Anna Netrebko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Netrebko
Anna Netrebko - Romy 2013 b.jpg
Narození18. září 1971 (50 let)
Krasnodar
NárodnostKuban Cossacks
Alma materPetrohradská konzervatoř
Povoláníoperní pěvkyně a herečka
Manžel(ka)Yusif Eyvazov (od 2015)
Partner(ka)Simone Alberghini (1999–2007)
Erwin Schrott (2007–2013)
Yusif Eyvazov (od 2014)
OceněníCasta diva (ocenění) (1998)
Státní cena Ruské federace (2004)
ECHO Klassik (2004, 2005 a 2014)
Německé mediální ocenění (2006)
Zlaté pírko (2007)
lidový umělec Ruské federace (2008)
Hero of Labour of Kuban (2008)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.annanetrebko.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Jurjevna Netrebko (přech. Netrebková, rusky Анна Юрьевна Нетребко; * 18. září 1971 Krasnodar) je ruská operní pěvkyně, sopranistka. Je považována za jednu z nejvýznamnějších operních hvězd současnosti.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se a vyrůstala v Krasnodaru, městě na jihozápadě dnešní Ruské federace; tam se začala zajímat o hudbu a zpěv. Její matka Larisa Netrebko, která již nežije, byla inženýrkou, otec Jurij Netrebko je povoláním geolog.

Anna Netrebko při svém prvním vystoupení v Německu v roce 2003

Do roku 2007 měla známost s italským barytonistou Simonem Alberghinim. Koncem roku 2007 se poznala s uruguayským barytonistou Erwinem Schrottem. Podle některých zdrojů oznámila Netrebko v dubnu 2008, že ona a Schrott uzavřeli sňatek,[1] podle jiných zpráv nebyli manželé.[2] Dne 5. září roku 2008 se jim narodil syn Tiago Aruã Schrott. Druhé jméno „Aruã“ je odvozeno z řeči indiánského kmene Charrúa, který žije v Uruguayi, a znamená „cenný“ nebo „pokojný“. Po dobu trvání svého partnerství v soukromém životě vystupovali Netrebko a Schrott spolu pravidelně na koncertech, a to zvláště v Německu.

V listopadu 2013 oznámila Netrebko v ruské televizní show Pusť govorjat, že se Schrottem žijí odděleně; jako důvod uvedla, že se následkem početných pěveckých angažmá na rozdílných místech světa vzájemně odcizili. Zároveň poprvé otevřeně promluvila o zdravotních problémech jejich společného syna, který trpí lehkou formou poruchy autistického spektra.[3]

V únoru 2014 se při zkouškách před uvedením Pucciniho opery Manon Lescaut v Římě seznámila s ázerbájdžánským tenoristou Jusifem Ajvazovem; oba byli obsazeni do hlavních rolí Manon Lescaut a rytíře des Grieux. Pět měsíců poté oba na Facebooku ohlásili své zasnoubení;[4] svatba se konala dne 29. prosince 2015 v paláci Coburg ve Vídni, kde byli přítomni otec nevěsty Jurij Netrebko, její sestra Natalja a tenoři Plácido Domingo a Piotr Beczała.[pozn. 1]

Netrebko žila dříve v Petrohradě a později v New Yorku. Její oficiální bydliště je nyní[kdy?] ve Vídni. K ruskému občanství jí bylo uděleno také občanství rakouské, které obdržela v Salcburku dne 1. srpna 2006.

Operní dráha[editovat | editovat zdroj]

Anna Netrebko obdržela v roce 2008 v Petrohradu čestný titul Národní umělkyně Ruska

Již v Krasnodaru se projevilo její výrazné pěvecké nadání. Byla sólistkou sboru Kubánští pionýři (Кубанская пионерия) při Paláci pionýrů a žáků Krasnodarského kraje. V mládí se věnovala také gymnasticebasketbalu. Její první profesorkou zpěvu byla Tamara Novičenková na konzervatoři v Petrohradě – tamější studium však nedokončila. V hlasové technice se posléze zdokonalovala také u slavné italské sopranistky Renaty Scottové.

