ořechy (366 tisíc tun) a melouny (205 tisíc tun), dále jamy (42 tisíc tun), zelí (26 tisíc tun), taro (19 tisíc tun), banány (18 tisíc tun), sladké brambory (12 tisíc tun), maniok a mango (čísla za rok 2024), i káva a vanilka.[48]

Chová se skot, prasata, kozy a koně.[49] Z hlediska exportu neživočišných zemědělských výrobků tvoří největší finanční objem surový organický materiál (20 mil. USD), kakaové boby (8 mil. USD), sušené květy obsahující přírodní insekticid pyrethrin (6 mil. USD) a kopra (5 mil. USD).[50]

V roce 2024 patřily mezi zdaleka nejvýznamnější vývozní položky Vanuatu mražené ryby (123 mil. USD) a lodě pro speciální účely (120 mil. USD); dále pak rostliny používané k výrobě parfémů (29,2 mil. USD), měkkýši (13,3 mil. USD) a kakaové boby (9,32 mil. USD). Hlavními vývozními destinacemi byly Thajsko (209 mil. USD), Japonsko (34,3 mil. USD), Čína (19,3 mil. USD), Spojené státy americké (14,2 mil. USD) a Filipíny (9,6 mil. USD).[51]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
196778 000—    
1979111 000+2,98 %
1989142 000+2,49 %
1999187 000+2,79 %
2009234 053+2,27 %
2020300 019+2,28 %
2026340 829+2,15 %
Zdroj: National Population and Housing Census[52]

Podle odhadů žije v roce 2026 na Vanuatu 340 829 obyvatel,[1] což z něj činí šestý nejvíce zalidněný samostatný stát v Oceánii (po Austrálii, Papui Nové Guineji, Novém Zélandu, Fidži a Šalomounových ostrovech). Při posledním sčítání lidu z roku 2020 mělo Vanuatu 300 019 obyvatel,[52] což představuje skoro čtyřnásobný nárůst oproti roku 1967 (o 53 let dříve) s průměrným ročním přírůstkem 2,6 %. Hustota zalidnění je kolem 28 obyvatel na km2. Mužů je více než žen; v roce 2020 žilo v zemi 151 597 mužů a 148 422 žen.[53] Střední délka života je 75,7 let (muži 74, ženy 77,4), střední věk je 24,6 (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 31 %, 64 % je ve věku 15 až 64 let a 5 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024).

K roku 2023 žilo 26 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 2,6 %;[47] obyvatelstvo tak žije převážně na venkově, ačkoliv města Port Vila a Luganville mají desítky tisíc obyvatel. Vanuaťané jsou z drtivé většiny melanéského původu, zbytek tvoří směs Evropanů, Asiatů a dalších obyvatel tichomořských ostrovů. Komunita Vietnamců na Vanuatu tvoří většinu asijské populace země, ačkoliv tato komunita se zmenšila z 10 % populace Vanuatu v roce 1929 na přibližně 0,3 % (neboli 1 000 osob) v roce 2017. Národním jazykem Republiky Vanuatu je bislamština a úředními jazyky jsou bislamština, angličtina a francouzština. [54]

Muži v tradičních nambách

V letech 2006 a 2024 zveřejnily organizace New Economics Foundation a environmentální skupina Friends of the Earth Index šťastné planety, který analyzoval údaje o úrovni hlášeného štěstí, průměrné délce života a ekologické stopě, a Vanuatu se v něm podruhé umístilo na prvním místě na světě.

Obchod s občanstvím za investice je v posledních letech pro Vanuatu stále významnějším zdrojem příjmů. Prodej takzvaného „čestného občanství“ na Vanuatu je nabízen již několik let v rámci plánu imigrace za kapitálové investice a v poslední době také v rámci plánu podpory rozvoje. Většinu těch, kteří si zakoupili čestné občanství, které jim dává nárok na vanuatský pas, tvoří lidé z pevninské Číny.[55]

Jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Národním jazykem Republiky Vanuatu je bislamština a úředními jazyky jsou bislamština, angličtina a francouzština. [54] Hlavními jazyky ve školství jsou angličtina a francouzština. Používání angličtiny nebo francouzštiny jako úředního jazyka se liší podle politické příslušnosti.[56]

