Wilfred Bion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilfred Bion
Narození 8. září 1897
Mathura
Úmrtí 8. listopadu 1979 (ve věku 82 let)
Oxford
Příčina úmrtí leukemie
Alma mater University College London
The Queen's College
Povolání psychiatr, psychoanalytik a psycholog
Ocenění Řád za vynikající službu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wilfred Bion roku 1916

Wilfred Bion (8. září 18978. listopadu 1979) byl britský psychoanalytik kleiniánské orientace. Kleinánský směr natolik obohatil, že se někdy hovoří o klein-bionovském modelu.

Vyrůstal v Indii, která byla tehdy britskou kolonií. Zúčastnil se bojů 2. světové války, a to v britské tankové brigádě působící v severní Africe. Po válce působil v Londýně, byl analyzován Melanií Kleinovou a stal se jím nejvýznamnějším žákem. Roku 1968 přesídlil do Spojených států, do Anglie se vrátil až těsně před smrtí. Jeho dílo bývá označováno za nejméně srozumitelné (spolu s dílem Lacanovým) v psychoanalýze. Přesto se stalo vlivné, zejména jeho koncept kontejnování je široce citován a užíván v terapeutické praxi.

Útok na spojení[editovat | editovat zdroj]

Pracoval především se schizofreniky. Povšiml si jejich sebedestruktivity, měl dojem, že obracejí svou agresi na sebe, že ničí vlastní psychické kapacity, což je sociálně paralyzuje a přivádí ke stavům připomínajícím mentální retardaci. Popsal tyto útoky schizofreniků na sebe sama kleiniánskými termíny (nenávist vůči zlému prsu, závist dobrého prsu) a dodal, že psychotik útočí svou agresí na objekt, ale schizofrenikův stav je horší právě proto, že neúnosný vztah s objektem řeší útokem na ty kapacity vlastní mysli, které jsou vztahovosti schopné. (Pojmem objekt se v pofreudovské psychoanalýze myslí především rodič v raných fázích vývoje a lidé, kteří v dospělosti pacientů tyto první objekty znovuzpřítomňují). Bion hovoří o "útoku na spojení" - pokud schizofrenik ničí kapacity mysli, které zajišťují vazbu se světem, zničí svou schopnost vnímat a produkovat jakoukoli vazebnost (mezi myšlenkami, slovy atd.), odtud jeho bizarní, nespojité projevy.

Kontejnování[editovat | editovat zdroj]

Bion rovněž rozvinul Kleinové koncept projektivní identifikace. Matka je podle Biona pro kojence jakýsi "kontejner", do něhož odkládá své neúnosné emoce ("kontejnování"). Matka je pak zorganizuje, "očistí", a dítě je introjikuje zpět takto očištěné. Pokud matka toto očišťování nezvládá, dítě zůstane v projektivní identifikaci uvězněno, psychotik takto podle Biona kontejnuje své emoce do druhých lidí.

Matka už u Biona není jen abstraktní konstrukt, jen bezbranná surovina pro kojencovy fantazie a přesuny obrazů z mysli a do mysli. U Biona matka ožívá a stává se spolutvůrcem těchto fantazií. Projektivní identifikaci již nejen umožňuje, ale i konstruuje (...) Pro Biona musí být matka především přítomná, aby se mohla stát kontejnerem, popelnicí, do níž dítě může odhodit to temné ze sebe. To je ještě kleiniánské. Ale pozor, u Biona je funkční matka současně také čističkou těchto odpadních vod - a to už je bionovské. Fantazie se podle Biona od matky musí nejen odrazit, ony se "v ní" musí také poupravit, přeměnit, očistit, vrátit se k dítěti ve zkvalitněné podobě. Tohoto matka dosahuje svou dobrotou a zajišťuje takto rovnováhu dítěte. Dítě na ní promítá chaos, ale ona svým chováním zajistí, že když si dítě tento chaos z úzkosti bere zpět, je tento do značné míry dechaotizován, temná dezorganizace se proměňuje ve snesitelnější organizaci temnoty, neboli bionovsky řečeno: odeslán je chaos, ale navrací se význam. Odmrštěna je osobní pohlcující emoce, ale vstřebána zpět je již jako méně osobní reprezentace.

V pozdních pracích se přiblížil vnímání kontejnování jako specifický druh telepatie, za což byl kritizován uvnitř psychoanalýzy. Jeho myšlenky však rozvinula řada autorů, například Heinrich Racker, Thomas Ogden, Betty Josephová a další.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MITCHELL, Stepehen, BLACKOVÁ, Margaret: Freud a po Freudovi, Praha, Portál 1999. ISBN 80-7254-029-7