Frankfurtská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Horkheimer (vepředu vlevo), Theodor Adorno (vepředu vpravo), a Jürgen Habermas (vzadu vpravo) v roce 1965 Heidelbergu.

Frankfurtská škola je označení kruhu neomarxistických sociologů a filosofů, kteří se shromáždili kolem Maxe Horkheimera na Ústavu pro sociální výzkum (IfS, Institut für Sozialforschung) ve Frankfurtu nad Mohanem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ústav pro sociální výzkum byl založen roku 1923 jako součást frankfurtské univerzity. Jednalo se o vůbec první marxisticky orientovaný vědecký ústav v Německu. Roku 1929 se ředitelem ústavu stal Max Horkheimer. Pod jeho vedením byl roku 1932 založen renomovaný teoretický časopis Zeitschrift für Sozialforschung. V roce 1933 emigrují členové institutu do Paříže a poté do USA, kde jejich institut existoval v rámci Columbia University až do roku 1949, kdy se stěhuje zpět do Frankfurtu.

Oblast zkoumání[editovat | editovat zdroj]

V centru pozornosti frankfurtské školy stálo zprvu učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící později v tzv. kritickou teorii (Kritische Theorie), často označovanou jako nedogmatický, neortodoxní neomarxismus. Velkou roli sehrála kritická teorie koncem 60. let 20. století v rámci radikálních studentských hnutí, především pak v Německu.

Směr frankfurtské školy a její kritické teorie společnosti je charakteristický snahou o spojení neortodoxního marxismu s Hegelovou filosofií za využití poznatků např. psychoanalýzy, sociologie, existenciální filosofie. Jejich analýza kapitalistické společnosti byla zásadní kritikou společenských poměrů v podmínkách industrializace, monopolizace a rostoucího významu technologie, ovlivňujících i kulturní vývoj. Zabývali se studiem masové kultury a tzv. kulturního průmyslu (masové produkci zboží určeného ke "konzumaci" ve volném čase), tedy i médii, která se stávají odbytištěm tohoto odvětví. Velkou roli hrála analýza nejen fašismu, ale totalitních režimů vůbec (včetně společností sovětského typu).

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

K okruhu frankfurtské školy jsou řazeni vedle zakladatele Maxe Horkheimera a spoluzakladatele Theodora W. Adorna také filozof Jürgen Habermas, psycholog a psychoanalytik Erich Fromm, sociolog umění a literatury Walter Benjamin, filozof a politolog Herbert Marcuse, Oskar Negt a další.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Valenta: Revoluce na pořadu dne. Kritická teorie Frankfurtské školy v německém protestním levicovém hnutí šedesátých let dvacátého století, Frakci Rudé armády a německé straně Zelených, FSV UK IMS, Praha 2011. ISBN 978-80-7378-153-8
  • Jan Jirák, Barbara Köpplová: Média a společnost, Portál, Praha 2007, ISBN 978-80-7367-287-4
  • Marek Hrubec: Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a politiky. Filosofia, Praha 2011. ISBN 978-80-7007-362-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SIOSTRZONEK, Pavel. Česká recepce frankfurtské školy: Ohlédnutí za třicátými, šedesátými a sedmdesátými léty. Filosofický časopis. 2007, roč. 55, čís. 5, s. 691-707.