Martin C. Putna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. Mgr. Martin C. Putna, Dr.
Narození 30. května 1968 (48 let)
Písek
Povolání pedagog, literární historik, literární kritik, filolog a vysokoškolský pedagog
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Teologická fakulta Jihočeské univerzity
Univerzita Karlova
Témata Dějiny Ruska, Panslavismus, Slavjanofilství a Slované
Ocenění Cena Toma Stopparda
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin C. Putna, (* 30. května 1968, Písek) je český literární historik a kritik, překladatel, zpěvák, moderátor a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Vzdělání a akademická činnost[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia v Písku (1986) vystudoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor klasické filologie (1986–1991), který od počátku studoval v kombinaci s rusistikou.[1] Paralelně se v letech 1987–1989 zúčastňoval bytových filozofických seminářů. Absolvoval studijní pobyt na Ludwig-Maxmilian-Universität v Mnichově (1991–1992). Působil jako pedagog na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy: V letech 1992–1997 vyučoval na Ústavu východoevropských studií starší ruskou literaturu,[2] v letech 1997–2006 pak působil v Centru komparatistiky. Poté přešel na Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy (2006). Doktorát získal roku 1995, docenturu roku 1998 za monografii Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Profesorem v oboru sociální a kulturní antropologie byl jmenován roku 2013.[3]

Teologického vzdělání dosáhl na Teologické fakultě v Českých Budějovicích (1998–2000). Jako osobnosti, které ho ovlivnily, jmenoval v rozhovoru s Martinem Bedřichem roku 2013 Daniela Kroupu, Tomáše Halíka, Zdeňka Neubauera, od 90. let Aleše Rolečka, dále rusistku Miluši Zadražilovou, filoložku Evu Stehlíkovou, bohemistu Jiřího Brabce.[4]

Byl zastupujícím profesorem na univerzitě v Řezně (2004/2005) a stipendistou Fulbrightova badatelského programu na Boston College v USA (2007/2008). Externě přednášel rovněž na FAMU a na Vyšší odborné škole publicistiky.

Mediální a společenské aktivity[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1987 se účastnil opozičních kulturních a náboženských aktivit. Ještě v období normalizace, o Velikonocích 1987 byl v Týnském chrámu pokřtěn Jiřím Reinsbergem.[5] Na podzim 1989 byl jednou z hlavních postav sametové revoluce na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a rovněž jedním z iniciátorů založení České křesťanské akademie (původní název Křesťanská akademie Praha) a revue pro křesťanství a kulturu Souvislosti. Byl redaktorem Souvislostí v letech 1990–1997, z toho 1992 výkonným zástupcem šéfredaktora a poté neoficiálním vedoucím redaktorem. Roku 1997 se stáhl z výkonné redakce, zůstal členem redakční rady a jedním z kmenových autorů Souvislostí. Pracoval jako kulturní redaktor Katolického týdeníku (1990–1991).

Jako autor a moderátor kulturních a náboženských pořadů spolupracuje s Českým rozhlasem (zejména moderování pořadu Setkávání, 1997–2007, a cyklus Putnův jihočeský literární místopis, 2007) a s Českou televizí (zejména moderování kritického klubu Síto, 2002–2003, a vzdělávací cyklus Duchovní kuchyně 2007). Komentáři, recenzemi a glosami přispívá do řady českých periodik (Literární noviny, Lidové noviny, Respekt, Reflex, Mladá fronta DNES, Týden, Hospodářské noviny aj.).

V letech 2008–2011 byl ředitelem Knihovny Václava Havla, poté se na jeho návrh funkce ujal Martin Palouš.[6] V této souvislosti vznikla kniha Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011), oceněná mj. Cenou Toma Stopparda[7][8] a umístila se v anketě Kniha roku Lidových novin.

