Staříč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Staříč
Znak obce StaříčVlajka obce Staříč
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0802 552569
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Frýdek-Místek (CZ0802)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Frýdek-Místek
Historická země Morava
Katastrální území Staříč
Katastrální výměra 18,95 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 161 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 327 m n. m.
PSČ 739 43
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Chlebovická /315
739 43 Staříč
Starostka Zdeňka Šebestová
Oficiální web: www.obec-staric.cz
Email: obec.staric@iol.cz
Staříč
Red pog.svg
Staříč
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
O řece pojednává článek Staříč (řeka).

Obec Staříč (německy Staritsch) se nachází v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji. V roce 2012 zde žilo 2054 obyvatel.

Na blízkém kopci Okrouhlá se nachází rozhledna – vyhlídková plošina Okrouhlá ve Staříči.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zachovaná písemná zmínka o obci pochází z roku 1258, avšak nálezy z roku 1906, (střepy baňatých nádob se zbytky popela a kostí), které byly vyorány na poli „Radlice“ zdejším rolníkem Karlem Prokopem potvrzují, že území obce bylo již dříve obydleno. Původ jména osady Staříče odvozuje prof. Vincenc Prasek od osoby zvané Stařek neb Stařík.

Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 byla Staříč součástí města Frýdek-Místek, poté se opět osamostatnila.[2]

Založení Staříče[editovat | editovat zdroj]

Představy historiků o nejstarším osídlení území oblasti severovýchodní Moravy, z nichž se vyvinula oblast dnešního Místecka a Brušperska, jsou určovány třemi korelacemi faktický nedostatek písemných pramenů o reálné existenci jednotlivých vesnic před druhou třetinou 13. století, dále představa neprodyšně kompaktního zalesnění této oblasti a úvaha o průběhu tras obchodních cest jako rozhodujících faktorů pro počátky a dislokaci původního osídlení ve feudální epoše.

Ves Staříč vznikla pravděpodobně v polovině 13. století, ne-li již v předchozím 12. století. Roku 2001 byly v rámci mezinárodního archeologického výzkumu na západním svahu Kamenné zaznamenány stopy po zaniklém časně středověkém osídlení, které mohlo souviset se starší předkolonizační osadou, jež vznikla před zahájením emfyteutického osídlovacího proudu. Osada Staříče vystupuje v listině jako orientační bod a zřetelně tam stála i v době, kdy ji koupil biskup Bruno. Dříve se předpokládalo, že název obce byl odvozen od osobního jména – Stařek nebo Staříč.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památka Kamenná[editovat | editovat zdroj]

Len žlutý
Související informace naleznete také v článku Kamenná (přírodní památka).

Na jihovýchodním svahu vrchu Kamenná (385 m n. m.) najdeme na necelých třech hektarech chráněné teplomilné travnaté porosty s výskytem vzácných rostlin a brouků. Tato stepní lokalita se nachází na území bývalých vápencových lomů a je chráněna od roku 1990. Mimo jiné zde kvete hořec brvitý, voskovka menší, bradáček vejčitý, lilie zlatohlávek a len žlutý, který je ve znaku obce.

ZŠ a MŠ Staříč[editovat | editovat zdroj]

Základní škola má pouze 5 tříd, které jsou rozmístěny v třípatrové budově. Pracuje zde přibližně 12 zaměstnanců. Škola je velice dobře vybavena počítači a jinou elektrotechnikou.

Rozhledna[editovat | editovat zdroj]

Rozhledna na vrchu Okrouhlá

Rozhledna ve Staříči se nachází na kopci Okrouhlá s výškou 378 m n. m. a nese ji stožár vysoký 55 metrů. Samotná turistická rozhledna – vyhlídková plošina – je na něm umístěná ve výšce 30 metrů a poskytuje za dobrého počasí výhled na Beskydy (např. Javorový vrch) i sousední Jeseníky.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • kostel Nalezení sv. Kříže

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 494.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]