Pryskyřník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPryskyřník
alternativní popis obrázku chybí
Pryskyřník plazivý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod pryskyřník (Ranunculus)
L.
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pryskyřník je rozsáhlý rod rostlin z čeledi pryskyřníkovité. Je známo asi 300–550 druhů, které jsou rozšířeny na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Někteří autoři pojímají rod Ranunculus v širším pojetí včetně menších rodů orsej (Ficaria) a lakušník (Batrachium). Tento článek popisuje rod v užším pojetí bez výše uvedených menších rodů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to jednoleté i vytrvalé rostliny, zpravidla terestrické, je zde ale i dost druhů mokřadních a bahenních a zřídka i druhy vodní.[1][2] U vytrvalých druhů se často vytváří podzemní oddenek, u jiných mohou být kořeny nebo báze lodyhy hlízovitě ztlustlé, někdy se vytváří výběžky.[1][2] Listy i lodyhy mohou být lysé i chlupaté, často jsou přímé, ale mohou být i vystoupavé, poléhavé nebo plazivé.

Listy jsou zpravidla jak bazální tak lodyžní, bazální jsou většinou řapíkaté, často na bázi s pochvami, lodyžní listy, zvláště ty horní, jsou často až přisedlé. Listy jsou uspořádány střídavě, zřídka jsou horní lodyžní vstřícné, mohou být složené i jednoduché. Čepele mohou být celistvé a celokrajné, ale mnohdy jsou různě hluboko dlanitě členěné, na okraji pak zubaté či vroubkované.[1][2] Palisty chybí.[zdroj?]

Květy jsou jednotlivé nebo v jednoduchých vrcholičnatých květenstvích.[3][2] Květní stopky jsou někdy podepřeny listeny. Pryskyřníky jsou jednodomé rostliny s oboupohlavnými pravidelnými květy. Kališních lístků je zpravidla 5, řidčeji jiný počet, většinou zelené barvy, zřídka zbarvené jinak, někdy opadávají brzy po rozkvětu, v jiných případech vytrvávají i do období plodu, někdy jsou skloněné dolů a přitisklé ke květní stopce, jindy rozestálé nebo přitisklé ke koruně. Korunních lístků je zpravidla 5, zřídka méně, někdy jsou zmnožené a může jich být i mnoho. Jsou převážně žluté barvy, řidčeji bílé, vzácně se objevuje i červená nebo zelenavá barva, mohou být různé délky, zhruba od 1 do 26 mm.

Tyčinek bývá mnoho, většinou od 10 po velký počet, nektária jsou přítomna, opylování probíhá pomocí hmyzu (entomogamie). Gyneceum je apokarpní, pestíků je mnoho, čnělka je většinou přítomna, někdy chybí.[1][2] Plodem je nažka, zřídka měchýřek, nažky jsou uspořádány v souplodí. Nažky mohou být na povrchu hladké, někdy jsou ale bradavčité nebo dokonce ostnité, někdy mohou být i křídlaté. Na vrcholu nažky je zobánek, který je přímý, zahnutý nebo až stočený, někdy chybí.[1][2]

Většina pryskyřníků jsou jedovaté rostliny, obsahují glykosidický lakton ranunculin, jeho štěpením vzniká jedovatý protoanemonin. Při zasýchání ale vzniká dimer anemonin, jenž je inaktivní, a proto seno není jedovaté.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 300-550 druhů, záleží na taxonomickém pojetí a také na přístupu k apomiktickým druhům, které se v rodě občas vyskytují, např. okruh pryskyřníku zlatožlutého (Ranunculus auricomus agg.). Druhy jsou rozšířeny po celém světě kromě Antarktidy a chybí také v nížinách tropů.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Latinské pojmenování "Ranunculus" pochází z latinského slova "rana" – tedy žába a přípony -unculus, která znamená "malá". Mnohé druhy jsou totiž mokřadní.

Pryskyřníky ve střední Evropě[editovat | editovat zdroj]

A 06 butterblume 2 wp.jpg

Ve střední Evropě roste asi 40 druhů pryskyřníků (nepočítány druhy okruhu R. auricomus agg.). Z toho v ČR roste pouhých 15 druhů. Tento seznam obsahuje jednak druhy rostoucí v České republice a také druhy rostoucí v sousedních státech. Rod je brán v užším pojetí, tedy bez rodu lakušník (Batrachium) a rodu orsej (Ficaria). Okruh pryskyřníku zlatožlutého (Ranunculus auricomus agg.) není v tomto přehledu blíže rozepsán.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Flóra Severní Ameriky [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Flóra Číny [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KŘÍSA, Bohdan. Ranunculus L.. In HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha : Academia, 1988. S. 425-446. (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]