Obilniny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo zrní. Tento článek pojednává o obilninách. O hudební skupině pojednává článek Zrní (hudební skupina).
Výrobky z obilí

Obilniny jsou rostliny využívané, šlechtěné a pěstované pro svá semenazrna (obiloviny, zvaná též obilky nebo cereálie), která slouží především k lidské výživě – ať už celé (rýže) nebo rozemletá na mouku. Zrna se také zkrmují a celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn.[1]

Obilniny[editovat | editovat zdroj]

Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži.[2]

Botanické zařazení[editovat | editovat zdroj]

Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), označované také jako trávy, řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves).


Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin:

I. skupina II. skupina
rod: rod:
Charakteristické znaky
  1. Na spodní straně obilky je podélná rýha.
  2. Při klíčení roste více zárodečných kořínků.
  3. Stéblo duté, jen kolénka vyplněna dření.
  4. V klásku nejvíce plodné dolní kvítky.
  5. Méně náročné na teplo, více na vodu.
  6. Existují ozimé i jarní formy.
  7. V době jarovizace vyžadují nižší teploty.
  8. Při fotoperiodické reakci vyžadují dlouhý světelný den.
  9. Počáteční vývin je rychlejší, vytvářejí odnože již po druhém až třetím listu.
  1. Obilka je bez rýhy.
  2. Při klíčení roste jeden zárodečný kořínek.
  3. Stéblo vyplněno dření.
  4. V klásku nejvíce plodné horní kvítky.
  5. Více náročné na teplo, méně na vodu.
  6. Existují pouze jarní formy.
  7. V době jarovizace vyžadují vyšší teploty.
  8. Při fotoperiodické reakci vyžadují krátký světelný den nebo jsou k délce dne neutrální.
  9. Počáteční vývin je pomalý, vytvářejí odnože po čtvrtém až osmém listu.


Druh Obrázek Kategorie
Commons
Poznámka
čirok obecný
(Sorghum bicolor)
Sorghum.jpg
Kategorie Sorghum bicolor na Wikimedia Commons
pro přípravu chlebových placek, vysušené laty jsou tuhé – vyrábějí se z nich štětky či cestovní košťata
ječmen dvouřadý
(Hordeum distichon)
Hordeum distichon0.jpg
Kategorie Hordeum distichon na Wikimedia Commons
jako jařina či ozim (odlišují se vegetační periodou a tepelnými požadavky
ječmen obecný
(Hordeum vulgare)
Hordeo sclerotium.JPG
Kategorie  na Wikimedia Commons
několik forem: obecná (subsp. vulgare), čtyřřadá (subsp. tetrastichon), šestiřadá (subsp. hexastichon)
kukuřice setá
(Zea mays)
Maize.JPG
Kategorie Zea mays na Wikimedia Commons
šlechtění započato juž 400 let p. n. l., polyploid
oves byzantský
(Avena byzantina)
oves hřebínkatý
(Avena strigosa)
Avena strigosa — Flora Batava — Volume v16.jpg
Kategorie Avena strigosa na Wikimedia Commons
oves setý
(Avena sativa)
Avena sativa (3874519236).jpg
Kategorie Avena sativa na Wikimedia Commons
jediné obilí jehož obilky nejsou v lichoklasech, ale visí v řídkých latách
proso seté
(Panicum miliaceum)
Panicum miliaceum NP.JPG
Kategorie Panicum miliaceum na Wikimedia Commons
patří k nejstarším obilninám, výchozí druh neidentifikován. Vzniklo zřejmě před staletími ze středoasijských druhů
pšenice dvouzrnka
(Triticum dicoccum)
Dicoccon.jpg
Kategorie Triticum dicoccum na Wikimedia Commons
tetraploid
pšenice jednozrnka
(Triticum monococcum)
Blüte Einkorn Version II.JPG
Kategorie Triticum monococcum na Wikimedia Commons
diploid
pšenice setá
(Triticum aestivum)
Wheat close-up.JPG
Kategorie Triticum aestivum na Wikimedia Commons
jednoletá či přezimující. Obligátní samosprašná,hexaploid.
pšenice špalda
(Triticum spelta)
Triticum spelta - Berlin Botanical Garden - IMG 8560.JPG
Kategorie Triticum spelta na Wikimedia Commons
hexaploid
pšenice tvrdá
(Triticum durum)
Triticum durum.jpg
Kategorie Triticum durum na Wikimedia Commons
tetraploid, vznikla z pšenice dvouzrnky (Triticum dicoccum)
rýže setá
(Oryza sativa)
Rice Grains.jpg
Kategorie Oryza sativa na Wikimedia Commons
šlechtění započato již 300 let p. n. l., latinské rodové jméno oryza odvozeno z pojmu sanskrtu
žito seté
(Secale cereale)
Roggenaere.jpg
Kategorie Secale cereale na Wikimedia Commons
pěstována jako ozim. Potřebuje méně tepla než pšenice – i do výšek kol 900 m n. m. Pěstováno již 4400 let p. n. l.
žitovec
(''Triticale'')
Triticale.jpg
Kategorie Triticale na Wikimedia Commons
kříženec žita (Secale cereale) a pšenice (Tricum sativum)

Další obilniny[editovat | editovat zdroj]

Pseudoobilniny[editovat | editovat zdroj]

Pseudoobilniny (pseudoobiloviny) jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které se ale přiřazují k této skupině díky stejnému hospodářskému využití a chemickému složení. Nejvýznamnějšími představiteli jsou:

  • laskavec (AmaranthusAmaranthaceae)
  • merlík (ChenopodiumAmaranthaceae)
  • pohanka (FagopyrumPolygonaceae)

Obilniny v hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy. Jejich plody - obiloviny - lze kromě toho dlouho skladovat, vytvářet zásoby a obchodovat s nimi. Proto hrály obilniny v lidské historii velmi významnou úlohu jak při přechodu od sběračství a lovectví k usedlému zemědělství, tak také při vzniku obchodu a měst.

Ještě kolem roku 1900 popsali etnologové na americkém Středozápadě indiánské kmeny, které se živily sběrem zrna divoce rostoucích travin. Postupným šlechtěním se podařilo zvyšovat výnosy a dosáhnout současného zrání zrna, což umožnilo klasickou sklizeň. Skladováním obilovin v obilních jamách vznikaly zásoby a přebytky, které pak umožnily i vznik obchodu, řemesel a měst, kde se směňovaly.

Obiloviny ve výživě[editovat | editovat zdroj]

I dnes se podíl obilovin na celosvětové lidské výživě odhaduje na 60 - 70 %, v chudých rozvojových zemích ale ještě daleko víc. Tam proto také hrozí choroby, způsobené jednostrannou výživou:

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

České slovo "obilí" má společný původ s ruským "obilje", které znamená zásobu, hojnost.[3]

Slovo "cereálie" je latinského původu a bylo odvozeno od římské bohyně Cerery.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Mlácení obilí cepy (Italský rukopis, 14. stol.)
Znak obce Lenešice
Aztékové skladují kukuřici (Italský rukopis, 16. stol.)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky)Grain Market Report, International Grain Council, igc.int
  2. Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, profil firmy, vukrom.cz
  3. Sokol, Filosofická antropologie, str. 55 a násl.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cerkal, R., Hrstková, P., Středa, T.: Prezentace obilniny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz/~upsr/prezentace/obilniny/
  • Rychter, R., Ryant, P.: Výživa a hnojení obilnin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz
  • Ottův slovník naučný, heslo Obilniny. Sv. 18, str. 543

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]