Jáchym Topol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáchym Topol
Narození4. srpna 1962 (60 let)
Praha
Povoláníbásník, spisovatel, hudebník, publicista, novinář, dramatik, překladatel a redaktor
Témataliteratura, hudba, žurnalistika, překlad, editace a underground
Významná dílaSestra
Noční práce
Chladnou zemí
Kloktat dehet
Citlivý člověk
OceněníCena Toma Stopparda (1988)
Cena Jaroslava Seiferta (2010)
Vilenická cena (2015)
Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2017)
účastník odboje a odporu proti komunismu
RodičeJosef Topol a Jiřina Topolová
PříbuzníFilip Topol (sourozenec)
Karel Schulz (dědeček)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáchym Topol (* 4. srpna 1962 Praha) je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze.

V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1983 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů.

Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil.

Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci (frontman skupiny byl jeho bratr Filip Topol), později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu.

Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla.

Roku 1984 obdržel za samizdatovou sbírku Miluju tě k zbláznění Cenu Toma Stopparda. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta.[2] V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě.[3] Časopis A2 zařadil v roce 2020 jeho román Sestra do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[4]

Na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi.[5][6] V roce 1999 se stal jedním ze signatářů prohlášení Na prahu nového milénia[7] a účastní se akcí pořádaných studentským spolkem Babylon.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do počátku 90. let psal především poezii a písňové texty, vydávat mohl pouze formou samizdatu. Po roce 1989 v jeho díle postupně převážila próza a svá díla mohl začít oficiálně publikovat.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Eskymáckej pes (samizdat, 1982)
  • Stěhovavá tvář (samizdat, 1983)
  • Noty pro podzimní bytost (samizdat, 1984)
  • Miluju tě k zbláznění (Atlantis, 1991) – shrnutí básní z předchozího období, buřičská revolta proti společnosti
    / překlad Анжелина Пенчева (Anželina Penčeva): Обичам те до лудост, Парадокс, Sofie (2020, bulharsky)
  • V úterý bude válka (Vokno, 1992) – představa o nepřijatelném vnějším světě, ke kterému citlivý vnitřní svět nepatří
  • Děsivý spřežení (Revolver Revue, 2016) – výběr básní ze tří samizdatových sbírek a povídka Venezuela. Sbírku uspořádal Marek Vajchr.

