Festival spisovatelů Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Festival spisovatelů Praha
Lokace Praha
Aktivní roky 1991–dosud
Zakladatel Michael March
Datum duben
Žánr literatura
Web

http://www.pwf.cz/

http://www.youtube.com/user/writersFESTIVAL

Festival spisovatelů Praha je jednou z nejvýznamnějších literárně-kulturních událostí, která každoročně obohacuje hlavní město České republiky. Každoročně přivádí do Prahy nejvýznamnější spisovatele své doby, držitele Nobelových a jiných významných cen a představuje je veřejnosti. Autorská čtení jsou doprovázena diskuzemi a dalším programem, jako jsou například křty knih, divadelní představení nebo filmové projekce.

Nadační fond Festivalu spisovatelů Praha také udílí prestižní ceny: výroční Cenu za svobodu projevu, Cenu rytíř kultury za filantropii a literární soutěž pro studenty středních škol Cenu Waltera Sernera.

V roce 2017 byl FSP nominován v žebříčku The Top 36 Global Festivals společností FlightNetwork.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky Festivalu se datují už do roku 1980, kdy se ve spolupráci s časopisem „Index on Censorship“ v londýnském Keats House předčítala díla autorů ze střední a východní Evropy. U zrodu těchto čtení stál Michael March, jeho dnešní prezident, který se v roce 1991 rozhodl uspořádat v Praze přehlídku literatury českých autorů, kteří stáli v opozici proti komunistickému režimu. Ve Valdštejnském paláci tak na téma „Svatební přípravy na venkově: Rozvod politiky a kultury“ diskutovali například Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Eva Kantůrková, či Jiří Stránský. Původně festival probíhal jako součást Mezinárodního knižního veletrhu, v roce 1996 se však osamostatnil a o rok později se proměnil v kulturní nadaci.

Festival spisovatelů Praha se během svého vývoje stal mezinárodně uznávanou kulturně-společenskou událostí, v roce 2005 se konal ve Vídni a v roce 2013 v Pittsburghu. Každoročně se zde představí řada světových literátů. V minulosti to byli například John Banville, Lawrence Ferlinghetti, Salman Rushdie, Irvine Welsh, William Styron či Nadine Gordimerová. Hlavním mediálním partnerem je britský deník The Guardian.

Hlavním posláním festivalu je propagovat českou i světovou literaturu, představovat českému publiku známé i méně známé literáty, básníky a spisovatele ze zahraničí (včetně laureátů Nobelových cen). Diskusní fóra jsou místem ke konfrontaci světových otázek s myšlením českým. Jsou podstatným vkladem k demokratizaci myšlení občanské společnosti. Festival dlouhodobě podporuje hlavní město Praha.[1]

Témata

Nositelé Nobelových cen[editovat | editovat zdroj]

Nositelé Bookerovy ceny[editovat | editovat zdroj]

  • Salman Rushdie (Indie / Velká Británie) – v roce 1981 za Děti půlnoci; v roce 1993 za něj získal Booker of Booker, speciální cenu pro nejlepší román, který v předchozích 25 letech získal Booker Prize. (FSP 2001)
  • Ian McEwan (Velká Británie) – v roce 1998 za Amsterodam (FSP 2001)
  • John Banville (Irsko) – v roce 2005 za Moře (FSP 2001)
  • Nadine Gordimerová (Jihoafrická republika) – v roce 1974 za The Conservationist host (FSP 2004)
  • Arundhatí Roy (Indie) – v roce 1997 za Bůh maličkosti (FSP 2003)
  • Yann Martel (Kanada) – v roce 2002 za Pí a jeho život (FSP 2003)
  • Margaret Atwood (Kanada) – v roce 2000 – Slepý vrah (FSP 2008)

Nositelé Pulitzerovy ceny[editovat | editovat zdroj]