Putna při demonstraci „Tahle Země patří všem – Refugees Welcome“ 17. listopadu 2015

V srpnu 2011 se účastnil se svým přítelem a transparentem „Katolické buzny zdraví Bátoru“ průvodu Prague Pride a napsal v té souvislosti otevřený dopis Tomáši Halíkovi jako reakci na jeho odmítavý článek.[9]

V prosinci roku 2015 označil na půdě Univerzity Karlovy politologa Petra Robejška za „ruského švába“, když na svém Twitteru uvedl, že tímto souslovím popsal letáky zvoucí na Robejškovu přednášku na téma „Vládnutí v chaotickém světě – metodologická skica“. Robejškovi je mnohými vyčítán údajně pozitivní přístup k Rusku a Vladimiru Putinovu.[10][11]

Kritika Miloše Zemana a jmenování profesorem[editovat | editovat zdroj]

Během prezidentské kampaně v únoru 2013 i bezprostředně po volbě prezidenta silně kritizoval Miloše Zemana, zejména za jeho proruské aktivity. Označoval ho za nedůvěryhodnou osobu.[12][13][14]

Ačkoli Vědecká rada Fakulty humanitních studií 21. června 2012[15] a Vědecká rada Univerzity Karlovy 28. února 2013 rozhodly, že splnil podmínky pro jmenování profesorem, a univerzita prostřednictvím ministerstva školství požádala prezidenta republiky o jmenování Martina C. Putny profesorem,[16] prezident Miloš Zeman 17. května 2013 prohlásil, že jej nejmenuje a důvody tohoto jednání sdělí až soudu, pokud jej Putna bude žalovat. Podle spekulací médií mohla být prezidentova kritika a podpora jeho prezidentského protikandidáta Karla Schwarzenberga jedním z možných důvodů Zemanova rozhodnutí.[17][18]

Rektor Univerzity Karlovy nejmenování označil za „situaci, která se naprosto vymyká obvyklému postupu“ a požádal prezidenta o vysvětlení.[19] Za zásah do akademických svobod to označili také rektoři dalších vysokých škol.[20] Z politiků prezidentův postup kritizovali ku příkladu předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík či předsedkyně LIDEM Karolína Peake. Premiér Petr Nečas ponechal vysvětlení prezidentových důvodů na něm.[21] Za vyjádření odmítavého postoje prezidentovi naopak poděkoval opat Strahovského kláštera Michael Josef Pojezdný.[18] Místopředseda Strany práv občanů – Zemanovců Radek Augustin vyslovil názor, že by důvodem mohly být některé Putnovy výroky a názory.[22] Zemanův prezidentský předchůdce Václav Klaus během svých dvou funkčních období všechny navržené profesory jmenoval. Nad některými si však podle vlastního vyjádření „povzdechl“, což by údajně platilo i v tomto případě.[23]

Zeman se nakonec dohodl s ministrem školství Petrem Fialou, že Putnovo jmenování sice podepíše, dekret mu však nepředá on, ale právě Fiala. Dne 25. června 2013, dva týdny po většině ostatních Zemanem jmenovaných profesorů, tak nakonec Putna z ministrových rukou převzal dekret profesora sociální a kulturní antropologie.[3]

V kontextu protestů proti Zemanovi na podzim 2014, zejména v souvislosti s výročím 17. listopadu, Putna veřejně vyzýval politiky k odvolání prezidenta.[24] 30. ledna 2015 pak přinesl Zemanovi na Hrad svou knihu Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity, s odůvodněním, aby se Zeman při svém komentování rusko-ukrajinského konfliktu lépe poučil o ruské a ukrajinské historii.[25]

V průběhu roku 2015 se Putna účastnil kampaní na podporu Ukrajiny či proti pravicovému extremismu.[26][27][28][29]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Česká katolická literatura[editovat | editovat zdroj]

Hlavním Putnovým vědeckým tématem je zmapování dějin katolicismu v novodobé české kultuře, s přihlédnutím k evropskému a světovému kontextu. V monografii Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918 (1998) definoval katolickou literaturu na základě literární sociologie – jako písemnictví specifického „katolického milieu“, které vzniká jako reakce na sekularizaci společnosti. Tento proces probíhá ve většině evropských zemí v závislosti na postupu jejich sekularizace – v českých zemích tedy od poloviny 19. století. V další fázi vývoje se pak jednotlivá literární uskupení a osobnosti (Katolická moderna, Stará Říše) pokoušejí vyjít z „katolického ghetta“ a vřadit se do kánonu soudobé národní literatury.

