Potěmkin (1900)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pantělejmon (ex Potěmkin)
Základní údaje Vlajka námořnictva
Typ: predreadnought
Uživatelé: ruské carské námořnictvo
Jméno podle: Grigorij Potěmkin[1]
Svatý Pantaleon
Zahájení stavby: 1898
Spuštěna na vodu: 1900[1]
Uvedena do služby: 2. června 1905
Osud: vyřazena
Předchůdce: třída Peresvet
Následovník: Retvizan
Takticko-technická data
Výtlak: 12 582 t (standardní)[2]
Délka: 115,4 m
Šířka: 22,3 m
Ponor: 8,23 m (max.)
Pohon: parní stroje, 22 kotlů
2 lodní šrouby
10 600 hp
Palivo: uhlí
Rychlost: 16,6 uzlu
Dosah: 3000 nám. mil při 9 uzlech
Posádka: 26 důstojníků, 705 námořníků[1]
Pancíř: až 229mm boky
až 254mm věže
152mm kasematy
až 76mm paluba
229mm velitelská věž
Výzbroj: 4× 305mm kanón (2×2)
16× 152mm kanón (16×1)
16× 75mm kanón (16×1)
2× 63mm kanón (2×1)
6× 47mm kanón (6×1)
2× 37mm kanón (2×1)
5× 381mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazení: První světová válka

Kňaz Potěmkin Tavričeskij (jinak též Potěmkin) byl predreadnought ruského carského námořnictva. Ve službě byl v letech 1905–1918. Proslavil se vzpourou své posádky za revoluce z roku 1905. Tato událost se stala předobrazem slavného filmu Sergeje Ejzenštejna Křižník Potěmkin. Rusko následně loď přejmenovalo na Pantělejmon (Пантелеймон) a nasadilo ji v řadách Černomořského loďstvaprvní světové válce. Za války byl ukořistěn německou armádou a následně za ruské občanské války britskými expedičními vojsky. Ta jej při svém ústupu poškodila. Nějaký čas jej kontrolovali bělogvardějci, až jej definitivně ovládli bolševici. Zastaralé plavidlo bylo místo opravy sešrotováno.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Pantělejmon (ex Potěmkin)

Plavidlo postavila ruská loděnice v Nikolajevu.[1] Stavba byla zahájena roku 1897 (oficiálně 1898)[1], na vodu bylo spuštěno roku 1900[1] a do služby bylo uvedeno v 2. června 1905.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj tvořily čtyři 305mm kanóny ve dvoudělových věžích, šestnáct 152mm kanónů v kasematách, šestnáct 75mm kanónů, dva 63mm kanóny Baranovski, šest 47mm kanónů, dva 37mm kanóny a pět 381mm torpédometů. Pohonný systém měl výkon 10 600 hp. Skládal se z 22 kotlů Belleville a parních strojů, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,6 uzlu. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 9 uzlů.[2]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Potěmkin během vzpoury v roce 1905

Posádky bitevní lodě Potěmkin se připojila k ruské revoluci z roku 1905. Posádka s ní odplula do rumunského přístavu Constanța, kde získala azyl.[1] Rusku vrácené plavidlo bylo přejmenováno na Pantělejmon. Bitevní loď se v řadách Černomořského loďstva účastnila první světové války.[1]

Po únorové revoluci roku 1917 loď krátce nesla jméno Potěmkin a následně Borec za svobodu. V březnu 1918 byla v Sevastopolu převedena do rezervy. V květnu 1918 ji ukořistila německá armáda. V listopadu 1918 ji obsadila britská expedičními vojska intervenující do ruské občanské války. Ta jej při svém ústupu v dubnu 1919 poškodila. Sevastopol krátce ovládli bolševici, které v červnu 1919 vytvačili bělogvardějci. V listopadu 1920 město, stejně jako plavidlo, definitivně ovládli bolševici. Poškozená bitevní loď však nebyla nikdy opravena a v roce 1923 byla sešrotována.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Теребов, О. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-18]. Heslo «КНЯЗЬ ПОТЁМКИН ТАВРИ́ЧЕСКИЙ». Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d KNYAZ` POTYOMKIN-TAVRICHESKIY battleship (1905) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 342 s. ISBN 80-7277-102-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]