Krytosemenné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Krytosemenné

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doména: Eukaryota
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Embryophyta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třídy

Krytosemenné (Magnoliophyta) je botanické oddělení řazené do říše rostlin. Název je odvozen od skutečnosti, že vajíčka jsou ukryta v pestíku, a tak se semena nachází v plodu vzniklém ze stěny semeníku. Vznikly asi v triasu, dnes jsou dominantní skupinou suchozemských rostlin.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Rostlina Archaefructus (z rané křídy[1])

První spolehlivé nálezy krytosemenných rostlin se datují do křídy, tedy ke konci druhohor, byly však nalezeny fosílie pylových zrn krytosemenného typu již z triasu, 240 milionů let staré.[2][3][4] Není jasné, v jakém prostředí se vznik krytosemenných odehrál – podle některých vědců na vlhkých pláních, kde jim nestínily nahosemenné dřeviny, podle jiných naopak v suchých oblastech, kde měly výhodu rostliny se semeny ukrytými v obalu. Předkem krytosemenných mohly být některé kapraďosemenné (Pteridospermophyta) nebo možná benetity (Bennettitales), v této otázce ale zatím není příliš jasno.[5]

Představy o prvních krytosemenných rostlinách jsou velmi různé. Na přelomu 19. a 20. století byla populární euanthiová teorie, podle níž měly první krytosemenné rostliny oboupohlavný květ tvořený mimo jiné kalichem, korunou, pestíkem a tyčinkami. V té době však také vznikla pseudanthiová teorie, podle níž byly první květy krytosemenných drobné, jednopohlavné a v květenstvích (jehnědách). Tachtadžjan a Cronquist, slavní systematikové, měli ještě jiný obrázek o primitivní krytosemenné rostlině – podobala se šácholanu (Magnolia), měla oboupohlavné květy s málo rozlišeným okvětím. Světlo se do této směsi názorů pokouší vnést až fylogenetický přístup, tedy výzkum DNA: ten přesvědčivě ukazuje, že k primitivních krytosemenných z recentních rostlin patří Amborella, čeleď Chloranthaceae a leknínovité (Nymphaceae).[5]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Krytosemenné se vyznačují obrovskou variabilitou, dodnes bylo popsáno přes 257 000 druhů v 13 000 rodech a více než 400 čeledích.[zdroj?] Celkem existuje podle posledních odhadů (2010) něco přes 400 000 druhů krytosemenných rostlin (dřívější odhady tento počet nadsazovaly k cca 1 000 000).[6] Rostou na nejrůznějších biotopech od polárních oblastí až po vlhké tropické pralesy.

Charakterizovány jsou především reprodukčními znaky. Samičí gametofyt je redukovaný a představuje jej osmijaderný zárodečný vak. Při opylení se uplatňuje dvojité oplození, které vede k vytvoření embrya a triploidního vyživovacího pletiva - endospermu. Semena se vytvářejí v semeníku s bliznou, která hraje úlohu při klíčení pylových zrn.

Systém[editovat | editovat zdroj]

Dříve[editovat | editovat zdroj]

Krytosemenné jsou monofyletická skupina. V dřívějších taxonomických systémech postavených na základě morfologie a anatomie byly krytosemenné rostliny rozdělovány do dvou tříd:

Zatímco jednoděložné jsou charakterizovány jedinou dělohou, adventivním kořenovým systémem v důsledku brzkého zániku radikuly, stonky s roztroušenými cévními svazky, absencí sekundárního růstu, listy s paralelní žilnatinou, trojčetnými květy a pylovými zrny obvykle monosulkátními, dvouděložné mají kořenový systém s hlavním kořenem, stonky s cévními svazky v kruhu a často se druhotným tloustnutím, listy se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou a pylovými zrny alespoň primárně trikolpátními.

Dnes[editovat | editovat zdroj]

S nástupem molekulárních analýz jaderné, mitochondriální a plastidové DNA se ukázalo, že třída dvouděložné ve stávajícím pojetí tvoří parafyletickou skupinu, tedy skupinu nezahrnující všechny potomky společného předka. Dnešní mezinárodní kód botanické nomenklatury, postavený na kladistické klasifikaci, však používání nemonofyletických (parafyletických a polyfyletických) taxonů neumožňuje. Proto ani novější rozšíření systému na tři třídy není zcela úplně korektní:

Monofyletickými skupinami jsou jednoděložné a v rámci dvouděložných pouze tzv. vyšší dvouděložné (Eudicots, třída Rosopsida). Jejich hlavním synapomorfním znakem je trikolpátní pyl. Zbývající parafyletická skupina dvouděložných, označovaná jako nižší dvouděložné, představuje skupinu 5 starobylých vývojových větví - Amborellales, leknínotvaré (Nymphaeales), Austrobaileyales, Chloranthales, růžkatcotvaré (Ceratophyllales) a větev označovanou v APG III systému jako Magnoliids a zahrnující řády Canellales, vavřínotvaré (Laurales), šácholanotvaré (Magnoliales) a pepřotvaré (Piperales). Používaná třída nižší dvouděložné neboli "Magnoliopsida"[p 1], označující tuto skupinu vývojových větví, není v souladu s mezinárodními pravidly botanické nomenklatury. Zjednodušeně řečeno, původní taxon "Magnoliopsida"[p 1] (který zahrnoval všechny dvouděložné) byl "zmenšen" o monofylum Rosopsida, zůstává však stále parafyletický.

————————————————

  1. a b c d e Uvozovkami se označují parafyletické taxony.

Vývojový strom[editovat | editovat zdroj]

Podle systému APG III, zahrnuty jsou pouze recentní skupiny.[7]



 Amborellales




 leknínotvaré (Nymphaeales)




 Austrobaileyales





 Chloranthales


Magnoliids


 Canellales


 pepřotvaré (Piperales)





 vavřínotvaré (Laurales)



 šácholanotvaré (Magnoliales)






 jednoděložné (Liliopsida)




 růžkatcotvaré (Ceratophyllales)



 vyšší dvouděložné (Eudicots, Rosopsida)









Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://faculty.frostburg.edu/biol/hli/research/Eoflora.pdf
  2. HOCHULI, Peter A.; FEIST-BURKHARDT, Susanne. Angiosperm-like pollen and Afropollis from the Middle Triassic (Anisian) of the Germanic Basin (Northern Switzerland). Frontiers in Plant Science [online]. , 1. říjen 2013. Dostupné online. DOI:10.3389/fpls.2013.00344.  (anglicky) 
  3. New fossils push the origin of flowering plants back by 100 million years to the early Triassic. PhysOrg, 1. říjen 2013. Dostupné online (anglicky)
  4. JOHN, Radek. Kvetoucí rostliny jsou na světě o sto milionů let déle, než to vypadalo. Týden.cz, 3. říjen 2013. Dostupné online.
  5. a b KVAČEK, Zlatko; KVAČEK, Jiří. Jak vznikly krytosemenné rostliny a jejich květy. Živa. 2009, čís. 5.  
  6. Estimate of flowering plant species to be cut by 600,000
  7. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín 3. vyd., Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2007. ISBN 978-80-7097-694-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]