Na tuto práci navazuje monografický portrét klíčového katolického autora první poloviny 20. století Jaroslav Durych (2003), rozsáhlá komentovaná edice časopiseckých a rukopisných textů Karla VI. Schwarzenberga Torzo díla (2007) a řada časopiseckých studií. Meziválečné a válečné období je souhrnně zpracováno ve svazku Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010).[30]

Pozdní antika[editovat | editovat zdroj]

Druhým hlavním tématem Putnovy práce je období pozdní antiky, s důrazem na vztah sekulární a náboženské kultury: Monografie Órigenés z Alexandrie. Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (2001), edice komentovaných překladů pozdně antických textů Poslední Římané (od 2000, zatím vyšlo pět svazků: ÓrigenésO Písni písní, MacrobiusSaturnálie, Sulpicius SeverusŽivot svatého Martina, r. 2010 Hieronymus, GennadiusIsidorusDějiny křesťanského písemnictví, r. 2012 Prudentius – Kniha hodinek[31]) a řada časopiseckých studií o autorech tohoto období (Nonnos z Panopole, Methodios z Olympu, svatý Jeroným aj.).

Druhý život antiky[editovat | editovat zdroj]

Ohlasům antické kultury je věnována monografie Řecké nebe nad námi a antický košík. Studie ke druhému životu antiky v evropské kultuře (2006). Ústředním motivem knihy je reflexe cesty do Itálie a Řecka, skutečné nebo imaginární, u vybraných autorů 18. až 20. století (J. J. Winckelmann, J. W. Goethe, Friedrich Hölderlin, P. P. Pasolini, Jiří Kuběna, Marguerite Yourcenarová a další), a svár „křesťanské“ a „pohanské“ obraznosti v jejich dílech. S touto knihou souvisí rovněž komentovaná edice překladu Goethova životopisu J. J. Winckelmanna (2005). Různé způsoby recepce antiky Putna zkoumal i u českých katolických autorů (články v časopise Listy filologické o antice v dílech Jiřího Kuběny, Vladimíra Vokolka a Josefa Kostohryze). Téma vlivu antiky na současnou společnost v Putnově díle volně přechází k tematice homosexuality a zejména jejího vztahu s křesťanstvím.

Tematika Ruska[editovat | editovat zdroj]

Prvním Putnovým odborným tématem byla literatura ruského exilu 20. století. Z jeho studia vznikla monografie Rusko mimo Rusko (1993–1994, spoluautorkou druhého dílu Miluše Zadražilová), antologie ruské emigrační poezie U řek babylonských (1996, spoluautorkou edice Miluše Zadražilová) a řada časopiseckých studií a překladů (Boris Poplavskij, Jurij Těrapiano, Sergej Bulgakov, Alexandr Solženicyn aj.). Od poloviny 90. let Putna rusistickou tematiku postupně opouštěl. Až v roce 2015, vzhledem k sílícímu politickému vlivu Ruska a k rusko-ukrajinskému konfliktu, se vrátil k této tematice a napsal knihu Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity.[32]

Eseje a další žánry[editovat | editovat zdroj]

Vedle akademických textů se Putna věnuje rovněž literární esejistice a dalším pomezním žánrům. Kniha My poslední křesťané. Hněvivé eseje a vlídné kritiky (1994, rozšířené vydání 1999) vyhraněně posuzuje a hodnotí duchovní a kulturní tendence počátku devadesátých let, zejména téma postmoderny a křesťanské reakce na ni v literatuře i v náboženském životě. Kniha Chvály (2001) používá ke komentáři společenského dění žánru pozdně antické „chvály“ – vážně míněné oslavy věcí cenných a zapomínaných, nebo naopak ironicky hyperbolizované oslavy věcí dobově přeceňovaných, bez skutečné hodnoty. Jediná Putnova próza Kniha Kraft (1996) kombinuje žánry deníku a románu k reflexi společenského a duchovního dění v letech kolem sametové revoluce.

