Pryskyřníkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pryskyřníkovité

Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Juss., 1789

Pryskyřníkovité (Ranunculaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu pryskyřníkotvarých (Ranunculales). Jsou to byliny nebo řidčeji i dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy a dosti mnohotvárnými květy. Čeleď zahrnuje asi 1500 druhů v 60 rodech a je celosvětově rozšířena. Mezi běžné zástupce v české květeně náleží např. pryskyřník, orsej, blatouch či sasanka. Plaménky jsou pěstovány jako okrasné liány, z bylin se pěstuje např. orlíček, čemeřice či talovín.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci pryskyřníkovitých jsou vytrvalé nebo jednoleté byliny, řidčeji polokeře nebo dřevité liány. Cévní svazky jsou často roztroušené nebo v několika soustředných kruzích. Listy jsou převážně střídavé (vstřícné např. u plaménku), jednoduché nebo složené, s palisty nebo bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá, celistvá nebo laločnatá či členěná, se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou. Květy jsou pravidelné nebo souměrné, většinou oboupohlavné, jednotlivé nebo ve vrcholových či úžlabních hroznech, latách, vrcholících, okolících nebo klasech. Květní části jsou často uspořádány ve šroubovici. Okvětí je nerozlišené v počtu 4 až mnoha plátků nebo rozlišené na kalich a korunu. Kališní lístky v počtu 3 až 6 (nebo až 20), někdy korunovité. Korunní lístky v počtu 2 až 8 nebo více (až 20), volné, obvykle bez nektárií. Někdy jsou květy bezkorunné. Tyčinky jsou volné, v počtu 15 až mnoho, uspořádané v 1 až 13 kruzích nebo ve spirále. Gyneceum je svrchní, složené z volných (apokarpní) nebo do různého stupně srůstajících plodolistů, vzácně monomerní, s 1 až mnoha vajíčky. Plodem je měchýřek nebo nažka, méně často bobule nebo tobolka. Semena mají hojný endosperm a malé embryo.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pryskyřníkovité je velká čeleď, zahrnující asi 2500 druhů v 60 rodech. Je kosmopolitní mimo polárních oblastí, centrum diverzity je v severním mírném pásu, především ve východní Asii.[3])[4]

V květeně České republiky jsou pryskyřníkovité hojně zastoupeny. Roste zde přes 60 druhů z 22 rodů. Pryskyřníku se v ČR vyskytuje celkem 17 druhů. Dalšími více zastoupenými rody jsou lakušník (8 druhů), žluťucha (6), oměj (5), sasanka (4) a hlaváček (3). Dvěma druhy jsou zastoupeny rody plamének, ostrožka, orsej. Zbývající rody mají v ČR po jediném zástupci: blatouch bahenní, upolín nejvyšší, černucha rolní, zapalice žluťuchovitá, samorostlík klasnatý, ploštičník evropský, orlíček obecný, stračka vyvýšená, myší ocásek nejmenší. Některé druhy jsou považovány za vyhynulé, např. rohohlavec rovnorohý, plamének celolistý. Oměj šalamounek je endemit Českého masivu. Z pěstovaných druhů občas zplaňuje talovín zimní, čemeřice, různé barevné kultivary orlíčku a oměj zahradní.[2]

V evropské květeně jsou mimo rodů domácích i v ČR zastoupeny další 4 rody: routevník (Callianthemum), talovín (Eranthis) a čemeřice (Helleborus).[5]

V tropické Americe roste 11 rodů pryskyřníkovitých. Náležejí mezi ně i rody rozšířené v Evropě a Severní Americe: pryskyřník, sasanka, plamének a žluťucha. Jsou zde rozšířeny především v horách, kde vyhledávají vlhká a chladná stanoviště. V nížinných deštných lesích se vyskytují sporadicky.[3]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů pryskyřníkovitých je opylována hmyzem. Některé druhy žluťuchy jsou větrosprašné. Květy straček a omějů jsou opatřeny ostruhou, v níž se shromažďuje nektar. Jsou opylovány zejména včelami, v Americe i kolibříky. Ptáky jsou opylovány i některé druhy orlíčků, plaménků a dokonce andský pryskyřník Ranunculus gusmani. Naproti tomu např. květy sasanek a plaménků nektar netvoří a navštěvuje je hmyz sbírající pyl. U některých zástupců dozrávají prašníky v jinou dobu než blizny, což zabraňuje samoopylení.[1][3]