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Výlet k nádražní hale (Petrov, 1994)
    / překlad Alex Zucker: A Trip to the Train Station (Petrov: 1995, Albatros PLUS: 2011, anglicky a česky)
    / překlad Hagar William Olsson, Utflykt till järnvägsstationen, Rámus Förlag HB, Malmö (2002, švédsky)
  • Sestra (Atlantis, 1994) – rozsáhlý román, drsně naturalistický a zároveň poetický, v němž se prolíná realita a sen; ich-forma
    / překlad Eva Profousová, Beate Smandek: Die Schwester, Volk und Welt (1998), Suhrkamp (2004, německy)
    / překlad Péter Koloszár, Nővérem, Kalligram, Pozsony (1998, maďarsky)
    / překlad Alex Zucker: City Sister Silver, Catbird Press, North Haven, USA (2000, anglicky)
    / překlad Leszek Engelking: Siostra, Wydawnictwo W.A.B., Warszawa (2002, polsky)
    / překlad Nives Vidrih: Sestra, Sanje, Ljubljana (2007, slovinsky)
  • Anděl (Hynek, 1995)
    / překlad Peter Sacher: Engel Exit, Volk und Welt (1997, německy)
    / překlad Marianne Canavaggio: Ange exit, Laffont, Paris (1999, francouzsky)
    / překlad Péter Koloszár, Angyal, Kalligram, Pozsony (2000, maďarsky)
    / překlad Marcin Babko, Anioł, FA-art, Bytom (2002, polsky)
    / překlad Martin Alaçam: Andel, Norgunk, Istanbul (2005, nové vydání jako Melek Kavşağı, 2020, turecky)
    / překlad Laura Angeloni: Andel: l'incrocio dell'Angelo, Azimut, Roma (2008, italsky)
    / překlad Вераніка Бяльковіч (Veranika Bjal’kovič) a Сяргей Сматрычэнка (Sjarhej Smatryčenka): Анёл, Логвінаў, Мінск (2008, bělorusky)
    / překlad Alex Zucker: Angel Station Dalkey Archive Press, Victoria, Texas, USA (2017, anglicky)
  • Trnová dívka (Hynek, 1997), přeložené příběhy severoamerických indiánů
  • Noční práce (Torst / Hynek, 2001)
    / překlad Marianne Canavaggio: Missions nocturnes, Laffont (2002, francouzsky)
    / překlad Eva Profousová, Beate Smandek: Nachtarbeit, Suhrkamp (2003, německy)
    / překlad Edgar de Bruin: Nachtwerk, Ambo|Anthos Publishers (2003, nizozemsky)
    / překlad Leszek Engelking: Nocna praca, Wydawnictwo W.A.B. (2004, polsky)
    / překlad Péter Koloszár, Éjszakai munka, Kalligram, Pozsony (2004, maďarsky)
    / překlad Laura Angeloni: Lavorna notturno, Azimut, Roma (2006, italsky)
    / překlad Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa: Misiones nocturnas, Lengua de trapo, Madrid (2006, španělsky)
    / překlad Kristin Sofie Kilsti: Nattarbeid, Bokvennen forlaget (2007, norsky)
    / překlad Sanja Milićević Armada: Noćni posao, Fraktura, Zaprešić (2007, chorvatsky)
    / překlad Tora Hedin, Nattarbete, Ersatz Publishers, Stockholm (2008, švédsky)
    / překlad Marek Tomin: Nightwork, Portobello Books, Londýn (2014, anglicky)
    / překlad Donka Rous: Ноќна работа, Издавачки центар ТРИ, Skopje (2016, makedonsky)
    / překlad Nives Vidrih: Nočno delo, Cankarjeva založba, Ljubljana (2016, slovinsky)
    / překlad Uroš Nikolić: Noćna smena, Dereta, Beograd (2017, srbsky)
    / překlad Анжелина Пенчева (Anželina Penčeva): Нощни работи, Парадокс, Sofie (2019, bulharsky)
  • Kloktat dehet (Torst, 2005) – protifaktová historická fikce[8][p 1]
    / překlad Edgar de Bruin: Spoelen met teerzeep, Ambo Anthos Publishers (2006, nizozemsky)
    / překlad Andreas Tretner, Milena Oda: Zirkuszone, Suhrkamp (2007, německy)
    / překlad Leszek Engelking: Strefa cyrkowa, Wydawnictwo W.A.B. (2008, polsky)
    / překlad Péter Koloszár, Kátrány, Kalligram, Pozsony (2009, maďarsky)
    / překlad Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa: Gárgaras con alquitrán, Lengua de trapo, Madrid (2009, španělsky)
    / překlad Kristin Kilsti: Å gurgle tjære, Bokvennen, Oslo (2009, norsky)
    / překlad Marianne Canavaggio: Zone cirque, Noir sur Blanc Paris (2009, francouzsky)
    / překlad David Short: Gargling with Tar, Portobello Books, Londýn (2010, anglicky)