  • William Styron (USA) – v roce 1968 za The Confessions of Nat Turner (Doznání Nata Turnera, 1972) (FSP 2006)
  • Jeffrey Eugenides (USA) – v roce 2003 za Middlesex (FSP 2003)
  • Richard Ford (USA) – v roce 1996 za Independence Day (Den nezávislosti, 1994) (FSP 2000)
  • Michael Cunningham (USA) – v roce 1999 za The Hours (Hodiny, 2002) (FSP 1994)
  • Junot Díaz (Dominikánská republika) – v roce 2008 za Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda (FSP 2011)
  • Wesley Lowery (USA) – v roce 2016 za vytvoření databáze Fatal Force (FSP 2017)
  • Colson Whitehead (USA) – v roce 2017 za The Underground Railroad (Podzemní železnice) (FSP 2018)
  • Seymour Hersh (USA) – v roce 1970 za mezinárodní zpravodajství (FSP 2018)

Nadační Fond festivalu spisovatelů Praha[editovat | editovat zdroj]

Pod záštitou Nadačního fondu také probíhá digitalizace rozsáhlého Archivu Festivalu Spisovatelů Praha, který je dostupný online.[2]

Cena Spirose Vergose za Svobodu projevu[editovat | editovat zdroj]

Cenu Spirose Vergose za Svobodu projevu předává mezinárodní Festival spisovatelů Praha pravidelně od roku 2008. Soškou Zrození jezerní panny od akademického sochaře Olbrama Zoubka odměňuje autory, kteří se svou tvorbou a občanským postojem aktivně zasazují o prosazování a dodržování lidských práv a demokratických principů ve společnosti. Cena je pojmenována na paměť řeckého básníka, diplomata a ředitele mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha Spirose Vergose.

Spiros Vergos se narodil v Athénách. Společensky se začal angažovat už v mládí – ještě jako středoškolák byl odsouzen za účast při studentských demonstracích a po puči v roce 1967 byl nucen odejít do exilu. Po návratu do Řecka se aktivně podílel na demokratizaci řeckých médií. Působil v diplomatických službách i jako tiskový poradce pro NATO. Vydal soubor esejů a tři sbírky poesie, z nichž do češtiny byl přiložen výbor „Kořeny v čase“.

Cenu Spirose Vergose za Svobodu projevu získala jako první v roce 2008 ruská básnířka Natalja Gorbaněvská, jedna z osmi statečných lidí, kteří v osmašedesátém roce na moskevském Rudém náměstí otevřeně protestovali proti okupaci Československa.

Druhým oceněným byl v roce 2009 syrský básník Adonis, který s osobitou poetikou proměnil pohled na arabskou historii i současnost. Autor, jehož hlas a myšlenky přetavují tradici i historii v nevšední a neotřelý zážitek a otevírají nové cesty psaní, myšlení i životu arabského společenství.

V roce 2010 získal cenu americký spisovatel Peter Matthiessen, který začal aktivně bojovat proti porušování lidských práv v padesátých letech. Ve svém filozofickém postoji, který do značné míry ovlivnilo i zen buddhistické smýšlení, zkoumá roli člověka a společnosti ve vztahu k prostředí, v němž žije. Pojilo jej rovněž přátelství s Janem Masarykem, se kterým se v New Yorku osobně setkal.

Za rok 2011 cenu obdržel irácký básník Saadi Yousef, který vystupoval proti Saddámově režimu.

V roce 2012 cenu obdržel španělský spisovatel José Goytisolo.

Za rok 2013 cenu obdržel německý spisovatel Günter Grass.

Cena Waltera Sernera[editovat | editovat zdroj]

Výroční cena Nadačního fondu FSP pro studenty středních škol mladší jedenadvaceti let, pořádaná ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze a spřátelenými nakladatelstvími, které škole vítězného studenta věnují tituly ze své produkce.

Vítěznou povídku vybírá odborná porota složená z významných českých autorů a literárních znalců. Text je veřejně publikován a ohodnocen finanční odměnou a věcnými cenami.