Ostatní (rozhovory a jiné)[editovat | editovat zdroj]

  • PUTNA, Martin C. a kolektiv. Homosexualita v dějinách české kultury. Academia, 2011 (1. vyd.), 2013 (2. vyd.). 496 S. ISBN 978-80-200-2293-6
  • PUTNA, Martin C. - BARTOŠ, Štěpán – ROLEČEK, Aleš. Hluboká. Kulturní dějiny jednoho skrytého místa. Malvern 2012, 168 S. ISBN 978-80-87580-32-5.[33]
  • PUTNA, Martin C., BEDŘICH, Martin. Vždycky v menšině. Rozhovor s Martinem Bedřichem. Portál, 2013.
  • KOLLÁR, Jan, Slávy dcera - PUTNA, Martin C. Překlad a výklad Slávy dcery z panslavistického mýtu do kulturní historie. Academia, 2014, 387 S. ISBN 978-80-200-2359-9[34]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Martin C. Putna se od 80. let věnoval zpěvu (tenor). Specializuje se na renesanční a raně barokní hudbu, zejména ve spolupráci se souborem Musica Fresca.[35]

Vydal dvě sólová CD: O smrti i vesele. Písně barokní a postbarokní (Malvern 2013) a Písně pro Ježíše (Malvern 2014). Na obou CD spolu s ním zpívá David Cizner a doprovází je Musica Fresca. Obě CD obsahují i literárně historickou studii o nazpívaných písňových textech.[36][37][38][39]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PUTNA, Martin C.. Martin C. Putna: vždycky v menšině: rozhovor s Martinem Bedřichem. 1. vyd. Praha : Portál, 2013. 216 s. ISBN 978-80-262-0510-4. S. 28. Dále jen Putna-Bedřich (2013). 
  2. Putna-Bedřich (2013), s. 31.
  3. a b JIŘIČKA, Jan. Putna se dočkal profesorského dekretu, místo Zemana mu ho předal Fiala. iDNES.cz [online]. 2013-06-25 [cit. 2015-07-26]. Dostupné online.  
  4. Putna-Bedřich (2013), s. 13–47.
  5. Putna-Bedřich (2013), s. 16.
  6. ČERNÁ, Michaela. Putna u Havla končí, knihovnu povede Palouš. Lidovky.cz [online]. , 24. 3 2011. Dostupné online.  
  7. ŠINDLEROVÁ, Denisa. Laureátem Ceny Toma Stopparda je Martin C. Putna za knihu o Václavu Havlovi. Mediafax [online]. , 11. 5 2012 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online.   – neplatný odkaz !
  8. jh. Dvořáková obdržela cenu za statečnost a Putna za Havla. ČT24 [online]. , 17. 5 2012 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online.  
  9. 14. 08. 2011 Otevřený dopis Tomáši Halíkovi k Prague Pride, osobní stránky M. C. Putny
  10. tin. Ruský šváb, napsal Martin C. Putna na Robejškovy plakáty. Novinky.cz [online]. 2015-12-17 [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.  
  11. jm. "Ruský šváb". Putna počmáral plakáty s Robejškem. Týden.cz [online]. 2015-12-17 [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.  
  12. PUTNA, Martin C. PUTNA: Zlý dědek z Vysočiny. Lidovky.cz [online]. 2013-01-20 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  13. PUTNA, Martin C. Slovo pro levici a pro Schwarzenberga. Lidovky.cz [online]. 2013-01-17 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  14. ČT24. "Milošovi Zemanovi nevěřím jediné slovo," říká Martin C. Putna. Česká televize [online]. 2013-03-16 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  15. http://fhs.cuni.cz/FHS-695.html
  16. http://www.cuni.cz/UK-4979-version1-20130228.pdf
  17. FROUZOVÁ, Kateřina. Zemanův kritik možná nebude profesorem. Prezident s podpisem titulu váhá. iDNES.cz [online]. 2013-05-17 [cit. 2013-05-17]. Dostupné online.  
