Karel Teige

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o avantgardním umělci. O osobnostech s týmž příjmením pojednává článek Teige.
Karel Teige
Toyen a Karel Teige v roce 1925
Narození 13. prosince 1900
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. října 1951 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání spisovatel, jazykovědec, fotograf, novinář, literární kritik, architekt a překladatel
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Rodiče Josef Teige
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva Toyen, Jindřich Heisler a Karel Teige, rok 1940

Karel Teige (13. prosince 1900 Praha-Nové Město[1]1. října 1951 Praha) byl český levicově orientovaný kritik a teoretik umění, výtvarný umělec, publicista a překladatel z francouzštiny. Jako teoretik a vůdčí osobnost československé meziválečné avantgardy zasáhl do téměř všech uměleckých odvětví – od architektury, přes výtvarné umění, divadlo, film, fotografii, typografii až k literatuře. Podílel se na vzniku a formování poetismu a ovlivnil také české přijetí surrealismu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny historika a hlavního archiváře města Prahy dr. Josefa Teigeho (1862–1921). Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě v letech 1907–1911, stejně jako jeho o tři roky mladší sestra Hana.[2] Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neveklově, kam se vracel i o prázdninách.[3] Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, mezi jeho spolužáky zde mimo jiné patřili Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister a Alois Wachsman.[4] Po maturitě (1919), začal studovat dějiny umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde navštěvoval mimo jiné také přednášky profesorů Karla Chytila, Františka Drtiny, F. X. Šaldy a Vojtěcha Birnbauma.[5] Studium ukončil roku 1923, po válce se pokusil získat doktorát, nicméně nedostavil se ke složení malé rigorózní zkoušky.[6]

V roce 1920 byl spoluzakladatelem a stal se vůdčí osobností Devětsilu, v němž se věnoval umělecké teorii a propagoval proletářské umění. Situace v Devětsilu se však brzy změnila (1924) a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro nějž psal v Devětsilu manifesty. V letech 19271930 redigoval ReD (Revue Devětsilu), dále působil jako výtvarný referent Času (19191921), Ruchu (1919), Práva lidu (19191922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922). Stál také u zrodu Osvobozeného divadla.[7] V letech 19291930 přednášel jako hostující docent sociologie architektury a estetiky na slavné uměleckoprůmyslové škole Bauhaus v Dessau. Ve stejné době se podílel na založení Levé fronty. Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí. Koncem 30. let patřil ke kritikům stalinského režimu v SSSR. V posledním období svého života byl po únoru 1948 izolován od kulturního života a vystaven neustálým útokům.


Okolnosti úmrtí[editovat | editovat zdroj]

André Breton v monografii o malířce Toyen uvedl, že si Karel Teige vzal jed ve chvíli, kdy byl zatýkán, a že jeho žena se ihned poté zabila skokem z okna. Jaroslav Seifert tuto zkazku vyvrací a uvádí jako příčinu smrti přepracování a srdeční problémy. Potvrzuje však, že Teigeho žena poté, co obdržela zprávu od Teigeho milenky o jeho smrti, spálila všechnu Teigovu korespondenci a sama se pak otrávila plynem.[8] Karel Teige zemřel na srdeční infarkt 1. října 1951. V následujících dnech spáchaly sebevraždu obě jeho ženy – životní družka Josefina Nevařilová (2. října) i dlouholetá milenka Eva Ebertová (12. října).[9]

Osudného říjnového dne, protože dlouho nepřicházel, rozhodla se slečna E., že mu vyjde naproti. Čekala marně. Cestou se minuli. Teprve když se vracela, našla Teiga na refýži u Arbesova náměstí. Opíral se o litinový sloup a volal na ni. Jeho obličej byl zkřiven bolestnou křečí. Byla to už tvář poznamenaná smrtí. S námahou dopravila ho do svého bytu. Chůze už působila jen trýzeň. V bytě usedl a bylo mu těžko a zle. Spěchala zavolat lékaře. Chvíli to trvalo, než lékaře dostihla. Když se vrátila, byl Teige mrtev.
—  Jaroslav Seifert [10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Teige se po celý svůj život věnoval typografii, upravil množství knih a příležitostných tiskovin pro tehdejší přední nakladatelství. Byl především teoretikem a historikem umění, formuloval principy avantgardní estetiky a sám se také na umělecké tvorbě podílel. Ve 30. letech se jako hlavní teoretik Skupiny surrealistů věnoval promýšlení teorie vnějšího a vnitřního modelu.[11] V letech 1939–1951 pracoval na knize Fenomenologie moderního umění, která měla zachytit vývoj umění od Francouzské revoluce po současnost. Dvě části knihy vyšly posmrtně roku 1966 pod názvem Vývojové proměny v umění. Od roku 1948 se podílel na přípravě pětisvazkové encyklopedie o českém moderním umění.