Cena nese od roku 2007 jméno Karlovarského rodáka Waltera Sernera, světáka, hochštaplera a provokatéra, aktéra curyšského Kabaretu Voltaire a spolutvůrce neobyčejného myšlenkového hnutí dada.[3]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Edice SVĚTOVÍ BÁSNÍCI V PRAZE

  • 1997 Portugalští básníci v Praze – antologie současných portugalských básníků přeložená Pavlou Lidmilovou
  • 1997 Michael March: Když tančila – překlad: Hana Žantovská
  • 1998 Giuseppe Conte: Modlitba k Lárům – překlad: Zdeněk Frýbort
  • 1998 Dante Marianacci: Odysseovy návraty, překlad: Zdeněk Frýbort
  • 1999 Spiros Vergos: Kořeny v čase – výbor z básní řeckého básníka a diplomata a exprezidenta mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha v překladu Alexandry Büchler, Claudine Tourniaire
  • 1999 Švédští básníci v Praze – Ostrými paprsky- překlad: Dagmar Hartlová a Milan Richter
  • 2003 Bei Dao: Noční hlídka – antologie tvorby čínského básníka, zakladatele a významného představitele modernistického směru Zastřená poesie, přeložila Lucie Olivová
  • 2006 Hans Magnus Enzensberger: Jed – Das Gift – bilingvní výbor z díla současného německého básníka, které bylo v naší zemi od šedesátých let téměř zapomenuté, přeložil Tomáš Kafka
  • 2000 Černé olivy – antologie současných řeckých povídek
  • 2005 Nelze-li jinak – kniha rozhovorů prezidenta mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha Michaela Marche s významnými hosty festivalu
  • 2006 The Garden Is Open- zvukový záznam ze společného koncertního vystoupení Eda Sanderse a The Plastic People of the Universe v Praze
  • 2007 METANOIA- kniha fotografií Toma Lesleyho editovaná a uvedená Michaelem Marchem.
  • 2008 Kateřina Anghelaki-Rooke: Když končí den, i v těle se stmívá / The Body grows dark together with the day – překlad: Miroslav Jidnra, Hana Žantovská, Zuzana Mayerová
  • 2009 Dimitris Nollas: Dávný nepřítel – knihu povídek řeckého prozaika přeložila Nicole Votavová Sumelidisová a Simone Sumelidu
  • 2010 Hans Magnus Enzensberger: Historie mraků – překlad: Tomáš Kafka
  • 2010 Michael March: Jen slib – překlad: Hana Žantovská a Jiří Josek
  • 2010 Derek Walcott: Hostina života – překlad: Miroslav Jindra
  • Do publikační činnosti Nadačního fondu Festivalu spisovatelů Praha spadá také nepravidelné vydávání katalogů k jednotlivým ročníkům festivalu nebo jeho doprovodným akcím (výstava Dada East? v roce 2007).

Program[editovat | editovat zdroj]

Program se skládá z odpoledních debat, večerních autorských čtení a doprovodných akci, jako jsou autogramiády ve spřízněných knihkupectvích, koncerty či filmové projekce. Dění na festivalu je simultánně tlumočeno do češtiny a angličtiny a živě přenášeno také na domovské stránky festivalu nebo přes iVysílání.

Festival spisovatelů Praha se koná každoročně v druhé polovině roku. Organizuje festivaly prezentující Prahu a Českou republiku, je ve spojení s podobně zaměřenými partnerskými organizacemi. Směřuje své aktivity také ke studentům. Dlouhodobě spolupracuje s posluchači Karlovy univerzity, Masarykovy univerzity a Vyšší odborné školy publicistiky v Praze.

Spravuje také stránky literarni.cz, na nichž uveřejňuje materiál z domácí i světové literární scény. Řada textů z této stránky je pak využívána pro potřeby FSP.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.pwf.cz/rubriky/nadacni-fond//
  2. http://www.pwf.cz/archivy/
  3. http://www.pwf.cz/rubriky/dalsi-projekty/cena-waltera-sernera/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]