Rusové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rusové
русские
russkije
alt= ;  1. řada : Vladimír Svatý : Alexandr Něvský : Ivan Hrozný : Petr I. Veliký : Michail Lomonosov : Alexandr Vasiljevič Suvorov : Nikolaj Ivanovič Lobačevskij : Alexandr Sergejevič Puškin  ;  2. řada : Alexandr II. : Fjodor Michajlovič Dostojevskij : Lev Tolstoj : Dmitrij Mendělejev : Modest Petrovič Musorgskij : Petr Iljič Čajkovskij : Ilja Repin  ;  3. řada : Ivan Petrovič Pavlov : Sofia Kovalevská : Anton Pavlovič Čechov : Konstantin Sergejevič Stanislavskij : Vasilij Kandinskij : Vladimir Iljič Lenin : Sergej Rachmaninov : Anna Pavlovová  ;  4. řada : Igor Stravinskij : Michail Bulgakov : Georgij Konstantinovič Žukov : Sergej Koroljov : Andrej Tarkovskij : Jurij Gagarin : Garri Kasparov : Maria Šarapovová
Populace
133–150 milionů (2003)[1]
Země s významnou populací
Rusko Rusko: 111 016 896[2]
(sčítání 2010)
Ukrajina Ukrajina 8 334 141 (sčítání 2001)[3]
Kazachstán Kazachstán 3 793 764 (sčítání 2009)[4]
USA USA
(včetně ruských Židů a ruských Němců)
3 072 756 (sčítání 2009)[5]
Uzbekistán Uzbekistán 1 199 015 (odhad 2000)[6]
Bělorusko Bělorusko 785 084 (sčítání 2009)[7]
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko 520 136 (sčítání 2014)[8]
KanadaKanada Kanada
(ruský původ)
550 520 (sčítání 2011)[9]
Kyrgyzstán Kyrgyzstán 419 600 (sčítání 2009)[10]
MoldavskoMoldavsko Moldavsko 369 488 (sčítání 2004)[11]
AustrálieAustrálie Austrálie 67 055 (sčítání 2006) [12]
FinskoFinsko Finsko 66 379 (odhad, 2013) [13]
ČeskoČesko Česko 32 828 (statistická data, 2013) [14]
BrazílieBrazílie Brazílie 200 000 (ruský původ) [15]
NěmeckoNěmecko Německo 196 000 (2011) [16]
FrancieFrancie Francie 200 000[17] až 500 000[18]
Jazyk(y)

ruština

Náboženství

Převážně pravoslaví
(ruská pravoslavná církev)
Významný počet nevěřící populace. Minority starověrců

Příbuzné národy

Ostatní východní Slované

Rusové (rusky русские), zastarale též Velkorusové (v kontrastu s příbuznými Malorusy/Ukrajinci a Bělorusy), jsou východoslovanské etnikum, převážně žijící v Rusku a sousedních zemích. Má asi 150 mil. příslušníků. Dorozumívacím jazykem je ruština.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rus (národ).

Název národa pochází z názvu středověkých předků Rusů, Ukrajinců a Bělorusů – podle tvrzení autora Pověsti dávných let národa varjažského (skandinávského). O etnickém původu prvních nositelů tohoto názvu se vedou spory. Existují tři skupiny národů, do kterých historici zařazují Rusy:

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Etnogeneze[editovat | editovat zdroj]

Etnogeneze Rusů je spojena především s východoslovanskými kmeny Poljanů, Severjanů, Drevljanů, Krivičů, Uličů, Tiverců, Radimičů, Dregovičů, Slověnů, Vjatiču, Volyňanů a Poločanů. Tzv. staroruská národnost (zahrnující vedle předků dnešních Rusů i předky Bělorusů, Ukrajinců a Rusínů) se začala formovat v 9.10. století v souvislosti se sjednocením těchto kmenů v Kyjevské Rusi. V důsledku historického vývoje se staroruská národnost rozdělila na čtyři samostatné národy - Rusy, Bělorusy, Ukrajince a Rusíny. Vývoj Rusů byl nadále spojen s Moskevskou Rusí. Na etnogenezi Rusů se podílely i neslovanské složky, (nejprve zejména ugrofinské a baltské po masivní územní expanzi Ruského impéria též další, jako mongoloidní a turkické), které byly Rusy asimilovány. Sám pojem Rus je pravděpodobně skandinávského původu a pochází z výrazu Ruotsi, jímž Finové označovali Švédy.[19]

První zmínky o Rusech pocházejí z Pověsti dávných let napsané v 12. století na základě původního letopisu z 11. století. V její úvodní části se hovoří o slovanských kmenech, které se vážou k Rusům.[20].

