Lašsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lašsko (polsky Laszczyzna nebo Lasko, německy Lachei, anglicky Lachia) je etnografický region v východní části českého Slezska a v severovýchodním cípu Moravy, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice.[1] Lašsko vyniká svým folklórem, především pak typickým tanečním stylem. Na Lašsku se hovořilo lašským nářečím. Dnes jej lze slyšet pouze náhodně u některých starších obyvatel či na vystoupeních lašských folklorních souborů, některé prvky jako zkracování dlouhých samohlásek, přízvuk na předposlední slabice slova či rozlišování výslovnosti i/y ale přetrvávají dodnes.

Zeměpisné vymezení[editovat | editovat zdroj]

Krajina ve východní části České republiky, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice. Územně se jedná o nejednolitou oblast okolo měst Ostrava, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín a Kopřivnice. Geografickým centrem Lašska jsou Hukvaldy, vesnička na úpatí hradu. Politickým středem regionu je Frýdek-Místek. Lašsko sousedí na východě s česko-polským regionem těšínským, na severu a severozápadě s oblastmi obývaných před válkou převážně Poláky a českými Němci, na západě s Kravařskem a na jihu s Valašskem.

Historicko-národopisné vymezení[editovat | editovat zdroj]

Etymologicky nelze název Lašska blíže určit, než že je odvozen od jména severomoravského kmene Lachů, někdy označovaného též jako Moravci [pozn. 1]. Lašsko není jednolitou oblastí. Podle krajinného rázu, podle kroje, některých druhů tanců, ale především tanečního stylu, se dělí na několik podoblastí:

  • Valašskolašské pomezí (od Frenštátu a Trojanovic ke Kunčicím, Tiché, Kozlovicím a Hukvaldům)
  • Lašsko horské (v pásmu celého beskydského pohoří)
  • Lašsko nížinné (až k Ostravě)

Jindy se setkáme s rozdělením Lašska na moravské a slezské:

  • Moravské Lašsko – oblast etnograficky pestřejší a národnostně málo diferencovaná, je na severozápadě lemována řekou Odrou, na východě Ostravicí. Jihovýchodní hranicí je hřeben Zadních hor – od Konečné až k Trojačce u Bumbálky. Jihozápadní stranu území lemuje hřeben Radhošťských hor, přes Pindulu hřebenem Hodslavských vrchů dolů přes Hostašovice a Starojickou Lhotu k Jeseníku nad Odrou. Přirozenými kulturními centry Moravského Lašska byla města Brušperk, Frenštát, Místek, Moravská Ostrava a Příbor.
  • Slezské Lašsko – region etnograficky chudší a národnostně složitější, na severozápadě pokračuje po levém břehu Odry k Pustějovu, Studénce, ke Klimkovicím, přes Porubu kolem Slezské Ostravy k Vrbicím a Heřmanicím, zaujímá okolí Bohumína, Orlové až ku Karviné. Přes Louky vede Stonavou k Albrechticím, stáčí se přes Domaslavice k Tošanovicím, hřebenem Prašivé k Malému polomu, odtamtud po slovenské hranici ke Konečné. Kulturními centry byla města Frýdek, Frýdlant a Slezská Ostrava.

Přes určité rozdíly v zachování lidové kultury Moravského a Slezského Lašska pojímáme tento region do jednoho celku, který vyrůstal ze společných kořenů, „Moravskoslezské Lašsko“. Zahrnuje původní obyvatelstvo nížin, podhůří i hor – rolníky, řemeslníky, pasekáře i salašníky. Kulrurní dědictví lidu, kterého spojuje nejen jazyk, písně, tance, výtvarný projev, ale také jeden genius loci.

(Dle Zdeny Vachové, L. P. 1993)

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Lašské nářečí[editovat | editovat zdroj]

Jde o dialekt, jehož základním znakem je přízvuk na předposlední slabice a úsečnost, která značí úplný zánik délky (stryc, dobreho, prosiš, kusek). Slabiky de, te, ne vyslovují se měkce (děn, tětka, něpiš). Charakteristickým znakem je též přeměna "á" v "o" (jo místo já, vološ místo voláš apod.). Nádech tohoto dialektu je podobný polštině, hlavně svou intonací. Hlavním kladem laštiny je hudebnost, zvučnost a vzácný rytmický spád.

Příklady lašského nářečí:

  • Kaj idětě? – Kam jdete?
  • podtinek (na podtinku) – zápraží (na zápraží)
  • děvucha – děvče
  • synek – kluk
  • taleř – talíř
  • kura – slepice
  • ležka – lžička

Lidová hudba[editovat | editovat zdroj]

Lašsko se vyznačuje velkým bohatstvím lidových písní. Lašská taneční píseň, charakteristická svou zádumčivostí, melodickou krásou a bohatostí tvoří podstatnou část hudebního folkloru Moravy. Lašsko je považováno za kraj nejkrásnějšího zpěvu kostelního, kraje bohatého na písňové legendy a koledy. Lašsko bylo krajem cimbalistů.

