Hugo Ball

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hugo Ball
Hugoball.jpg
Narození22. února 1886
Pirmasens
Úmrtí14. září 1927 (ve věku 41 let)
Sant'Abbondio
Příčina úmrtírakovina žaludku
Povolánípřekladatel, básník, divadelní režisér, spisovatel a filozof
StátNěmeckoNěmecko Německo
TémataGerman-language literature, poezie, drama a próza
Literární hnutíDadaismus
Významná dílaDie Karawane
Hermann Hesse
Flight out of time
Byzantinisches Christentum: Drei Heiligenleben
Manžel(ka)Emmy Hennings
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Ball (22. únor 1886, Pirmasens14. září 1927, Sant'Abbondio u Lugana) byl německý filosof, spisovatel a básník, jeden ze zakladatelů dadaistického hnutí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval sociologii a filosofii na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu (1906–07). V roce 1910 odešel do Berlína, kde vystudoval Školu dramatického umění Maxe Reinhardta a poté pracoval v divadle. Společně s Johannem R. Becherem a Erichem Mühsamem začal roku 1913 vydávat časopis Revoluce. Zároveň začal chodit do berlínského Café des Westens, kde se scházela skupina básníků, která ho přivedla k zájmu o literaturu. Krátce po vypuknutí první světové války se svou ženou Emmy Henningsovou uprchl jako pacifista do Švýcarska. V Curychu pracoval jako pianista v jednom varieté v curyšské dělnické čtvrti Niederdorf.

5. února 1916 otevřeli Ball se svou ženou na Spiegel Gasse 1 literární kavárnu nazvanou Kabaret Voltaire (v bývalé hospodě Meierei). Slavnostního otevření se tehdy účastnili Tristan Tzara, Hans Arp a jeho žena Sophie Taueberová-Arpová, Viking Eggeling, Marcel Slodki, Christian Schad, Hans Richter, Augusto Giacometti a další. Kabaret Voltaire se stal centrem protinacionalisticky a pacifisticky smýšlejících umělců. Jméno Voltaire mělo symbolizovat svobodu ducha. Právě v Kabaretu Voltaire bylo hnutí Dada na jaře roku 1916 založeno, když jednou večer umělci otevřeli malý Laroussův slovník na náhodné stránce a poté jeden z přítomných vzal kapátko s vodou a kapka dopadla na slovo "dada", načež se umělci rozhodli založit směr právě pod tímto názvem.

I Ball začal tvořit v duchu dadaismu. Napsal román Tenderenda, der Phantast, napsal i množství fonetických básní, mezi nimiž nejznámější je Gadji beri bimba a Karawane. Roku 1917 se však přestal s dadaisty stýkat, když se stal redaktorem liberálně kritických bernských novin Freie Zeitung. Po válce se stáhl do ústraní a žil v Ticinu, kde se velmi sblížil s Hermannem Hesse. Roku 1919 vydal sžíravou knihu Kritik der deutschen Intelligenz a konvertoval ke katolickému křes'ťanství.[1] Těsně před smrtí se ohlásil kritickým životopisem spisovatele Hermanna Hesseho Hermann Hesse, sein Leben und sein Werk (1927). Po jeho smrti byl vydán jeho deník Die Flucht aus der Zeit (Únik z doby).[2][3][4]

Z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Flametti, aneb O dandysmu chudých. Praha: Rubato 2016
  • Útěk z doby. Praha: Rubato 2016
  • Tenderenda fantasta. Praha: Rubato 2016
  • Zur Kritik der deutschen Intelligenz. (Ke kritice německé inteligence) Frankfurta/M: Suhrkamp 1991 (1919)
  • Hermann Hesse: sein Leben und sein Werk (Hermann Hesse, život a dílo.) Frankfurt a/M.: Suhrkamp 1977 (1927)
  • Byzantinisches Christentum: Drei Heiligenleben. (Byzantské křesťanství: tři životy svatých) München: Kösel 1931
  • Die Folgen der Reformation. (Následky reformace) München: Duncker+Humbolt 1934

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník nové doby, sv. 1,str. 421.
  2. Hans Ball-biografie. www.dadaismus.wz.cz [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. Dadaismus | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  4. Hugo Ball | German author and social critic. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2017-07-17]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník nové doby, heslo Ball, Hugo. Sv. 1, str.421
  • Emmy Hennings-Ball: Hugo Balls Weg zu Gott. Erinnerungen. (Cesta Hugo Balla k Bohu. Vzpomínky) München: Kösel 1931

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]