Oměj šalamounek
 Oměj šalamounek | |
 Oměj šalamounek (Aconitum plicatum) | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída |
vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád |
pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď |
pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
| Rod |
oměj (Aconitum) |
| Binomické jméno | |
|
Aconitum plicatum Reichenbach | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oměj šalamounek (Aconitum plicatum Rchb., syn.: Aconitum callibotryon Rchb.) je vytrvalá, prudce jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Patří mezi ohrožené druhy rostlin ČR.
Obsah
Popis[editovat | editovat zdroj]
- Oměj šalamounek je vytrvalá 50 až 150 cm vysoká bylina rostoucí z hlízovitě ztlustlého oddenku.
- Lodyha je vzpřímená, pevná, v dolní části lysá a v květenství oděná přitisklými, obloukovitě zahnutými chlupy
- Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlanitě dělené s pěti laločnatými úkrojky s otevřenou žilnatinou.
- Květenství vytváří prodloužený vzpřímený hrozen
- Jednotlivé květy vyrůstají z paždí podpůrných listenů, jsou velké asi 3 cm, fialově-modré. Jsou tvořeny 5 okvětními lístky, z nichž horní je vysoce vyklenutý a tvoří tzv. přilbu. Ta je u oměje šalamounku nanejvýš stejně vysoká jako široká. Dolní okvětní lístky jsou široce podlouhlé.
- Kvete od května do srpna.
- Plodem je hladký měchýřek s 10 až 15 černými semeny.
Stanoviště[editovat | editovat zdroj]
Ve volné přírodě oměj šalamounek roste na vlhkých místech v lesích a u potoků v horských oblastech.
Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Oměj šalamounek je endemitem hor Českého masívu, vyskytuje se v České republice, kterou svým výskytem přesahuje jen těsně na území okolních států v pohraničních pohořích. Jinde v Evropě a Asii se však vyskytují blízce příbuzné druhy (řazených do komplexu Aconitum napellus s.l.), např. v Karpatech včetně Beskyd to je oměj tuhý (Aconitum firmum). V Alpách roste Aconitum tauricum a Aconitum napellus.
Použití[editovat | editovat zdroj]
V léčitelství se používala sušená hlíza, která v přiměřených dávkách snižuje horečky. Pro svoji jedovatost se však nesmí používat bez lékařského dozoru. Zevně se oměj také používá jako lokální anestetikum.
Účinné látky[editovat | editovat zdroj]
Droga obsahuje hlavně akonitové alkaloidy. Z těchto alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších jedů, který je znám.
Využití v travičství[editovat | editovat zdroj]
Všechny části rostliny obsahují alkaloidy, listy 0,2-1,5 %, hlízy 0,3-3 %. Podráždění na jazyku (podobné nikotinu, při větších dávkách se rozšiřuje na celou hlavu) je již při 0,05 mg akonitinu, příznaky otravy 0,2-0,25 mg, smrtelná dávka pro člověka 3-4 mg.
Dříve byly známy i otravy u dětí, jelikož vysávaly nektar z květů a s tím i malý obsah akonitinu. Sbírají se obvykle hlízy a to v říjnu až listopadu. Při kvetení je obsah alkaloidu nejnižší, v zimě naopak nejvyšší.
Extrakt z oměje šalamounku se ve středověku používal jako šípový jed. Používal se také k trávení vlků ve středověku otráveným masem.
Lidové názvy[editovat | editovat zdroj]
bačkorky, botičky, čertův pantoflíček, holoubky, homolec, jedhoj, medvědí tlapka, oměj, omich, papučky Panny Marie, psí mor, vomej, zlý mníšek…
Nezaměňovat tuto rostlinu s její příbuznou: Oměj vlčí mor - Aconitum lycoctonum (Lycos=vlk, kteinó=usmrcuji)
Průběh otravy[editovat | editovat zdroj]
Při užití větší dávky akonitinu, nebo rostliny, se brzy dostaví pocit mravenčení v zadní části dutiny ústní (podráždění nervových zakončení v zadní části patra), který se brzy rozšíří na celou hlavu a obličej. Později postoupí mravenčení a píchání do konečků prstů rukou i nohou, na uši, do krajiny pánevní, na prsa a záda. Po nich následuje celková necitlivost (anestezie). Zároveň se dostaví celkové příznaky otravy jako pocení, nausea, zvracení, průjem, pokles teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti, velká svalová slabost, silná úzkost a strach ze smrti. Dýchání je stále povrchnější a smrt nastává zástavou dechu a poškozením srdce. Vědomí je však až do konce zachováno.
První příznaky se dostaví za několik minut a celá otrava proběhne v několik hodinách.
Prognóza[editovat | editovat zdroj]
I těžce otrávený se může uzdravit, pokud se udrží srdeční a dýchací činnost v chodu. Doporučuje se výplach žaludku a podávání symptomatických léků. U případů, jež nekončí smrtelně, trvají ještě delší dobu poruchy citlivosti a pocity únavy.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.) (2002), Academia, Praha
- Fischer M.A. (ed.) (1994): Exkursionflora von Österreich, Verlag Eugen Ulmer, Wien et Stuttgart
- Naše Jedovaté rostliny, Doc. RNDr.Václav Jirásek, doc. MUDr. Rudolf Zadina, Doc. RNDr. PhMr Zdeněk Blažek (1957)
- sKALICKÝ Vladimír. Aconitum L. in HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha Academia, 1988 (česky). S. 392 - 403
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu oměj šalamounek ve Wikimedia Commons