Způsoby šíření semen jsou různorodé. Nažky plaménků mají dlouhý pérovitý přívěsek a jsou šířeny větrem. Některé druhy pryskyřníku mají plody s hákovitým výrůstkem a přichycují se na srsti zvířat. Drobná semena z měchýřkovitých plodů mnohých zástupců jsou šířena větrem či vodou. Semena čemeřice mají míšek a k jejich šíření přispívají mravenci. Bobule některých druhů samorostlíku jsou pravděpodobně šířeny ptáky.[1][3]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Pryskyřníkovité jsou vesměs více či méně jedovaté. Mezi účinné látky patří hořké glykosidy (např. ranunkulin), triterpenoidní saponiny i alkaloidy (např. protoanemonin).[1] Mezi zvlášť jedovaté zástupce náležejí např. oměje (Aconitum)a některé pryskyřníky (Ranunculus).[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Systém podčeledí této čeledi je neustálený, dříve používané členění na 3 podčeledi (Hydrastioideae, Helleboroideae a Ranunculoideae) se novějšími výzkumy ukázalo jako zjednodušující. Někdy jsou vyčleňovány do samostatných čeledí rody Hydrastis a Glaucidium. Rody Batrachium (lakušník) a Ficaria (orsej) jsou někdy vřazovány do široce pojatého rodu Ranunculus.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou jako kriticky ohrožené (kategorie C1) vedeny druhy lakušník Baudotův (Batrachium baudotii), lakušník Rionův (Batrachium rionii), rohohlavec rovnorohý (Ceratocephala testiculata), ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), koniklec otevřený (Pulsatilla patens), koniklec jarní (Pulsatilla vernalis) a žluťucha jednoduchá (Thalictrum simplex). Silně ohrožené (kat. C2) jsou oměj jedhoj (Aconitum anthora), oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora), stračka vyvýšená (Delphinium elatum), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum)[7]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pryskyřníkovité mají význam zejména jako okrasné rostliny. Jako zahradní byliny se pěstují zejména sasanky, talovíny, oměje, čemeřice, orlíčky, stračky, upolíny aj. Mnohé druhy a kultivary plaménků jsou pěstovány jako popínavé rostliny.[1][2][9]

Semena černuchy seté jsou používána jako koření.[3]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Aconitum, Actaea, Adonis, Anemoclema, Anemonastrum, Anemone, Anemonella, Anemonopsis, Aquilegia, Asteropyrum, Barneoudia, Batrachium (syn. Ranunculus), Beesia, Calathodes, Callianthemum, Caltha, Ceratocephala, Cimicifuga, Clematis, Consolida, Coptis, Delphinium, Dichocarpum, Enemion, Eranthis, Glaucidium, Halerpestes, Hamadryas, Helleborus, Hepatica, Hydrastis, Isopyrum, Knowltonia, Laccopetalum, Leptopyrum, Metanemone, Miyakea, Myosurus, Naravelia, Nigella, Oreithales, Oxygraphis, Paraquilegia, Paroxygraphis, Psychrophila, Pulsatilla, Ranunculus, Semiaquilegia, Souliea, Thalictrum, Trautvetteria, Trollius, Urophysa, Xanthorhiza

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  2. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. (česky) 
  3. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  4. WANG, Wencai et al.. Flora of China: Ranunculaceae [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  6. JIRÁSEK, Václav et al. Naše jedovaté rostliny. Praha : Československá Akademie věd, 1957. (česky) 
  7. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  9. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]