13.–20. století[editovat | editovat zdroj]

Rusové vítající Varjagy

Ve 13. století se v důsledku smíšení východoslovanských kmenových svazů vytvořil staroruský národ. Jeho konsolidaci zabránil rozpad Kyjevské Rusi na feudální knížectví. Sjednocením knížectví do několika států (Moskevské velkoknížectví, Litevské velkoknížectví, Republika obou národů) byl založen základ jeho dalšího rozpadu na tři současné národy - Rusy, Ukrajince a Bělorusy. Hlavní roli při formování ruského národa měli potomci kmenů severovýchodní Rusi - Ilmeňští Slované, Kriviči, Vjatiči a jiní. V důsledku slabě rozvinutých migračních procesů ve středověku ostatní kmeny Staré Rusi zůstaly do značné míry nerozvinuté.

V 15. století začali Rusové osídlovat stepi v oblasti Povolží a severního Kavkazu a v 16. století Sibiř (kozáci). Během procesu osidlování těchto oblastí byly asmilovány ugrofinské kmeny žijící na území Východoevropské nížiny. Na základě tohoto faktu (asimilace), někteří polští historici (např. Franciszek Henryk Duchiński) usuzovali, že Rusové vůbec nepatří k Slovanům. Tato teorie má však od samého počátku politické a ne vědecké základy. Přesto má následovníky. Souvislost mezi jednotlivými etniky Staré Rusi a vliv samotného národa Rusů, Ukrajinců a Bělorusů na tuto teorii je diskutabilní a v současnosti zpolitizovaný.

Ještě na přelomu 19.-20. století Rusové znali trojí rozdělení etnografických skupin (Velkorusové, Malorusové, Bělorusové). Jako čtvrtá skupina byli někdy uváděni Rusíni. Již v této době však historici rozeznávali dostatečné odlišnosti mezi těmito třemi etnografickými skupinami na to, aby je mohli označit za zvláštní národy. V důsledku dalšího prohlubování rozdílů a národního obrození Ukrajinců a Bělorusů se tyto dva národy přestaly označovat pojmem "Rusové" (rusky русские). Od té doby se pojem se používal pouze ve spojitosti s Rusy.

V současnosti je obyčejně termínem "Velkorusové" označováno obyvatelstvo předrevolučního Ruska (do roku 1917).

Moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Procentuelní zastoupení etnických Rusů v bývalém Sovětském svazu v době posledního sčítání lidu v každé z jeho republik.

Ve 20. století ruský národ prožíval jedno z nejtěžších období své historie. V důsledku vypuknutí Občanské války (1918-1922) a následném nastolení vlády komunistické strany těsně po skončení první světové války Rusko opustilo mnoho obyvatel. Do roku 1956 všechny národy SSSR trpěly v důsledku pronásledování ideologických odpůrců sovětského režimu. Rusové, ale i další národy evropské části SSSR, byli v tomto období velmi často používáni jako mobilní pracovní síla a vysílání do všech koutů země, jelikož byli podstatně ochotnější pracovat i mimo své svazové republiky. Mnoho Rusů zahynulo v období druhé světové války během bojů na východní frontě v letech 1941-1945, kde zahynulo přes 5 756 000 vojáků ruské národnosti.[21] Velké množství etnických Rusů zahynulo i v okupovaných oblastech, kde nacistické okupační síly zacházely s civilním obyvatelstvem obzvlášť krutě.

V 90. letech 20. století bylo ruské obyvatelstvo často diskriminováno[zdroj?], a to nejen na území bývalých republik SSSR (Pobaltí, Ázerbájdžán, Uzbekistán, Kazachstán), ale také v samotném Rusku (Čečensko, Adygejsko, Jakutsko). Podle historika Luďka Navary Rusové konec studené války vnímali tak, že ji neprohráli, ale že je zradili politici.[22]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

K nejslavnějším Rusům patří první muž ve vesmíru Jurij Gagarin. První ženou ve vesmíru byla rovněž Ruska, Valentina Těreškovová. Proslulými leteckými konstruktéry byli Andrej Nikolajevič Tupolev, Sergej Iljušin a Oleg Antonov. Jako konstruktér pěchotních zbraní se celosvětově proslavil Michail Kalašnikov.

