Obilniny

Výrobky z obilí

Obilniny jsou rostliny z čeledi lipnicovité, využívané, šlechtěné a pěstované především pro svá semena – zrna či obilky. Obilí, obiloviny, také cereálie slouží především k lidské výživě. Obilovina ve formě obilky představuje hlavní produkt obilnin Zrna se užívají buďto celá (rýže, žito, ječmen, oves), broušená, to jest částečně nebo úplně zbavena obalu zrna (kroupy, bílá rýže), anebo rozemletá (celozrnná mouka – rozemleté celé zrno, vločky (nejen ovesné), krupky, bílá mouka nebo krupice). Zrno obsahuje zejména škrob, minerály, vitamíny, oleje a vlákniny. Zrna se také zkrmují přímo.

Celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn.

Obilniny

Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži.

Botanické zařazení

Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), označované také jako trávy, řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves).

Rozdělení

Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin:

I. skupina	II. skupina
rod: Triticum – pšenice Secale – žito Hordeum – ječmen Avena – oves mezidruhoví kříženci: Triticosecale – tritikále (žitovec) Tritordeum	rod: Zea – kukuřice Zea mays – kukuřice setá Panicum – proso Sorghum – čirok Oryza – rýže Setaria – bér (druhy: mohár, čumíza)
Charakteristické znaky
Na spodní straně obilky je podélná rýha. Při klíčení roste více zárodečných kořínků. Stéblo duté, jen kolénka vyplněna dření. V klásku nejvíce plodné dolní kvítky. Méně náročné na teplo, více na vodu. Existují ozimé i jarní formy. V době jarovizace vyžadují nižší teploty. Při fotoperiodické reakci vyžadují dlouhý světelný den. Počáteční vývin je rychlejší, vytvářejí odnože již po druhém až třetím listu.	Obilka je bez rýhy. Při klíčení roste jeden zárodečný kořínek. Stéblo vyplněno dření. V klásku nejvíce plodné horní kvítky. Více náročné na teplo, méně na vodu. Existují pouze jarní formy. V době jarovizace vyžadují vyšší teploty. Při fotoperiodické reakci vyžadují krátký světelný den nebo jsou k délce dne neutrální. Počáteční vývin je pomalý, vytvářejí odnože po čtvrtém až osmém listu.

Druh	Obrázek	Kategorie Commons	Poznámka
čirok obecný (Sorghum bicolor)			pro přípravu chlebových placek, vysušené laty jsou tuhé – vyrábějí se z nich štětky či košťata
ječmen dvouřadý (Hordeum distichon)			jako jařina či ozim (odlišují se vegetační periodou a tepelnými požadavky
ječmen obecný (Hordeum vulgare)			několik forem: obecná (subsp. vulgare), čtyřřadá (subsp. tetrastichon), šestiřadá (subsp. hexastichon)
kukuřice setá (Zea mays)			šlechtění započato již 400 let p. n. l., polyploid
oves byzantský (Avena byzantina)
oves hřebínkatý (Avena strigosa)
oves setý (Avena sativa)			jediné obilí jehož obilky nejsou v lichoklasech, ale visí v řídkých latách
proso seté (Panicum miliaceum)			patří k nejstarším obilninám, výchozí druh neidentifikován. Vzniklo zřejmě před staletími ze středoasijských druhů
pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum)			tetraploid
pšenice jednozrnka (Triticum monococcum)			diploid
pšenice setá (Triticum aestivum)			jednoletá či přezimující. Obligátní samosprašná,hexaploid.
pšenice špalda (Triticum spelta)			hexaploid
pšenice tvrdá (Triticum durum)			tetraploid, vznikla z pšenice dvouzrnky (Triticum dicoccum)
rýže setá (Oryza sativa)			šlechtění započato již 300 let p. n. l., latinské rodové jméno oryza odvozeno z pojmu sanskrtu
žito seté (Secale cereale)			pěstována jako ozim. Potřebuje méně tepla než pšenice – i do výšek kol 900 m n. m. Pěstováno již 4400 let p. n. l.
žitovec (Triticale)			kříženec žita (Secale cereale) a pšenice (Tricum sativum)

Další obilniny

• slzovka obecná (Coix lacryma-jobi)
• dochan (Pennisetum)
• kalužnice, korakán (Eleusine)
• milička, tef (Eragrostis)
• paspal (Paspalum)
• lesknice (chrastice – Phalaris)
• ježatka (Echinochloa)
• rosička (Digitaria)
• troskut (Cynodon)

Pseudoobilniny

Pseudoobilniny (pseudoobiloviny) jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které se ale přiřazují k této skupině díky stejnému hospodářskému využití a chemickému složení. Nejvýznamnějšími představiteli jsou:

• laskavec (Amaranthus – Amaranthaceae)
• merlík (Chenopodium – Amaranthaceae)
• pohanka (Fagopyrum – Polygonaceae)

Obilniny v hospodářství

Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy. Jejich plody – obiloviny – lze kromě toho dlouho skladovat, vytvářet zásoby a obchodovat s nimi. Proto hrály obilniny v lidské historii velmi významnou úlohu jak při přechodu od sběračství a lovectví k usedlému zemědělství, tak také při vzniku obchodu a měst.

Ještě kolem roku 1900 popsali etnologové na americkém Středozápadě indiánské kmeny, které se živily sběrem zrna divoce rostoucích travin. Postupným šlechtěním se podařilo zvyšovat výnosy a dosáhnout současného zrání zrna, což umožnilo klasickou sklizeň. Skladováním obilovin v obilních jamách vznikaly zásoby a přebytky, které pak umožnily i vznik obchodu, řemesel a měst, kde se směňovaly.

Obiloviny ve výživě

I dnes se podíl obilovin na celosvětové lidské výživě odhaduje na 60 – 70 %, v chudých rozvojových zemích ale ještě daleko víc. Tam proto také hrozí choroby, způsobené jednostrannou výživou:

• Beri-beri – nemoc způsobená jednostrannou výživou loupanou rýží
• Pellagra – nemoc způsobená jednostrannou výživou kukuřicí

Etymologie

České slovo "obilí" má společný původ s ruským "obilje", které znamená zásobu, hojnost.

Slovo "cereálie" je latinského původu a bylo odvozeno od římské bohyně Cerery.

Galerie

• 

  Mlácení obilí cepy (Italský rukopis, 14. stol.

• 

  Znak obce Lenešice

• 

  Aztékové skladují kukuřici (Italský rukopis, 16. stol.)

Odkazy

Literatura

• Cerkal, R., Hrstková, P., Středa, T.: Prezentace obilniny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, https://web.archive.org/web/20041021230243/http://www.mendelu.cz/~upsr/prezentace/obilniny/
• Rychter, R., Ryant, P.: Výživa a hnojení obilnin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz
• Ottův slovník naučný, heslo Obilniny. Sv. 18, str. 543

Související články

• Pseudoobiloviny
• Výživa

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obilnina ve Wikimedia Commons
• (anglicky)Statistiky FAO o světové produkci obilovin, FAO - Organizace pro výživu a zemědělství, faostat.fao.org

Portály: Rostliny | Zemědělství

Autoritní data: GND: 4121356-7 | PSH: 13329