Sibiř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
       Sibiřský federální okruh        Geografické vyznačení Sibiře        Sibiř podle nejširší nebo starší definice
Sibiřská tajga – povodí řeky Vasjugan
Sibiřská tundra
Historická malba znázorňující Jakuty, původní obyvatele Sibiře
Sibiřští chovatelé sobů (1890)
Den města Omsk
Chabarovsk na pravém břehu řeky Amur

Sibiř (rusky: Сиби́рь) je území v Rusku, ležící mezi Uralem a Verchojanským pohořím. Sibiř zaujímá většinu rozlohy Ruské federace, (asi 10 mil. km²). V širším slova smyslu se však k Sibiři někdy počítá i území mezi Verchojanským pohořím a Tichým oceánem, známé jako ruský Dálný východ. Známá je hlavně silně kontinentálním podnebím a velkým nerostným bohatstvím. Je velice řídce osídlena a mnoho oblastí je dostupno pouze nebo především letecky. Výjimku tvoří oblasti přiléhající k Transsibiřské magistrále, mohutným říčním tokům nebo k Severnímu ledovému oceánu (v letním období).

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Většina území Sibiře je pokryta tajgou, tundrou a četnými mokřady. Na západě území se nachází Západosibiřská rovina a Středosibiřská plošina, ostatní části Sibiře jsou hornatné. Z jihu na sever protékají Sibiří tři veletoky – Ob, Jenisej a Lena. Velká část půdy je tvořena permafrostem, což ztěžuje těžbu surovin. Nejvyšší horou je Bělucha, ležící na hornatém jihu u hranice s Kazachstánem, v jižní části Východní Sibiře se nachází jezero Bajkal s největší světovou zásobou sladké vody.

Podnebí je převážně kontinentální, na nejzazším severu subarktické až arktické. V zimě dosahují teploty až −60 °C, převážně na jihu však neklesají pod −30 °C. S příchodem jara ale dochází k prudké změně, léta jsou mírná, s teplotou dosahující občas i přes 20 °C. Vzhledem k četným mokřadům zakomponovaným do tajgy jsou některé oblasti v létě značně nepřátelské snesitelnému životu vinou obrovského množství komárů, muchniček a dalšího obtížného hmyzu. V těchto mokřadech je pravděpodobně vázáno mnoho methanu, což by mohlo způsobit problémy v souvislosti s globálním oteplováním.

Podnebí na Sibiři v minulosti[editovat | editovat zdroj]

Sibiř nebyla vždy chladným místem. V období Perm byla dnes zamrzlou Sibiř pokrývaly pouštěmi. Žil zde předchůdce želv scutosaurus. Exploze zdejší sopky dokonce podnítila globální oteplování na celé Zemi, které vyhubilo většinu živočichů.

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Dnešní osídlení Sibiře tvoří velké množství původních národností, nad nimiž však početně převažují přistěhovalí Rusové a Ukrajinci, kteří na Sibiř pronikli už na konci 16. stol, ale žijí zejména ve městech a v průmyslových oblastech na jihu a v oblasti Dálného východu. K původní obyvatelům Sibiře patří na třicet etnik, hovořících uralskými, altajskými, čukotsko-kamčatskými, jukagirskými, jenisejskými nebo izolovanými jazyky. Na jihu Sibiře žijí například Altajci, Burjati, Chakasové a Tuvinci, v západní části Chantové, Mansové, Ketové a Něnci, ve střední a východní části Sibiře např. Evenové, Evenkové, Jakuti a Jukagirové, nejzazší sever Sibiře (poloostrov Tajmyr) obývají Nganasanové a Dolganové. Na Čukotce a Kamčatce žijí Čukčové, asijští Eskymáci, Itelmenové a Korjaci, ostrov Sachalin je domovem Ainuů a Nivchů, ruský Dálný východ v povodí Amuru obývají Nanajci, Ulčové, Oročové a Udehejci. Někteří z nich mají svoje autonomní republiky nebo národnostní okruhy. Tyto národy tradičně žijí z lovu, rybolovu, chovu sobů, někteří chovají i koně a skot nebo se věnují zemědělství. Ačkoliv se zde rozšířilo pravoslavné křesťanství, množství od civilizace odříznutých kmenů praktikuje stále tradiční šamanismus a animismus. V dnešní době již většina původních národů nežije tradičním způsobem života. Stále silněji se u původních obyvatel Sibiře projevuje asimilace s Rusy.

V asijské části Ruska východně od Uralu žije celkem 30 milionů lidí.[1]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V severní části Sibiře se těží téměř všechny nerostné suroviny, rozsáhlá je též těžba dřeva a lov. Většina surovin se převáží na jih do průmyslových oblastí ke zpracování, případně se vyvážejí do evropské části Ruska nebo přes Severní ledový a Tichý oceán na východ do Japonska, USA a Kanady. Města jsou zásobována energií převážně z tepelných elektráren, velký podíl má ale také produkce velkých vodních elektráren (Bratsk, Zeja, Černyševskij). Z ekonomického i environmentálního hlediska hraje klíčovou úlohu těžba ropy, ovšem ropovody vedoucí Sibiří jsou převážně v dezolátním stavu, což se projevuje značnými ztrátami ropy při přepravě a s tím souvisejícím těžkým poškozením životního prostředí okolo trasy ropovodu.

Mnoho původních obyvatel se živí tradičním chovem sobů a jakutských koní, lovem kožešinové zvěře nebo rybolovem.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Naprosto stěžejní dopravní tepnou Sibiře je Transsibiřská magistrála, postavená na začátku 20. století (s některými nedávno otevřenými novými úseky). Ta spojuje téměř všechna průmyslová města (výjimkou jsou Barnaul a Novokuzněck). Nezastupitelná je doprava letecká, letiště jsou ve všech větších městech. Po Bajkalském jezeře je také provozována vodní plavba (do roku 1911 převoz vlaků).

Významná města[editovat | editovat zdroj]


Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Tunguzský meteorit[editovat | editovat zdroj]

V oblasti Tunguzky na Sibiři dopadl 30. června roku 1908 obrovský meteorit, který zpustošil velkou část zdejšího lesa. Dodnes se nepodařilo najít kráter. Vědci předpokládají, že vyhloubil obrovské jezero.

Mamutí mršiny[editovat | editovat zdroj]

Na mnohých místech Sibiře byly nalezeny mršiny uhynulých mamutů. Původní obyvatelé jejich masem krmili své psy a z klů vyráběli ozdoby, sošky nebo rukojeti nožů, dnes je jsou již některé exempláře uchovány.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Ruské sčítání lidu 2010 (rusky)"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]