Přeskočit na obsah

Sociologie

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Fiktivní diagram sociální sítě, který obsahuje 165 uzlů a 1851 hran; připomíná výstupy z výzkumů sociálních sítí

Sociologie (z lat. socius = druh, nebo societas = společnost; z řec. logos = slovo, řeč, věda) je sociální vědou o moderních společnostech, o jejich vzniku, vývojové dynamice a proměnách, o jejich vnitřní struktuře (sociální a třídní) a o povaze a proměnách mezi jejich jednotlivými podstatnými sociálními subsystémy (ekonomickým, politickým, kulturním, či náboženským). Její počátky jsou spojeny se vznikem moderní, kapitalistické společnosti[pozn 1] (industrializace, urbanizace, nová dělba práce a třídní struktury) a sama vzešla z duchovní a politické reflexe těchto procesů (osvícenství, liberalismus, socialismus, konzervatismus).[1] Je obvykle řazena do kategorie společenských i humanitních věd a používá metody empirického výzkumu v kvantitativní a kvalitativní podobě. Sociologie se zabývá jak výzkumy na mikroúrovni, tak i na makroúrovni. Cílem výzkumů aplikované sociologie či kritické sociologické teorie je aktivní podílení na společenské změně, zatímco čistě teoretické výzkumy se zaměřují na pochopení sociálních procesů bez vědomého úsilí změny statu quo.[2][pozn 2] O přesném vymezení předmětu zkoumání neexistuje shoda napříč různými sociologickými školami a paradigmaty: jedná se o multiparadigmatickou vědu.[3][1][4][pozn 3]

Dějiny sociologie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny sociologie.

Sociologie se začala formovat až na začátku 19. století. Za otce sociologie je považován francouzský filosof Auguste Comte, který také v roce 1838 poprvé užívá slovo sociologie. Comtova sociologie je pojímána jako pozitivní věda o společenském pokroku stojící na vrcholu hierarchie věd. Přibližně ve stejné době jako Comte zveřejňují své úvahy o vztazích ve společnosti a společenském vývoji Herbert Spencer a Karel Marx. Vedle těchto tří osobností patří do šestice sociologických klasiků ještě o generaci mladší Vilfredo Pareto, Ferdinand Tönnies, Émile Durkheim, Max Weber a Georg Simmel. V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první nezávislou katedru sociologie založil Albion Woodbury Small v roce 1892 na Chicagské univerzitě (viz též Chicagská škola). Sociologií se zabýval také pozdější první československý prezident prof. dr. T. G. Masaryk.

Auguste Comte je považovaný za zakladatele sociologie.

Sociologická teorie

[editovat | editovat zdroj]

Sociologie je vědou multiparadigmatickou.[1] Sociologické poznání není kumulativní. Základní dělení rozlišuje sociologická paradigmata objektivistická a interpretativní.

Objektivisté považují sociální realitu za objektivní skutečnost existující vně individuí. Zabývá se zkoumáním sociálních faktů, sociálních změn, sociální struktury.

Interpretativní sociologie považuje sociální realitu za konstrukt v myslích lidí a zajímá ji, jak je tento konstrukt lidmi vytvářen, chápán a interpretován.

Dělení sociologických paradigmat dle Ritzera

[editovat | editovat zdroj]

Nominalismus a realismus

[editovat | editovat zdroj]

Dalším přístupem k vnímání paradigmat je rozdělení na nominalismus a realismus.

Sociologický realismus vychází z předpokladu, že společnost existuje nezávisle na jednotlivci. Sociální realita je tak chápána jako objektivizována. Společnost je také více než souhrn jednotlivých individuí. Sociální normy jsou nadindividuální. Jedinec v průběhu zdárné socializace přijímá tyto normy. Celý svět má pevný řád. Tento přístup je uplatňován hlavně v teoriích zabývajících se sociální statikou. Do sociologického realismu řadíme fenomenologickou, konfliktologickou a konsensuální sociologii.