Rusové mají velice silnou literaturu. Ke klasikům světové literatury bezpochyby patří Lev Nikolajevič Tolstoj, Alexandr Sergejevič Puškin, Fjodor Michajlovič Dostojevskij a dramatik Anton Pavlovič Čechov. Spisovatelé Josif Brodskij, Michail Alexandrovič Šolochov, Alexandr Solženicyn, Ivan Alexejevič Bunin a Boris Leonidovič Pasternak získali Nobelovu cenu za literaturu. K národním klasikům patří také Vladimir Nabokov, Maxim Gorkij, Ivan Sergejevič Turgeněv, Anna Andrejevna Achmatovová, Michail Jurjevič Lermontov, Michail Bulgakov, Sergej Alexandrovič Jesenin, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Marina Cvětajevová, Ivan Alexandrovič Gončarov či bajkař Ivan Andrejevič Krylov. Hranice své země překročil také věhlas autorů jako je Alexandr Alexandrovič Blok, Fjodor Ivanovič Ťutčev, Osip Mandelštam, Alexandr Kuprin, Vasilij Andrejevič Žukovskij, Alexandr Nikolajevič Ostrovskij, Nikolaj Alexejevič Někrasov, Andrej Andrejevič Vozněsenskij či Andrej Bělyj. V Petrohradu se narodila americká spisovatelka Ayn Randová. Klasiky sci-fi jsou Alexej Nikolajevič Tolstoj, Jevgenij Zamjatin či Arkadij a Boris Strugačtí.

Neméně silná je ruská hudba. Nejslavnějšími skladateli jsou Petr Iljič Čajkovskij, Igor Fjodorovič Stravinskij, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov, Dmitrij Šostakovič, Modest Petrovič Musorgskij a Sergej Rachmaninov. Vývoj ruské hudby významně ovlivnili též Alexandr Nikolajevič Skrjabin, Milij Alexejevič Balakirev, Alexander Glazunov či Dmitrij Kabalevskij. Legendárními písničkáři byli Vladimir Vysockij a Bulat Okudžava. Mezi interprety vynikli violoncellista Mstislav Rostropovič či operní pěvci Fjodor Ivanovič Šaljapin a Anna Netrebko. Představiteli ruského popu jsou Valerij Leontijev, Alla Pugačova, Viktor Coj či duo Tatu (Lena Katina, Julia Volkovová).

Zakladatelem proslulé skupiny Ruský balet byl Sergej Ďagilev. Jeho dvorním scénografem byl Léon Bakst. Anna Pavlovová a Maja Plisecká jsou legendárními baletními tanečnicemi. Divadelní pedagogiku zásadně ovlivnil Konstantin Sergejevič Stanislavskij.

Nejslavnějšími ruskými malíři jsou Vasilij Kandinskij, Ilja Repin, Kazimir Malevič, Ivan Ajvazovskij, Andrej Rublev, Ivan Ivanovič Šiškin, Viktor Michajlovič Vasněcov, Ivan Nikolajevič Kramskoj, Vasilij Perov, Nikolaj Konstantinovič Rerich, El Lisickij a Isaak Iljič Levitan.

Nejslavnějšími filmovými režiséry jsou Sergej Michajlovič Ejzenštejn, Andrej Tarkovskij a Nikita Michalkov. Klasikem dokumentárního filmu je Dziga Vertov.

K nejdůležitějším politickým postavám carského Ruska patřili Ivan IV., Petr I. Veliký, Kateřina II. Veliká, Alexandr II. Nikolajevič, Alexandr Něvský a premiér Pjotr Stolypin. Zakladatelem narodnického hnutí byl Alexandr Ivanovič Gercen. Klíčovými představiteli anarchismu 19. století byli Michail Alexandrovič Bakunin a Petr Kropotkin. Zakladatelem Sovětského svazu byl Vladimir Iljič Lenin a jeho posledním vůdcem Michail Gorbačov. Klíčovou politickou postavou postsovětského Ruska je Vladimir Putin. Disident Andrej Dmitrijevič Sacharov je nositelem Nobelovy ceny za mír. Nejslavnějším ruským vojevůdcem druhé světové války byl Georgij Konstantinovič Žukov, v 18. století se vojenským hrdinou stal Alexandr Vasiljevič Suvorov.

V Moskvě se narodil i zakladatel Googlu Sergej Brin. Proslulým zlatníkem a autorem „vajec“ pro carskou rodinu byl Carl Fabergé.

Pilíři ruské vědy jsou Dmitrij Ivanovič Mendělejev, Ivan Petrovič Pavlov, Michail Lomonosov a Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. Pavlov získal i Nobelovu cenu, stejně jako Pjotr Leonidovič Kapica, Andre Geim, Konstantin Novoselov, Alexej Alexejevič Abrikosov, Vitalij Lazarevič Ginzburg, Ilja Prigogine, Nikolaj Gennadijevič Basov, Alexandr Prochorov, Pavel Alexejevič Čerenkov, Igor Jevgeněvič Tamm, Ilja Frank, Nikolaj Nikolajevič Semjonov a Ilja Iljič Mečnikov. K dalším významným osobnostem exaktních a přírodních věd patří Andrej Nikolajevič Kolmogorov, Nikolaj Ivanovič Lobačevskij, Grigorij Perelman, Sofia Kovalevská, Igor Kurčatov, Alexandr Ivanovič Oparin, Andrej Markov, Sergej Prokudin-Gorskij, Pafnutij Lvovič Čebyšev, Alexandr Fridman, Alexandr Stěpanovič Popov, Vladimir Zvorykin, Nikolaj Vavilov, Vladimir Ivanovič Vernadskij nebo Wladimir Köppen.

