Lubomír Martínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lubomír Martínek
Narození 9. května 1954 (65 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, překladatel
Ocenění Magnesia Litera (2008)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Martínek (* 9. května 1954 v Českých Budějovicích) je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po smrti otce 1955 se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce 1974 absolvoval strojní průmyslovku, v letech 197576 pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, a jako kulisák v Divadle Na zábradlí.

V roce 1979 emigroval do Francie, kde vystřídal řadu zaměstnání (jako sociální asistent, konstruktér, řidič, malíř pokojů, tlumočník, stavitel a přepravce lodí, námořník). Navštěvoval také přednášky z dějin umění na École du Louvre a psychologie na Univerzitě Paříž VIII.

V Paříži dále psal, spolupracoval s Jiřím Kolářem na edici Revue K,[1] kterou vedl v letech 198691. Od listopadu '89 navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži.

V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[2]

V Čechách jeho texty otiskují mimo jiné revue Prostor, Revolver Revue, Literární noviny, Labyrint revue.

Protože píšu především kvůli procesům, které v člověku při psaní probíhají a kvůli tomu, k čemu psaní člověka nutí, ačkoli on sám by se tomu rád vyhnul, každá z mých knížek nějakým způsobem ovlivnila můj život. Mluvit o osudovosti je přehnané, ale otřesy jsou značné – a nemají nic společného s případným ohlasem nebo úspěchem. Ačkoli mi nepřináleží své zplozeniny posuzovat, dodnes si nejvíc považuji Sine loco – sine anno, protože v tomto textu jsem došel nejdále směrem, který tvoří ústřední osu mého dotazování.
— Zonty 2002[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Linka č. 2 (Porte Dauphine - Nation), Edice Revue K, Paříž 1986
    Linka č. 2, Československý spisovatel, Praha 1992
  • Představení, Index, Köln 1986
  • Tipp-Ex fluid & jiné idiotexty, Edice Revue K, Paříž 1987
  • Persona non grata, Edice Revue K, Paříž 1988
    Persona non grata, Fragment, Bratislava 1993
  • Errata, Edice Revue K, Paříž 1990
  • Quiproquo, Edice Revue K, Paříž 1990
    Quiproquo, Prostor, Praha 1998
  • Palubní nokturnal, Edice Revue K, Paříž 1990
  • Mys dobré beznaděje, Český spisovatel, Praha 1994
  • Nomad’s land, Prostor, Praha 1994 (eseje)
  • Palimpsest, Prostor, Praha 1996 (eseje)
  • Sine loco, sine anno. Palubní nocturnal. Errata., Torst, Praha 1998
  • Mimochodem, Paseka, Praha / Litomyšl 2000 (eseje)
  • Opilost z hloubky, Prostor, Praha 2000
  • Mezi polednem a půlnocí, Paseka, Praha / Litomyšl 2001
  • Dlouhá partie biliáru, Paseka, Praha / Litomyšl 2004
  • Mezi továrníky, 2008 — román v dopisech napsaný společně Ivanem Matouškem; vycházel na pokračování v průběhu celého roku v časopise Tvar
  • Mýtus o Lynkeovi, Paseka, Praha / Litomyšl 2009
  • Otrava krve, Revolver Revue, Praha 2009 - „elektronický rozhovor“ Lubomíra Martínka s Karlem Halounem
  • Muškátový oříšek, Revolver Revue, Praha 2012
  • Let želvy, Revolver Revue, Praha 2013
  • Lubomír Martínek čte ze své knihy Muškátový oříšek, edice Hlasy, audio CD, Triáda, 2014
  • Zpoždění, Pulchra, Praha 2016

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  3. [2]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ukázky díla[editovat | editovat zdroj]