Kunčice pod Ondřejníkem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kunčice pod Ondřejníkem
Pohled na obec, v pozadí Skalka (964 m), nejvyšší vrchol Ondřejníku

Pohled na obec, v pozadí Skalka (964 m), nejvyšší vrchol Ondřejníku

znak obce Kunčice pod Ondřejníkemvlajka obce Kunčice pod Ondřejníkemznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0802 598356
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (LAU 1): Frýdek-Místek (CZ0802)
obec s rozšířenou působností: Frýdlant nad Ostravicí
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Kunčice pod Ondřejníkem
katastrální výměra: 20,19 km²
počet obyvatel: 2 137 (1. 1. 2010)
nadmořská výška: 395 m n. m.
PSČ: 739 13
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Kunčice pod Ondřejníkem 569
739 12 Čeladná
starosta / starostka: Ing. Tomáš Hrubiš
Oficiální web: http://www.kuncicepo.cz
E-mail: obecni.urad@kuncicepo.cz

Kunčice pod Ondřejníkem
Red pog.png
Kunčice pod Ondřejníkem
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kunčice pod Ondřejníkem (německy Kunzendorf bei Frankstadt unter dem Radehoscht) jsou obec v okrese Frýdek-Místek. Obec slouží jako rekreační oblast Ostravska.

Znak a prapor obce[editovat | editovat zdroj]

Znak obce[editovat | editovat zdroj]

Ve stříbrném štítě nad zeleným trojvrším volný červený ondřejský kříž přeložený vztyčeným zeleným kladivem a modrým květem lnu.

Prapor obce[editovat | editovat zdroj]

List tvoří bílá žerďová část s volným červeným ondřejským křížem, přes který je položeno vztyčené zelené kladivo a modrý květ lnu se zeleným semeníkem, vlající část je zelená. Poměr šířky k délce je 2:3

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení obce[editovat | editovat zdroj]

Kunčice pod Ondřejníkem byly založeny z příkazu Arnolda z Hückelswagenu, jenž sídlil na nedalekém hradě Hukvaldy. Vymýcení lesa a založení obce bylo zadáno jistému Kunzovi po roce 1281. Tento člověk, o kterém nejsou žádné bližší informace, dal této vesnici jméno a jeho potomci zde zastávali fojtský úřad.

Asi sto let po vzniku obce byla založena skelná huť v místech, kde dnes stojí dnešní hostinec Na Huťařství. Tato sklárna se brzy stala slavnou pro své výrobky neobyčejné jakosti, vždyť ze zdejších talířů jedl sám arcibiskup olomoucký. Také se k ní váže první písemná zmínka o vesnici z roku 1581 ohledně každoroční daně olomouskému arcibiskupovi v podobě jednoho sta skleněných talířů. V průběhu 17. století význam sklárny upadal a přes veškeré snahy několika sklářských rodů počátkem 18. století zanikla. Roku 1707 zde byl otevřen hostinec, který zde stojí dodnes.

Právě zánik hlavního zdroje obživy kunčičanů zapřičinil, že se zde začalo pěstovat soukenictví. Ani v tomto ohledu se obyvatelé nedali zahanbit, neboť kunčické sukno bylo mimořádně kvalitní a dlouho dokázalo vzdorovat tzv. „americké kúdeli“ jak místní nazývali bavlnu. Nicméně bylo soukenictví během druhé poloviny 19. století zatlačeno do pozadí.

Okolo roku 1860 začínají vznikat v Kunčicích první šachty na těžbu železa, na které jsou místní spliže bohaté. Hornina, jejíž obsah železa se pohyboval kolem 20 %, se dovážela do hutí do nedalekého Frýdlantu a Čeladné. Koncem 19. století těžba železné rudy končí, přesně roku 1895, kdy byl uzavřen poslední důl na Humbarku.

Rozvoj turistického ruchu[editovat | editovat zdroj]

