Lilie zlatohlavá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLilie zlatohlávek
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád liliotvaré (Liliales)
Čeleď liliovité (liliaceae)
Rod lilie (Lilium)
Binomické jméno
Lilium martagon
Linné
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon), též lilie zlatohlávek, je vytrvalá rostlina, jeden z mála zástupců rodu lilie v Česku. Roste prakticky v celé Evropě a také ve většině mírného pásu Asie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá výšky 30 až 120 cm. Lodyha bývá skvrnitá. Listy jsou kopinaté až vejčité, ve střední části lodyhy vyrůstají v přeslenech, jinak střídavě. Květy jsou uspořádány v řídkých hroznech. Okvětní lístky se obloukovitě stáčejí nazpět. Z květu vybíhají dlouhé nápadné tyčinky a pestík. Kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Zimu přečkává pouze cibule v zemi. Cibule je díky zkracování takzvaných tažných kořenů schopna zatahovat se hlouběji do půdy.[1]

Stanoviště, výskyt, ochrana[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje výživné a humózní půdy s dobrou propustností. Roste v listnatých a smíšených lesích od nížin do hor, ve vyšších polohách roste i na loukách. Vyskytuje se nepříliš hojně, roztroušeně, místy však i ve větším množství. Z hlediska celosvětového Červeného seznamu se řadí k druhům, které vyžadují pozornost (C4). Zákony ČR je chráněna jako ohrožený druh.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Vařené cibule lilie zlatohlavé se v Sibiři místy jedí. Někdy se také pěstuje v zahrádkách pro ozdobu.[2]

Ve středověku byla považována za rostlinu léčivou. Mattioli doporučoval pít odvar ve víně lidem, kteří se nemohli úplně vymočit. Rozsáhlejší bylo použití zevní. Utlučená rostlina se míchala s vepřovým sádlem, růžovým olejem a dalšími přísadami a přikládala se na tvrdé otekliny i boule, často na způsob náplasti. Kořen utlučený s medem se používal na spáleniny a při bolestech kloubů.[3] Nyní se v lidovém léčitelství využívá spíše lilie bělostná.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AICHELE, Dietmar; GOLTE-BECHTLE Marianne: Co tu kvete?, Ikar, Bratislava 2001, str. 270
  2. PILÁT, Albert. Kapesní atlas rostlin. Ilustrace Otto Ušák. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 255 s. cnb000129486. Kapitola Lilie zlatohlavá, s. 230–231. 
  3. MATTIOLI, Pietro Andrea. Herbář, neboli, Bylinář: dílo veškeré lékařské přírodní vědy. Svazek 2. Olomouc: Dobra & Fontána, 1999. 431–833 s. ISBN 80-86179-13-3. S. 672. 
  4. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef Antonín. Herbář léčivých rostlin. 1. vyd. Díl 6. Praha: Eminent, 1998. 280 s. ISBN 80-85876-45-0. Kapitola Lilie bělostná, s. 148–151. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]