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • Stavba a báseň. Umění dnes a zítra 1919–1927. Praha 1927
  • Svět, který se směje, Praha 1928
  • Svět, který voní, Praha 1930
  • Surrealismus proti proudu, Praha 1938 (Surrealistická skupina odpovídá Vítězslavu Nezvalovi, J. Fučíkovi, J. Rybákovi, L. Štollovi a. j.)
  • Jarmark umění, Praha 1964
  • Svět stavby a básně (Studie z 20. let), Výbor z díla I, ed. J. Brabec, V. Effenberger, K. Chvatík, R. Kalivoda, Československý spisovatel, Praha 1966
  • Zápasy o smysl moderní tvorby (Studie z 30. let), Výbor z díla II, ed. J. Brabec, V. Effenberger, Československý spisovatel, Praha 1969 (téměř celý náklad zničen)
  • Osvobozování života a poezie (Studie ze 40. let), Výbor z díla III, ed. J. Brabec, V. Effenberger, Aurora, Praha 1994

Vědecké práce[editovat | editovat zdroj]

  • Archipenko, Praha 1923
  • Jan Zrzavý, Praha 1923
  • Soudobá mezinárodní architektura, Praha 1928
  • Sovětská kultura, Praha 1928
  • Moderní architektura v Československu, Odeon Praha 1930, angl. fr. 1947
  • Nejmenší byt, Praha 1932
  • Zahradní města nezaměstnaných, Praha 1933
  • Architektura pravá a levá, Praha 1934
  • Vývoj sovětské architektury, 1936
  • Vladimír Majakovskij, Praha 1936
  • Štyrský a Toyen, Praha 1938 (s V Nezvalem)
  • Moderní fotografie v Československu, Praha 1947 (též něm.)
  • Jindřich Štyrský, Praha 1948 (zakázáno, vyšlo v ineditním sborníku Znamení zvěrokruhu 1951)
  • Vývojové proměny v umění, ed. V. Effenberger, 458 s., NČSVU - Nakladatelství československých výtvarných umělců Praha 1966
  • Sociologie architektury?

Typografie[editovat | editovat zdroj]

Další z oblastí, kterou Karel Teige teoreticky i prakticky obohatil byla knižní typografie.

  • Knižní vydání Nezvalovy Abecedy byl výjimečný výsledek spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se podíleli Vítězslav Nezval (verše), Karel Teige (typografie) a Milča Mayerová (taneční kompozice na téma písmen abecedy). Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství J. Otto v Praze.[12]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • V novém světě je nová funkce umění. Není třeba, aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu života, holou a mocnou, netřeba zastírati a hyzditi dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a pro život, ale umění jakožto součást života. (1922)
  • Bývá-li surrealismus charakterizován jako magický realismus, je tím dost přesně vystižena povaha jednoho z jeho hlavních aspektů. (Karel Teige nad fotografiemi českého surrealisty Jindřicha Štyrského)
  • Život je trpký a ženy drahé. (původně francouzský citát "La vie est amère et les femmes sont chères" Karel Teige používal rád - např. v komunikaci s Emou Linhartovou, ženou Evžena Linharta)


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  2. EFFENBERGER, Vratislav. Nové umění. In: TEIGE, Karel. Výbor z díla I. Svět stavby a básně. Studie z dvacátých let. Praha: Československý spisovatel, 1966. S. 575.
  3. ZIZLER, Jiří. Karel Teige [online]. Slovník české literatury, rev. 2006-8-28 [cit. 2009-06-19]. Dostupné online. 
  4. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 348.
  5. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 349.
  6. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 379.
  7. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  8. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 590–593
  9. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 382.
  10. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 593
  11. Karel Teige, Vnitřní model, Kvart 4, 1945-46, s. 149-154
  12. Nezval, Teige, Meyerová: Abeceda (foto knihy, komentář španělsky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rea Michalová, Karel Teige: Kapitán avantgardy, 600 s., KANT Praha 2016, ISBN 978-80-7437-171-4
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1503–1506, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Jiří Brabec, Jan Lopatka, Jiří Gruša, Slovník zakázaných autorů, SPN Praha 1991
  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 30, 168, 244–7, 252, 259–262, 281, 294, 303, 329, 339, 341, 344, 347, 417–9, 585–593
  • Slovník českých spisovatelů 20. století, Československý spisovatel Praha, 1985

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]