Cimbálové muziky[editovat | editovat zdroj]

  • Gajdušek – cimbálová muzika z Hukvald [2]
  • Kotci – cimbálová muzika z Frýdlantu nad Ostravicí [3]
  • Ostravica – cimbálová muzika z Frýdku-Místku [4]
  • Pramínky – cimbálová muzika z Kopřivnice [5][6]
  • Fojt – cimbálová muzika z Brušperka [7]
  • Ondřejnica – cimbálová muzika ze Staré Vsi nad Ondřejnicí

Lidové tance[editovat | editovat zdroj]

Po celém území Lašska bylo zaznamenáno od druhé poloviny 19. století několik set lidových tanců a tanečních písní včetně záznamů hry lidových muzik. Charakteristickými tanci jsou:

  • Starodávný (jinak též "valašský" nebo "zachodzeny") – nejrozšířenější tanec Lašska polonézového (třídobého) rázu.
  • Zvrtek – dynamický dvoudobý točivý tanec předčardášového typu
  • Čardáš (zvaný též "kysucký čardáš") – v některých případech tančí jen ženy společně v kole jako tzv. "babsky".
  • Skok (zvaný též "Ondrášův skok" nebo "hajduch") – sólový chlapecký tanec severních Beskyd s ostrým, výrazným rytmem.
  • Tance figurální – tance mladšího původu, tančící se pouze na jediný taneční nápěv či píseň (čeladensky, zbujan, kalamajka, pilky, vojtek, dymak, kohut, hulan, mazur, šotyšky, šatečkovy, ruska polka, požehnany...)

Národopisné soubory[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti spjaté s kulturou Lašska[editovat | editovat zdroj]

Kronika Lašska[editovat | editovat zdroj]

  • Urbář Těšínského knížectví L. P. 1775:
    Ta místa před časem rozdělovala kolonizace z jedné strany valašská a z druhé strany lašská. Potom Lach v čísle jednotném a Lachové v čísle množném, kterýmiž to jmény jsou venkované zdejší obecně nazýváni...
  • Josef Dobrovský v dopise L. P. 1788 píše:
    Za Příborem jsou ještě Lechové, kteří jsou od Valachů nazýváni Laši, v jed. č. Lach.
  • Leopold Hansmann, úředník Hukvaldského panství, L. P. 1842 píše:
    Dle mého doptání jsem se dozvěděl, že Laši od západu až ke Starému Jičínu sahají, Závišice jsou již promíchány, tj. Němci a Laši. Od východu se táhnou až k Frýdlantu a Frýdku. Od půlnoční strany až k Moravské a Polské Ostravě, od polední k Frenštátu.
  • A. V. Šembera "Základové diaktologie čsl. L. P. 1864:
    Podle údajů Ondřeje Palackého, bratra dějepisce Františka Palackého, v Hoclavicích jsou ještě Laši, nikoliv Valaši...
  • Vincenc Brandl "Kniha pro každého Moravana" L. P. 1892:
    Laši se jmenují obyvatelé okolí Frenštátu, Štramberka, Příbora, Brušperka, Moravské Ostravy, Místku a Frýdlantu.
  • Lubor Niederle "Slovanský svět" L. P. 19O9:
    Na severovýchodě Moravy a ve Slezsku sedí Laši (kraj sluje Lašsko), zaujímajíce Opavsko, český pruh Těšínska, na Moravě klín země s městy: Příborem,Brušperkem, Moravskou Ostravou, Místkem a Frýdkem až po okolí Suchdolu, Nového Jičína, Štramberka a Frenštátu.
  • Československá vlastivěda - 1933:
    Charváti, stejně jako Laši, obývají území t.zv. Popelnicových polí.

Lašská obroda[editovat | editovat zdroj]

Velkou zásluhu na udržení lašského povědomí měli i mnozí jiní nadšenci, kteří zakládali lašské národopisné soubory, pěvecké sbory, lašské jizby, muzea.[17] Významným pracovníkem byl Joža Vochala, který se podílel velikým dílem na činnosti Lašského národopisného sdružení Sedlišťané, jehož založení je datováno rokem 1908, ukončení činnosti v padesátých letech dvacátého století. Počátkem sedmdesátých let protilašské tlaky opět sílí a zasahují i oblast vzdělávání.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Bezruč označuje za Moravce všechny česky mluvící obyvatele tohoto regionu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. {title}. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-14. 
  2. http://www.folklorweb.cz/soubory/gajdusek/karta.php
  3. http://www.folklorweb.cz/soubory/kotci_frydlant/karta.php
  4. a b http://www.ostravica.com
  5. http://praminky.sousede.cz
  6. a b http://www.cimbalistka.cz
  7. http://www.cm-fojt.estranky.cz/
  8. http://www.metylovice.cz/index.php?tar=clanek_vypis&id=312
  9. http://www.ondrejnica.cz
  10. http://www.ondrasek.org
  11. http://15.festival-poodri.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=47&Itemid=53
  12. http://www.nkp.cz/bp/bp2004_1/25.htm
  13. http://kultura.beskydy.cz/content/beskydy-kultura-muzea-lasske-narodopisne-muzeum-v-sedlistich.aspx
  14. http://www.lassko.cz
  15. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1065
  16. http://www.folklorweb.cz/clanky/20030818.php
  17. http://www.sedliste.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=15

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]