    / překlad Ани Бурова (Ani Burova): Katpaн, Парадокс Sofia (2010, bulharsky)
    / překlad Laura Angeloni: Artisti e animali del Circo socialista, Giulio Einaudi editore, Torino (2011, italsky)
    / překlad Münire Turan: Sirk Bölges, Önce Kitap, Istanbul (2012, turecky)
    / překlad Pierre Friedmann: לגרגר זפת, Achuzat Bayit, Tel Aviv (2013, hebrejsky)
    / překlad Lidia-Veronica Našincová: Gargară cu gudron, Editura Art, București (2017, rumunsky)
    / překlad Маргарета Карајанова (Margareta Karajanova): Гаргара со катран, Антолог, Skopje (2020, makedonsky)
  • Zlatá hlava (Život, 2005)
    / překlad Edgar de Bruin: Het Gouden Hoofd, Uitgeverij Voetnoot, Antwerpen (2007, nizozemsky)
    / překlad Sophie Sköld, Det gyllene huvudet, Rámus Förlag HB, Malmö (2008, švédsky)
  • Supermarket sovětských hrdinů (Torst, 2007): kniha obsahuje již dříve publikované povídky, stejně jako text divadelní hry Cesta do Bugulmy
    / překlad Leszek Engelking: Supermarket bohaterów radzieckich, wydawnictwo czarne, Sękowa (2005, polsky)
  • Chladnou zemí (Torst, 2009)
    / překlad Tora Hedin, Kallt Land, Ersatz Publishers, Stockholm (2009, švédsky)
    / překlad Eva Profousová: Die Teufelswerkstatt, Suhrkamp (2010, německy)
    / překlad Edgar de Bruin: De werkplaats van de duivel, Ambo Anthos Publishers (2010, nizozemsky)
    / překlad Kristin Kilsti: Gjennom et kaldt land, Bokvennen, Oslo (2010, norsky)
    / překlad Nives Vidrih: Hladna dežela, Cankarjeva založba, Ljubljana (2010, slovinsky)
    / překlad Péter Koloszár, Az ördög mühelye, Kalligram, Pozsony (2011, maďarsky)
    / překlad Tihana Hamović: Hladnom zemljom, Treći Trg, Beograd (2011, srbsky)
    / překlad Marianne Canavaggio: L'atelier du diable, Noir sur Blanc Paris (2012, francouzsky)
    / překlad Letizia Kostner: L'officina del diavolo, Zandonai, Rovereto (2012, italsky)
    / překlad Ани Бурова (Ani Burova): През студената земя, Парадокс, Sofie (2012, bulharsky)
    / překlad Leszek Engelking: Warsztat Diabła, Wydawnictwo W.A.B. (2013, polsky)
    / překlad Alex Zucker: The Devil’s Workshop Portobello Books, Londýn (2013, anglicky)
    / překlad Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa: Por el país del frío, Lengua de trapo, Madrid (2013, španělsky)
    / překlad Sorin Paliga: Atelierul Diavolului, Editura Art, București (2015, rumunsky)
    / překlad Mirna Stehlíková Đurasek: Hladnom zemljom, V.B.Z., Zagreb (2015, chorvatsky)
    / překlad Тетяна Окопна (Tetjana Okopna): Майстерня диявола, Темпора, Kyjev (2016, ukrajinsky)
    / překlad Сяргей Сматрычэнка (Sjarhej Smatryčenka): Цзх д'ябла, Логвінаў, Мінск (2017, bělorusky)
    / překlad Lada Halounová: Gennem et koldt land, Forlaget Silkefyret, Aarhus (2018, dánsky)
    / překlad Сергей Сергеевич Скорвид (Sergej Skorvid): Мастерская дбявола, Книжники, Moskva (2019, rusky)
    / překlad Amr Ahmed Shatury, Al Arabi, Káhira (2019, arabsky)
    / překlad Li Hui, Guangdong Flower City Publishing House Co., Kuang-tung (2019, čínsky)
  • Citlivý člověk (Torst, 2017)
    / překlad Dorota Dobrew: Wrażliwy człowiek, wydawnictwo czarne, Sękowa (2019, polsky)
    / překlad Eva Profousová: Ein empfindsamer Mensch, Suhrkamp (2019, německy)
    / překlad Laura Angeloni: Una persona sensibile, Keller editore, Rovereto (2020, italsky)
    / překlad Edgar de Bruin: Een gevoelig iemand, Uitgeverij Voetnoot, Antwerpen (2020, nizozemsky)
    / překlad Соња Стојменска-Елзесер (Sonja Stojmenska-Elzeser): Чувствителен човек, Артконект, Skopje (2020, makedonsky)
    / překlad Marianne Canavaggio: Une personne sensible, Noir sur Blanc Lausanne (2021, francouzsky)
    / překlad Uroš Nikolić: Osetljivi čovek, Heliks, Beograd (2021, srbsky)
    / překlad Vaida Braškyté Němečková: Jautrus žmogus, Aukso žuvys, Vilnius (2021, litevsky)
    / překlad Mirna Stehlíková Đurasek: Osjetljiv čovjek, V.B.Z., Zagreb (2022, chorvatsky)

