Kabaret Voltaire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Cabaret Voltaire (hudební skupina).
Cabaret Voltaire
Cabaret Voltaire v roce 2016
Cabaret Voltaire v roce 2016
Základní informace
Další informace
Souřadnice
Oficiální web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kabaret Voltaire byl umělecký noční klub v Curychu, který během své krátké historie zásadně přispěl ke vzniku anarchistického uměleckého hnutí známého jako Dada. Založil jej Hugo Ball se svou přítelkyní Emmy Henningsovou jako kabaret pro umělecké a politické performance. Dalšími zakladateli byli Marcel Janco, Richard Huelsenbeck, Tristan Tzara, a Sophie Taeuber-Arpová s Jeanem Arpem. Klub, nacházející se v zadní části populární hospody Holländische Meierei zahájil svou činnost 5. února 1916 a fungoval do léta téhož roku.[1]

Obnovený Cabaret Voltaire v původních prostorách zahájil provoz v roce 2004.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plakát oznamující otevření kabaretu Voltaire dne 5. února 1916, litografie Marcela Slodkiho.

Během první světové války bylo Švýcarsko neutrální zemí, a mezi uprchlíky přicházejícími do Curychu byli také umělci z celé Evropy. Ball a Hennings se sblížili s Ephraimem Janem, patronem podniku Holländische Meierei, adresou Spiegelgasse 1, který již v roce 1915 hostil první curyšský literární kabaret Pantagruel.[2] Jan umělcům dovolil využít pro svá představení zadní místnost podniku. Tisková zpráva vydaná 2. února 1916 oznamující otevření klubu uvádí:

Hugo Ball účinkující v kabaretu Voltaire, 1916

Kabaret Voltaire. Pod tímto názvem se zformovala skupina mladých umělců a spisovatelů s cílem stát se centrem umělecké zábavy. Kabaret bude v zásadě provozován umělci, stálými hosty, kteří po každodenních setkáních provedou hudební nebo literární představení. Mladí curyšští umělci všech uměleckých směrů jsou zváni, aby se k nám připojili s nápady a podněty.[3]

Kabaretní představení zahrnovala mluvené slovo, tanec a hudbu. Během těchto často hlučných a hrubých soaré umělci experimentovali s novými formami performancí jako zvuková poezie nebo simultánní básnické recitace. Předváděné umění, často zmatené a surové, zrcadlilo zničující chaos světové války zuřící všude kolem. Přinejmenším při jedné příležitosti publikum napadlo aktéry na jevišti. Ačkoliv se kabaret měl stát rodištěm dadaistického hnutí, účinkovali v něm umělci všech avantgardních směrů, včetně futuristy Marinettiho. Kabaret předváděl radikálně experimentující umělce, z nichž mnozí změnili tvář svých uměleckých disciplín; mezi nejvýznamnější patřili Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Giorgio de Chirico, Sophie Taeuber-Arpová a Max Ernst.

Dne 28. července 1916 zde Hugo Ball přečetl Manifest Dada.[4] V červnu také vydal stejnojmenný žurnál. Obsahoval díla umělců jako byl básník Guillaume Apollinaire a jeho obálku navrhl Hans Arp.

Kabaret Voltaire prakticky ukončil svou činnost v létě 1916. Zatímco dadaistické hnutí bylo teprve na svém počátku, do roku 1917 nadšení vytvořené kabaretem Voltaire vyprchalo a umělci se přesunuli do jiných curyšských podniků, jako byla Galerie Dada na Bahnhofstrasse 19 a po skončení války pak odešli do Paříže a Berlína.

Obnovení kabaretu[editovat | editovat zdroj]

David Woodard, Ma Anand Sheela a Christian Kracht během čtení v Cabaret Voltaire, 2008[5]

Budova která hostila kabaret Voltaire byla koncem 20. století neudržovaná a zchátralá. Na přelomu let 2001 a 2002, na protest vůči jejímu plánovanému uzavření a přeměně na lékárnu a kondominium, budovu ilegálně obsadila skupina umělců z prostředí umělecké skupiny Kroesus (Fondation Kroesus), označující se za neo-dadaisty.[6] Tento čin prezentovali za signál nové generaci umělců, aby se spojili ke znovuzrození hnutí Dada.

Během tří měsíců se zde konala řada performancí, večírků, večerů poezie a filmových nocí. Mezi účastníky patřili umělci Ingo Giezendanner, Lennie Lee, Leumund Cult, Mickry3, Xeno Volcano & Elektra Sturmschnell, Aiana Calugar a Dan Jones. Budova dostala výzdobu fasády i interiéru. Squatting dostal budovu a její uměleckohistorické souvislosti poprvé do širšího povědomí obyvatel Curychu. Tohoto uměleckého experimentu se zúčastnily tisíce lidí z Curychu a jeho okolí. Dne 2. dubna 2002 policie obyvatele z domu vystěhovala, následně byl vyklizen a začal být městem Curych pravidelně provozován jako kulturní zařízení.

Cabaret Voltaire, který dostal roku 2004 institucionální formu, je volně spojen s některým postdadaisty jako Jonathan Meese. Nový Cabaret Voltaire vznikl díky příspěvkům přátel Dada. V létě 2004 byl zvolen ředitelem Philipp Meier a spoluředitelem Adrian Notz. Tím pádem podnik na Spiegelgasse 1 postoupil do fáze profesionalizace. Až do konce roku 2013 Philipp Meier vedl oddělení „PostDADA“, zatímco Adrian Notz zodpovídal za sekci „DADAlogie“. Od roku 2012 je jediným ředitelem Adrian Notz.[7] V suterénu se nachází výstavní prostor - „Krypta“ a obchod. V patře je umístěna kavárna s prostorem pro představení, nacházející se v původní zadní místnosti, bývalé Meierei.

Podnik je financován z veřejných i soukromých zdrojů. Město Curych kryje náklady na pronájem. V roce 2008 SVP nechala uspořádat referendum k ukončení financování Cabaret Voltaire z městských prostředků. Jasná většina[8] hlasujících se však vyslovila pro pokračovaní účasti města na chodu kabaretu, což mu zajistilo další budoucí existenci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cabaret Voltaire (Zurich) na anglické Wikipedii a Cabaret Voltaire na německé Wikipedii.

  1. SOOKE, Alastair. Cabaret Voltaire: A night out at history's wildest nightclub [online]. [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HUONKER, Gustav. Literaturszene Zürich: Menschen, Geschichten und Bilder 1914 bis 1945. Zürich: Unionsverlag, 1986. ISBN 3-293-00095-9. S. 12. 
  3. Cabaret Voltaire Archivováno 6. 11. 2015 na Wayback Machine, Dada Companion, quoting Hugo Ball, La fuite hors du temps ([1946], 1993) s. 111
  4. Dada Manifesto
  5. Kabaret Voltaire, Dreamachine: David Woodard, Sheela Birnstiel, Christian Kracht, 2. května - 24. srpna 2008.
  6. 2002 occupation by neo-Dadaists
  7. Paunić, N., "Cabaret Voltaire Securing its Future", Widewalls, únor 2016.
  8. 28. September 2008: Abstimmungen und Wahlen [online]. stadt-zuerich.ch [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]