Aby se obeznámila s divadelním prostředím, pracovala nejdříve jako uklízečka v Mariinském divadle v Petrohradu. V roce 1993 vyhrála pěvecký konkurs M. I. Glinky a byla dirigentem a uměleckým ředitelem divadla Valerijem Gergijevem angažována jako sólistka. Zde poté ovládla obšírný repertoár. Již ve svých 23 letech zpívala titulní ženskou roli v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. V roce 1994 debutovala v Petrohradě jako Zuzana v Mozartově opeře Figarova svatba, v tomtéž roce pak v Rize zpívala Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně.

S polským tenoristou Piotrem BeczałouPucciniho opeře Bohéma, hudební festival v Salcburku 2012

V roce 1995 debutovala v San Francisku rolí Ludmily v opeře Ruslan a Ludmila. I na ostatních světových operních scénách se stala známou jako skvělá interpretka ruských operních postav, vedle Ludmily např. jako Nataša z Prokofjevovy Vojny a míru.

Brzy velmi úspěšná byla především jako představitelka rolí ve stylu belcanto, a to jako Gilda ve Verdiho stěžejním díle Rigoletto, Mimì (nejprve Musette) v Pucciniho Bohémě a Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie.

Anna Netrebko na plese ve Vídni 2013

V roce 2002 debutovala na scéně Metropolitní operyNew Yorku (jako Nataša v opeře Vojna a mír) a od té doby zde vystupuje pravidelně. Významným milníkem její kariéry byl také neobyčejný úspěch, který sklidila v roli Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni v rámci hudebního Salcburského festivalu roku 2002. Tutéž roli zpívala na scéně Královské opery v Covent GardenLondýně v roce 2003. Ve stejném roce vytvořila i titulní roli opery Gaetana Donizettiho Lucie z LammermooruLos Angeles a Violettu ve Verdiho opeře La traviata. Její album Opera Arias, které v roce 2003 vyšlo, patřilo k nejprodávanějším albům klasické hudby.

Jako Leonora v opeře Giuseppe Verdiho Il Trovatore, Salcburk 2014

Po krátké přestávce v důsledku mateřství v roce 2008 se vrátila do světového operního dění. Velký ohlas získala především její interpretace dramatické hlavní role v Donizettiho opeře Anna Bolena na scéně Vídeňské státní opery. Spolu s ní zde vystoupila její přítelkyně, lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča v roli Giovanny Seymour. Následně byla tato inscenace uvedena také v Metropolitní opeře v New Yorku.

V prosinci 2015 vystupovala v hlavní roli Verdiho opery Johanka z Arku na scéně divadla La ScalaMiláně. Tato opera je hrána poměrně zřídka, ve Scale byla dávána naposledy před 150 lety. Netrebko zde zaznamenala mimořádný úspěch.[7]

V srpnu 2017 se Netrebko poprvé představila v titulní roli Verdiho opery Aida, a to v rámci Salcburského festivalu. V této souvislosti (avšak nikoliv poprvé) byl zaznamenán posun jejích hlasových schopností směrem k rolím pro dramatický soprán.[pozn. 2]

Ohlas v médiích[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 zařadil americký časopis Time Annu Netrebko na třetí místo mezi 100 nejvýraznějšími lidmi z oblasti umění a zábavy. Zdůvodnil to jejím velkým ohlasem v médiích, která neúnavně zaznamenávají její zálibu v módě (haute couture), ale především ohromující plností a sílou jejího hlasu a jejími hereckými schopnostmi.[9]

S poukazem na nádheru hlasu (vocal splendor) a dramatickou intenzitu pěveckého výrazu přirovnal Christopher Porterfield v časopise Time Annu Netrebko ke slavné pěvkyni Marii Callas.[9]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ruský prezident Vladimir Putin předává Anně Netrebko Státní cenu Ruské federace (2004)

Anna Netrebko je nositelkou řady cen a titulů. V roce 2004 jí prezident Vladimir Putin udělil Státní cenu Ruské federace, v roce 2008 obdržela titul lidové umělkyně Ruské federace; událo se tak u příležitosti oslav 225. výročí založení Mariinského divadla.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

