Psychologie davu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Psychologie davu je dnes asi nejznámější knihou francouzského sociologa z konce 19. století Gustava le Bona. Le Bon již na konci 19. století v této knize popsal změny v chování jednotlivců, kteří se stanou součástí davu. Jedinci v davu se neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní (novějším termínem řečeno - jsou konformní) a jsou tak mnohem snáze ovlivnitelní nějakým vůdcem. Jedinec, který je součástí davu, je podle něj o několik stádií civilizačního vývoje níže. V minulosti byla tato kniha velice oblíbená (na přebalu se tvrdí, že ji rád četl i Adolf Hitler). Dnes, přestože je chápána jako překonaná, se zdá, že mnohé moderní sociálně-psychologické teorie pouze rozpracovávají již v této knize načrtnuté postřehy. Poprvé tato kniha vyšla v roce 1895 a do češtiny byla přeložena již v roce 1897.

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Podle le Bona je současnost (tehdejší) "obdobím davů". Největší historické převraty, které vedou ke změnám civilizací, tkví dle jeho názoru v proměnách myšlení národů. A významné události jsou tedy jen viditelnými výsledky takovýchto revolučních změn v myslích jedinců.

Autor charakterizuje svou dobu jako období právě takovýchto změn. Změn, které jsou způsobeny dvěma jevy, prvním z nich je rozvrat náboženských, sociálních či politických hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Druhým neméně důležitým důvodem jsou objektivní změny, způsobené novými technologickými objevy.

Dříve neměl společenský názor zpravidla žádný význam. V autorově současnosti se však mínění davů stává hlavním faktorem historického dění. Politické tradice či osobní názory vládců znamenají v jeho době již málo, hlas davu nabývá převahy.

Charakteristika davů[editovat | editovat zdroj]

V první části podává autor obecnou charakteristiku davů. Za určitých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, odlišné od vlastností jedinců, z kterých se skládá – taková shromáždění le Bon nazývá davem. Tvoří se kolektivní duše, osobnost každého jednotlivce je jakoby potřena. Ztráta uvědomělé osobnosti a orientace myšlenek a citů stejným směrem jsou hlavními atributy davu. Zajímavým postřehem je, že prostorová sounáležitost není nutná a ani postačující pro vznik davu (davem tak mohou být i čtenáři stejných novin (rozhlas tehdy ještě nebyl). V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti jedinců a tím také jejich individualita. Jaké jsou příčiny této proměny jedince? Vědomé činy vznikají z neuvědomělého podkladu, který je utvářen dědičnými vlivy. Tento podklad tvoří duši rasy. Davům se stanou společné právě tyto obecné, vrozené charakterové vlastnosti řízené nevědomím.

Jedinec nabývá již svou příslušností k davu pocitu moci, která mu dovoluje povolit pudům, které by sám musel potlačit. Dav je anonymní, a proto nezodpovědný. Jedinec tím že je v davu, „…sestupuje … na žebříčku civilizace o několik stupňů níže…“ stává se pudovou bytostí.

Autor také zdůrazňuje nestálost davu. Srovnává davy s bytostmi na nižším stupni vývoje, jako například s divochy či dětmi. V jiné části textu používá (z dnešního pohledu) dosti nekorektní přirovnání k ženám: „ … davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Zacházejí hned do krajnosti právě jako ženy. Jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou, počínající antipatie nebo odpor, … mění se u jedince v davu ihned v divokou nenávist.“

Názory a přesvědčení davů[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé části knihy autor zkoumá hlavní faktory působící nepřímo na přesvědčení a názory davů. Za tyto hlavní faktory považuje rasu, tradici, dobu, instituce a výchovu. Dále se v této části zabývá faktory, které působí bezprostředně na názory davů, vůdci davů a prostředky, jež používají a přesvědčením a proměnlivostí názorů davů.

Faktory působící nepřímo na přesvědčení a názory davů[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o faktory, které zapříčiňují, že dav může přijmout určité přesvědčení, ale některé na něj nemají vůbec vliv. Konkrétně se jedná o rasu, tradice, dobu, instituce, vzdělání a výchovu, které dávají vzniknout zázemí pro nové myšlenky.

Rasa[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější faktor, který převyšuje všechny ostatní. Davy různých zemí vykazují zcela odlišné přesvědčení a chování, a proto na každý dílčí dav určitého národa či rasy zapůsobí silněji či slaběji něco jiného.

Tradice[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o ideje, potřeby a city minulosti. Tradice řídí národy a bez nich by žádná civilizace nemohla fungovat. Jejími uchovateli jsou davy, které se většinou snaží staré konzervativní tradice zachovat a neměnit.  Proměnlivost tradic je ale relativní, a pokud po sobě určitý národ nezanechal hluboké kořeny, může časem dojít k úplnému odbourání starých tradic a k dalšímu vývoji tradic nových či znovuobnovení ztracených tradic.

Čas[editovat | editovat zdroj]

Čas je největší hybatel a příčina vývoje i konce všech přesvědčení. S časem se vše mění. Čas shromažďuje všechny názory a myšlenky z předchozích let, na jejichž základě se tvoří nové ideje davů.

