Gustave Le Bon
| Gustave Le Bon | |
 | |
| Narození |
7. května 1841 Nogent-le-Rotrou |
|---|---|
| Úmrtí |
13. prosince 1931 (ve věku 90 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
| Povolání | lékař, antropolog, psycholog, sociolog a fyzik |
| Alma mater |
Faculté de médecine de Paris Pařížská univerzita |
| Významná díla | The Crowd: A Study of the Popular Mind |
| Ocenění |
Godard Prize (1879) velkodůstojník Řádu čestné legie (1929) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gustave Le Bon (7. května 1841, Nogent-le-Rotrou – 13. prosince 1931, Marnes-la-Coquette) byl francouzský sociální psycholog, sociolog, antropolog a amatérský fyzik.
Je představitelem psychologismu. Zabýval se psychologií národů. Byl členem francouzské armády ve francouzsko-pruské válce. Po válce hodně cestoval, na svých cestách analyzoval obyvatele zemí, které navštívil. Jeho názory byly poměrně konzervativní, kritizoval demokracii a socialismus[1]. Na svých cestách vynalezl přenosný kefalometr.
Zemřel 13. prosince v 90 letech.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Když se Le Bon narodil, jeho matce Annette Josephine Eugénic Tétiot Desmarlinais bylo 26 let, jeho otci Jean-Marie Charles Le Bonovi bylo 41 let, pracoval jako provinční funkcionář francouzské vlády. Když bylo Le Bonovi 8 let, jeho otec získal nové postavení ve Francouzské vládě a proto musela celá rodina opustit jeho rodné město Nogent-le-Rotrou. Do rodného města už se nikdy nevrátili. Dnes je zde po něm pojmenovaná jedna z ulic. Později docházel k výuce na gymnáziu v Tours, jeho prospěch zde byl průměrný.
V roce 1860 začal studovat medicínu na univerzitě v Paříži, v roce 1866 získal doktorát. Během jeho studia napsal mnoho článků s medicínským tématem, první z nich se týkal onemocnění, kterým trpí lidé, kteří žili v bažinatých podmínkách. Dále publikoval mnoho článků o vlasovci očním a asfyxii.
První kniha, kterou napsal, byla kniha o zdánlivé smrti (La Mort apparente et les Inhumations prématurées, 1886), dále studoval například nemoci urogenitálního systému.
Le Bon se naučil mluvit německy a anglicky díky četbě Shakespearových prací.
V roce 1870 vstoupil do francouzské armády ve francouzsko-pruské válce. Během války organizoval divizi vojenské ambulance. Byl šéflékařem jednoho oddělení vojenské ambulance v Paříži, pozoroval chování vojáků v nejhorších situacích, jejich chování ve stresu a utrpení. Všechny své úvahy a poznatky sepisoval. Psal o praktické hygieně vojáků a raněných.
Le Bon se zabýval antropologií, procestoval Evropu, Asii a Severní Afriku. Protože byl ovlivněn Charlesem Darwinem, Herbertem Spencerem a Ernstem Haeckelem, podporoval biologický determinismus. Po rozsáhlém výzkumu uvedl vztah mezi kapacitou lebky a inteligencí člověka (Recherches anatomiques et mathématiques sur les variations de volume du cerveau et sur leurs relations avec l'intelligence – 1879). Za toto dílo získal cenu od Francouzské akademie věd.
V roce 1884 byl pověřen vládou, aby procestoval Asii a zjistil něco o tamější civilizaci. Ve státních službách poznal Orient a Indii (studoval zde například buddhistickou architekturu). Starým východním civilizacím pak věnoval několik publikací, např. Arabské civilizace, 1884; Indické civilizace, 1887; První civilizace, 1888-1889; Památky Indie, 1891.
V osmdesátých letech devatenáctého století se začal zabývat studiem moderní společnosti a jejímu vývoji věnoval knihu Člověk a společnost, jejich původ a dějiny, 1881.
Psychologie davu[editovat | editovat zdroj]
Mezi jeho nejznámější práce patří kniha Psychologie davu, která poprvé vyšla v roce 1895 ve francouzštině a o dva roky později byla přeložena do češtiny. Svou koncepci v ní vypracoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Dav je podle něj soubor individuí, jež jsou sjednocena iracionální připraveností k činnosti, která vyplývá z faktu rozplynutí individua v mase a jeho rezignace na sebekontrolu. Je to shromáždění, které podléhá snadno davové sugesci a není schopno si utvořit vlastní názor na nic, protože každý názor je davu imputován zvnějšku[2]. Velký význam mají vůdci davů, kteří s davovou sugescí dokáží pracovat – vnutí myšlenku tak, že ji ostatní pojmou za svou[3].
Dav aktivuje spící či utlumené instinkty – ten, kdo je obklopen davem se chová jinak (hůř); nechá v sobě probudit nízké pudy a špatné vlastnosti, které nedává v běžném životě najevo[4]. Člověk se v davu chová jinak, než když jedná jako individuum. Klesá na pomyslném civilizačním žebříčku níž, než by stál jako jedinec[5].
Le Bon v knize dochází k závěru, že každá lidská skupina je davem – když se člověk dostane do skupiny, mění se jeho chování a chová se jako příslušníci davu[6]. Tvrdil, že věk, do kterého se společnost dostává (20. století) je věkem davů – dostává se do nebezpečného století, kde budou rozhodovat davy a jejich vůdci[7].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. [s.l.]: [s.n.] S. 465.
- ↑ Velký sociologický slovník. [s.l.]: [s.n.] S. 167.
- ↑ KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. [s.l.]: [s.n.] S. 181.
- ↑ Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. [s.l.]: [s.n.] S. 709.
- ↑ PETRUSEK, Milan. Dějiny sociologie. [s.l.]: [s.n.] S. 72.
- ↑ PETRUSEK, Milan. Dějiny sociologie. [s.l.]: [s.n.] S. 72.
- ↑ PETRUSEK, Milan. Dějiny sociologie. [s.l.]: [s.n.] S. 71.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
LE BON, Gustave. Psychologie davu. Překlad L. K. Hofman, Z. Ullrich. Portál 2016. 168 s. ISBN 978-80-262-1028-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustave Le Bon ve Wikimedia Commons 
Osoba Gustave Le Bon ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustave Le Bon
