Marek Hrubec

    Přidat odkazy
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    doc. PhDr. Marek Hrubec, Ph.D.
    Narození26. prosince 1968 (54 let)
    Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 1996)
    Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 2001)
    Povolánífilozof
    Některá data mohou pocházet z datové položky.
    Chybí svobodný obrázek.

    Marek Hrubec (* 26. prosince 1968)[1] je český filosof a sociální vědec, zaměřuje se na sociální a politickou filosofií, globální studia a kritickou teorii společnosti a politiky. Teritoriálně se v rámci globálních studií věnuje především makroregionům: hlavně EU, USA, Číně a východní Africe. Je aktivní také v rámci občanské společnosti, veřejnosti a sociálních hnutí v České republice a zahraničí.

    Studium[editovat | editovat zdroj]

    Studoval filosofii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Mgr. 1996), včetně stipendia v USA, ve Velké Británii ad. Doktorandské studium filosofie absolvoval na FF UK v Praze, včetně stipendia na Oxfordské univerzitě (PhDr. 2001, PhD. 2001).

    Věda[editovat | editovat zdroj]

    Vědecký výzkum[editovat | editovat zdroj]

    Zaměřuje se na globální studia, politickou a sociální filosofii a na politologickou a sociologickou teorii. Zkoumá vzorce uznání různých sociálních skupin a provádí kritickou analýzu sociální, ekonomické, politické a kulturní nespravedlnosti. Rozšiřuje dosavadní rozbory sociálního, politického a dalšího uznání v lokálních a národních kontextech o analýzu v makroregionálním a globálních měřítku. Rozvíjí normativní koncepce sociálního a politického uspořádání a studuje vztahy mezi kulturami a globální civilizací. Ve své teorii formuluje rovněž koncepci extrateritoriálního a interkulturního uznání.

    Publikace[editovat | editovat zdroj]

    Publikuje odborné články a knihy zaměřené na témata svého výzkumu v oblasti teorie společnosti a politiky, především s orientací na globální témata. Je členem redakčních rad časopisů: Filosofický časopis (Česko), Human Affairs (Německo, Slovensko), Civitas (Brazílie), Journal of Migration and Global Studies (Nigérie) a Philosophica Critica (Slovensko).

    Instituce[editovat | editovat zdroj]

    Od roku 2001 vedl Oddělení morální a politické filosofie, v roce 2006 založil Centrum globálních studií na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR v Praze, které vedl do roku 2021. V letech 2014 a 2015 byl zakládajícím rektorem East Africa Star University, která poskytuje vzdělání studentům z post-konfliktních a konfliktních zemí subsaharské Afriky, především z východní Afriky (univerzita je umístěna na hranicích Burundi, Rwandy a Konga). Je členem Global Studies Association, International Political Science Association a dalších vědeckých organizací. Je také členem European Academy of Sciences and Arts. V rámci aktivit UNESCO se zaměřuje na vědeckou diplomacii.

    Pedagogická činnost a konference[editovat | editovat zdroj]

    Před založením uvedené africké univerzity přednášel především sociální a politickou filosofii, politickou sociologii a globální studia na Katedře sociologie a na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve spolupráci s kolegy z Itálie, Německa, Irska, USA a Mexika organizuje od roku 2001 každý rok v květnu mezinárodní konferenci kritických studií „Philosophy and Social Science“. Každoročně organizuje rovněž další konference, např. ve spolupráci s českými a slovenskými kolegy pořádá od roku 2001 místní verzi zmíněné konference „Filosofie a sociální vědy“ každý rok v listopadu. Přednášel na mnoha univerzitách v zahraničí: v EU, USA, Číně, Brazílii, Rusku, Indii, Indonésii, Kazachstánu, Jižní Koreji, Chile, Uruguayi, Íránu, Palestině, Etiopii, Nigérii, Burundi, Rwandě, na Kubě a dalších zemích.

    Občanská společnost a politická veřejnost[editovat | editovat zdroj]

    Podílí se na aktivitách občanské společnosti a poskytuje poradenskou činnost politikům.

