Sergej Michajlovič Ejzenštejn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Michajlovič Ejzenštejn
Sergei Eisenstein 03.jpg
Narození 10. ledna 1898
Riga
Úmrtí 11. února 1948 (ve věku 50 let)
Moskva
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo odpočinku Novoděvičí hřbitov
Povolání filmový režisér, vynálezce, střihač a scenárista
Vzdělání Saint-Petersburg State University of Architecture and Civil Engineering
Alma mater Saint-Petersburg State University of Architecture and Civil Engineering
Manžel(ka) Vera Atasheva
Ocenění Leninův řád (1939)
Stalinova cena (1941 a 1946)
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
Odznak cti
zasloužilý umělecký činovník RSFSR
Podpis Sergej Eisenstein (signature).png
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Michajlovič Ejzenštejn (rusky Сергей Михайлович Эйзенштейн, 23. ledna 1898, Riga, Ruské impérium - 11. února 1948 Moskva, SSSR) byl ruský a sovětský, původně divadelní režisér židovského původu, který získal největší proslulost na poli hraného filmu. Jeho snad nejslavnějším snímkem je Křižník Potěmkin (SSSR, 1925), který je řazen mezi nejlepší snímky světové kinematografie a v Belgii v roce 1958 v rámci World's Fair na EXPU 58 byl historiky filmu zvolen jako nejlepší film všech dob.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Křižník Potěmkin pojednává o poražené ruské revoluci z roku 1905. Výrazným se stal svým mistrovským střihem a sledem jednotlivých záběrů a scén, jeho specifické postupy se staly základem syntaxe filmového jazyka, kterou Ejzenštejn právě v Potěmkinovi vyvinul. Tento film dosáhl celosvětového úspěchu, Ejzenštejn měl i mnoho nabídek k působení v USA (Paramount). Mezi další snímky tohoto filmového tvůrce patří Stávka z roku 1924, Deset dní, které otřásly světem z roku 1927 či poslední jeho němý film Generální linie (1929).

Velký úspěch zaznamenaly i snímky zvukové (pustil se cestou tzv. asynchronního neboli kontrapunktického zvuku) - Alexandr Něvský (1938) či třídílný epos Ivan Hrozný (1945, 1946, 1948), jehož kompletní realizaci však přerušila autorova smrt zapříčiněná srdečním infarktem v roce 1948. Oba tyto snímky prosluly i díky spolupráci režiséra se skladatelem Sergejem Prokofjevem, který k nich vytvořil vynikající filmovou hudbu. Ejzenštejn je považován za jednoho z mistrů filmového jazyka.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • EJZENŠTEJN, Sergej Michajlovič. Kamerou, tužkou i perem [online]. Překlad Jiří Taufer. Praha: Orbis, 1959. Dostupné online. OCLC číslo (worldcat): 85327291. (česky) 
  • EJZENŠTEJN, Sergej Michajlovič. O stavbě uměleckého díla. Překlad Jiří Taufer. Praha : Československý spisovatel, 1963. OCLC číslo (worldcat): 81667102. (česky)  
  • EJZENŠTEJN, Sergej Michajlovič. Paměti. Překlad Olga a Jaroslav Žákovi. Praha : Odeon, 1987. OCLC číslo (worldcat): 39435441. (česky) Sest. Naum Klejman. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]