Bislamština je kreolský jazyk, který kombinuje typickou melanéskou gramatiku a fonologii s téměř výlučně z angličtiny odvozenou slovní zásobou, je lingua franca souostroví a většina obyvatel ji používá jako druhý jazyk. Používají ho rodilí mluvčí v městských oblastech. Rozšíření bislamštiny jako prvního jazyka značně zasáhlo do domorodých jazyků, jejichž používání mezi lety 1999 a 2009 pokleslo z 73,1 % na 63,2 % populace.[57]

Kromě toho se na Vanuatu mluví 113 domorodými jazyky, z nichž všechny jsou jihooceánské jazyky s výjimkou tří odlehlých polynéských jazyků.[58] Hustota jazyků na obyvatele je nejvyšší ze všech zemí na světě,[59] s průměrem pouze 2 000 mluvčích na jeden jazyk. Všechny místní jazyky Vanuatu (tj. s výjimkou bislamy) patří do oceánské větve austronéské jazykové rodiny.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]
Římskokatolická katedrála

Křesťanství je na Vanuatu zdaleka převládajícím náboženstvím a zahrnuje několik církevních denominací. Zhruba třetina obyvatel patří k Presbytariánské církvi na Vanuatu,[60] dalšími častými denominacemi jsou římskokatolická a anglikánská církev, z nichž každá sdružuje přibližně 15 % obyvatel. Podle údajů a statistik z roku 2022 patří 3,6 % obyvatel k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která má v celé zemi přes 11 000 členů.[61] V roce 2010 bylo 1,4 % obyvatel Vanuatu členy bahá'í víry, což z Vanuatu činí 6. zemi na světě s nejvyšším počtem vyznavačů bahá'í.[62] Méně významné skupiny tvoří Adventisté sedmého dne, Církev Kristova,[63] Neil Thomas Ministries (NTM), Svědkové Jehovovi a další. V roce 2007 se odhadovalo, že islám na Vanuatu má asi 200 konvertitů.[64][65]

Díky modernímu zboží, které s sebou přivezla armáda během druhé světové války, když přišla na ostrovy, vzniklo několik cargo kultů. Mnohé zanikly, ale kult Johna Fruma na ostrově Tanna je stále rozsáhlý, zejména ve vesnici Lamakara, a má své stoupence i v parlamentu.[66] Na ostrově Tanna působí také Hnutí prince Philipa, které uctívá britského prince Philipa.[67] Obyvatelé kmene Yaohnanen věřili v prastarou pověst o bledém synovi horského ducha, který se vydal přes moře, aby si našel mocnou ženu k sňatku. Princ Philip, který ostrov navštívil se svou novou manželkou královnou Alžbětou II., přesně odpovídal tomuto popisu, a proto je na ostrově Tanna uctíván jako bůh.[68] Po Philipově smrti antropolog, který tuto skupinu dobře znal, uvedl, že po skončení smutku skupina pravděpodobně přesune svou úctu na krále Karla III., který v roce 2018 navštívil Vanuatu a setkal se s některými z kmenových vůdců.[69]

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů CIA činí odhadovaná míra gramotnosti přibližně 88 %.[47] Port Vila a tři další centra mají kampusy Jihopacifické univerzity, vzdělávací instituce, kterou společně vlastní dvanáct tichomořských zemí. Kampus v Port Vila, známý jako Emalus Campus, je sídlem právnické fakulty univerzity.

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
Dřevěné bubny s štěrbinami z Vanuatu, Muzeum Bernice P. Bishopové
A women's dance from Vanuatu, using bamboo stamping tubes.
Ženský tanec z Vanuatu, při kterém se používají bambusové trubky k dupání.

Kulturu Vanuatu lze rozdělit do tří hlavních kulturních regionů. Na severu se bohatství určuje podle toho, kolik je člověk schopen rozdat v rámci systému „grade-taking“. Prasata, zejména ta s kulatými kly, jsou na celém Vanuatu považována za symbol bohatství. Ve středu převládají tradičnější melanéské kulturní systémy. Na jihu se vyvinul systém udělování titulů spojených s příslušnými výsadami.[58] Mladí muži procházejí různými obřady, které obvykle zahrnují i obřízku.[58][70]

Většina vesnic má nakamal neboli vesnickou klubovnu, která slouží jako místo setkávání mužů a místo, kde se pije kava. Vesnice mají také části určené pouze pro muže a pouze pro ženy. Tyto části se nacházejí po celé vesnici; v nakamalech jsou vyhrazena speciální místa pro ženy, když mají menstruaci.[58]

