Herbert Marcuse
| Herbert Marcuse | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. července 1898 Berlín |
| Úmrtí | 29. července 1979 (ve věku 81 let) Starnberg |
| Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
| Místo pohřbení | Dorotheenstädtischer Friedhof |
| Povolání | filozof, sociolog, politický teoretik a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Harvardova univerzita Humboldtova univerzita Kolumbijská univerzita Freiburská univerzita |
| Témata | filozofie, sociální teorie a Freudo-Marxism |
| Významná díla | Eros and Civilization Jednorozměrný člověk Existentialistische Marx-Interpretation Counterrevolution and Revolt |
| Politická příslušnost | Sociálnědemokratická strana Německa Nezávislá sociálnědemokratická strana Německa |
| Manžel(ka) | Sophie Wertheim Inge Neumann Erica Sherover |
| Děti | Peter Marcuse |
| Příbuzní | Harold Marcuse (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Herbert Marcuse (19. července 1898 – 29. července 1979)[1] byl německo-americký filosof a sociolog židovského původu, jeden ze zakladatelů Frankfurtské školy. Vystudoval univerzitu v jeho rodném městě Berlíně a dále pokračoval v doktorském studiu na univerzitě ve Freiburgu. Později stál u zrodu Institutu pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem, z čehož se stalo působiště Frankfurtské školy a jejich kritické teorie. Jakožto člen této školy se Herbert Marcuse věnoval tématům jako kritika kapitalismu, zábavní kultury a moderních technologií[2].
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a život[editovat | editovat zdroj]
Herbert Marcuse se narodil 19.července 1898 v Berlíně do zajištěné židovské rodiny. Narodil se Gertrudě Kreslawsky a Carlovi Marcusemu, úspěšnému obchodníkovi. Herbert Marcuse měl během života tři ženy. Poprvé se oženil v roce 1924 se Sophií Wertheimovou [2].
Studia[editovat | editovat zdroj]
Herbert Marcuse započal svá studia na Gymnáziu Theodora Mommsena a poté přestoupil na Gymnázium Císařovny Augusty v Charlottenburgu, kde studoval do roku 1916. Tentýž rok byl Herbert Marcuse povolán do německé armády, kde se formovaly základy jeho politického myšlení. Z armády byl propuštěn o dva roky později. Na Humboltskou Univerzitu v Berlíně nastoupil roce 1919 a o rok později se začal věnovat německé literatuře, ekonomii, filosofii a politice na Univerzitě ve Freiburgu. Svá studia zakončil v roce 1922 doktorandskou prací v oblasti estetiky a odstěhoval se zpět do Berlína. Do Freiburgu se vrátil v roce 1929, aby napsal disertační práci pod vedením fenomenologa Martina Heideggera. Kvůli převzetí moci nacisty svou práci nemohl dokončit a tentýž rok se přidal k Frankfurtskému institutu pro sociální výzkum[2].
Emigrace do Spojených států amerických[editovat | editovat zdroj]
V roce 1933 se část Frankfurtského institutu pro sociální výzkum přesunula do Švýcarska a s ním i Herbert Marcuse. Poté strávil krátkou dobu i v Paříži a v roce 1934 nastálo emigroval do New Yorku. Na Kolumbijskou univerzitu se přesunula i Frankfurtská škola. Americké občanství Herbert Marcuse získal v roce 1940[2]. Po dobu druhé světové války spolupracoval s americkými tajnými službami, kde pomáhal s analýzou nacistického režimu. Sedm let po válce se stal profesorem politické teorie na Kolumbijské univerzitě a na Harvardu. Během jeho působení na těchto univerzitách se často zapojoval do studentských akcí a podporoval Novou levici[3].
Zemřel 29.července 1979 na mrtvici při návštěvě Německa[3].