V oblasti humanitních a sociálních věd vynikli literární vědci Michail Bachtin a Vissarion Grigorjevič Bělinskij, lingvisté Roman Jakobson a Vladimir Jakovlevič Propp, průkopník moderní pedagogiky Anton Semjonovič Makarenko, sociolog a antropolog Andrej Korotajev, teoretik kultury Anatolij Lunačarskij či historik Nikolaj Michajlovič Karamzin. Nejznámějšími filozofy jsou Nikolaj Berďajev či Vladimir Solovjov. Klíčovými představiteli ruské psychologie a psychiatrie byli Vladimir Michajlovič Bechtěrev, Lev Vygotskij a Alexandr Romanovič Lurija. Leonid Kantorovič a Leonid Hurwicz získali Nobelovu cenu za ekonomii.

Maria Šarapovová byla světovou jedničkou i vítězkou všech grandslamových turnajů, mezi muži byl na první příčce žebříčku ATP Marat Safin. Dvě zlaté ze dvou olympiád má tyčkařka Jelena Isinbajevová, tři zlaté má zápasník Alexandr Karelin. Proslulá je ruská šachová škola, k legendám patří Garri Kasparov, Anatolij Karpov, Vladimir Kramnik, Alexandr Alexandrovič Aljechin, Michail Botvinnik, Michail Tal nebo Boris Spasskij. Nejslavnějším ruským fotbalistou a držitelem Zlatého míče byl brankář Lev Jašin. Mimořádných úspěchů dosáhli Rusové v hokeji. Z velké části za nimi stál náročný trenér Viktor Tichonov. Slavnou pětku snů čili tzv. "green line" tvořili Igor Larionov, Sergej Makarov, Vladimir Krutov, Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov. Nejslavnějším brankářem byl Vladislav Treťjak.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Анатольев, Сергей. Нас 150 миллионов Немного. А могло быть меньше. [online]. russkie.org, September 29, 2003, [cit. 2012-02-20]. [1]. (anglicky) 
  2. Ethnic groups in Russia, 2010 census, Rosstat. Retrieved 15 February 2012 (rusky)
  3. Про кількість та склад населення України за підсумками Всеукраїнського перепису населення 2001 року (ukrajinsky)
  4. (2009 census) [online]. [cit. 2012-07-22]. [2]. (anglicky) 
  5. Data Access and Dissemination Systems (DADS). American FactFinder - Results   [online]. . [3]. (anglicky) 
  6. http://www.library.cjes.ru/online/?a=con&b_id=416
  7. (2009 census)
  8. [4]
  9. 2011 National Household Survey: Data tables [online]. . [5]. (anglicky) 
  10. Ethnic groups in Kyrgyzstan (2009 census) [online]. Kyrgyz Statistical Agency, 2009, [cit. 2011-03-31]. [6]. (anglicky) 
  11. 2004 Moldovan Census and Transnistrian Census data.
  12. Australian Bureau of Statistics [online]. Abs.gov.au, [cit. 2012-07-22]. [7]. (anglicky) 
  13. VSY. (2013 estimate) [online]. Vsy.fi, [cit. 2012-07-22]. [8]. (anglicky) 
  14. http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/7800512362/$File/c01t01.pdf
  15. Câmara de Comércio Brasil-Rússia [online]. Brasil-russia.com.br, [cit. 2012-07-22]. [9]. (anglicky) 
  16. Ausländische Bevölkerung am 31.12.2011 nach Geburtsort und ausgewählten Staatsangehörigkeiten [online]. Statistisches Bundesamt, [cit. 2012-07-27]. [10]. (německy) 
  17. La communauté russe en France est "éclectique".
  18. La communauté russe en France est "éclectique".
  19. Schorkowitz, D., Die Herkunft der Ostslaven und die Anfänge des Kiewer Reiches in der postsowjetischen Revision, in: Jahrbücher für Geschichte Osteuropas 48 (2000), č.1, s.581.
  20. По разрушении же столпа и по разделении народов взяли сыновья Сима восточные страны, а сыновья Хама – южные страны, Иафетовы же взяли запад и северные страны. От этих же 70 и 2 язык произошел и народ славянский, от племени Иафета – так называемые норики, которые и есть славяне. Originál díla Pověst dávných let (rusky)
  21. Ztráty SSSR ve Velké vlastenecké válce. (rusky)
  22. NAVARA, Luděk. O lítosti, Rusech, nestrávených dějinách a k čemu to vede. iDNES.cz [online]. 29. března 2014 12:43. Dostupné online.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rusi na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa (Malé encyklopedie). Praha : Mladá fronta, 1985.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]