Petr Iljič Čajkovskij
| Petr Iljič Čajkovskij | |
| | |
| Rodné jméno | Пётр Ильич Чайковский |
|---|---|
| Narození |
7. května 1840 Votkinsk |
| Úmrtí |
6. listopadu 1893 (ve věku 53 let) Petrohrad, Ruské impérium |
| Místo pohřbení | Tichvinský hřbitov |
| Národnost | Rusové |
| Alma mater |
Императорское училище правоведения (1850–1859) Petrohradská konzervatoř (do 1865) |
| Povolání | hudební skladatel, libretista, dirigent, choreograf, pedagog, spisovatel, hudební pedagog, klavírista, autor autobiografie, hudební kritik a hudebník |
| Manžel(ka) | Antonina Ivanovna Miljukova |
| Příbuzní |
Modest Iljič Čajkovskij Anatolij Iljič Čajkovskij Alexandra Davidová |
| Významná díla |
Labutí jezero Louskáček Evžen Oněgin Šípková Růženka Symfónia č. 6 … více na Wikidatech |
| Mecenáš | Nadezhda von Meck |
| Ocenění | Řád sv. Vladimíra 4. třídy |
| Podpis |
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petr Iljič Čajkovskij, (rusky Пётр Ильич Чайковский, Pjotr Iljič Čajkovskij; 25. dubnajul./ 7. května 1840greg., Votkinsk – 25. říjnajul./ 6. listopadu 1893greg., Petrohrad) byl ruský hudební skladatel. Je jedním z nejvýznamnějších světových hudebních skladatelů.
Několikrát také navštívil Prahu, kde 6. prosince 1888 dirigoval českou premiéru své opery Evžen Oněgin.[1]
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve Votkinsku v Rusku jako syn důlního inženýra (později vykonával funkci vrchního správce) Ilji Petroviče Čajkovského, jehož zaměstnání ho přivádělo do různých částí Ruska. Jeho matkou byla Alexandra Alexejevna, rozená d'Assierová, kterou měl velmi rád. Rodina jeho matky pocházela z Francie. Pradědeček z otcovy strany, Fjodor Čajka, byl ukrajinský kozák, který se vyznamenal v bitvě u Poltavy na straně Petra Velikého.[2] Protože se rodina kvůli zaměstnání otce stěhovala z místa na místo, citlivý a neurotický chlapec hluboce trpěl odloučením. Ve čtrnácti, když mu milovaná matka zemřela na choleru, se celý Petrův svět zřítil. Nikdy poté nebyl schopen o této katastrofě mluvit, ač byl jinak o svých vnitřních prožitcích sdílný.
Vyrůstal v početné rodině, měl pět bratrů a sestru, a v blahobytu. Proto nechyběl v této rodině ani klavír, u něhož trávil mladý Petr podle svých slov až „příliš mnoho“ času. Také zde byl pozoruhodný hudební nástroj zvaný orchestrion, který mechanicky reprodukoval zvuky orchestru. Tomuto nástroji, podle jeho vlastních slov, vděčil za „vášnivé uctívání“ Wolfganga Amadea Mozarta a za své „první hudební dojmy“.
Studium[editovat | editovat zdroj]
V mládí nejprve studoval na právnické fakultě v Petrohradě. Mimo toto studium bral i hodiny hudby, a když se ve svých devatenácti letech stal pomocným úředníkem na ministerstvu spravedlnosti, jeho touhy už byly zcela upřeny k hudbě. Dále částečně studoval, ale když měl v roce 1863 promovat jako právník, opustil státní službu a dal se zapsat na konzervatoř.
Na Petrohradské konzervatoři udělal velký dojem na jejího ředitele Antona Rubinsteina, který poté přiměl svého bratra Nikolaje, aby jej, začínajícího skladatele, přijal jako učitele harmonie na nově otevřenou Moskevskou státní konzervatoř.
