Přeskočit na obsah

Kalich (botanika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Květ hořce bezlodyžného s pětičetným srostlým kalichem s volnými cípy a dvěma listeny pod květem

Kalich (calyx) je vnější část obalu květu u krytosemenných rostlin s rozlišeným okvětím. Je zpravidla zeleně zbarvený a má především ochrannou funkci, u některých rostlin je však barevný a nahrazuje korunu při lákání opylovačů. Zvětšený vytrvalý kalich se také někdy podílí na šíření semen.

Popis kalicha

[editovat | editovat zdroj]

Jako kalich se označuje vnější část květních obalů u různoobalných krytosemenných (kvetoucích) rostlin, u nichž je vnější část okvětí odlišná od vnitřní části, která se nazývá koruna. Ve většině případů je kalich zelený a fotosyntetizující, celkově menší a méně nápadný než koruna. Morfologie kalicha má význam v taxonomii a určování rostlin. Kalich se skládá z několika segmentů, které se nazývají kališní lístky a jsou buď zcela volné, přirostlé jen k okraji květního lůžka, nebo do různé míry srostlé. Volné kališní lístky jsou charakteristické zejména pro vývojově původnější skupiny rostlin. Kališní lístky jsou většinou uspořádané v jednom kruhu a jejich počet odpovídá počtu korunních lístků (pak se hovoří např. o trojčetném, čtyřčetném nebo pětičetném květu). Nezřídka je počet korunních lístků dvojnásobný oproti kališním. Např. u zemědýmu nalezneme dvoučetný kalich a čtyřčetnou korunu. Z daného schématu je v rostlinné říši ovšem řada výjimek, např. batolka z čeledi zdrojovkovité má pětičetnou korunu, avšak pouze dvoučetný kalich.

U řady zástupců nižších dvouděložných rostlin je okvětí včetně kalicha uspořádané ve spirále, nikoliv v kruzích, a počet jeho segmentů je neustálený. V některých případech (např. u některých šácholanovitých, zimnokvětu nebo Austrobaileya scandens) dokonce kališní lístky postupně přecházejí v lístky korunní, a nelze je proto jednoznačně rozlišit. U srostlého kalicha se spodní, srostlá část nazývá kališní trubka, volné koncové části jsou kališní cípy. Jejich počet zpravidla odpovídá počtu lístků, z nichž se kalich zformoval, nemusí to tak ale být vždy. Kalich může být i zcela srostlý, s kališní trubkou zakončenou uťatým lemem a bez kališních cípů. Podle souměrnosti se rozlišuje kalich pravidelný (lze proložit více rovin souměrnosti) a dvoustranně souměrný. Pokud je dvoustranně souměrný kalich výrazně rozdělený na horní a dolní část, hovoří se o kalichu dvoupyském, který je charakteristický např. pro hluchavkovité.[1][2]

U květů se spodním či polospodním semeníkem srůstá bazální část kalicha a koruny se semeníkem (a někdy částečně i s květním lůžkem) a vytváří strukturu, zvanou češule. Z okraje češule pak ve většině případů vyrůstají volné kališní cípy. Tento typ uspořádání květu nalezneme např. u zvonkovitých, tykvovitých a miříkovitých. U miříkovitých bývá kalich silně redukovaný, omezený v podstatě jen na češuli.[1]

Pro popis tvarů kalicha se používá obdobné názvosloví jako u koruny (kalich válcovitý, zvonkovitý, baňkovitý, nafouklý, miskovitý aj.). Kališní lístky mohou být přitisklé, rozestálé nebo nazpět ohnuté.

Anatomie, původ a ontogeneze kalicha

[editovat | editovat zdroj]

Kališní lístky se v průběhu vývoje krytosemenných rostlin pravděpodobně zformovaly z listenů, jsou tedy listového původu. Svědčí o tom zejména anatomie jejich vaskularizace (cévního zásobení), které je v uzlinách třístopové, a také přítomnost palistů a průduchů v pokožce. Na rozdíl od listů a listenů nejsou v jejich paždí nikdy vyvinuty pupeny. Podle moderních anatomických výzkumů jsou kališní lístky homologní s korunou (s výjimkou nemnohých rostlin, u nichž je koruna odvozena od tyčinek), mají tedy shodný vývojový původ. Od korunních lístků se v ontogenezi odlišují spirálně zahajovaným a poměrně rychlým růstem, širokou bází a špičatým zakončením. Jednoznačné odlišení kalicha od koruny však není vždy možné, a to zejména u květů, u nichž byl jeden kruh okvětí v průběhu evoluce ztracen.[3][1]

Funkce a proměny kalicha

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní a primární funkcí kalicha je ochrana vnitřních, generativních částí květu, a to jak v poupěti, tak do jisté míry i po rozvinutí květu. Na vnějším povrchu bývá kalich nezřídka chlupatý, štětinatý, žláznatý nebo i ostnitý. U části rostlin kalich záhy po odkvětu opadává, častěji je však vytrvalý a jeho pozůstatky se zachovávají i za plodu. Pokud opadává již v průběhu kvetení, označuje se jako kalich prchavý, který je charakteristický např. pro makovité. U sluncovky je kalich kápovitý a opadává jako celek při rozvíjení květu. Také u některých blahovičníků a korymbií puká kalich při rozvíjení květu kruhovitým švem a oddělená část, známá jako operculum neboli víčko, vcelku opadává.[1][4]