Ustupující těžba uvolnila místo rozvoji turistického ruchu. První hosté začali přijíždět na "letní byt" s dokončením tratě Bílsko-Kojetín v roce 1888, které do té doby řídce obydlenou horní část obce spojilo s průmyslovými městy severní Moravy a Slezska s Moravskou Ostravou v čele. Zprvu příslušníci vyšších tříd nejen ostravské společnosti přespávali v pronajatých pokojích ve skromných domech místních obyvatel, posléze začali v prostoru mezi kunčickým nádražím a dnešním Beskydským rehabilitačním centrem stavět své více či méně výstavné vily. Zvýšený pohyb lidí zaregistroval a využil majitel dvora Wernerovice Ferdinand Brázda. Na svém statku r. 1889 otevřel hostinec "Unter den Linden" (Pod Lipkami) a koloniál pro potřeby přibývajících letních hostů. Po smrti Ferdinanda Brázdy r. 1896 jeho manželka Klaudie prodala dvůr s hostincem manželům Dočekalovým z Ostravy. Ti nechali po pravé stravě silnice z Frýdlantu postavit r. 1898 jednopatrový Hotel Skalku, budovu koupelen a celý prostor mezi těmito budovami parkově upravili. Nákladná výstavba přivedla majitele do dluhů a objekty byly ve dražbě r. 1902 prodány MUDr. Janu Mayi, který zde založil hornické sanatorium. Název Hotel Skalka přešel r. 1911 na zařízení o několik metrů dále po levé straně, kde provozovna funguje dodnes

Zanedlouho letní hosté začali stavět své vlastní rekreační objekty. Prvním z těchto domů byla "Villa Rosen" rodinného přítele Brázdových Emila Christopha, mj. stavitele dřevěné kaple v areálu postavena r. 1897. Dnes na jejím místě stojí moderní budova Domu Pionýrů Frýdek - Místek z roku 1970, která však respektuje půdorys původní vily. Následovala vila Dominika Werlika (1898), vila pplk. Navrátila (1898), roubená vila stavitele Ferdinanda Tichého (1899), vila manželů Jurečkových (1899) a dnes neexistující Parmova vila (1899). V novém století se výstavba ještě zrychlila a slibný vývoj přerušila až první světová válka. Za všechny vily vybudované v této době uveďme mimořádně hodnotný secesní dům "Waldhaus Glassner" (1902) vrchního stavebního rady Carla Glassnera nebo dřevěnou vilu Šárka poslance a advokáte JUDr. Fajfrlíka dle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1903.

Po skončení první světové války, v období konjunktury 20. let se znova začíná s výstavbou vil. Jedním z nejvýznamnějších a nejzámožnějších majitelů vil byl Ing. Dr. h. c. Edward Šebela, generální ředitel Vítkovické báňské a hutní společnosti, jenž zakoupil starší vilu Jana Jaterky s rozsáhlými pozemky, které byly r. 1926 parkově upraveny a vila nákladně přestavěna. Roku 1948 byla odkoupena státem[1]. R. 1960 byla znovu rozšířena jako Rekreační středisko karvinských elektráren. V dnešní době je v soukromých rukou a funguje jako penzion Karolina, avšak park okolo je opuštěn a zanedbán. Velmi zajímavou stavbou je také vila Dr. Ing. Rudolfa Zankla, generálního tajemníka a německého vedoucího Vítkovických kamenouhelných dolů. Má kruhový půdorys a osou domu je komín se středovým krbem. Postavena byla v roce 1928.

Někteří majitelé se sdružili již roku 1903 v Okrašlovacím spolku pro Velké Kunčice pod Radhoštěm. Výsledkem jejich činnosti byla stavba chodníku k nádraží, vybudování veřejného osvětlení v okolí lázní, otevření veřejného koupaliště a tenisových kurtů, které se nacházejí v areálu bývalého rekreačního střediska ČSD a hlavně výstavba a rekonstrukce dřevěného kostelíka roku 1931. Činnost spolku byla násilně přerušena po roce 1948, avšak roku 2010 byl obnoven pod názvem Okrašlovací spolek Rozhledna.

Druhá světová válka proměnila lázně ve zotavovnu Wehrmachtu. Po válce zde ještě existovala snaha obnovit lázně, avšak 1. března 1952 se lázně staly majetkem Československé republiky a staly se pobočkou Okresní nemocnice ve Frýdku-Místku, přičemž fungovaly jako porodnice. Kunčice se staly místem odborářské rekreace, svá střediska, buď nově postavená, nebo starší zestátněná, zde měly téměř všechny průmyslové podniky Ostravska, mládežnické organizace aj. Navíc proběhla masívní výstavba rekreačních chat, takže dodnes v letním období počet rekreantů převyšuje počet stálých obyvatel. Chaotická stavební činnost byla výrazně regulována v roce 1973.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Folprecht, Lázně Skalka s. 52, PROPIS 2001

Souřadnice[editovat | editovat zdroj]

  1. 49°32′16″ s. š., 18°18′16″ v. d.
  2. 49°32′39″ s. š., 18°14′18″ v. d.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FOLPRECHT, Jan. Lázně Skalka. Ostrava : Propis, 2001. 70 s.  
  • PUSTKA, Antonín. Staré paměti Kunčic pod Ondřejníkem. Český Těšín : obec Kunčice pod Ondřejníkem, 1994.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]