Lýkovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLýkovec
alternativní popis obrázku chybí
Lýkovec pruhovaný (Daphne striata)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád slézotvaré (Malvales)
Čeleď vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
Rod lýkovec (Daphne)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lýkovec (Daphne) je rod rostlin, patřící do čeledi vrabečnicovité (Thymelaeaceae). Jsou to keře většinou se střídavými listy. Květy jsou čtyř nebo pětičetné a jsou tvořené pouze kalichem, koruna chybí. V České republice jsou domácí 2 druhy, lýkovec jedovatý a lýkovec vonný. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné keře či skalničky. Lýkovce náležejí mezi silně jedovaté rostliny.

Ilustrace lýkovce jedovatého z roku 1891

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lýkovce jsou opadavé nebo stálezelené keře a polokeře, výjimečně i nevelké stromy. Listy jsou nejčastěji střídavé, někdy nahloučené na koncích větévek, řidčeji téměř vstřícné. Větévky jsou pevné a ohebné, lysé nebo chlupaté. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané ve vrcholových či úžlabních hlávkách nebo krátkých hroznech, řidčeji v latách nebo klasech. Květy jsou bílé, růžové nebo žluté, řidčeji jiných barev. Kalich má válcovitou, zvonkovitou až nálevkovitou kališní trubku a 4 nebo 5 cípů. Koruna chybí. Tyčinek je 8 nebo 10 (dvojnásobek počtu kališních cípů) a mají krátké nitky nebo jsou prašníky přisedlé. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, s krátkou vrcholovou čnělkou zakončenou hlavatou bliznou. Obsahuje jedinou komůrku. Plodem je dužnatá nebo kožovitá, obvykle žlutá nebo červená peckovice (v některých zdrojích uváděná jako bobule), která je u některých druhů obklopená vytrvalým kalichem.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod lýkovec zahrnuje asi 95 druhů. Je rozšířen v Evropě, severní Africe a v Asii na východ po Japonsko a Malajsii.[2]

V České republice jsou domácí 2 druhy. Lýkovec jedovatý je rozšířen na většině území, lýkovec vonný je svým výskytem vázán na teplejší oblasti a je mnohem vzácnější.[1] V Evropě roste celkem 18 druhů lýkovců, z nichž mnohé jsou evropské endemity. Nejvíce druhů roste v jihovýchodní Evropě. Mezi rozšířené druhy patří v rámci celé Evropy zejména oba naše domácí druhy, v teplejších částech Evropy pak lýkovec vavřínový (Daphne laureola) a lýkovce Daphne gnidium a D. oleoides.[4] V Alpách vystupuje nejvýše, až do alpínského stupně, lýkovec pruhovaný (D. striata), do subalpínského stupně zasahuje lýkovec skalní (Daphne petraea), lýkovec vonný (Daphne cneorum) a lýkovec alpský (Daphne alpina).[5] lýkovec slovenský (Daphne arbuscula) roste jako endemický druh a vzácný třetihorní relikt na Muráňské planině na Slovensku.[6]

Lýkovce rostou v mírném až subtropickém pásu. V tropické Malajsii rostou 2 druhy, které se vyskytují v horských deštných a mlžných lesích v nadmořských výškách 1200 až 2500 metrů.[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Strukturní vzorec mezereinu

Lýkovce jsou jedovaté rostliny. Hlavními účinnými látkami jsou dafnin, dafnetoxin a mezerein. Jsou obsaženy v plodech i ve vegetativních částech (listech, kůře ap.). Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem a krvavou močí. V konečném stádiu otravy se objevuje slabost, křeče, těžký dech a kolaps. Prognóza bývá vážná a i v lehčích případech se projevuje dlouho trvající poškození ledvin. Ke smrtelné otravě dochází při požití 10 až 12 plodů lýkovce jedovatého. Otrava se může projevit i při vstřebání účinných látek pokožkou. Obdobné látky jsou obsaženy i v ostatních druzích. U zvířat se otravy objevují vzácně, neboť lýkovec pro jeho hořkou chuť odmítají.[7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy lze použít jako okrasné rostliny. Ceněné je kvetení a plody. Lze je použít jako solitéry i ve skupinách.[8] V českých botanických zahradách je pěstován zejména lýkovec jedovatý (včetně bělokvěté formy 'Alba'), lýkovec Burkwoodův a lýkovec vonný, řidčeji i jiné druhy.[9] Při výsadbě je nutno zohlednit silnou jedovatost rostlin a lákavost bobulí zejména pro malé děti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. (česky) 
  2. a b WANG, Yinzheng et al. Flora of China: Daphne [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 6(1). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1960. (anglicky) 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  5. AESCHIMANN, David et al. Flora Alpina. Bern: Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0. (německy) 
  6. ČEŘOVSKÝ, J. et al. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava: Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8. (česky) 
  7. JIRÁSEK, Václav et al. Naše jedovaté rostliny. Praha: Československá Akademie věd, 1957. (česky) 
  8. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]