Systém APG IV

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Systém APG IV je taxonomický systém krytosemenných rostlin. Byl publikován v roce 2016 jako aktualizace systému APG skupinou vědců zvanou Angiosperm Phylogeny Group[1]

Systém APG IV navazuje na předchozí verze systému, APG I z roku 1998, APG II z roku 2003 a APG III z roku 2009. Všechny tyto systémy jsou založeny na rozsáhlé spolupráci mnoha vědců z mnoha institucí po celém světě.

Hlavními skupinami systému jsou klady jakožto přirozené, holofyletické skupiny; klasické termíny jako "třída" nebo "podtřída" systém nepoužívá.

Změny oproti APG III[editovat | editovat zdroj]

Systém APG IV zahrnuje celkem 64 řádů a 416 čeledí. Na rozdíl od předchozích verzí není v tomto systému žádná čeleď ponechána nezařazená do řádu. Je zde uvedeno celkem 7 rodů jejichž zařazení je dosud nejasné.

Magnoliopsida[editovat | editovat zdroj]

Jedinou změnou v této skupině rostlin je vřazení čeledi Hydnoraceae do Aristolochiaceae (podražcovité).

Jednoděložné[editovat | editovat zdroj]

V rámci taxonomie jednoděložných došlo pouze k nevelkým změnám. Čeleď Xanthorrhoeaeceae (žlutokapovité) byla přejmenována na Asphodelaceae (asfodelovité). Monotypický rod Maundia byl vyjmut z čeledi Juncaginaceae (bařičkovité) a přeřazen do samostatné čeledi Maundiaceae v rámci stejného řádu. Do čeledi Restionaceae (lanovcovité) byly vřazeny čeledi Anarthriaceae a Centrolepidaceae.[1]

Dvouděložné[editovat | editovat zdroj]

V rámci dvouděložných rostlin došlo k ustavení několika nových čeledí a řádů, došlo ke zpřesnění taxonomické pozice některých dříve nezařazených čeledí či rodů a některé rody byly přeřazeny do jiných čeledí. Dříve nezařazená čeleď Sabiaceae byla zařazena do řádu Proteales (proteotvaré), parazitická čeleď Apodanthaceae do řádu Cucurbitales (tykvotvaré). Pro čeledi Icacinaceae a Oncothecaceae byl ustaven nový řád Icacinales. Čeleď Metteniusaceae byla zařazena do samostatného řádu Metteniusales a bylo do ní přidáno 10 rodů z čeledi Icacinaceae. Pro rod Petenaea byla ustavena nová monotypická čeleď Petenaeaceae v rámci řádu Huerteales, rod Pteleocarpa byl zařazen do Gelsemiaceae. Z dalších nových čeledí se objevují Mazaceae (3 rody z čel. Phrymaceae), Nyssaceae (5 rodů z Cornaceae), Peraceae (5 rodů z Euphorbiaceae). Z Phytolaccaceae je vyjmuta celá podčeleď Rivinoideae a přeřazena do nové čeledi Petiveriaceae a rovněž rod Microtea do samostatné čeledi Microteaceae. Z Molluginaceae je vyjmut rod Macarthuria a zařazen do samostatné čeledi Macarthuriaceae a také část druhů rodu Hypertelis, které jsou zařazeny do nového rodu Kewa v rámci čeledi Kewaceae. Z Capparaceae jsou vyjmuty rody Borthwickia, Forchhammeria, Stixis a Tirania a zařazeny do čel. Resedaceae. Rod Allantospermum byl přeřazen z čeledi Ixonanthaceae do Irvingiaceae, rod Pakaraimaea z Dipterocarpaceae do Cistaceae, Sanango z Loganiaceae do Gesneriaceae, Rehmannia ze Scrophulariaceae do Orobanchaceae. Dále došlo k přejmenování čeledi Melianthaceae na Francoaceae a byla do ní vřazena čeleď Vivianiaceae. Čeleď Haptanthaceae byla vřazena do Buxaceae.[1]

Přehled systému APG IV[editovat | editovat zdroj]

Bazální skupiny[editovat | editovat zdroj]

Magnoliids[editovat | editovat zdroj]

Nezařazeno v rámci bazálních linií[editovat | editovat zdroj]

Monocots[editovat | editovat zdroj]

Commelinids[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně sesterská skupina k Eudicots[editovat | editovat zdroj]

Eudicots[editovat | editovat zdroj]

Superrosids[editovat | editovat zdroj]

Rosids[editovat | editovat zdroj]
Fabids[editovat | editovat zdroj]
Malvids[editovat | editovat zdroj]

Superasterids[editovat | editovat zdroj]

Asterids[editovat | editovat zdroj]
Lamiids[editovat | editovat zdroj]
Campanulids[editovat | editovat zdroj]

Taxony s nejistým zařazením[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]