Manželství[editovat | editovat zdroj]
V červnu 1877 se oženil s Antoninou Ivanovnou Miljukovovou. Soužití nemělo dlouhé trvání, po dvou měsících se manželé rozešli, ale nerozvedli se. Po rozchodu následovala skladatelova tvůrčí krize.[3]
Návštěva Prahy v roce 1888[editovat | editovat zdroj]
Čajkovskij se dvakrát sešel s Antonínem Dvořákem. K prvnímu setkání obou skladatelů došlo počátkem roku 1888 při Čajkovského návštěvě Prahy, kde dvakrát vystoupil jako dirigent. První koncert se konal v Rudolfinu a na programu byla předehra-fantazie Romeo a Julie, Klavírní koncert č. 1 b moll se sólistou Alexandrem Siloti (Čajkovského příbuzný), Elegie ze Suity č. 3, Houslový koncert D dur se sólistou Karlem Halířem a Předehra 1812. Na druhém koncertu – tentokrát v Národním divadle – zazněla Serenáda pro smyčcový orchestr, Téma s variacemi ze Suity č. 3, několik klavírních skladeb (opět v podání A. Silotiho), znovu Předehra 1812 a závěr druhého jednání baletu Labutí jezero (poprvé mimo Rusko). Čajkovskij si po představení zapsal do deníku: „Mimořádný úspěch. Okamžik absolutního štěstí.“[4] Čajkovskij pak v roce 1890 pozval Antonína Dvořáka, aby koncertoval v Rusku.[5]
Spekulace o příčině úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Zemřel v roce 1893, oficiálně na choleru, když se sám napil infikované vody. Vyjma tohoto vysvětlení se v literatuře objevila řada spekulací, nejčastější z nich je, že skladatel spáchal sebevraždu. Teorii o sebevraždě nasvědčuje fakt, že za svého života trpěl častými stavy melancholie a depresemi, které byly možná způsobeny tím, že se nikdy zcela nevyrovnal se svou pravděpodobnou – veřejně nepřiznanou – homosexualitou.[6]
Charakteristika hudby[editovat | editovat zdroj]
Čajkovskij je považován za mistra melodičnosti v hudbě. Komponoval také tzv. romansy – ruské umělé písně pro sólový hlas s klavírním doprovodem. Skladatelova symfonická hudba zrcadlí jeho vnitřní svět. Vypovídá o autorově zádumčivosti a o jeho životním pesimismu. Ve svých skladbách nemá mnoho radostných motivů.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Složil šest symfonií (např. Patetická; sedmá byla dokončena po jeho smrti), programní symfonii Manfred, symfonické básně (Romeo a Julie, Francesca da Rimini), slavnostní předehru 1812, Italské capriccio, čtyři suity (Mozartiana), smyčcová kvarteta (D dur a další), tři klavírní koncerty (jeho asi nejznámější dílo Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll), houslový koncert, romance, sbory, kantáty a mnohá další díla. Dále mj. složil deset oper, z nichž nejznámější jsou Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa a Panna Orleánská.
Nejvíce ho však proslavila jeho baletní díla Labutí jezero a Šípková Růženka. Libreto k oběma operám bylo vytvořeno volným zpracováním básní ruského básníka A. S. Puškina. Velmi populární je (i mezi dospělými) pohádka Louskáček.
Balety[editovat | editovat zdroj]
- 1875–1876: Labutí jezero (Лебединое Озеро), op. 20
- 1888–1889: Šípková Růženka (Спящая красавица), op. 66
- 1891–1892: Louskáček (Щелкунчик), op. 71
Opery[editovat | editovat zdroj]
- 1867–1868: Vojevoda (Воевода), op. 3
- 1869: Undina (Ундина), nedochovaná
- 1870–1872: Opričnik (Опричник)
- 1874: Kovář Vakula (Кузнец Вакула), op. 14; nově přepracovaná pod názvem Střevíčky
- 1877–1878: Evžen Oněgin (Евгений Онегин), op. 24, na motivy Puškinova románu ve verších Evžen Oněgin
- 1878–1879: Panna orleánská (Орлеанская дева)
- 1881–1883: Mazepa (Мазепа)
- 1885: Střevíčky (Черевички), přepracovaná opera Kovář Vakula
- 1885–1887: Čarodějka (Чародейка)
- 1890: Piková dáma (Пиковая дама), op. 68
- 1891: Jolanta (Иоланта), op. 69
Symfonie[editovat | editovat zdroj]
