Karel Teige

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o avantgardním umělci. O osobnostech s týmž příjmením pojednává článek Teige.

Karel Teige (13. prosince 1900 Praha1. října 1951 tamtéž) byl český kritik a teoretik umění, výtvarný umělec, publicista a překladatel z francouzštiny.

Šlo o mnohostrannou, levicově orientovanou osobnost. Podílel se na založení poetismu, zasáhl do architektury, výtvarnictví, filmu, fotografie i literatury. Stal se propagátorem avantgardních směrů zejména v architektuře. Jako organizátor a teoretik ovlivnil poetismus a surrealismus.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině historika a hlavního archiváře města Prahy Josefa Teigeho. Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě. Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neveklově, [1] kam se vracel i o prázdninách. Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kterým prošla celá řada jiných představitelů avantgardy. Po maturitě (1919), začal studovat obor dějiny umění na filosofické fakultě Karlovy univerzity, věnoval se tam však převážně žurnalistice a brzy výhradně jen literatuře. V roce 1920 se stal vůdčí osobností Devětsilu, kde svoji činnost zahájil jako propagátor proletářského umění. Brzy se situace v Devětsilu změnila a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro který psal v Devětsilu manifesty. Mimo to byl Teige výtvarným referentem Času (19191921), Ruchu (1919), Práva lidu (19191922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922). Stál i u zrodu Osvobozeného divadla. [2] Po celý svůj život se věnoval typografii, upravil množství knih a příležitostných tiskovin, upravil řadu publikací svých kolegů pro tehdejší přední nakladatelství. Publikoval i odborné texty z této oblasti.

V letech 19271930 redigoval ReD (Revue Devětsilu).

V letech 19291930 přednášel na vysoké škole Bauhausu v Dessau. Ve stejné době se podílel na založení Levé fronty.

Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí.

Po druhé světové válce udělal doktorát, který mu z politických důvodů nebyl udělen.

Jelikož se nepřizpůsobil socialistickému režimu, byl po roce 1948 zakazován, podílel se na vydávání samizdatového sborníku Znamení zvěrokruhu.

Napsal několik estetických programů, kde odmítl výchovné poslání umění. Dalším směrem, který ho zaujal, byl konstruktivismus. Nepovažoval jej za směr vhodný do jiného oboru, než je architektura.

André Breton uvedl ve své monografii o malířce Toyen, že Karel Teige vzal jed ve chvíli, kdy byl zatýkán, a že jeho žena se ihned poté zabila skokem z okna. Jaroslav Seifert ve své monografii "Všecky krásy světa" toto vyvrací a uvádí jako příčinu smrti přepracování a srdeční problémy. Potvrzuje však, že Teigeho žena poté, co obdržela zprávu od Teigeho milenky o jeho smrti, spálila všechnu Teigovu korespondenci a sama se pak otrávila plynem [3].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Osudného říjnového dne, protože dlouho nepřicházel, rozhodla se slečna E., že mu vyjde naproti. Čekala marně. Cestou se minuli. Teprve když se vracela, našla Teiga na refýži u Arbesova náměstí. Opíral se o litinový sloup a volal na ni. Jeho obličej byl zkřiven bolestnou křečí. Byla to už tvář poznamenaná smrtí. S námahou dopravila ho do svého bytu. Chůze už působila jen trýzeň. V bytě usedl a bylo mu těžko a zle. Spěchala zavolat lékaře. Chvíli to trvalo, než lékaře dostihla. Když se vrátila, byl Teige mrtev.
—  Jaroslav Seifert [4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • Stavba a báseň
  • Svět, který se směje
  • Svět, který voní
  • Jarmark umění
  • Surrealismus proti proudu – (1938) v tomto díle vystoupil proti českým stalinistům.

Vědecké práce[editovat | editovat zdroj]

  • Soudobá mezinárodní architektura
  • Moderní architektura v Československu
  • Moderní fotografie v Československu
  • Nejmenší byt
  • Vývojové proměny v umění
  • Vývoj sovětské architektury
  • Sociologie architektury
  • Jan Zrzavý

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • V novém světě je nová funkce umění. Není třeba, aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu života, holou a mocnou, netřeba zastírati a hyzditi dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a pro život, ale umění jakožto součást života. (1922)
  • Bývá-li surrealismus charakterizován jako magický realismus, je tím dost přesně vystižena povaha jednoho z jeho hlavních aspektů. (Karel Teige nad fotografiemi českého surrealisty Jindřicha Štyrského)
  • Život je trpký a ženy drahé. (původně francouzský citát "La vie est amère et les femmes sont chères" Karel Teige používal rád - např. v komunikaci s Emou Linhartovou, ženou Evžena Linharta)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZIZLER, Jiří. Karel TEIGE [online]. Slovník české literatury, rev. 2006-8-28, [cit. 2009-06-19]. Dostupné online.  
  2. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  3. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 590–593
  4. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 593

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 30, 168, 244–7, 252, 259–262, 281, 294, 303, 329, 339, 341, 344, 347, 417–9, 585–593
  • Slovník českých spisovatelů 20. století, Československý spisovatel Praha, 1985

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]