Myšlenky a dílo[editovat | editovat zdroj]
Mezi Marcuseho nejznámější práce patří kniha Jednorozměrný člověk (1964), která se stala jedním z manifestů studentského hnutí na sklonku 60. let 20. století. V díle silně kritizuje kapitalistickou společnost a často je chápán jako “otec Nové levice” - toto označení však on sám odmítal[3].
Autor v díle dochází k závěru, že moderní přetechnizovaná společnost je sice společností blahobytu, avšak je v podstatě silně nemocná. Jedinci ve společnosti neprosperují, jsou utiskováni a vykořisťováni, a to pomocí moderní technologie, kterou Herbert Marcuse považuje za zotročující sílu[4].Ve své době tak podává originální kritiku vědy a racionálního myšlení, jejichž pozitivní úloha tehdy zůstávala převážně nezpochybňována. S rostoucím panstvím člověka nad přírodou však roste i panství nad člověkem samotným. V jednorozměrné společnosti je kultura ve smyslu umění, politiky, náboženství a filozofie silně komercializovaná, a tak maskuje způsoby vnější kontroly jedince[4].
Technokratický rozum poukazem na svou úspěšnost nepřipouští žádnou alternativu, žádnou kritiku: člověk se stává jednorozměrným. Hovoří o paralýze kritiky – společnosti bez kritické sebereflexe.
Vliv fenomenologie[editovat | editovat zdroj]
Herbert Marcuse byl ovlivněn prací filozofa Martina Heideggera. V díle Jednorozměrný člověk (1964) Herbert Marcuse po vzoru Martina Heideggera kritizuje vývoj západní filozofie, a proto se snaží vytvořit filosofii novou, která by se zaměřovala na každodenní život a konkrétní problémy, které obnáší. V těchto myšlenkách navazuje na fenomenologii, kterou obdivoval v pracích Martina Heideggera a Edmunda Husserla[5]
Vliv marxismu[editovat | editovat zdroj]
Herberta Marcuseho v jeho dílech ovlivnila i práce filozofa Karla Marxe, který usiloval o ochranu subjektivity před opresivním kapitalismem. Po jeho vzoru se tedy Herbert Marcuse snažil o vzkříšení radikální sociálně-transformativní subjektivity. Pro překonání represivní struktury společnosti byla podle Herberta Marcuse potřeba jakási radikální akce[2].
Seznam nejvýznamnějších děl[editovat | editovat zdroj]
- Reason and Revolution - An Introduction to the Dialectical Thinking of Hegel and Marx (1941)
- Eros and Civilization (1955)
- An Essay on Liberation (1965)
- Counterrevolution and Revolt (1972)[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://www.iep.utm.edu/frankfur/#SH2a
- ↑ a b c d e Herbert Marcuse (Stanford Encyclopedia of Philosophy). web.archive.org [online]. 2018-09-01 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Herbert Marcuse Official Website. www.marcuse.org [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. 232 s. ISBN 80-7178-749-3. S. 37.
- ↑ MARCUSE, Herbert. One-Dimensional Man. 2.. vyd. [s.l.]: Taylor & Francis Ltd, 2002. 288 s. ISBN 978-0-415-28977-1. S. 8–9.
- ↑ Herbert Marcuse Official Website. www.marcuse.org [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert Marcuse na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Herbert Marcuse
- Narození 1898
- Úmrtí 1979
- Američtí filosofové
- Němečtí filosofové
- Frankfurtská škola
- Filosofové 20. století
- Židovští filosofové
- Američtí sociologové
- Němečtí sociologové
- Židovští sociologové
- Američtí ateisté
- Němečtí ateisté
- Židovští ateisté
- Američtí psychoanalytici
- Němečtí psychoanalytici
- Židovští psychoanalytici
- Američtí Židé
- Němečtí Židé
- Absolventi Harvardovy univerzity
- Ateističtí filosofové
- Narození 19. července
- Úmrtí 29. července
- Naturalizovaní občané USA
- Američtí socialisté
- Mediální teoretici
- Narození v Berlíně
- Vyučující na Svobodné univerzitě Berlín