- 1866: Symfonie č. 1 g moll, op. 13, „Zimní sny“
- 1872: Symfonie č. 2 c moll, op. 17, „Malá Ruská“, přepracovaná v letech 1879–1880
- 1875: Symfonie č. 3 D dur, op. 29, „Polská“
- 1877–1878: Symfonie č. 4 f moll, op. 36
- 1885: Symfonie Manfred h moll, op. 58
- 1888: Symfonie č. 5 e moll, op. 64
- 1893: Symfonie č. 6 h moll, op. 74, „Patetická“
- Symfonie Es dur (někdy uváděna s pořadovým číslem 7) – psána v roce 1892, ale opuštěna a nedokončena (Čajkovským byla instrumentována jen první věta), její části byly použity v jiných skladbách (Klavírní koncert č. 3 a posmrtně vydané Andante a finale pro klavír), rekonstruována v letech 1951–1955 Semjonem Bogatyrjovem[7]
Koncerty[editovat | editovat zdroj]
- 1874–1875: Klavírní koncert č. 1 b moll, op. 23
- 1878: Houslový koncert D dur, op. 35
- 1879: Klavírní koncert č. 2 G dur, op. 44
- 1892: Klavírní koncert č. 3 Es dur, op. 75
Ostatní díla[editovat | editovat zdroj]
Pro orchestr[editovat | editovat zdroj]
- 1868: Fatum, symfonická fantazie, op. 77
- 1869, rev. 1870 a 1880: Romeo a Julie, předehra-fantazie
- 1873: Bouře, symfonická fantazie podle Shakespeara, op. 18
- 1876: Slovanský pochod, op. 31
- 1876: Francesca da Rimini, op. 32
- 1876: Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr, op. 33
- 1880: Italské capriccio, op. 45
- 1880: Serenáda pro smyčce C dur, op. 48
- 1880: Slavnostní předehra 1812, op. 49
- 1891: Vévoda, symfonická balada, op. 78
Pro sbor, komorní těleso a pro sólový klavír[editovat | editovat zdroj]
- 1883: Moskva, slavnostní kantáta, op. 11
- 1871: Smyčcový kvartet č. 1 D dur, op. 11
- 1874: Smyčcový kvartet č. 2 F dur, op. 22, věnován Ferdinandu Laubovi
- 1876: Smyčcový kvartet č. 3 Es dur, op. 30
- 1890: Smyčcový sextet Vzpomínky na Florencii d moll, op. 70
- 1876: Roční období, op. 37a
- 1878: Album pro děti, op. 39
- 1882: Klavírní trio a-moll, op. 50
Transkripce[editovat | editovat zdroj]
- Anatolij Vasiljevič Ivanov: Album pro děti pro soubor bicích nástrojů, zveřejněn roku 1995
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERBEROVÁ, Nina. Čajkovskij. Překlad Hana Hornová a Miroslav Koláč. Praha: Humanitarian technologies, 2000. ISBN 80-86398-07-2. (česky)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Inzerce. Národní listy. 6. 12. 1888, s. 6.
- ↑ Alexander Poznansky, Tchaikovsky Through Others' Eyes, 1999, s. 1.
- ↑ GRBIĆ, Dario. Čajkovského opera Evžen Oněgin. Brno, 2011. Diplomová práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Vedoucí práce Jindra Bártová. s. 17. Dostupné online.
- ↑ "Čajkovskij, Petr Iljič (1840 – 1893)"
- ↑ "Petr Iljič Čajkovskij". Český rozhlas.
- ↑ FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. ISBN 80-7272-010-4. Kapitola 35, s. 238-241.
- ↑ tchaikovsky-research.net
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Iljič Čajkovskij ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Iljič Čajkovskij
Autor Petr Iljič Čajkovskij ve Wikizdrojích
Osoba Petr Iljič Čajkovskij ve Wikicitátech- balet Labutí jezero, Spící krasavice (Šípková Růženka), Louskáček v repertoáru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě
- Petr Iljič Čajkovskij na projektu Musopen
- Volně přístupné partitury děl od P. I. Čajkovského v projektu IMSLP
- Petr Iljič Čajkovskij v Internet Movie Database (anglicky)
- Narození 1840
- Narození 7. května
- Narození ve Votkinsku
- Úmrtí 1893
- Úmrtí 6. listopadu
- Úmrtí v Petrohradě
- Zemřelí na choleru
- Skladatelé klasické hudby
- Ruští hudební skladatelé
- Ruští hudební kritici
- Ruští hudební pedagogové
- Baletní skladatelé
- LGBT hudebníci
- Gayové
- Pohřbení na Tichvinském hřbitově
- Osobnosti na rumunských poštovních známkách
- Ruští operní skladatelé