    Mediální kauza[editovat | editovat zdroj]

    Zpravodajský portál Aktuálně.cz zveřejnil informace o údajné nevhodnosti publikování audio-rozhovorů Hrubcových spolupracovníků v Literárních novinách a o členství Hrubce v mezinárodní vědecké radě budapešťského China-CEE Institute, který spolupracuje s Čínskou akademií sociálních věd a proto je údajně podezřelá ze špionáže.[2] Následně se ukázalo, že Aktuálně.cz sám bere finance za uveřejnění reklamních textů o čínské firmě Huawei, kterou sám považuje za špionážně podezřelou.[3][4] Dále se doložilo, že čeští vědci nemusejí být problematizováni za prostředkovanou spolupráci s Čínskou akademií, protože s ní mají přímou oficiální spolupráci prostřednictvím smluv pro společnou realizaci projektů, podobně jako řada jiných institucí v EU, USA apod.[5] Předmětem sporu se staly také Hrubcovy popularizační články, které ale jeho zastánci doložili jako stanoviska v souladu se světovými vědci, včetně nositele Nobelovy ceny, a OSN.[6][7] V reakci na kauzu vedení Filosofického ústavu rozhodlo o odvolání M. Hrubce z pozice ředitele Centra globálních studií.[8][9] Právní zástupce M. Hrubce řeší manipulativní a nepravdivé informace publikované v médiích a jejich důsledky. M. Hrubec se odvolává na Listinu základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která garantuje v článku 15 odst. 2 svobodu bádání a v článku 17 odst. 1 svobodu projevu.[10] Během mediální kauzy se vzedmula vlna na podporu Marka Hrubce prostřednictvím dopisů od významných vědců a dalších osobností ze Slovenska, z nichž některé byly i publikovány.[11][12][13]

    Celé záležitosti se věnovala Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR.[14] Ta konstatovala, že Marek Hrubec se sice spoluprací s Čínskou akademií sociálních věd ani členstvím v radě China-CEE Institute proti etickým pravidlům neprovinil, avšak významně porušil Etický kodex AV ČR při vydání knihy Global China: Opening Up and the Belt and Road Initiative,[15] která vyšla paralelně také čínsky a později i česky. Marek Hrubec zde jako editor dostatečně neinformoval autory jednotlivých kapitol o podmínkách vydání publikace, svévolně upravoval jejich texty či nezabránil jejich úpravám, a některé dohodnuté studie do knihy nezařadil. Nakladatelství China International Publishing Group / Foreign Languages Press vlastněné Komunistickou stranou Číny pak etická komise označila za pochybné.[16]

    Vybraná díla - knihy[editovat | editovat zdroj]

    • Marek Hrubec, Albert Kasanda, eds. (2021). Africa in a Multilateral World. Afropolitan Dilemmas
    • Marek Hrubec et al. (2021). Global China. Opening Up and the Belt and Road Initiative (publikováno také v čínském jazyce)
    • Marek Hrubec, Emil Voráček,a kol. (2021). Čína a její partneři. Interakce v Eurasii
    • Marek Hrubec, Martin Kopecký, eds. (2021). Nová vědecká éra? Od byrokratické komerce ke kreativitě ve veřejném zájmu
    • Marek Hrubec, Martin Brabec, Markéta Minářová (2020). Základní příjem pro všechny: argumenty, experimenty, dějiny
    • Nythamar de Oliveira, Marek Hrubec, Emil Sobottka, eds. (2018). From Social to Cyber Justice. Critical Views on Justice, Law, and Ethics
    • Marek Hrubec, Oleg Suša, eds. (2017). Riziková společnost a globální ohrožení
    • Marek Hrubec, Johann A. Arnason, eds. (2016). Social Transformations and Revolutions
    • Marek Hrubec, Nythamar de Oliveira, Emil Sobottka, Giovani Saavedra, eds. (2015). Justice and Recognition
    • Marek Hrubec, Ladislav Hohoš, Peter Dinuš a kol. (2014). Revoluce nebo transformace?
    • Marek Hrubec a kol. (2013). Kritická teorie společnosti. Český kontext
    • Marek Hrubec a kol. (2012). Etika sociálních konfliktů
    • Marek Hrubec (2011). Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a politiky
    • Marek Hrubec, Miroslav Pauza, Josef Zumr a kol. (2011). Myslitel Karel Kosík
    • Marek Hrubec a kol. (2010). Martin Luther King proti nespravedlnosti
    • Marek Hrubec, ed. (2009). Between Islam and the West
    • Marek Hrubec a kol. (2008). Sociální kritika v éře globalizace. Odstraňování sociálně-ekonomických nerovností a konfliktů
    • Marek Hrubec, ed. (2008). Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy
    • Marek Hrubec, Phillippe Van Parijs, Martin Brabec a kol. (2007). Všeobecný základní příjem
    • Marek Hrubec, ed. (2005). Spor o Evropu: postdemokracie, nebo predemokracie?
    • Marek Hrubec, ed. (2004). Globální spravedlnost a demokracie
    • Marek Hrubec, ed. (2004), Demokracie, veřejnost a občanská společnost

    Odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    ikona
    Tento seznam referencí potřebuje upravit.
    Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
    1. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 12. 11. 2021]
    2. ↑ VALÁŠEK, Lukáš. Vedení Akademii věd odvolalo manažera kvůli vazbám na Čínu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 16. 11. 2021 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
    3. ↑ VESELÝ, Daniel. Kauza vědce „ve službách Číny“ aneb Zloděj křičí, chyťte zloděje. Slovo 10. 12. 2021 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
    4. ↑ Novinky od Huawei ocení uživatelé při sledování filmu a poslechu hudby. Aktualne.cz 26. 11. 2021 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
    5. ↑ Partnerské organizace. Internetová stránka Věda a výzkum [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
    6. ↑ VESELÝ, Daniel. Kdo určuje, kde končí akademická svoboda a začíná politický postoj? Britské listy 10. 12. 2021 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
    7. ↑ Olga Lomová, Český vědec ve službách Komunistické strany Číny, Deník Referendum, 15.11.2021
    8. ↑ Návazné oficiální stanovisko vedení Filosofického ústavu AV ČR k informacím zveřejněným v článku serveru aktualne.cz. Internetové stránky FLÚ AV ČR. [cit. 12. 11. 2021]
    9. ↑ Ústav Akademie věd odvolal manažera Hrubce. Působí v čínském institutu podezřelém ze špionáže. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 12. 11. 2021 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. 
    10. ↑ Listina základních práv a svobod. Zakony.centrum.cz [online].16. 12. 1992 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
    11. ↑ DINUŠ, Peter; HOHOŠ, Ladislav. Podpora slobody bádania v Akadémii vied ČR. Slovo [online] 5. 11. 2021 [cit. 16. 11. 2021] Dostupné online.
    12. ↑ VIŠŇOVSKÝ, Emil. Mediálne verzus akademické praktiky. Argument 15. 11. 2021 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.
    13. ↑ https://www.literarky.cz/civilizace/2144-otevreny-dopis-predsedkyni-akademii-ved-cr-prof-rndr-eve-zazimalove-csc https://www.literarky.cz/civilizace/2373-vytvarime-opet-vedecke-disidenty
    14. ↑ Stanoviska Komise pro etiku vědecké práce AV ČR [cit. 2022-09-14]. Dostupné online.
    15. ↑ HRUBEC, Marek (ed.) Global China: Opening Up and the Belt and Road Initiative. Beijing: Foreign Languages Press, 2021.[1]
    16. ↑ Stanovisko Komise pro etiku vědecké práce AV ČR k Podnětu vedení Filozofického ústavu AV ČR k prošetření některých vědeckých aktivit doc. PhDr. Marka Hrubce, Ph.D. [cit. 2022-09-14]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marek_Hrubec&oldid=22300668“