Obilniny
Obilniny jsou rostliny z čeledi lipnicovité, využívané, šlechtěné a pěstované především pro svá semena – zrna či obilky. Obilí, obiloviny,[1] také cereálie slouží především k lidské výživě. Obilovina ve formě obilky představuje hlavní produkt obilnin[2][3] Zrna se užívají buďto celá (rýže, žito, ječmen, oves), broušená, to jest částečně nebo úplně zbavena obalu zrna (kroupy, bílá rýže), anebo rozemletá (celozrnná mouka – rozemleté celé zrno, vločky (nejen ovesné), krupky, bílá mouka nebo krupice). Zrno obsahuje zejména škrob, minerály, vitamíny, oleje a vlákniny. Zrna se také zkrmují přímo.
Celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn.[4]
Obilniny[editovat | editovat zdroj]
Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži.[5]
Botanické zařazení[editovat | editovat zdroj]
Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), označované také jako trávy, řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves).
Rozdělení[editovat | editovat zdroj]
Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin:
I. skupina | II. skupina |
---|---|
rod: | rod: |
Charakteristické znaky | |
|
|
Druh | Obrázek | Kategorie Commons |
Poznámka |
---|---|---|---|
čirok obecný (Sorghum bicolor) |
![]() |
pro přípravu chlebových placek, vysušené laty jsou tuhé – vyrábějí se z nich štětky či košťata | |
ječmen dvouřadý (Hordeum distichon) |
![]() |
jako jařina či ozim (odlišují se vegetační periodou a tepelnými požadavky | |
ječmen obecný (Hordeum vulgare) |
několik forem: obecná (subsp. vulgare), čtyřřadá (subsp. tetrastichon), šestiřadá (subsp. hexastichon) | ||
kukuřice setá (Zea mays) |
šlechtění započato již 400 let p. n. l., polyploid | ||
oves byzantský (Avena byzantina) |
|||
oves hřebínkatý (Avena strigosa) |
![]() |
||
oves setý (Avena sativa) |
![]() |
jediné obilí jehož obilky nejsou v lichoklasech, ale visí v řídkých latách | |
proso seté (Panicum miliaceum) |
patří k nejstarším obilninám, výchozí druh neidentifikován. Vzniklo zřejmě před staletími ze středoasijských druhů | ||
pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum) |
![]() |
tetraploid | |
pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) |
diploid | ||
pšenice setá (Triticum aestivum) |
jednoletá či přezimující. Obligátní samosprašná,hexaploid. | ||
pšenice špalda (Triticum spelta) |
hexaploid | ||
pšenice tvrdá (Triticum durum) |
![]() |
tetraploid, vznikla z pšenice dvouzrnky (Triticum dicoccum) | |
rýže setá (Oryza sativa) |
![]() |
šlechtění započato již 300 let p. n. l., latinské rodové jméno oryza odvozeno z pojmu sanskrtu | |
žito seté (Secale cereale) |
![]() |
pěstována jako ozim. Potřebuje méně tepla než pšenice – i do výšek kol 900 m n. m. Pěstováno již 4400 let p. n. l. | |
žitovec (Triticale) |
![]() |
kříženec žita (Secale cereale) a pšenice (Tricum sativum) |
Další obilniny[editovat | editovat zdroj]
- slzovka obecná (Coix lacryma-jobi)
- dochan (Pennisetum)
- kalužnice, korakán (Eleusine)
- milička, tef (Eragrostis)
- paspal (Paspalum)
- lesknice (chrastice – Phalaris)
- ježatka (Echinochloa)
- rosička (Digitaria)
- troskut (Cynodon)
Pseudoobilniny[editovat | editovat zdroj]
Pseudoobilniny jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které ale mají stejné hospodářské využití a chemické složení jako obilniny. Jejich produktem jsou pseudoobiloviny.
čeleď | rod | druh | pseudoobilovina |
---|---|---|---|
laskavcovité (Amaranthaceae) | laskavec (Amaranthus) | laskavec červenoklasý (Amaranthus hypochondriacus) | amarant |
laskavec krvavý (Amaranthus cruentus) | |||
laskavec ocasatý (Amaranthus caudatus) | |||
merlík (Chenopodium) | merlík čilský (Chenopodium quinoa) | quinoa | |
rdesnovité (Polygonaceae) | pohanka (Fagopyrum) | pohanka obecná (Fagopyrum esculentum) | pohanka |
pohanka tatarská (Fagopyrum tataricum) |
Obilniny v hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy. Jejich plody – obiloviny – lze kromě toho dlouho skladovat, vytvářet zásoby a obchodovat s nimi. Proto hrály obilniny v lidské historii velmi významnou úlohu jak při přechodu od sběračství a lovectví k usedlému zemědělství, tak také při vzniku obchodu a měst.
Ještě kolem roku 1900 popsali etnologové na americkém Středozápadě indiánské kmeny, které se živily sběrem zrna divoce rostoucích travin. Postupným šlechtěním se podařilo zvyšovat výnosy a dosáhnout současného zrání zrna, což umožnilo klasickou sklizeň. Skladováním obilovin v obilních jamách vznikaly zásoby a přebytky, které pak umožnily i vznik obchodu, řemesel a měst, kde se směňovaly.
Obiloviny ve výživě[editovat | editovat zdroj]
I dnes se podíl obilovin na celosvětové lidské výživě odhaduje na 60 – 70 %, v chudých rozvojových zemích ale ještě mnohem víc. Tam proto také hrozí choroby, způsobené jednostrannou výživou:
- Beri-beri – nemoc způsobená jednostrannou výživou loupanou rýží
- Pellagra – nemoc způsobená jednostrannou výživou kukuřicí
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
České slovo "obilí" má společný původ s ruským "obilje", které znamená zásobu, hojnost.[6]
Slovo "cereálie" je latinského původu a bylo odvozeno od římské bohyně Cerery.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Aztékové skladují kukuřici (Italský rukopis, 16. stol.)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PULKRÁBEK, Josef; CAPOUCHOVÁ, Ivana. Speciální fytotechnika [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita V Praze [cit. 2014-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-05.
- ↑ Online skripta, část Obilniny [online]. Brno: Veterinární farmaceutická univerzita, Brno [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.
- ↑ PULKRÁBEK, Josef; CAPOUCHOVÁ, Ivana. Speciální fytotechnika [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita V Praze [cit. 2014-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-05.
- ↑ (anglicky)Grain Market Report, International Grain Council, igc.int
- ↑ Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž Archivováno 14. 3. 2011 na Wayback Machine, profil firmy, vukrom.cz
- ↑ Sokol, Filosofická antropologie, str. 55 a násl.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Cerkal, R., Hrstková, P., Středa, T.: Prezentace obilniny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, https://web.archive.org/web/20041021230243/http://www.mendelu.cz/~upsr/prezentace/obilniny/
- Rychter, R., Ryant, P.: Výživa a hnojení obilnin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz
- Ottův slovník naučný, heslo Obilniny. Sv. 18, str. 543
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu obilnina na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo obilnina ve Wikislovníku
Slovníkové heslo obilovina ve Wikislovníku
- (anglicky) Statistiky FAO o světové produkci obilovin, FAO - Organizace pro výživu a zemědělství, faostat.fao.org