Robert K. Merton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert K. Merton
Narození 4. července 1910
Filadelfie
Úmrtí 23. února 2003 (ve věku 92 let)
New York
Alma mater Temple University
Harvardova univerzita
Povolání sociolog
Zaměstnavatel Kolumbijská univerzita
Ocenění Guggenheimovo stipendium
MacArthurova cena
Národní vyznamenání za vědu
Manžel(ka) Harriet Zuckerman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert King Merton (původním jménem Meyer Robert Schkolnick, syn židovských uprchlíků z Ruska[1], narozen 4. července 1910, Filadelfie, Pensylvánie, zemřel 23. února 2003, New York) byl americký sociolog, představitel sociologického funkcionalismu, profesor Columbia University v New Yorku. Je považovaný za jednoho z největších sociologů své doby a otce sociologie vědy.[2] Zavedl do sociologie pojem sociologické paradigma. Za svůj život vydal více než 20 knih a napsal přes 300 článků a recenzí.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Merton se narodil jako mladší ze dvou dětí. Od dětství se zajímal o vědu, historii a literaturu. Ve 14 letech si změnil jméno na Roberta Kinga Mertona.[4]

V domovské Filadelfii studoval střední školu a navštěvoval také další instituce, které mu pomohly formovat jeho myšlení, jako Carnegieho knihovnu, Hudební akademii nebo Muzeum umění.[2]

Svá vysokoškolská studia započal na Temple University ve Filadelfii, kde získal bakalářský titul z filosofie a sociologie. Pro pokračování svého studia si vybral Harvardovu univerzitu. K tomuto kroku se rozhodl po setkání se sociologem, Pitirimem Alexandrovičem Sorokinem, který v té době působil jako vedoucí katedry sociologie na této univerzitě.[2][3] Mezi lety 19311937 byl žákem T. Parsonse. Svá studia úspěšně zakončil získáním doktorátu.[3]

Po vystudování se Merton rozhodl pro akademickou dráhu. V roce 1939 začal pracovat na Tulane University a v roce 1941 odešel na Kolumbijskou univerzitu. Zde působil až do roku 1979.[4][5]

Robert King Merton se za svůj život dvakrát oženil a se svojí první manželkou měl tři děti.[4]

Jeho syn - Robert C. Merton je známým ekonomem - laureátem Nobelovy ceny za ekonomii.

Mertonův funkcionalismus[editovat | editovat zdroj]

Mertonova varianta funkcionalismu se lišila od verzí jeho předchůdců, jako byli Bronislaw Malinowski nebo Alfred R. Radcliffe-Brown. Byla více propracovaná a dala se lépe aplikovat na moderní společnost. Zatímco původní teorie sociologického funkcionalismu počítala pouze s pozitivními funkcemi, Merton říkal, že funkce jsou nejen pozitivní, ale existují i takové, které mají negativní dopad. Ve své variantě funkcionalismu proto dělí funkce do dvou skupin, podle jejich dopadu na společnost: na pozitivní funkce a dysfunkce.[6][7][8]

Ve svém díle navázal na Parsonse a dál rozpracoval jeho teorie. Reagoval na kritiku strukturního funkcionalismu ze strany konfliktualistů. Zavedl pojmy manifestní a latentní funkce: Manifestní funkce jsou zjevné, vychází z vědomých intencí aktérů, kteří sledují určitý cíl, zatímco latentní funkce jsou skryté a jejich význam není aktérům známý.

Podle Mertona je pro sociologii klíčové zejména zkoumání latentních funkcí. Jejich odkrývání má podle něj velký přínos pro sociologii.[7][8]

Teorie středního dosahu[editovat | editovat zdroj]

Základem sociologického zkoumání by měly podle Mertona být teorie středního dosahu. Reagoval tím na tehdejší rozdvojený stav sociologie. Tvorba teorií středního dosahu má být kompromisem mezi na jedné straně velkými a všeobecnými teoriemi společnosti, jako byla ta Parsonsova, které byly příliš vzdálené od empirické zkušenosti, na druhé straně suchými empirickými výzkumy, popisujícími pouze konkrétní skutečnosti bez nějaké teoretické zobecnitelnosti.

