Evenkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Evenkové
Populace
přibližně 67 000
Rusko Ruská federace 35 527 (2002)
Čína Čína 30 505 (2000)
Jazyk(y)
ruština, evenština
Náboženství
šamanismus, pravoslaví, lamaismus
Evenkský dřevěný čum; z etnografického muzea v Ulan Ude (Burjatsko)
Země předků Evenků – severovýchodní Čína (Mandžusko)
Rozšíření Evenků

Evenkové (rusky Эвенки, Evenki), též zvaní Tunguzové, jsou z části kočovný národ čítající asi 67 000 osob (2009) v Rusku, Číně a Mongolsku. Žijí na střední a východní Sibiři, hlavně mezi řekami Jenisej a Lena, ale i kolem Amuru a Ochotského moře a na Sachalinu. Nejvíce jich je soustředěno v bývalém Evenckém autonomním okruhu, od roku 2007 součásti Krasnojarského kraje. Zhruba polovina Evenků žije v Číně, malá část i v Mongolsku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za nejstarší předky Evenků jsou pokládáni nositelé Glazkovské kultury, žijící v 2. tisíciletí př. n. l. východně od Bajkalu a na horním toku Amuru. Během 1. tisíciletí př. n. l. migrovali na sever, kde asimilovali a částečně vytlačovali starší jukagirské a částenš i jenisjeské obyvatelstvo. Právě v této době si předkové Evenků osvojili chov sobů. Na přelomu 1. a 2. tisíciletí do etnogeze Evenků zasáhli předkové Jakutů, migrující na sever povodím Leny. Jakuti a Evenkové na sebe vzájemně působili přebíráním prvků kultury i jazyka. Poněkud jinak probíhal vývoj jižních a východních Evenků. Jejich předkové, ale i předkové sousedních Negidalců, Nanajců a Ulčů, byli zpřízněni s Džürčeny, kteří v 8. století v povodí Amuru a Ussuri vytvořili království Bochaj. Džürčeni se živili chovem dobytka a prasat, pěstováním pšenice a prosa. Rovněž obchodovali s Čínou – prodávali říční perly, ženšen a kožešiny. Roku 1115 dokonce ovládli severní Čínu i samotný Peking a založili císařskou dynastii Ťin. V letech 1215-1234 byla říše Džürčenů zničena Čingischánem a jeho Mongoly. Potomky Džürčenů jsou především Mandžuové, jejich mísením s evenkskými a nivchskými kmeny vznikli Nanajci, Oročové a Ulčové. Mezi jejich potomky ale patří i skupiny jižních a východních Evenků. Od počátku 17. století na území Evenků proikali ruští kozáci, kteří od Evenků vybírali jasak - daň placenou ve formě kožešin. V 19. století byla část Evenků formálně obrácena na pravoslavné křesťanství, ve skutešnosti ale dál zůstali šamanisty. Za sovětské éry v Rusku byli Evenkové nuceni se vzdát svého tradičního způsobu života a pracovat na státních farmách. Sovětská vláda potlačovala jazyk a většinu tradic.

Dnešní situace[editovat | editovat zdroj]

Po zániku Sovětského svazu dostali Evenkové možnost obnovit svou kulturu a tradice, včetně šamanství a chovu sobů. Velkým problémem zůstává alkoholismus a na území Ruska asimilace s Rusy. Na území Mongolska a Číny je situace podobná, zejména co se týče asimilace s majoritním etnikem.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Hovoří evenštinou z tunguzo-mandžuské skupiny altajské jazykové rodiny (vzdáleně příbuzná mongolštině). Ovšem více než dvě třetiny populace hovoří dnes spíš rusky nebo čínsky.

Náboženství a mytologie[editovat | editovat zdroj]

Z jejich jazyka se vžilo do mezinárodního povědomí hlavně slovo šaman, které už v 17. století uvedl do literatury ruský kněz protopop Avvakum, který se s šamany Eveků setkal během svého vyhnanství na Sibiři. Dodnes si mnozí Evenkové udržují tradiční šamanistické náboženství, i když byli ovlivnění pravoslavným křesťanstvím. Nejvyšší evenský bůh se nazývá Ekšarí – bůh tajgy. Mezi další důležitá božstva patří Dilačasluneční božstvo nebo zlý duch Chargi.

Evenkové věří, že dříve zde byla pouze voda, země málo a člověk neměl kde kočovat. Mamut jménem Cheli se rozhodl člověku pomoc a svými kly vytáhl z vody velký kus země, na kterém se usídlili všichni lidé.

Tradiční způsob života[editovat | editovat zdroj]

Evenky můžeme rozdělit podle tradičního způsobu života na tři druhy Evenků:

  • Evenkové jižní (Mongolsko, Čína) – tito Evenkové se tradičně živí chovem koní, skotu, velbloudů, ovcí a koz. Tradičním obydlím je jurta (podobná mongolské).
  • Evenkové východní (Čína, Rusko) – kočují podél řek. Chovají koně a krávy. Také se živí lovem, rybolovem a zemědělstvím.
  • Evenkové severní (Rusko) – tradičně kočovným chovem sobů, dále pak lovem, rybolovem a sběračstvím. Tradičním obydlím je čum – kuželovitý stan s dřevěnou konstrukcí potažený kůžemi nebo kůrou.

Folklór[editovat | editovat zdroj]

Mezi folklór řadíme ústní tradice (písně, příběhy), tradiční odívání, tradiční kuchyni a jiné. Evenkové mají folklór podobný hlavně folklóru etnických skupin Sibiře tunguzo-mandžuské jazykové větve altajské rodiny – Evenové, Oročové, Nanajci.

Hudební a taneční tradice[editovat | editovat zdroj]

K důležitým prvkům evenckého folklóru patří zpěv, při kterémž se napodobují zvuky zvířat (hlavně ptáků) a kruhové tance. Kruhové tance, tzv. chora spočívají v tom, že lidé v kruhu tancují rychleji nebo pomaleji podle rychlosti písně, kterou zpívají. Zde je evencká píseň:

Slyším hlas,
matčin hlas.
Zas dělám svůj první luk.
Ve svistu šípů v boru sosnovým.
Zpívám písně a brusinky jím.
Ó Ekšarí
Dětství je pryč.
Teď jenom sám, u ohně
se psy sedávám.
Ó Ekšarí.

— Bagdarína (tuto evenckou píseň přeložila Pavlína Brzáková)

Tradiční kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejdůležitější složky evencké kuchyně patří produkty ze soba, tedy maso, mléko a vnitřnosti. Kromě masa ze sobů používají Evenkové maso z ryb a jiných zvířat žijících v tajze. Evenkové konzervují maso tak, že ho usuší. Usušené a na plátky nakrájené maso se nazývá chulikta. Chybějící vitamíny Evenkové doplňují různými lesními plody, jako například brusinkami. K dalším tradičním pokrmům evencké kuchyně patří óma – chlebová placka z nekvašeného těsta. K tradiční nápojům patří sobí mléko a brága (kvas) – nízkoalkoholický nápoj z cukru, vody a chlebového droždí.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]