Festivaly

[editovat | editovat zdroj]

Ostrov Pentecost je známý svou tradicí skoků do země, místně známých jako nanggol. Tento rituál spočívá v tom, že muži skáčou z 30 metrů vysoké dřevěné věže s kotníky přivázanými k liánám, a to v rámci každoročního festivalu sklizně jamů.[71][72]

Hudba

[editovat | editovat zdroj]

Tradiční hudba Vanuatu je dodnes živá ve venkovských oblastech ostrova.[73] Hudební nástroje tvoří převážně idiofony: bubny různých tvarů a velikostí, štěrbinové gongy, trubice na dupání a chrastítka. Dalším hudebním žánrem, který se v průběhu 20. století stal velmi populárním ve všech oblastech Vanuatu, je takzvaná „string band music“. Kombinuje kytary, ukulele a populární písně.

V nedávné době se hudba Vanuatu jako průmysl v 90. letech rychle rozrostla a objevilo se několik kapel s identitou Vanuaťanů.[74] Mezi populární žánry moderní komerční hudby patří zouk a reggaeton.

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]

Vanuatská kuchyně (aelan kakae) zahrnuje ryby, kořenovou zeleninu, jako je taro a jamy, ovoce a zeleninu. Většina ostrovních rodin pěstuje potraviny ve svých zahradách a nedostatek jídla je vzácný. Papáje, ananas, mango, banány a sladké brambory jsou hojné po většinu roku. Kokosové mléko a kokosový krém se používají k dochucení mnoha pokrmů. Většina jídla se vaří na horkých kamenech nebo vařením a dušením; jen velmi málo jídla se smaží.[9]

Národním pokrmem Vanuatu je laplap.[75]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenějším sportem na Vanuatu je fotbal. Nejvyšší fotbalovou soutěží je VFF National Super League.

Mezi další oblíbené sporty patří ragby, baseball, squash, sálový fotbal, judo, tenis a surfování, hraje se i netball.[76]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ bislamsky Ripablik blong Vanuatu, anglicky Republic of Vanuatu , francouzsky République de Vanuatu