Politické a sociální instituce[editovat | editovat zdroj]

Osud a směr národa je založen na jejich povaze (tradice, rasy…), ne však na jejich vládě. Pokud bychom chtěli zjistit, jaký vliv mohou instituce mít na národ a dílčí davy, byla by potřeba zkoumat každý zákon a instituci. Instituce na dav sice působí, jelikož mohou vyústit ve velké bouře, avšak samy o sobě nemají žádnou moc.

Vzdělání a výchova[editovat | editovat zdroj]

Výchova a vzdělání spolu přímo souvisí. Dobrá výchova a řízené, promyšlené vzdělání může mít pro budoucí plnoprávné členy společnosti zásadní význam. Dav lze výchovou a vzděláním zlepšit, ale v některých zemích a systémech může dojít i ke zhoršení.

Faktory působící bezprostředně na názory davů[editovat | editovat zdroj]

V této části Gustave le Bon popisuje, jak je potřeba zacházet s faktory, které na dav působí bezprostředně, aby bylo dosaženo všech jejich účinků.

Obrazy, slova a formule[editovat | editovat zdroj]

Pokud nemáme po ruce obrazné představy, je možné je vyvolat správným užitím slov a formulí. Mezi nejpůsobivější slova patří ta, která mají nejednoznačný význam a která si můžou různé skupiny lidí vyložit jinak. Mezi tato slova patří například demokracie, svoboda, rovnost a další. Tato slova v sobě totiž shrnují různé druhy přání a zároveň i naděje na jejich uskutečnění. Nejasnost těchto slov ještě více zvyšuje jejich moc. Je také důležité znát současný význam slov, protože slova se vyvíjejí a tatáž slova mohla mít v minulosti jiný význam.  Zároveň si stejná slova mohou jinak vykládat lidé z různých částí světa. Rovněž je v této zdůrazněna důležitá vlastnost státníků a to pojmenovávat nepopulární věci neutrálními nebo populárními názvy. Stačí tak označit nenáviděné instituce novými názvy a davy je přijmou mnohem lépe.

Iluze[editovat | editovat zdroj]

Už od počátku civilizace davy podléhaly vlivu iluzím. Hlavním faktorem ve vývoji národů byl vždy klam. Davy totiž netouží po pravdě, pokud se jim nelíbí, mají raději klamy, které je oslňují. Ten, kdo se snaží v lidech vzbudit iluze, je ovládne velmi snadno, naopak, ten, kdo se lidi snaží zbavit iluzí, skončí jako oběť.

Zkušenost[editovat | editovat zdroj]

Jedině zkušenost má dostatek moci na to, aby zničila iluze, které jsou nebezpečné. Je ale nutné, aby se zkušenost často opakovala, protože zkušenosti nabyté jednou generací nemají význam pro generace následující. To je hlavní důvod, proč nemohou historická fakta sloužit jako důkaz.

Rozum[editovat | editovat zdroj]

Rozum působí na davy hlavně v negativním smyslu. Na davy nelze působit logickými úvahami a proto řečníci, kteří dokážou davy ovlivnit, působí na city ale ne na rozum. Chceme li davy přesvědčit, je třeba si uvědomit city, kterými jsou momentálně davy ovládány a předstírat sdílení těchto citů. Musíme si být zároveň vědomi citů, které vzbuzujeme. Neměli bychom ale litovat, že davy nejsou řízeny rozumem, protože city až dosud byly největšími hybnými silami všech civilizací.

Vůdcové davu a prostředky, jimiž přesvědčují[editovat | editovat zdroj]

Vůdcové davů[editovat | editovat zdroj]

Jakmile je shromážděn určitý počet lidí, začnou podléhat autoritě vůdce. V lidských davech hraje vůdce značnou úlohu. Vůdcové nebývají zpravidla muži myšlenky, ale činu, vycházejí z lidí nervózních a podrážděných. Velmi důležitou roli hraje vůle, dav se instinktivně obrací k tomu, kdo ji má. Vůdce lze rozdělit na dva typy, jedni jsou muži energičtí s pevnou, ale okamžitou vůlí, a druzí, daleko vzácnější, mají vůli zároveň pevnou i trvalou. První jsou bouřliví, stateční a smělí (např. Garibaldi), jejich energie je však pouze chvilková a málokdy přetrvá. Druhá kategorie vůdců má přes méně okázalé formy mnohem větší vliv (sv. Pavel, Kryštof Kolumbus ). Vytrvalá vůle, kterou mají, je vzácnou a silnou schopností, která překoná všechny překážky.