Divadelní hra[editovat | editovat zdroj]

Inscenace:
fantasmagorické scénické čtení: Divadlo v Dlouhé Praha, režie: Karel Král, premiéra 23. 1. 2007
inscenace: Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jiří Pokorný, premiéra 15. 6. 2007
překlad Eva Profousová: Die Reise nach Bugulma, henschel SCHAUSPIEL (2006, německy)
překlad Leszek Engelking: Droga do Bugulmy, Dialog č. 11 (2005), wydawnictwo czarne (2006, polsky)
Rozhlasová adaptace:
Český rozhlas Vltava, režie: Thomas Zielinski, hudba: Ivan Acher, 2007[9]

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Divadelní adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Doležel charakterisuje dílo jako protifaktovou historickou fikci, protože Topol vychází z fiktivní situace, kdy se v roce 1968, kdy se československá armáda i lid postavili okupační armádě se zbraní v ruce.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jáchym Topol získal za román Citlivý člověk a za dosavadní tvorbu Státní cenu za literaturu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-10-22 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kolega Jáchym Topol oceněn Seifertovou cenou Archivováno 25. 9. 2010 na Wayback Machine. – lidovky.cz, 23. 9. 2010
  3. ↑ ČTK. Spisovatel Jáchym Topol obdržel slovinskou literární cenu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-09-06 [cit. 2015-09-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ Manifest Českých dětí. Místa Paměti národa [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Fenomén Underground: Druhá generace undergroundu. Česká televize [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy. Praha: Karolinum, 2014, s. 151. ISBN 978-80-246-2661-1.
  9. ↑ Český rozhlas – Webová stránka adaptace hry Cesta do Bugulmy.
  10. ↑ Národní divadlo – Webová stránka inscenace.
  11. ↑ Divadlo Kámen – Webová stránka inscenace S citem.
  12. ↑ Divadlo Kámen – Webová stránka inscenace Poříčská Madona.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy. Praha: Karolinum, 2014. 190 stran. ISBN 978-80-246-2661-1.
  • ENGELKING, Leszek. Nowe mity. Twórczość Jáchyma Topola. Łódź: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego, 2016. ISBN 978-83-8088-038-2.
  • ENGELKING, Leszek. „V mládí jsem občas chtěl být Polák...“: Polsko, polština a Poláci v románu Sestra Jáchyma Topola. In: FEDROVÁ, Stanislava, ed. Hodnoty a hranice: svět v české literatuře, česká literatura ve světě: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha 28.6.-3.7.2005. Svazek 1, Otázky českého kánonu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006, s. 562–574. Edice K, sv. 11. ISBN 80-85778-50-5.
  • ENGELKING, Leszek. Zplozenci zlýho ducha (Násilí a agrese v tvorbě Jáchyma Topola). In: KUBÍKOVÁ, Pavlína. Agresivita a násilí v jazyce, literatuře, médiích a společnosti: sborník referátů z konference uspořádané 28. června 2008 Obcí spisovatelů. Praha: Obec spisovatelů, 2008. ISBN 978-80-904218-1-3.
  • CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. Brno: Centa, 2005. S. 987–989. ISBN 80-86785-03-3.
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. S. 76. ISBN 80-238-2348-5.
  • ŘÍHA, Ivo. Otevřený rány: vybrané studie o díle Jáchyma Topola. Praha: Torst, 2013. 391 s. ISBN 978-80-7215-451-7. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Díla Jáchyma Topola
Próza
Výlet k nádražní hale (1994) • Sestra (1994) • Anděl (1995) • Trnová dívka (1997) • Noční práce (2001) • Kloktat dehet (2005) • Supermarket sovětských hrdinů (2007) • Chladnou zemí (2009) • Citlivý člověk (2017)
Poezie
Ostatní
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jáchym_Topol&oldid=22423094“