Jáchym Topol
| Jáchym Topol | |
 | |
| Narození |
4. srpna 1962 (56 let) Praha |
|---|---|
| Povolání | překladatel, novinář, básník a spisovatel |
| Významná díla |
Sestra Noční práce Chladnou zemí Kloktat dehet Citlivý člověk |
| Ocenění |
Cena Toma Stopparda (1988) Cena Jaroslava Seiferta (2010) Vilenická cena (2015) Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2017) |
| Rodiče | Josef Topol |
| Příbuzní | Filip Topol |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jáchym Topol (* 4. srpna 1962 Praha) je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu.[1]
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze.
V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů.
Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil.
Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci (frontman skupiny byl jeho bratr Filip Topol), později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu.
Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla.
V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta.[2] V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě.[3]
V roce 2015, kdy v Evropě vrcholila migrační krize, podepsal otevřený dopis premiérovi ČR, který vyzýval vládu ČR k přijímání a integraci uprchlíků z Blízkého východu a Afriky a k odmítnutí xenofobních postojů části veřejnosti.[4] Sám sebe označuje za rusofoba. Podle Topola je rusofobie ve střední Evropě legitimní postoj.[5]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- do roku 1989 pouze v samizdatu
- Miluju tě k zbláznění (1991) – shrnutí básní z předchozího období, buřičská revolta proti společnosti
- V úterý bude válka (1992) – představa o nepřijatelném vnějším světě, ke kterému citlivý vnitřní svět nepatří
Próza[editovat | editovat zdroj]
- Výlet k nádražní hale (Petrov, 1994)
/ překlad Alex Zucker: A Trip to the Train Station (Petrov: 1995, Albatros PLUS: 2011, anglicky) - Sestra (Atlantis, 1994) – rozsáhlý román, drsně naturalistický a zároveň poetický, v němž se prolíná realita a sen; ich-forma
/ překlad Eva Profousová, Beate Smandek: Die Schwester, Volk und Welt (1998), Suhrkamp (2004, německy)
/ překlad Alex Zucker: City Sister Silver (Catbird Press: 2000, anglicky)
/ překlad Leszek Engelking: Siostra, Wydawnictwo W.A.B. (2002, polsky) - Anděl (Hynek, 1995)
/ překlad Peter Sacher: Engel Exit, Volk und Welt (1997, německy)
/ překlad Marianna Canavaggio: Ange exit, J'ai lu (2002, francouzsky) - / překlad Alex Zucker: Angel Station (Dalkey Archive Press: 2017, anglicky)
- Trnová dívka (1997), přeložené příběhy severoamerických indiánů
- Nemůžu se zastavit (Portál Rozhovory, 2000)
- Noční práce (Hynek, 2001)
/ překlad Marianna Canavaggio: Missions nocturnes, Laffont (2002, francouzsky)
/ překlad Eva Profousová, Beate Smandek: Nachtarbeit, Suhrkamp (2003, německy)
/ překlad Kristin Sofie Kilsti: Nattarbeid, Bokvennen forlaget (2007, norsky)
/ překlad Leszek Engelking: Nocna praca, Wydawnictwo W.A.B. (2004, polsky) - Kloktat dehet (Torst, 2005) – protifaktová historická fikce[6][p 1]
/ překlad Andreas Tretner, Milena Oda: Zirkuszone, Suhrkamp (2007, německy)
/ překlad Leszek Engelking: Strefa cyrkowa, Wydawnictwo W.A.B. (2004, polsky)
/ překlad David Short: Gargling with Tar, Portobello Books, Londýn (2010, anglicky)
/ překlad Kepa Uharte: Gárgaras con alquitrán, Lengua de trapo, Madrid (2009, španělsky) - Supermarket sovětských hrdinů (Torst, 2007): kniha obsahuje již dříve publikované povídky, stejně jako text divadelní hry Cesta do Bugulmy.
- Chladnou zemí (Torst, 2009)
/ překlad Eva Profousová: Die Teufelswerkstatt, Suhrkamp (2010, německy)
/ překlad Leszek Engelking: Warsztat Diabła, Wydawnictwo W.A.B. (2013, polsky)
/ překlad Alex Zucker: The Devil’s Workshop (Portobello Books: 2013, anglicky) - Citlivý člověk (Torst, 2017)
Publicistika[editovat | editovat zdroj]
- Výstup Jižní věží – výbor publicistických textů (Torst, 2018)
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- Anděl Exit (Vladimír Michálek, 2000)
- Sestra (Vít Pancíř, 2008)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Doležel charakterisuje dílo jako protifaktovou historickou fikci, protože Topol vychází z fiktivní situace, kdy se v roce 1968, kdy se československá armáda i lid postavili okupační armádě se zbraní v ruce.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jáchym Topol získal za román Citlivý člověk a za dosavadní tvorbu Státní cenu za literaturu. Aktuálně.cz. 2017-10-22. Dostupné online [cit. 2017-10-22]. (česky)
- ↑ Kolega Jáchym Topol oceněn Seifertovou cenou – lidovky.cz, 23. 9. 2010
- ↑ ČTK. Spisovatel Jáchym Topol obdržel slovinskou literární cenu. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-06 [cit. 2015-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Otevřený dopis premiérovi ČR kvůli přijímání uprchlíků. www.petice24.com [online]. 25. května 2015. Dostupné online.
- ↑ Rusofobie je u nás legitimní. Souvisí s tanky, říká Topol. Echo24 [online]. 11. dubna 2015. Dostupné online.
- ↑ DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy. Praha: Karolinum, 2014, s. 151. ISBN 978-80-246-2661-1.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy. Praha: Karolinum, 2014. 190 stran. ISBN 978-80-246-2661-1.
- ENGELKING, Leszek. Nowe mity. Twórczość Jáchyma Topola. Łódź: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego, 2016. ISBN 978-83-8088-038-2.
- ENGELKING, Leszek. „V mládí jsem občas chtěl být Polák...“: Polsko, polština a Poláci v románu Sestra Jáchyma Topola. In: FEDROVÁ, Stanislava, ed. Hodnoty a hranice: svět v české literatuře, česká literatura ve světě: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha 28.6.-3.7.2005. Svazek 1, Otázky českého kánonu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006, s. 562–574. Edice K, sv. 11. ISBN 80-85778-50-5.
- ENGELKING, Leszek. Zplozenci zlýho ducha (Násilí a agrese v tvorbě Jáchyma Topola). In: KUBÍKOVÁ, Pavlína. Agresivita a násilí v jazyce, literatuře, médiích a společnosti: sborník referátů z konference uspořádané 28. června 2008 Obcí spisovatelů. Praha: Obec spisovatelů, 2008. ISBN 978-80-904218-1-3.
- CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. Brno: Centa, 2005. S. 987–989. ISBN 80-86785-03-3.
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. S. 76. ISBN 80-238-2348-5.
- ŘÍHA, Ivo. Otevřený rány: vybrané studie o díle Jáchyma Topola. Praha: Torst, 2013. 391 s. ISBN 978-80-7215-451-7.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jáchym Topol ve Wikimedia Commons 
Osoba Jáchym Topol ve Wikicitátech
- Jáchym Topol ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
- Oficiální stránky Jáchyma Topola
- Profil na stránkách Festivalu spisovatelů Praha
- Profil na stránkách Revolver Revue
- Články na webu Respektu
- Jáchym Topol v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jáchym Topol v Internet Movie Database (anglicky)
- (anglicky) Podrobný profil Jáchyma Topola na stránkách nakladatelství Catbird Press