CD[editovat | editovat zdroj]

  • 2003 Opera Arias
  • 2004 Sempre Libera
  • 2005 Violetta – Árie a duety z opery La traviata
  • 2005 La traviata. Celá opera (Verdi). Dt. Grammophon. 028947759362
  • 2006 Das Mozart-Album
  • 2006 The Russian Album
  • 2007 Duety s Rolandem Villazónem
  • 2007 Figarova svatba (Le Nozze di Figaro). Celá opera (Mozart) - živá nahrávka z Salcburského festivalu 2006
  • 2007 Opera
  • 2008 Souvenirs - Album
  • 2008 Bohéma (La Bohème). Celá opera (Puccini) - koncertní nahrávka s Rolandem Villazónem, Mnichov 2007
  • 2009 I Capuleti e i Montecchi. Celá opera (Bellini), s Elīnou Garanča, live Wiener Konzerthaus 2008
  • 2009 Anna - The best of Anna Netrebko[10]
  • 2010 In the Still of Night - Netrebko, dirigent Daniel Barenboim
  • 2010 Rossini: Stabat Mater - Netrebko, Joyce DiDonato, Brownlee, d'Arcangelo
  • 2013 Verdi: Anna Netrebko, dirigent Gianandrea Noseda, Orchestra Del Teatro Regio Di Torino[11]

DVD[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Anna Netrebko byla oděna v bílých svatebních šatech a na hlavě měla zlatou čelenku posetou diamanty v hodnotě jednoho milionu eur.[5] Po obřadu byli svatebčané odvezeni v 16 bílých kočárech do Lichtenštejnského paláce na Fürstengasse v Rossau v 9. vídeňském okrese (Alsergrund), u kterého se na počest novomanželů konal ohňostroj. Oslava s tancem v Herkulesově sále paláce trvala až do pozdní noci.[6]
  2. Německý hudební kritik S. Martens vysoce ocenil muzikalitu Netrebko, „luxusní“ střední a vysokou hlasovou polohu i její tzv. piani.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JEFFRIES, Stuart. "I conquered the critics." The Guardian, 26. dubna 2008.
  2. http://www.bunte.de/society/netrebko-und-schrott-wir-sind-noch-gar-nicht-verheiratet_aid_19343.html (německy)
  3. Anna Netrebko und Erwin Schrott offiziell getrennt (Anna Netrebko a Erwin Schrott oficiálně odděleni). Kurier, http://kurier.at/menschen/oesterreich/anna-netrebko-und-erwin-schrott-offiziell-getrennt/37.257.430 Archivováno 30. 1. 2014 na Wayback Machine, listopad 2013 (německy).
  4. Netrebko/Eyvazov announcement. Facebook, 10. července 2014.
  5. Opera star Anna Netrebko marries in splendor (Operní hvězda Anna Netrebko měla slavnou svatbu), http://dw.com/p/1HVmL DW, 29. prosince 2015 (anglicky).
  6. Das Opernglas, č. 2/2016, str. 38 (německy).
  7. BÜNING, Eleonore: Krieg im Schlafzimmer. Anna Netrebko triumphiert in Giuseppe Verdis „Giovanna d'Arco“ an der Scala. (Válka v ložnici. Anna Netrebko triumfuje v opeře „Johanka z Arku“ od Giuseppe Verdiho na Scale.) Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. prosince 2015, str. 9.
  8. MARTENS, S.: Salzburger Festspiele - Aida. Das Opernglas, č. 9/2017, s.  15-16 (německy).
  9. a b PORTERFIELD, Christopher: „Anna Netrebko“, http://content.time.com/time/specials/2007/time100/article/0,28804,1595326_1595332_1615983,00.html. Time, 3. května 2007, staženo 23. ledna 2016 (anglicky).
  10. www.musikindustrie.de [online]. [cit. 13-12-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-12-2013. 
  11. Archivovaná kopie. www.deutschegrammophon.com [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-09. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]