Natalja Gorbaněvská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Natalja Gorbaněvská
C22693-gorbanevskaya02.jpg
Narození 26. května 1936
Moskva
Úmrtí 29. listopadu 2013 (ve věku 77 let)
Paříž
Místo odpočinku Hřbitov Père-Lachaise
Povolání jazykovědkyně, básnířka, knihovnice, novinářka, překladatelka, spisovatelka a ochránkyně lidských práv
Alma mater Fakulta jazyků Petrohradské statní univerzity
Témata poezie
Ocenění medaile Za zásluhy (2014)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4400533
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Natalja Jevgeňjevna Gorbaněvská, rusky: Наталья Евгеньевна Горбаневская, Natalja Jevgeňjevna Gorbaněvskaja (26. května 1936 Moskva – 29. listopadu 2013 Paříž[1]) byla ruská básnířka, disidentka a účastnice demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Roku 1964 vystudovala překladatelství na Petrohradské státní univerzitě, pracovala jako knihovnice a překladatelka a vydávala významný samizdatový časopis Kronika běžných událostí (Хроника текущих событий). 25. srpna 1968 byla jednou z osmi protestujících na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Byla zatčena a v prosinci 1969 nuceně umístěna do psychiatrické léčebny s diagnozou schizofrenie. Tuto praxi tzv. „psychušek“ sama popsala v článku „Bezplatná lékařské péče“.

Roku 1973Joan Baez věnovala píseň „Natalia“. Dne 17. prosince 1975 odjela do Paříže, kde žila až do své smrti v roce 2013. Pracovala v redakci ruských časopisů Kontinent a Russkaja mysl. Po roce 1989 několikrát navštívila Prahu, vystupovala v rozhlase a v televizi a dostala pamětní medaili Karla Kramáře[2]. Roku 2005 získala polské státní občanství, roku 2008 obdržela Cenu Spirose Vergose[2] na Pražském festivalu spisovatelů a čestný doktorát univerzity v polském Lublinu. 25. srpna 2013 se účastnila vzpomínkové akce na Rudém náměstí pri příležitosti 45. výročí protestu. Akce byla rozehnána policií a 10 účastníků bylo zadrženo, samotná Gorbaněvská však nikoliv.[3][4] Během návštěvy Prahy byla dne 22. října 2013 vyznamenána Zlatou medailí Univerzity Karlovy v Praze. Zemřela 29. listopadu téhož roku ve svém domově v Paříži.

Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně, když ocenění zvažoval již o rok dříve ještě za jejího života.[5] Na podzim 2014 po ní byla pojmenována jedna pražská soukromá jazyková škola.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela Natalja Gorbaněvská, jedna z 'osmi statečných' sovětských disidentů | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2013-11-29 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  2. a b Zemřela Gorbaněvská, demonstrantka ze srpna 1968 u Kremlu [online]. 2013-11-29 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  3. RIA Novosti: 10 Russians Detained for Commemorating Czechoslovakian Invasion – Police
  4. Rusové se omlouvali za invazi 1968. Zatkli je dříve než před 45 lety. iDNES.cz [online]. 2013-08-25 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  5. ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. Dostane Gorbaněvská od Zemana vyznamenání? [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  6. Jazyková škola v Praze nese nově jméno disidentky Natálie Gorbaněvské [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  7. Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • N. Gorbaněvská, Poledne. Praha: Torst 2012
  • A. Hradilek, Za naši i vaši svobodu. Praha: Torst 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]