Nahrazení koruny

[editovat | editovat zdroj]
Korunovitě zbarvený (petaloidní) kalich fuchsie magelanské, doplňující sytě purpurovou korunu

Kalich je sice většinou zelený a málo nápadný, u řady rostlin však doplňuje nebo i nahrazuje korunu při lákání opylovačů a pak je často zvětšený a nápadně zbarvený. U některých rostlin, například fuchsie, zůstává i koruna zcela zachována, u jiných je částečně nebo zcela nahrazena korunovitým kalichem. Příkladem takových bezkorunných květů může být např. podražec, talovín a lýkovec. U některých rodů čeledi pryskyřníkovité (černucha, čemeřice) zůstává sice koruna zachována, je však silně redukována do podoby drobných nektárií ve střední části květu. U některých květů se složitější stavbou je část kališních lístků korunovitá a barevná, zatímco část zůstává zelená. To je například případ vítodu, u nějž postranní, zvětšené kališní lístky tvoří barevná křídla květu, zatímco zbývající 3 kališní lístky jsou nezvětšené a zelené. Rovněž u rodu netýkavka je spodní kališní lístek silně zvětšený, petaloidní a zpravidla opatřený nápadnou ostruhou.[1][3][2][5]

Podíl na šíření semen

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalý kalich se u řady rostlin po opylení květu zvětšuje. Poměrně často se přeměňuje v různě utvářená křídla, která zajišťují šíření semen větrem. Zvětšením kališních lístků se formují např. robustní křídla oříšků tropických stromů z čeledi dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae) a také rodu gyrokarpus z čeledi stukačovité. Nápadně zvětšený kalich podepírající plod je charakteristický i pro zástupce tropické čeledi olaxovité (Olacaceae). U četných zástupců čeledi hvězdnicovité se droboučký kalich jednotlivých květů, skládajících úbor, přeměňuje za plodu v létací zařízení - chmýr. Dužnatějící kalich se spolu s dalšími částmi květu (koruna, češule) může podílet i na stavbě tzv. složených (nepravých) plodů, mezi něž patří např. pseudopeckovice ořešáku a ořechovce nebo dužnaté plody hroznatce (Coccoloba) z čeledi rdesnovité. Nápadně zvětšený, nafouklý kalich má mochyně, withanie a některé další rody z čeledi lilkovité.[2][6][7][8] Červeně zbarvený nafouklý kalich mochyně židovské slouží k přilákání plodožravých živočichů k šíření semen.[3]

Redukce kalicha

[editovat | editovat zdroj]

U řady větrosprašných rostlin je okvětí včetně kalicha silně redukované nebo i chybí. Kalich bývá redukovaný také u hmyzosprašných rostlin s kompaktními květenstvími, kde jeho funkci zastávají listeny pod květenstvím. Příkladem mohou být např. hvězdnicovité, některé zimolezovité nebo árónovité.[3][2] Kalich zcela vymizel u santálovitých, kde zůstává zachován pouze 1 kruh korunních lístků, který plní jak funkci ochrany poupěte, tak i funkci lákání opylovačů.[3]

Struktury podobné kalichu

[editovat | editovat zdroj]

Kališní lístky bývají někdy těžko odlišitelné od listenů na bázi květu. U slézovitých a některých růžovitých (např. jahodník, kontryhel) se z listenů zformovala struktura, doplňující vlastní kalich a známá jako kalíšek. Někdy listeny pod květem srůstají v miskovitý útvar. U hvězdnicovitých (a některých dalších skupin rostlin s kompaktními květenstvími, funkčně nahrazujícími jednotlivé květy), je na bázi úboru z listenů zformován tzv. zákrov, který nahrazuje kalich a může jej připomínat.[3]

Květní vzorce a diagramy

[editovat | editovat zdroj]

V květních vzorcích se kalich označuje písmenem K. V květních diagramech se zpravidla vyznačuje šrafovanými obloučky.[1]

  1. a b c d e f SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. Praha: Karolinum, 2002. 
  2. a b c d JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  3. a b c d e f DE CRAENE, Louis P. Ronse. Floral diagrams. [s.l.]: Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-511-67708-3. (anglicky) 
  4. HICKEY, Michael; KING, Clive. The Cambridge illustrated dictionary of botanical terms. [s.l.]: Cambridge University Press, 2000. ISBN 978-0-521-79401-5. (anglicky) 
  5. Flora of China [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6. (anglicky) 
  7. STUPPY, Wolfgang. Glossary of Seed and Fruit Morphological Terms. Kew: Royal Botanical Gardens, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. (anglicky)  Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine.
  8. ARMSTRONG, W.P. Fruit Terminology. Part 2 [online]. Palomar College [cit. 2020-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-29. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]