Prostředky, jimiž vůdcové působí - tvrzení, opakování, nákaza[editovat | editovat zdroj]

Důležité je, aby vůdce šel sám příkladem. Pokud mají ale být metody vůdců účinné, jsou k tomuto účelu použity především tři prostředky – tvrzení, opakování a nákaza. Čisté a prosté tvrzení bez uvažování a důkazů je jedním z nejjistějších prostředků, má-li se nějaká idea uchytit v mysli davů. Čím je tvrzení stručnější, tím větší má autoritu. Nabývá však skutečného vlivu jenom tehdy, je-li ustavičně opakováno (z toho pramení síla reklamy). Je-li tvrzení často opakováno, začne působit mohutný mechanismus nákazy. Nákaza nevyžaduje současnou přítomnost jedinců na jednom místě, může působit i na dálku (revoluce 1848).

Prestiž[editovat | editovat zdroj]

Získají-li názory, propagované tvrzením, opakováním a nákazou moc, důvodem je, že získají tzv. prestiž. Tento často používaný výraz není snadné definovat, ale je to ve skutečnosti jakási fascinace, kterou člověk pociťuje před určitým jedincem, dílem nebo ideou. Prestiž je nejmocnější hybnou silou každé vlády a bohové, králové i ženy by nemohli nikdy vládnout bez ní. Lze ji rozdělit na dvě formy – prestiž získaná a prestiž osobní. Ty na sobě mohou být zcela nezávislé, získaná prestiž je díky jmění a vážnosti, osobní prestiž je naopak něco osobitého, ta je vzácnější. Prestiž je zvláštní v tom, že nám brání vidět věci tak, jak ve skutečnosti jsou a ochromuje naše úsudky.

Roztřídění a popis různých druhů davů[editovat | editovat zdroj]

Roztřídění davů[editovat | editovat zdroj]

Různé kategorie davů, jež můžeme pozorovat u každého národa, mohou být rozděleny takto:

Davy různorodé[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o skupiny lidí, které se skládají z libovolného počtu jedinců bez ohledu na jejich vzdělání a zaměstnání. Tyto skupiny rozlišujeme na davy:

  • Anonymní (např. davy pouliční)
  • Neanonymní (porota, parlamenty)

Davy stejnorodé[editovat | editovat zdroj]

  • Sekty: Jedinci této skupiny sdílejí společné přesvědčení, mnohdy se však liší prostředím, výchovou i zaměstnáním (sekty politické, náboženské atd.).
  • Kasty: Zahrnují jedince stejného zaměstnání, u kterých jsou prostředí a výchova téměř identické (kasta vojenská, kněžská, dělnická atd.).
  • Třídy: Skládají se z jedinců, kteří prošli podobnou výchovou, sdílejí stejné zájmy a životní zvyky. Nezáleží zde na původu ani na zaměstnání (třída měšťanská, selská atd.).

Davy tzv. zločinné[editovat | editovat zdroj]

Zločinné davy jsou poháněny city, rozum je zde stranou. Často jsou tyto zločiny konány z pocitu povinnosti ke společnosti. Typické vlastnosti zločinných davů jsou: důvěřivost, citová přehnanost, přístupnost k sugescím atd.

Porotní soudy[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o neanonymní různorodý dav, u kterého hrají roli malá schopnost uvažování, převaha neuvědomělých citů, vliv vůdců apod. Kdysi se porotní soudy skládaly z profesorů, úředníků a vědců, ale v dnešní době se zde objevují obchodníci, řemeslníci i zřízenci. Jejich rozhodnutí z minulosti a současnosti jsou však dle statistik totožné. Všichni porotci klíčově podléhají citům a málo rozumovým úvahám. Avšak každý dílčí člen je citlivý na něco jiného, a proto je většinou cílem advokátů u soudu zjistit, jak na každého porotce zapůsobit a ovlivnit jej ve svůj prospěch. Naopak soudce by neměl být ovlivnitelný, znát soucit, a řídit se pouze zákonem, a proto je důležité, aby porotní soud jako orgán fungoval kompletně, jako soudce s porotci.

Davy voličské[editovat | editovat zdroj]

Voličské davy jsou skupiny lidí, které volí osoby, jež mají zastávat určité funkce. Projevují se u nich vlastnosti jako slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha a lehkověrnost. V jejich rozhodování hraje velký vliv role vůdců a působení zmíněných faktorů – tvrzení, opakování, prestiž a nákaza. Právě prestiž je zásadní podmínka pro úspěch kandidáta, dokonce důležitější než talent. Důležitou roli v programu kandidáta pak hrají především sliby, které ani není tak důležité poté dodržet, jako spíše je dobře podat.

Shromáždění parlamentní[editovat | editovat zdroj]

V parlamentech se nacházejí především představitelé vyhrocených názorů. Každé shromáždění potřebuje svého vůdce a jeho moc roste s tím, jak má vůdce velkou prestiž. Poslanci bez prestiže nemají šanci se prosadit, ať přednesou jakkoliv zajímavou řeč, protože ostatní poslanci takovéto řeči ignorují.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektivní chování - v tomto článku je vysvětlena Zimbardova teorie deindividuace, která v podstatě rozpracovává a experimentem potvrzuje některé postřehy, jež se objevily již v této knize.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Psychologie davu, v překladu L.K. Hofmana a Z. Ullricha, Praha: KRA, 1997.