Zapalice žluťuchovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxZapalice žluťuchovitá
alternativní popis obrázku chybí
Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod zapalice (Isopyrum)
Binomické jméno
Isopyrum thalictroides
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), jediný evropský zástupce rodu zapalice (Isopyrum).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vytrvalou jednodomou bylinu s oddenkem, nejčastěji 15–30 cm vysokou.[2][3] Stonky jsou lysé, listy jsou složené, dvakrát trojčetné, řapíkaté, na bázi s pochvami a palisty.[2] Tvarem listů nápadně připomíná některé druhy rohu žluťucha (Thalictrum), odtud název.[3] Lístky jsou široce obvejčité, většinou nepravidelně trojlaločné až trojsečné. Květy jsou oboupohlavné, uspořádány do hroznu,[3] na asi 1,2–3,5 cm dlouhých stopkách, bílé, zřídka s růžovým nebo fialovým nádechem.[2] Kališní lístky jsou korunovitě zbarvené (petaloidní), což je někdy interpretováno jako okvětí,[2] kališních lístků je zpravidla 5–6. Korunní jsou kornoutovité v počtu 5–6, s nektárii.[2] Ve střední Evropě kvete nejčastěji v březnu až v dubnu.[2] Tyčinek je mnoho.[2] Opylování pomocí hmyzu (entomogamie).[2] Plodem je měchýřek, měchýřky jsou uspořádány v souplodí, jsou asi 6–8 mm dlouhé, na vrcholu s krátkým mírně zahnutým zobánkem.[2] Počet chromozómů je 2n=14.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o evropský druh, je rozšířen přibližně od Pyrenejí a Francie, přes jižní část střední Evropy, na jihovýchod sahá až do Bulharska, na východ po střední Ukrajinu.[2][1] V České republice je nejčastější v karpatské části Moravy, ale roste i jinde na Moravě a ve východních Čechách, v Čechách se s ní setkáme i v Pojizeří, na Křivoklátsku a Karlštejnsku, jinde je vzácná nebo chybí. Je součást jarního aspektu některých lesů, především dubohabřin svazu Carpinion a suťových lesů sv. Tilio-Acerion.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Flora europaea [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l CHRTKOVÁ, Anna. Helleboraceae Loisel.. In HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha : Academia, 1988. S. 365-403. (česky)
  3. a b c FISCHER, Manfred A. et al. Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Linz : [s.n.], 2005. (německy)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]