Moskva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hlavním městě Ruska. Další významy jsou uvedeny v článku Moskva (rozcestník).
Moskva
Москва
Moscow collage.jpg
Moskva – znak
znak
Moskva – vlajka
vlajka
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška 130 - 253 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1] 
Stát Rusko Rusko
federální okruh Centrální federální okruh
federální město Moskva
Administrativní dělení 12 okresů
Moskva na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 2 510 km²
Počet obyvatel 12 108 257[2](2014)
Hustota zalidnění 4823 obyv./km²
Etnické složení Rusové (91.65 %), Ukrajinci (1.42 %),
Tataři (1.38 %), Arméni (0.98 %),
Ázerbájdžánci (0,53 %),
Židé (0,49 %), Bělorusové (0,36 %), Gruzíni (0,36 %)[3]
Náboženské složení pravoslaví, islám
Správa
Starosta Sergej Sobjanin
Oficiální web http://www.mos.ru/
Telefonní předvolba +7 495; +7 499
PSČ 101xxx-129xxx

Moskva (rusky Москва zvuk [mɐˈskva]) je hlavní město Ruska o rozloze 2511 km². Má 12 108 257 obyvatel (2014). Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve.

Moskva je nejlidnatější město v Evropě a nejsevernější megalopole na světě. Má největší počet rezidentních miliardářů na světě a je jedním z největších městských světových ekonomik. Je klasifikována jako Alpha globální město. Stojí zde TV věž Ostankino, nejvyšší stavba v Evropě a Mercury City Tower, nejvyšší mrakodrap v Evropě.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Počátky Moskvy[editovat | editovat zdroj]

Moskevská Katedrála Krista Spasitele je největší pravoslavný kostel na světě

V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví.[4]

Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost, obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji přeurčilo pro roli významného ekonomického centra.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců.

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 13071326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (13281323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel - v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi.

Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát se byl nucen podrobit jejich nadvládě. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala.

Moskva ve středověku a raném novověku[editovat | editovat zdroj]

Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské. Pod Ivanem III. se město stalo hlavním městem ruské říše.

V roce 1571 Krymští Tataři napadli a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu.

V roce 1610, vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski, poté co porazil Rusy v bitvě Klušino. Po povstání vedeném Kuzma Mininem a Dmitrij Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy. Polsko-lievská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu, avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26. října 1612.

Moskva druhým městem Ruska[editovat | editovat zdroj]

Byznys centrum v Moskvě

Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728-1732) po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.

Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, avšak jeho tažení zakončené okupací Moskvy skončilo debaklem. Napoleon byl poražen drsnou zimou a útoky ruských vojenských sil. Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo na 380 000 vojáků Grande Armée.

Od roku 1918[editovat | editovat zdroj]

Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru, se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12.3.1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou.

V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšném pokusu o převrat (tzv. Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska. V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů, například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010.

Přírodní poměry a podnebí[editovat | editovat zdroj]

Park Gorky a Katedrála u řeky Moskvy

Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 55,75° severní zeměpisné šířky a 37,62° východní zeměpisné délky. Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou, na řece Moskvě, přítoku Oky, která se následně vlévá do Volhy. Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km, má od 120 do 200 metrů našíř. Do Moskvy se v katastru města vlévá další 140 vodních toků, z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu, ostatní byly kanalizovány. V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha, který směřuje na sever.

Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD dlouhý 109 km, na některých místech však město pokračuje i za něj. Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 097,12 km², z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků. Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je mírné kontinentální. Zima je od poloviny listopadu do konce března. V zimě mohou být periody (3-5 dní) silných mrazů s noční teplotou okolo -20 °C, ale výjimečně mohou teploty spadnout až k -30 °C. V prosinci a na začátku ledna bývají často oblevy, kdy teploty stoupají k +5 °C. Přechodná roční období (jaro, podzim) jsou krátká a téměř letní teploty jsou někdy už začátkem dubna. Začátkem června se může krátkodobě ochladit. Léto je od polovici května do začátku září a teploty často dosahují 30 °C.

Nejnižší naměřená teplota za posledních 130 let byla -42,2 °C a byla naměřena 17. ledna 1940. Nejvyšší teplota byla +39 °C a byla naměřena 29. července 2010.

Podnebí v Moskvě
Veličina leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Absolutní maximum, °C 8.6 8.3 17.5 28.9 33.2 34.7 39 37.3 32.3 24 14.5 9.6 39.0
Průměrné maximum, °C −4 −3.7 2.6 11.3 18.6 22.0 24.3 21.9 15.7 8.7 0.9 -3.0 9.6
Průměrná teplota, °C −6.5 −6.7 -1 6.7 13.2 17.0 19.2 17.0 11.3 5.6 -1.2 −5.2 5.8
Průměrné minimum, °C −9.1 −9.8 −4.4 2.2 7.7 12.1 14.4 12.5 7.4 2.7 -3.3 −7.6 2.1
Absolutní minimum, °C −42.2 −38.2 −32.4 −21.0 −7.5 -2.3 1.3 -1.2 −8.5 −20.3 −32.8 −38.8 −42.2
výpočtové srážky, mm 52 41 35 37 49 80 85 82 68 71 55 52 707
Zdroj: http://pogoda.ru.net[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 tvořilo část moskevského obyvatelstva z 92,65% rusové, 1,42% ukrajinci, 1,38% tataři a 0,98% arméni.[3]

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1400 a 1856
1400 1638 1710 1725 1738 1775 1785 1811 1813 1825 1840 1856
40 000 200 000 160 000 145 000 138 400 161 000 188 700 270 200 215 000 241 500 349 100 368 800
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1868 a 2002
1868 1888 1897 1912 1920 1926 1939 1959 1979 1989 1996 2002
416 400 753 459 1 038 600 1 617 157 1 027 300 2 101 200 4 609 200 6 133 100 8 142 200 8 972 300 8 434 300 10 383 000
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 2006 a 2014
2006 2008 2010 2012 2014
10 425 100 10 470 300 11 514 000 11 612 943 12 108 257[2]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Plánek městských okresů

Moskva je rozdělena do dvanácti okresů a ty dále na 125 čtvrtí.