  18. a b ČTK. Opat děkuje Zemanovi za přístup k Putnovi, Hrad couvá. Týden.cz [online]. 2013-05-17 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  19. HAMPL, Václav. Sdělení rektora k jmenování doc. Putny profesorem. iForum [online]. 2013-05-17 [cit. 2013-05-17]. Dostupné online.  
  20. ČTK. Akademici odsoudili Zemana. Případ Putna prý atakuje jejich svobody. Týden.cz [online]. 2013-05-17 [cit. 2013-05-17]. Dostupné online.  
  21. ZLATOHLÁVEK, Robert; ČTK. Zeman se chová jako Gottwald, míní Schwarzenberg. Týden.cz [online]. 2013-05-17 [cit. 2013-05-17]. Dostupné online.  
  22. obr. Klaus: "Jmenoval jsem všechny profesory, někdy jsem si ale povzdechl". ČT24 [online]. 2013-05-18, rev. 2013-05-18 [cit. 2013-05-18]. Dostupné online.  
  23. ČTK, domácí redakce. Klaus: U Putny bych vzdychal, vždy jsem ale podepsal. Aktuálně.cz [online]. 2013-05-18 [cit. 2013-05-18]. Dostupné online.  
  24. ČT24. "Zeman si nic než vypískání nezaslouží," říká Martin C. Putna. Česká televize [online]. 2014-11-22 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  25. ČTK; HAVLICKÁ, Kateřina. Putna přinesl na Hrad svou knihu o ruské historii, aby poučil Zemana. iDNES.cz [online]. 2015-01-30 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  26. PUTNA, Martin C. PUTNA: Má Ukrajina něco jiného než oligarchy? Má. Literaturu. Lidovky.cz [online]. 2015-05-23 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  27. PUTNA, Martin C. MARTIN C. PUTNA: Rusové jsou zvyklí na styl Ivana Hrozného. Svobodné fórum [online]. 2015-01-26 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  28. ŠVARCOVÁ, Alžběta. Ruských agentů u nás přibývá. Jsou mezi politiky i novináři, zaznělo v rozhovoru s Martinem C. Putnou. Český rozhlas [online]. 2015-01-27 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  29. HAVLICKÁ, Kateřina. Někteří policisté s extremisty nejspíš sympatizují, říká historik Putna. iDNES.cz [online]. 2015-07-05 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  30. Česká katolická literatura 1918–1945, Torst
  31. Plamen živě dýchá: Prudentius a literatura antických křesťanů [online]. Centrum teologie a umění Univerzity Karlovy, [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  32. GÁLIS, Tomáš. Prečo sú Rusko a Európa také rozdielne a čo s tým má pravoslávna cirkev. Denník N [online]. 2015-10-15 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  (slovensky) 
  33. PALÁN, Aleš. Underground přežil i rok 1989, ukazuje Putnova kniha o mahajánovém katolicismu. Hospodářské noviny [online]. 2013-03-09 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  34. STEHLÍKOVÁ, Eva. Kollár, Ján; Putna, Martin C.: Slávy dcera. Báseň lyricko-epická v pěti zpěvích [online]. iLiteratura.cz, 2014-08-19, [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  35. Putna-Bedřich (2013), s. 160-164.
  36. MARTIN C. PUTNA zazpívá a představí nové CD a novou knihu [online]. Nakladatelství Portál, 2013-11-13, [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  37. NEJEDLÝ, Jan; KRATOCHVÍL, Karel. Knižní tipy Jana Nejedlého: O smrti i vesele; Goria i gaudium; Housle tečka Hrubý; Hladová kuchařka. Český rozhlas [online]. 2014-01-02 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  38. Martin C. Putna: Písně pro Ježíše [online]. Malvern, [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  
  39. Martin C. Putna: O dobré smrti [online]. Cesta domů, 2014-10-10, [cit. 2015-07-27]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]