Vanuatu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vanuatská republika
Ripablik blong Vanuatu
Republic of Vanuatu
République du Vanuatu
vlajka Vanuatu
vlajka
znak Vanuatu
znak
Hymna: Yumi, Yumi, Yumi
Geografie

Vanuatu on the globe (Polynesia centered).svg Poloha Vanuatu

Hlavní město: Port Vila (Efate)
Rozloha: 12 200 km² (161. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Tabwemasana (1877 m n. m.)
Časové pásmo: +11
Poloha: 16°38′0″ j. š., 168°1′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 244 000 (183. na světě, 2009)
Hustota zalidnění: 20 ob. / km² (194. na světě)
HDI: 0,686 (střední) (123. na světě, 2007)
Jazyk: tři úřední jazyky: angličtina, francouzština, bislamština, plus více než 100 místních jazyků
Náboženství: presbyteriáni 36,7 %
anglikáni 15 %
římští katolíci 15 %
domorodé náboženství 7,6 %
adventisté sedmého dne 6,2 %
Kristova církev 3,8 %
jiní 15,7 % (mezi nimi i velmi rozšířené cargo kulty)
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 30. července 1980 (nezávislost na Francii a Spojeném království)
Prezident: Tallis Obed Moses
Předseda vlády: Charlot Salwai[1]
Měna: vanuatský vatu (VUV)
HDP/obyv. (PPP): 2 988[2] USD (151. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 548 VUT VU
MPZ: VU
Telefonní předvolba: +678
Národní TLD: .vu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Vanuatu, oficiálně Vanuatská republika, je melanéský ostrovní státOceánii. Souostroví se nachází přibližně 2 350 km východně od Austrálie, 500 km severovýchodně od Nové Kaledonie, západně od Fidži a jižně od Šalamounových ostrovů. Během koloniálního období se nazývalo Nové Hebridy (1906–1980).

Poloha a charakter území[editovat | editovat zdroj]

Souostroví tvoří zhruba 83 ostrovů a ostrůvků, seskupených do tvaru písmene Y, z nichž 65 je obydlených. 14 ostrovů má větší rozlohu než 100 km². Největšími ostrovy jsou Espiritu Santo a Malakula. Pobřeží velké části ostrovů, které jsou sopečného původu, tvoří korálové útesy. Nejvyšším vrcholem země je Tabwemasana měřící 1 877 m. Na souostroví se nachází také několik činných sopek, k nejznámějším patří Lopevi, Marum a Benbow. Zvláštností je sopka Gaua, jejíž kráter vyplňuje jezero Letas. Vanuatu sestává z 15 velkých ostrovů, několika menších ostrůvků a 3 souostroví. Jsou zde častá zemětřesení. Při jednom z nejničivějších 26. listopadu 1999 zahynulo asi 10 lidí.

Pláž na ostrově Efate

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Vanuatu se rozkládá v oblasti, kde vládne vlhké tropické a rovníkové klima. Teplota se zde pohybuje mezi 22–27 °C. Ročně někdy spadne až 2000 mm srážek. Na jihu se na rozdíl od severu dá rozlišit období dešťů a sucha. Během období dešťů představují velké nebezpečí tajfuny.

V březnu 2015 zasáhla ostrov tropická bouře Pam, která zničila většinu budov hlavního města a způsobila smrt mnoha obyvatel.[3]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Flora na severu se podstatně liší od flory na jihu. Na severu převládají tropické lesy, kde rostou stromové kapradiny, santalové stromy a týky. Na jihu se rozprostírají savany a suché lesy se vzácnými stromy kauri. Na ostrovech nežije příliš mnoho savců, pouze hlodavci, zdivočelá prasata, poletuchy a netopýři. Značnou převahu zde mají ptáci, domov jich tu má asi 50 druhů (drozdi, holubi, papoušci a pěnkavy). Plazi zde mají zastoupení v podobě gekonů.

Lov ryb v Port Vila lagoon
Budova parlamentu

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první Evropan připlul na Vanuatu portugalský mořeplavec ve španělských službách Pedro Fernandes de Queirós. V roce 1606 přistál na největším ostrově Espiritu Santo a souostroví pojmenoval jako La Austrialia del Espiritu Santo. Předpokládal, že dorazil do Terra Australis. Španělé založili osadu na severu ostrova na pobřeží velkého zálivu, která existovala jen krátce. Evropané se na souostroví nevraceli, až 22. května 1768 je znovu objevil francouzský mořeplavec Louis Antoine de Bougainville, který je nazval jako Velké Kyklady. V roce 1774 James Cook ostrovy pojmenoval jako Nové Hebridy a tento název se udržel do vyhlášení nezávislosti v roce 1980.

Obchodník Peter Dillon v roce 1825 objevil na ostrově Erromango zdroje santalového dřeva. Nastal příliv přistěhovalců, který ustal v roce 1830 po konfliktech s domorodci. V 60. letech 19. století byli domorodci odvážení na práci na plantážích v Austrálii, na Fidži, v Nové Kaledonii a na ostrovech Samoa. V 19. století na ostrovy přišli také římskokatoličtí a protestantští misionáři. Přistěhovalci zde začali pěstovat bavlnu a později kávu, kakao, banány a kokosové ořechy. Na ostrovech měly převahu Britové z Austrálie, od roku 1882 už zde byli dominantnější Francouzi. 16. října 1887 založili Britové s Francouzi komisi na ochranu svých občanů. V roce 1906 vytvořili společné britsko-francouzské kondominium. V letech 1923–1937 na souostroví přišlo několik tisíc Francouzů z jižního Vietnamu. V roce 1947 mezi nimi docházelo k sociálním a politickým nepokojům. Během druhé světové války byly ostrovy pod správou USA. 30. července 1980 země vyhlásila nezávislost na Francii a Spojeném království. V roce 1996 zde proběhl pokus polovojenské skupiny o státní převrat.

Vanuatu vede územní spor s Francií o neobydlené ostrovy Matthew a Hunter na jihu souostroví, které Francie v roce 2007 prohlásila za území Nové Kaledonie.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Velký význam mají pro Vanuatu ložiska manganové rudy, která se vyváží do Japonska a Číny. Nacházejí se zde také ložiska rud železa a mědi. Větší význam má ale zemědělství. Hlavní plodinou je kokosová palma. Dále se pěstují banány, citrusy, cukrová třtina, chlebovník, jamy, kakao, káva, kukuřice, taro, vanilka a různé druhy zeleniny. Důležitý je také rybolov. Hlavním odvětvím průmyslu je potravinářský průmysl, zvláště pak zpracování ryb.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vanuatské provincie

97% obyvatel se hlásí k domorodým Vanuaťanům. Zbytek populace tvoří mix evropanů, asiatů a ostatních tichomořských ostrovanů. Na Vanuatu se stále mluví více než 140 domorodými jazyky. Negramotnost obyvatelstva je relativně vysoká - 22 %. Střední délka života mužů je 61 let, žen 64 let.

Provincie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ISNO, Vira. HON. CHARLOT SALWAI [online]. Republic of Vanuatu, 2015-01-20 [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. ČTK. Všechno je pryč. Vanuatu sčítá škody po ničivé bouři. Aktuálně.cz [online]. 2015-03-16 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vanuatu ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Vanuatu ve Wikislovníku
  • Vanuatu (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Vanuatu [online]. U.S. Department of State, 2011-05-05 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Vanuatu [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Souhrnná teritoriální informace: Vanuatu [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-05 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (česky) 
  • ADAMS, Ron; FOSTER, Sophie. Vanuatu [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)