Moskevské okresy jsou tyto (čísla odpovídají číslům na přiloženém plánku):

  • 1. Zelenograd
  • 2. Severní
  • 3. Severovýchodní
  • 4. Severozápadní
  • 5. Centrální
  • 6. Východní
  • 7. Jižní
  • 8. Jihovýchodní
  • 9. Jihozápadní
  • 10. Západní
  • 11. Novomoskovskij
  • 12. Troickij

V čele každého okresu stojí prefekt, jmenovaný starostou Moskvy a jemu bezprostředně podřízený. Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Vítězný oblouk byl postavený po ruském vítězství nad Napoleonem

Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml představuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.

Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.

Obchodním dům GUM
Moskevské Náměstí Evropy

Zastavme se na Rudém náměstí, které je ze tří stran charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého, mauzoleum V. I. Lenina a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb).

Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury a dnes se zde nachází pestrý, životem pulsující bleší trh. Zato v Novém Arbatu jde posedět v některé z restaurací připravující speciality z téměř všech oblastí Ruska.

Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století.

Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností.

V rozsáhlém areálu na severu Moskvy se nachází Výstaviště VDNCh („Výstaviště úspěchů národního hospodářství“, do roku 2014 VVC) představující jak bývalé součásti Sovětského svazu v Muzeu SSSR, tak i jinak tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě, tak zemědělské stavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště. Nachází se tu i největší maketa Moskvy na světě,[6] lunapark, Atomový pavilon, Labyrint strachu, Pavilon vesmíru či jeden z testovacích modelů raketoplánu Buran. Krásné jsou fontány. Některé části výstaviště působí kontroverzním dojmem připomínající těžký život lidí v SSSR.

V Gorky Parku, situovaném u řeky Moskvy a založeném v roce 1928, najdeme různé zábavní atrakce, horskou dráhu i ruské kolo.

V Moskvě se také koná mezinárodní filmový festival, mezi hlavními ceny se udílí zlaté a stříbrné medaile a také hlavní ruská filmová cena Nika.

Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadion v Lužnikách, Treťjakova galerie se světově proslulou sbírkou a televizní vysílač Ostankino, který je nejvyšší stavbou v Evropě.

V létě se stmívá až v jedenáct hodin.

Kulturní a historické památky[editovat | editovat zdroj]

Ulice Starý Arbat Tverský bulvár
Rudé náměstí Chrám Vasila Blaženého
Kreml Velký kremelský palác
Leninovo mauzoleum Stalinovy věže
Novoděvičskij klášter a hřbitov Kazaňský kostel
Kostel Nanebevzetí (Moskva) Kostel Blahořečení
Chrám sv. Archanděla Michaela Vítězný oblouk (Moskva)
Alexandrův sloup Státní historické muzeum
zvon Car-kolokol a dělo Car-puška
nedaleko Zvonice Ivana Velkého
Treťjakovská galerie
Puškinovo muzeum Kolomenskoje
Borodinské panorama Moskevská státní univerzita
Muzeum revoluce (Moskva) Muzeum Gorkého
Památník pokořitelů kosmu katedrála Krista Spasitele
Uspenská katedrála Kostel vzkříšení božího slova
Danilovovův klášter Bílý dům (Moskva)
televizní věž Ostankino Věž Federace
Moskva-Siti Památník pokořitelů kosmu
Šuchovova věž Evangelicko-luteránská katedrála sv. Petra a Pavla

Sport[editovat | editovat zdroj]

Největší ruský stadion Lužniki bude hostit MS ve fotbale 2018

V Moskvě sídlí tyto sportovní týmy:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Doprava v Moskvě.

Město má jako hlavní a největší v Rusku i jako jedno z největších na světě rozsáhlý dopravní systém. Kříží se zde mnoho železničních, silničních, vodních i leteckých tras. Moskva je nejzápadnější místo Transsibiřské magistrály. Nachází se zde pět mezinárodních letišť, největší jsou Šeremeťjevo, Domodědovo a Vnukovo.

Též i systém MHD je největší a nejvíce vytížený v celé zemi; tvoří jej dvanáct linek metra, tramvajová, trolejbusová, autobusová síť a monorail. Metro je jedním z nejhlubších systémů na světě, například stanice Park Pobědy je 84m pod zemí a má nejdelší eskalátory v Evropě. Metro přepraví až 9,3 milionů lidí denně, je to nejvytíženější metro mimo Asii.[7]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Počet obyvatel Ruské federace pro města a obce
  3. a b Počet a rozdělení obyvatelstva (2010)
  4. Moskva před příchodem bolševiků
  5. http://pogoda.ru.net/climate/24688.htm
  6. Hlas Ruska, Na VDNCH se objeví největší ve světě maketa Moskvy
  7. The world’s top 10 busiest metros
  8. Partnerská města HMP

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKAVEC, Jan. Slované a probuzení lidství na Sibiři: Moskva. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha : Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]