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vanuatu na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 Vanuatu Population (2026). Worldometer [online]. [cit. 2026-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ World Economic Outlook Database, April 2023 [online]. International Monetary Fund [cit. 2023-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 April 2023.
  3. ↑ Constitution of Vanuatu. www.gov.vu [online]. [cit. 2026-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ See Entry *tuqu October 2020/https://web.archive.org/web/20201024122356/https://pollex.shh.mpg.de/entry/tuqu.1/ Archivováno 24. 10. 2020 na Wayback Machine. in the Polynesian Lexicon Project.
  5. ↑ CROWLEY, Terry. Bislama Reference Grammar. [s.l.]: University of Hawaii Press 228 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8248-2880-6. S. 3. (anglicky) Google-Books-ID: V7Td_VMSh9gC.
  6. ↑ Vanuatská vlajka na Flags of the World
  7. 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 1, červenec 2001
  8. ↑ Oceania – Vanuatu Summary [online]. SEDAC Socioeconomic Data and Applications Centre, 2000 [cit. 2009-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 June 2010.
  9. 1 2 3 4 5 6 The Peace Corps Welcomes You to Vanuatu [online]. Peace Corps, May 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2008.
  10. 1 2 Water, Sanitation and Hygiene (Pacific Islands Applied Geoscience Commission) [online]. SOPAC [cit. 2009-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 August 2009.
  11. ↑ Background Note: Vanuatu [online]. U.S. Department of State, 2016-03-09 [cit. 2025-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-22.
  12. ↑ GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D.; JONES, K. R.; BEYER, H. L.; SCHUSTER, R.; WALSTON, J. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity – Supplementary Material. Nature Communications. 2020, s. 5978. ISSN 2041-1723. doi:10.1038/s41467-020-19493-3. PMID 33293507. Bibcode 2020NatCo..11.5978G.
  13. ↑ Major Earthquake Jolts Island Nation Vanuatu [online]. indiaserver.com, 11 July 2008 [cit. 2009-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 July 2011.
  14. ↑ Island group northeast of Australia | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2026-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ Retiles of Vanuatu [online]. Repfocus [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
  16. 1 2 HAREWOOD, Jocelyn. Vanuatu and New Caledonia. [s.l.]: Lonely Planet, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-86622-634-9. S. 47.
  17. ↑ WILSON, Edward O. Naturalist. Washington, D.C: Island Press [for] Shearwater Books 380 s. ISBN 978-1-55963-288-1.
  18. ↑ BENNETT, Michelle; JOCELYN HAREWOOD. Vanuatu. [s.l.]: Lonely Planet, 2003. ISBN 978-1-74059-239-0. S. 19.
  19. ↑ WorldRiskReport 2021 [online]. Bündnis Entwicklung Hilft / IFHV, 19 January 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 September 2022.
  20. ↑ What happened after this nation banned plastic?. BBC Reel. 16 August 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 November 2020.
  21. ↑ Synthesis of Plastic Pollution Policies. International Union for Conservation of Nature. 2021. Dostupné online.
  22. ↑ SRINIVASAN, Prianka. How the small Pacific island nation of Vanuatu drastically cut plastic pollution. The Guardian. 2024-06-20. Dostupné online [cit. 2024-11-18]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  23. ↑ Six Island Nations Commit to 'Fossil Fuel-Free Pacific,' Demand Global Just Transition [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 June 2023. (anglicky)
  24. ↑ Port Vila call to phase out fossil fuels [online]. 2023-03-22 [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2023. (anglicky)
  25. ↑ LIGAIULA, Pita. Port Vila call for a just transition to a fossil fuel free Pacific [online]. 2023-03-17 [cit. 2024-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2023. (anglicky)
  26. ↑ Vanuatu govt still say Cyclone Pam death toll at 11. RNZ [online]. 2015-03-22 [cit. 2026-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Joshua Robertson. Cyclone Pam: Vanuatu awaits first wave of relief and news from worst-hit islands [online]. 15 March 2015 [cit. 2015-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 January 2016.
  28. ↑ IVES, Mike. Powerful Cyclone Rips Through Vanuatu, Cutting Communications. The New York Times. 7 April 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-07. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  29. ↑ Magnitude 7.2 – Vanuatu [online]. [cit. 2007-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 August 2007.
  30. ↑ Magnitude 7 earthquake strikes Vanuatu region - USGS. www.reuters.com. Reuters, 22 November 2023. Dostupné online.
  31. ↑ Earthquake of magnitude 7.1 strikes Vanuatu Islands, tsunami warning. Hindustan Times. 7 December 2023. Dostupné online.
  32. ↑ VEENENDAAL, Wouter. How instability creates stability: the survival of democracy in Vanuatu. Third World Quarterly. 21 March 2021, s. 1330–1346. ISSN 0143-6597. doi:10.1080/01436597.2021.1890577.
  33. ↑ Constitution of the Republic of Vanuatu [online]. Government of the Republic of Vanuatu, 1983 [cit. 2009-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 April 2009.
  34. ↑ Representation of the People (Parliamentary Constituencies and Seats) February 2021/https://web.archive.org/web/20210201000158/http://www.paclii.org/cgi-bin/sinodisp/vu/legis/consol_sub/rotpcas654/rotpcas654.html?stem=&synonyms=&query=members%20of%20parliament Archivováno 1. 2. 2021 na Wayback Machine..
  35. ↑ FORSYTH, Miranda. Beyond Case Law: Kastom and Courts in Vanuatu. Kastom and Courts in Vanuatu. S. 431. Dostupné online.