Sociologický nominalismus naopak tvrdí, že společnost existuje mezi individui. Je tedy intersubjektivní. Sociální normy neexistují mimo vědomí. Normy se vytváří skrze interakci. K tomuto paradigmatu patří škola interakcionistů. Těžiště tohoto paradigmatu je ve studiu sociální dynamiky.

Významné sociologické směry a jejich představitelé

[editovat | editovat zdroj]

Metody sociologie

[editovat | editovat zdroj]

Sociologický výzkum se snaží popsat, vysvětlit či předpovědět sociální život jedinců, skupin a společností. K tomu je užívána celá řada metod, které můžeme zjednodušeně rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na populaci. Snaží se o reprezentativnost, mají vypovídat o tom, jak je nějaký znak zastoupen v populaci, nebo jaký postoj je možné u populace najít. Nejčastěji, ne však nutně, užívá metody dotazníkového šetření či rozhovorů a kvantitativní analýzy textů. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na objekt. Nepopisuje zákonitosti, ale snaží se nacházet vztahy mezi kategoriemi. Nejčastěji, ale ne nutně, užívá metod focus groups, hloubkových rozhovorů a analýzy textů.

Vybrané konkrétní sociologické disciplíny

[editovat | editovat zdroj]

Přehled sociologických směrů a základních představitelů

[editovat | editovat zdroj]
Pozitivismus
Představitel Doba života Teorie
Saint-Simon (1760–1825) společnost jako organismus
Auguste Comte (1798–1857) sociální statika a sociální dynamika
Herbert Spencer (1820–1903) sociální zákonistosti; Darwinem inspirované teorie
Strukturální funkcionalismus
Představitel Doba života Teorie
Émile Durkheim (1858–1917) dělba práce; společenská solidarita; anómie; sebevražda
Talcott Parsons (1902–1979) AGIL model
Robert K. Merton (1910–2003) dezintegrovaná společnost; sebenaplňující se proroctví; dysfunkce; teorie středního dosahu; sociologické paradigma
Teorie konfliktu
Představitel Doba života Teorie
Karl Marx (1818–1883) teorie tříd; proroctví zániku kapitalismu
Ralf Dahrendorf (1926–2009) třídní konflikt; analýza společnosti informací
Pierre Bourdieu (1930–2002) model sociálního pole a habitu; reprodukce sociálních nerovností
Symbolický interakcionismus
Představitel Doba života Teorie
George H. Mead (1863–1931) sociální behaviorismus; významný druhý; play x game; self (I and Me)
Max Weber (1864–1920) rozumějící sociologie; legální panství; byrokracie; mocenská autorita; protestantská etika
Florian Znaniecki a William I. Thomas (1882–1958)
(1863–1947)		 definice situace; sebenaplňující se proroctví
Herbert Blumer (1900–1987) proces interpretace; proměnlivá společnost
George Caspar Homans (1910–1989) sociální učení; teorie směny
James Samuel Coleman (1926–1995) teorie racionální volby; vězňovo dilema
Fenomenologická sociologie
Představitel Doba života Teorie
Alfred Schütz (1899–1959) svět každodennosti (lebenswelt); konstrukce prvního a druhého řádu
Harold Garfinkel (1917–2011) etnometodologie
Erving Goffman (1922–1982) dramaturgická sociologie; stigmatizovaná identita
Peter L. Berger a Thomas Luckmann (1929–2017)
(1927–2016)		 sociální konstrukce reality
Sociologie pozdní modernity
Představitel Doba života Teorie
Ulrich Beck (1944–2015) riziková společnost, modernizace, individualizace
Zygmunt Bauman (1925–2017) racionalizace, byrokracie a Holokaust; tekutá modernita; postmoderní etika
Anthony Giddens (*1939) dvojitá strukturace; expertní systémy; dis-embedding a re-embedding
Hartmut Rosa (*1965) sociální akcelerace; koncept resonance
Andreas Reckwitz (*1970) singularizace sociálního světa; strukturální proměna modernity
Obecná kritická teorie
Představitel Doba života Teorie
Thorstein Veblen (1857–1929) ostentativní spotřeba; přesun zájmu od produkce ke spotřebě; zahálčivá třída
W. E. B. Du Bois (1868–1963) dvojaké vědomí; talented tenth
Michel Foucault (1926–1984) studium moci, biomoci, objektivace subjektu, diskurzů, disciplinárních institucí; koncept panopticismu; pastýřská moc
Angela Davis (*1944) intersekcionalita; feminismus; vězeňský abolicionismus
Judith Butler (*1956) genderová performativita; subverzivní techniky
Nancy Fraser (*1947) recognition justice; kapitalismus jako společenský řád
Kritická teorie frankfurtské školy
Představitel Doba života Teorie
Karl Mannheim (1893–1947) sociologie vědění; ideologie a utopie
Herbert Marcuse (1898–1979) spravedlivá společnost
Theodor W. Adorno (1903–1969) dialektika osvícenství; kulturní průmysl; negativní dialektika
Erich Fromm (1900–1980) společenský charakter člověka
Jürgen Habermas (1929–2026) kolonizace životního světa

