Kolokázie jedlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kolokázie jedlá

alternativní popis obrázku chybí
Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď: árónovité (Araceae)
Rod: kolokázie (Colocasia)
Binomické jméno
Colocasia esculenta
(L.) Schott, 1832
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta) či též taro je druh jednoděložné rostliny z čeledi árónovité (Araceae). Jde o velmi starou kulturní rostlinu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velké, dlouze řapíkaté, srdčité až střelovité listy (dosahují výše i 2 m) vyrůstají z podzemních hlíz. Vícečetné květenství drobných květů bývá obaleno toulcem.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Hlízy (až 5 kg) jsou významnou součástí tradičního jídelníčku řady zemí Asie a Afriky. Používají se vařené, pečené, smažené, suší a melou se na mouku, vyrábí se z nich škrob, který má menší zrna a lepší dietetické vlastnosti než u brambor. Dužina hlíz má bílou až smetanovou barvu, jemnou chuť a po uvaření měkkou, až mírně rosolovitou konzistenci.Hodí se k přípravě polévek, kaší, příloh k masu, ale i sladkých dezertů. Řapíky a mladé listy tara a příbuzných rostlin se jedí jako zelenina, podobně jako mangold a špenát. Taro pěstovali a jedli již staří Číňané, Indové, Egypťané a Římané, v současné době se nejvíce používají v kuchyních Jihovýchodní Asie, Indonésie a Tichomoří. Místy je pěstována i jako okrasná rostlina. Hlízy některých odrůd obsahují škodlivou kyselinu šťavelovou, proto se doporučuje jejich důkladné tepelné zpracování, vodu po vaření hlíz je vhodné vylít. V České republice je taro dostupné především v obchodech s asijskými potravinami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Valíček, P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha, Academia, 1989.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://www.new-agri.co.uk/06-1/countryp.html

Hlízy taro