  36. ↑ Housing land and property law in Vanuatu [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2021.
  37. ↑ Lonely Planet:Vanuatu
  38. ↑ China builds Vanuatu presidential palace. www.manilatimes.net. The Manila Times, July 3, 2024. Dostupné online [cit. July 3, 2024].
  39. ↑ Vanuatu | The Global State of Democracy [online]. [cit. 2025-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
  40. ↑ Global State of Democracy Indices | The Global State of Democracy [online]. [cit. 2025-09-29]. Dostupné online.
  41. ↑ Home | The Global State of Democracy [online]. [cit. 2025-09-29]. Dostupné online.
  42. ↑ Vanuatu [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 May 2024.
  43. ↑ Profile – Vanuatu [online]. CIA [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2021.
  44. ↑ HAKKERT, Ralph; PONTIFEX, Scott. Vanuatu 2020 National Population and Housing Census.. [s.l.]: Vanuatu Bureau of Statistics. Dostupné online.
  45. ↑ The Local Government System in Vanuatu [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 February 2022.
  46. ↑ Vanuatu Councils [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2021.
  47. 1 2 3 Vanuatu - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18. (anglicky)
  48. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-03-24]. Dostupné online.
  49. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-03-24]. Dostupné online.
  50. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-02-22]. Dostupné online.
  51. ↑ The Observatory of Economic Complexity. The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
  52. 1 2 ADMIN, vnso. Census Reports. Vanuatu Bureau of Statistics [online]. 2025-06-18 [cit. 2026-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
  53. ↑ 2020 National Population and Housing Census [online]. Vanuatu National Statistics Office, 2021-11-17 [cit. 2023-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-09-05.
  54. 1 2 Constitution of the Republic of Vanuatu. vanuatugovernment.gov.vu [online]. [cit. 2026-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-30.
  55. ↑ Vanuatu warned about citizenship sale flaw [online]. 18 September 2020 [cit. 2020-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 September 2020. (anglicky)
  56. ↑ MILES, William F. S. Francophonie in Post-Colonial Vanuatu. The Journal of Pacific History. June 1994, s. 49–65. doi:10.1080/00223349408572758. JSTOR 25169202.
  57. ↑ FRANÇOIS, Alexandre. The dynamics of linguistic diversity: egalitarian multilingualism and power imbalance among northern Vanuatu languages. International Journal of the Sociology of Language. 2012-01-22, roč. 2012, čís. 214, s. 104. Dostupné online [cit. 2026-04-08]. ISSN 1613-3668. doi:10.1515/ijsl-2012-0022.
  58. 1 2 3 4 Culture of Vanuatu [online]. Vanuatu Tourism Office [cit. 2007-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 May 2007.
  59. ↑ François et al. 2015.
  60. ↑ Vanuatu [online]. [cit. 2023-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2023.
  61. ↑ LDS Facts and Statistics 2022 [online]. [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 April 2023. (anglicky)
  62. ↑ Most Baha'i Nations (2010) | QuickLists | The Association of Religion Data Archives [online]. [cit. 2021-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2021.
  63. ↑ World Convention " Vanuatu [online]. [cit. 2012-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 May 2012.
  64. ↑ Vanuatu – Island Dress. www.abc.net.au. Australian Broadcasting Corporation, 15 February 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2007.
  65. ↑ Heeding the call to prayer in a region that reveres the pig. The Sydney Morning Herald. 8 September 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 February 2017.
  66. ↑ MERCER, Phil. Vanuatu cargo cult marks 50 years. BBC News. 2007-02-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2009. (anglicky)
  67. ↑ Fifty facts about the Duke of Edinburgh. royal.gov.uk (25 January 2002)
  68. ↑ Squires, Nick. South Sea tribe prepares birthday feast for their favourite god, Prince Philip. The Daily Telegraph. London: 27 February 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 December 2007.
  69. ↑ SQUIRES, Nick. Spiritual succession: Vanuatu tribe who worshipped Prince Philip as a god will now deify Charles. The Daily Telegraph. 9 April 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2022.
  70. ↑ MORRIS, Brian J.; WAMAI, Richard G.; HENEBENG, Esther B.; TOBIAN, Aaron A. R.; KLAUSNER, Jeffrey D.; BANERJEE, Joya; HANKINS, Catherine A. Erratum to: Estimation of country-specific and global prevalence of male circumcision. Population Health Metrics. 2016-04-04. doi:10.1186/s12963-016-0080-6. PMID 27051352. (anglicky)
  71. ↑ Yam Festival Tanna [online]. 1 April 2018 [cit. 2019-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2019. (anglicky)
  72. ↑ The 5 Coolest Countries You Haven't Heard Of [online]. 4 November 2019 [cit. 2019-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2019. (anglicky)
  73. ↑ See the CD "Music of Vanuatu: Celebrations and mysteries", and its e-book (François & Stern 2013).
  74. ↑ STERN, Monika. Identités musicales. Genève: Adem, 2007. (Cahiers d'ethnomusicologie; sv. 20). Kapitola Les identités musicales multiples au Vanuatu, s. 165–190..
  75. ↑ RITCHIE, Kerri. Correspondents Report – The secrets of Vanuatu's national dish, the Lap Lap. ABC News. 29 March 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 June 2014.
  76. ↑ HAKWA, Charles. Port Vila Netball Association Kick Off 2019 Program. Vanuatu Daily Post [online]. 2019-04-09 [cit. 2026-04-08]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vanuatu&oldid=25799551“