Teorie středního dosahu jsou podle Mertona výhodné, díky své empirické ověřitelnosti a dají se použít na širokou škálu jevů. Upřednostňoval je před rozsáhlými teoretickými schématy, typickými zejména pro přírodní vědy.[9][10][11]

Mertonův pojem anomie[editovat | editovat zdroj]

Pojem anomie vznikl v době Velké hospodářské krize v roce 1929, kdy došlo ke zhroucení hodnot a krizi americké společnosti. Za zakladatele je považován Émile Durkheim. Merton se však na anomii díval jinak než on. Podle něj, existují různé formy přizpůsobení se na anomickou situaci.[12][13]

Americká společnost staví na první místo svého žebříčku hodnot úspěch. To je cíl, ke kterému se všichni snaží směřovat a pomocí tvrdé práce ho mohou dosáhnout. Krize ale ukázala, že ani ta nemusí vždy stačit k úspěchu.[14]

Na anomickou situaci se dá, podle Mertona, reagovat pěti různými způsoby, pomocí nichž jsou lidé schopni dosáhnout svých cílů. Jsou to konformita, inovace, ritualismus, únik a rebelie.[14]

Sociologie vědy[editovat | editovat zdroj]

Merton položil základy k sociologii vědy. Tato disciplína by podle Mertona měla zkoumat, do jaké míry jsou jednotlivé obory vědecké. Existují podle něj obecná kritéria vědecké zralosti – rozlišuje vědy na zralé a nezralé. Snažil se zformulovat čtyři základní imperativy sociologa jako vědce:

  1. univerzalismus – Věda je univerzální, není závislá na hranicích státu, na rase, národnosti, na filosofické nebo světonázorové orientaci, je majetkem všeho lidstva.
  2. komunismus (odkazuje na původní význam tohoto slova) – Základní vědecké objevy jsou výsledkem kooperace a výsledkem společné práce ve věde. Ani ti, podle nichž byly nazvány vědecké zákony, nejsou jejich vlastníky. Vědecké bádání má mimotržní charakter.
  3. dezinteresovanost – osobní zájmy nemají vstupovat do tvorby vědeckého poznání. Merton si byl vědom, že tento příkaz je nejspornější.
  4. organizovaný skepticismus – přikazuje respektovat autoritu, ale nepodřizovat jí výsledky bádání. Každý vědec musí být skeptický, protože autoritami jsou většinou omylní lidé, což vede ke konfliktu uvnitř komunity.

Merton vytvořil typologii způsobů individuální adaptace:

  • konformismus
  • inovace
  • ritualismus
  • únik
  • vzpoura

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Social Theory and Social Structure (1949)
  • On the Shoulders of Giants: A Shandean Postsript (1965)
  • The Sociology of Science (1973)
  • Sociological Ambivalence and Other Essays (1976)
  • On Social Structure and Science

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1], Zacpal, Zdeněk. 2013. „Proroctví sociologa Mertona bylo naplněno, prorok je však bezmála zapomenut.“ iDnes.cz. Zprávy. Kavárna. [online] (25. 2. 2013) [cit. 3. 3. 2013].
  2. a b c HOLTON. Proceedings of the American Philosophical Society. s. 506.
  3. a b c ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 48.
  4. a b c CLAMPITT. Biographical Encyclopedia. s. 505.
  5. HOLTON. Proceedings of the American Philosophical Society. s. 509. 
  6. ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 49.
  7. a b ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 50.
  8. a b GIDDENS. Sociologie. s. 433.
  9. ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 54.
  10. ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 55.
  11. GIDDENS. Sociologie. s. 444.
  12. ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 51.
  13. GIDDENS. Sociologie. s. 155.
  14. a b ŠUBRT, BALON. Soudobá sociologická teorie. s. 52.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLTON, Gerald. Robert K. Merton. Proceedings of the American Philosophical Society. , roč. 2004. ISSN 0003049X.  
  • ŠUBRT, Jiří; BALON, Jan. Soudobá sociologická teorie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010. 232 s. ISBN 978-80-247-2457-7.  
  • CLAMPITT, Cynthia. Robert K. Merton. Biographical Encyclopedia [online]. Salem Press, 2016 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online.  
  • GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 2013. 1049 s. ISBN 978-80-257-0807-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]