Vztahy k jiným vědám

[editovat | editovat zdroj]

Sociologie patří mezi společenské vědy. Souvisí a spolupracuje především s těmito jinými vědami:

SociologiePříbuzné vědy
Filozofické předpoklady, paradigmatafilozofie
Obecné sociologické teorie, pojmy, metodyhistorie, ekonomie, sociální geografie, sociální psychologie, psychologie, kulturní a sociální antropologie
Teorie dílčích stránek společenské skutečnosti, konkrétní disciplíny, parciální teoriedemografie, právo, politologie, estetika, lingvistika, medicína, pedagogika
Empirický výzkummatematika, statistika, logika, etnografie
Metody a techniky sběru a zpracování datdemografie, právo, politologie, estetika, lingvistika, medicína, pedagogika, matematika, statistika, logika, etnografie

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Práce, jež by se daly považovat za sociologické, se ovšem mohou datovat do mnohem vzdálenější minulosti: od díla Alexise Tocquevilla (Demokracie v Americe, Starý režim a revoluce) až po Platónovu Ústavu.
  2. ↑ V akademickém prostředí má stále velký vliv Weberova nehodnotící sociologie, jež má za cíl pouze objektivně popisovat a analyzovat společenskou realitu; nikoli do ní zasahovat a účelně ji měnit.
  3. ↑ Akademické debaty ohledně „vědeckosti“ sociálních věd se vedou od jejich samotného začátku a neexistuje jednotná odpověď: nálezy exaktních věd jsou obvykle univerzální a deterministické, zatímco nálezy společenských věd jsou většinou platné pouze pro prostředí, ze kterého pochází samotná data a statistické výsledky mají stochastický, pravděpodobnostní charakter. I to je jeden z důvodů, proč C. W. Mills v díle Sociologická imaginace upřednostňuje termín „sociální studia“.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 PETRUSEK, Miloslav; MILTOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Alena. Sociologické pojmosloví: sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1994. 252 s. ISBN 80-85850-04-4. S. 9–10.
  2. ↑ KIVISTO, Peter. Discourse on Applied Sociology. London: Anthem Press, 2007. ISBN 978-1-84331-370-0. S. 135–156.
  3. ↑ DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karlova Univerzita, 1993. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. S. 12–17.
  4. ↑ MILLS, C. Wright. Sociologická imaginace. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2002. ISBN 978-80-86429-93-9. S. 23–24.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karlova univerzita, 1993. 374 s. ISBN 80-246-0139-7.
  • GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4. 
  • GILLERNOVÁ, Ilona. Základy psychologie, sociologie. Praha: Fortuna, 2003. 160 s. ISBN 80-7168-749-9. 
  • MILLS, C. Wright. Sociologická imaginace. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2002. ISBN 978-80-86429-93-9.
  • PETRUSEK, Miloslav; MILTOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Alena. Sociologické pojmosloví: sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1994. 252 s. ISBN 80-85850-04-4.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sociologie&oldid=25813050“